Zákon č. 86/2002 Sb.

Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)

PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.09.2012

*se změnami:*	521/2002 Sb., ...., 375/2011 Sb., od 1.9.2012 zrušeno 201/2012 Sb.
uveřejněno v:	č. 38/2002 Sbírky zákonů na straně 1786
schváleno:	14.02.2002
účinnost od:	01.06.2002
*zrušeno:*	01.09.2012
[Textová verze]

86/2002 Sb.

ZÁKON

ze dne 14. února 2002

o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

(zákon o ochraně ovzduší)

Změna: 521/2002 Sb.

Změna: 92/2004 Sb.

Změna: 92/2004 Sb.(část), 186/2004 Sb.

Změna: 695/2004 Sb.

Změna: 180/2005 Sb.

Změna: 385/2005 Sb.

Změna: 444/2005 Sb.

Změna: 212/2006 Sb., 222/2006 Sb., 230/2006 Sb.

Změna: 186/2006 Sb., 212/2006 Sb. (část)

Změna: 180/2007 Sb.

Změna: 212/2006 Sb. (část), 296/2007 Sb.

Změna: 25/2008 Sb.

Změna: 37/2008 Sb.

Změna: 124/2008 Sb.

Změna: 483/2008 Sb.

Změna: 292/2009 Sb.

Změna: 223/2009 Sb.

Změna: 164/2010 Sb.

Změna: 172/2010 Sb.

Změna: 227/2009 Sb.

Změna: 281/2009 Sb.

Změna: 77/2011 Sb.

Změna: 91/2011 Sb.

Změna: 221/2011 Sb.

Změna: 288/2011 Sb.

Změna: 221/2011 Sb. (část)

Změna: 375/2011 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OCHRANA OVZDUŠÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1),
zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie^1a),^1b) a
upravuje

a) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně
vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností,

b) podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících
látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat,
na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

c) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně
ozonové vrstvy Země před nepříznivými účinky regulovaných látek a při
ochraně klimatického systému Země před nepříznivými účinky fluorovaných
skleníkových plynů a další nástroje ke snižování množství látek
ovlivňujících klimatický systém Země.

(2) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů do životního
prostředí, které je upraveno zvláštním právním předpisem^1c).

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí

a) vnějším ovzduším ovzduší v troposféře, s výjimkou ovzduší na
pracovištích určených zvláštním právním předpisem^2) a v uzavřených
prostorách, (dále jen "ovzduší"),

b) znečišťující látkou jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo
v něm druhotně vznikající, která má přímo a nebo může mít po fyzikální
nebo chemické přeměně nebo po spolupůsobení s jinou látkou škodlivý
vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí, na
klimatický systém Země nebo na hmotný majetek,

c) znečišťováním ovzduší vnášení jedné nebo více znečišťujících látek
do ovzduší v důsledku lidské činnosti vyjádřené v jednotkách hmotnosti
za jednotku času,

d) emisí vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do životního
prostředí,

e) emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo
stanovené skupiny znečišťujících látek nebo pachových látek vypouštěné
do ovzduší ze zdroje znečišťování ovzduší vyjádřené jako hmotnostní
koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok
znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost znečišťující látky
vztažená na jednotku produkce nebo lidské činnosti nebo jako počet
pachových jednotek na jednotku objemu nebo jako počet částic
znečišťující látky na jednotku objemu,

f) emisním stropem nejvyšší přípustná úhrnná emise znečišťující látky
nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vznikající v důsledku
lidské činnosti vyjádřená v hmotnostních jednotkách za období 1 roku ze
všech zdrojů znečišťování ovzduší, z jejich vymezené skupiny nebo z
jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší na vymezeném území,

g) úrovní znečištění ovzduší hmotnostní koncentrace znečišťujících
látek v ovzduší nebo jejich depozice z ovzduší na jednotku plochy
zemského povrchu za jednotku času,

h) provozovatelem zdroje znečišťování ovzduší (dále jen "provozovatel")
právnická osoba nebo fyzická osoba, která zdroj znečišťování ovzduší
skutečně provozuje; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele
vlastník zdroje znečišťování,^3)

i) imisí znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací
znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek,

j) imisním limitem hodnota nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší
vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální
teplotě a tlaku,

k) mezí tolerance procento imisního limitu nebo část jeho absolutní
hodnoty, o které může být imisní limit překročen,

l) pachovými látkami látky nebo jejich směs, které způsobují obtěžující
pachový vjem, charakterizované pachovou jednotkou,

m) přípustnou tmavostí kouře nejvýše přípustný stupeň znečišťování
ovzduší vyjádřený zabarvením kouřové vlečky nebo zjištěný v kouřovodu
metodou stanovenou prováděcím právním předpisem,

n) těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo
směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejíž počáteční bod
varu je menší nebo roven 250 st. C, při normálním atmosférickém tlaku
101,3 kPa,

o) nejlepší dostupnou technikou (technikami) nejúčinnější a
nejpokročilejší stupeň vývoje použitých technologií a způsobů jejich
provozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení
v příslušném hospodářském odvětví za ekonomicky a technicky
přijatelných podmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké
úrovně ochrany životního prostředí jako celku,

p) redukčním cílem procento, o které je nutno ve stanoveném termínu
snížit emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících
látek ze všech zdrojů znečišťování ovzduší umístěných na vymezeném
území, případně z vymezené skupiny zdrojů znečišťování ovzduší, ve
srovnání s rokem stanoveným jako referenční,

r) světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které
může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo
narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve
vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího
ovzduší účelově směrováno,

s) jiná paliva z obnovitelných zdrojů paliva, kromě biopaliv podle
zvláštního právního předpisu upravujícího pohonné hmoty^25), která
pocházejí z obnovitelných zdrojů energie^3b) a která se používají v
dopravě.

§ 3

Povinnosti právnických a fyzických osob

(1) Každý je povinen omezovat a předcházet znečišťování ovzduší a
snižovat množství jím vypouštěných znečišťujících látek stanovených
podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.

(2) Veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat
jen v souladu se zvláštními právními předpisy,^4),^5) a s tímto zákonem
a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím
právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o
odpadech.

(3) Výrobky s obsahem těkavých organických látek včetně pohonných hmot
lze vyrábět, dovážet, prodávat, označovat, přepravovat, přečerpávat,
skladovat a používat jen v souladu s požadavky na jejich kvalitu a na
způsoby nakládání s nimi stanovenými prováděcím právním předpisem.

(4) Spalování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou
palivy určenými výrobci jejich zařízení, popřípadě látkami uvedenými v
souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření
k zajištění provozu zdrojů znečišťování ovzduší podle § 11 odst. 2, je
zakázáno. Tento zákaz se nevztahuje na zdolávání požárů a na práce při
odstraňování následků nebezpečných epidemií a živelných i jiných
krizových situací prováděných v souladu se zvláštními právními
předpisy.^6)

(5) V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo v otevřených
grilovacích zařízeních lze spalovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché
rostlinné materiály a plynná paliva určená výrobcem, přičemž uvedená
paliva nebo materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami.
Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování
rostlinných materiálů podle § 50 odst. 3 písm. a) nebo jejich spalování
zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich odstranění podle
zvláštního právního předpisu.^7)

(6) Při výstavbě nových a změně stávajících zvláště velkých
stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší nebo při jejich modernizaci
jsou osoby oprávněné k podnikání povinny volit nejlepší dostupné
techniky v souladu s požadavky tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů.

(7) Je-li to technicky možné, musí být znečišťující látky ze zvláště
velkého, velkého a středního zdroje znečišťování ovzduší odváděny do
ovzduší definovaným způsobem, a to komínem, výduchem nebo výpustí ze
zařízení pro omezování emisí, jejichž výška musí být vypočtena tak, aby
bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí. Způsob vypouštění
odpadních plynů musí být uveden v podmínkách zajišťujících ochranu
životního prostředí podle § 17 odst. 8 písm. c).

(8) Právnické a fyzické osoby jsou povinny, je-li to pro ně technicky
možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách
stávajících staveb využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě
alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto
zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny
ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla
a energie.

(9) Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší jsou povinni na požádání
orgánu ochrany ovzduší (§ 42), nebo stanoví-li tak prováděcí právní
předpis, poskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém
stavu a emisích vypouštěných z těchto zdrojů. Při výstavbě liniového
zdroje znečišťování ovzduší se vyžaduje vypracování rozptylové studie.

(10) Výrobce paliv, dovozce paliv a osoba, která paliva v České
republice jako první úplatně nebo bezúplatně předá nebo nabídne k
předání za účelem distribuce nebo používání nebo jako první převede
vlastnická práva k těmto palivům, ohlašuje Ministerstvu životního
prostředí (dále jen "ministerstvo") pro účely podávání zpráv Evropské
komisi a pro potřeby ministerstva každoročně údaje o obsahu síry v
palivech uvedených v prováděcím právním předpisu způsobem a v termínu v
něm stanovených.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitu paliv z
hlediska ochrany ovzduší a lhůty k jejich dosažení, požadavky na odběr
vzorků paliv, ověřování a osvědčování kvality paliv, druhy paliv podle
odstavce 10 a způsob a termín ohlašování údajů o obsahu síry v těchto
palivech, způsob nakládání s výrobky, které obsahují těkavé organické
látky, a lhůty k dosažení těchto požadavků a zásady a náležitosti
evidence a bilancování spotřeby těkavých organických látek a zásady k
posuzování možnosti využívání centrálních zdrojů tepla z hlediska
technické a ekonomické přijatelnosti.

§ 3a

(1) Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného
daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
osoba, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely
motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu
v jiném členském státě Evropské unie, je povinna zajistit, aby v
pohonných hmotách^7a), které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém
území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které
byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské
unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely
za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliv

a) od 1. ledna 2008 ve výši 2 % objemových z celkového množství
motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

b) od 1. září 2007 ve výši 2 % objemových z celkového množství motorové
nafty přimíchaných do motorové nafty,

c) od 1. ledna 2009 ve výši 3,5 % objemových z celkového množství
motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

d) od 1. ledna 2009 ve výši 4,5 % objemových z celkového množství
motorové nafty přimíchaných do motorové nafty,

e) od 1. června 2010 ve výši 4,1 % objemových z celkového množství
motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

f) od 1. června 2010 ve výši 6 % objemových z celkového množství
motorové nafty přimíchaných do motorové nafty; obsah biopaliva v
motorové naftě, uplatněný formou nízkoprocentního přídavku, nesmí
překročit výši maximálního podílu stanoveného do 7 % objemových.

(2) Povinnost podle odstavce 1 lze splnit i uvedením čistého biopaliva
nebo směsného paliva podle zvláštního právního předpisu upravujícího
pohonné hmoty^25) do volného daňového oběhu na daňovém území České
republiky pro dopravní účely nebo dodáním čistého biopaliva nebo
směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, na daňové území České republiky pro
dopravní účely v rozsahu podle odstavce 1.

(3) V případě, že osoba uvedená v odstavci 1 překročí v kalendářním
roce povinné minimální množství biopaliv stanovené v odstavci 1 (dále
jen "nadměrné množství biopaliv"), může toto nadměrné množství biopaliv
převést do plnění povinnosti podle odstavce 1 v bezprostředně
následujícím kalendářním roce. Množství biopaliv převáděné do
následujícího kalendářního roku může činit nejvýše 0,2 % z celkového
množství motorových benzinů a motorové nafty uvedených do volného
daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo
uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském
státě Evropské unie a dodaných na daňové území České republiky v
uplynulém kalendářním roce.

(4) Pokud osoba uvedená v odstavci 1 hodlá v následujícím kalendářním
roce uplatnit nadměrné množství biopaliv podle odstavce 3, je povinna
to písemně sdělit místně příslušnému celnímu úřadu ve lhůtě stanovené
pro podání hlášení podle odstavce 8. Sdělení musí obsahovat následující
údaje

a) jméno, příjmení a adresu, v případě právnické osoby název, právní
formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,

b) množství biopaliv, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v
uplynulém kalendářním roce,

c) množství biopaliv, o které byla překročena povinnost podle odstavce
1 v uplynulém kalendářním roce,

d) množství biopaliv, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle
odstavce 1 v bezprostředně následujícím kalendářním roce.

(5) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna vést odděleně evidenci o
množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých
druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých
pohonných hmot s uvedením druhu a podílu biopaliv, které uvádí do
volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní
účely nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České
republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je osoba uvedená v odstavci
1 povinna uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku.

(6) Pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 jsou zohledňována
pouze biopaliva, která splňují kritéria udržitelnosti stanovená
prováděcím právním předpisem. Splnění těchto kritérií prokazuje osoba
uvedená v odstavci 1 předložením příslušných dokladů vydaných podle §
3c; za nepřesnost, neúplnost či nepravdivost (dále jen "nesprávnost")
údaje obsaženého v jí předloženém dokladu nenese odpovědnost, pokud
prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s vynaložením
veškerého úsilí, které lze požadovat.

(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na státní hmotné
rezervy^7b) uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na
daňovém území České republiky.

(8) Osoba uvedená v odstavci 1, která dováží pohonné hmoty a uvádí je
do volného daňového oběhu pro dopravní účely na daňovém území České
republiky, nebo osoba, která dodává na daňové území České republiky pro
dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, je povinna na formuláři vydaném
Generálním ředitelstvím cel včas sdělit celnímu úřadu místně
příslušnému podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a čas
přijetí pohonných hmot, které podle doprovodných dokladů obsahují
biosložku, tak, aby bylo celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství
umožněno odebrat vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v jí předložených
dokladech.

(9) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna každoročně k 31. lednu podat
místně příslušnému celnímu úřadu Hlášení o splnění povinnosti uvedení
minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní
účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na
daňové území České republiky pro dopravní účely v pohonných hmotách
uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské
unie za uplynulý kalendářní rok (dále jen "hlášení"), obsahující
identifikační údaje a údaje z evidencí podle odstavce 5. Hlášení se
podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel.

(10) Osoba uvedená v odstavci 1, která neuvede do volného daňového
oběhu na daňovém území České republiky minimální množství biopaliv pro
dopravní účely nebo která v pohonných hmotách, které byly uvedeny do
volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a dodány na
daňové území České republiky, nedodá na daňové území České republiky
minimální množství biopaliv pro dopravní účely, je povinna zaplatit
poplatek z objemu biopaliv, které měla uvést do volného daňového oběhu
na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo které měla
dodat na daňové území České republiky v pohonných hmotách uvedených do
volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie za uplynulý
kalendářní rok.

(11) Zjistí-li celní úřad, že hlášení neobsahuje správné údaje nebo že
nebylo podáno vůbec a jsou splněny podmínky pro vznik povinnosti
zaplatit poplatek, stanoví jej platebním výměrem, popřípadě dodatečným
platebním výměrem. Výše poplatku se stanoví jako součin množství
neuvedeného biopaliva podle odstavce 1 v litrech a částky 40 Kč.
Poplatek je splatný ve lhůtě pro podání hlášení.

(12) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna uvést v dokladu vydaném
podle zákona o spotřebních daních^7c) druh a obsah biopaliva v pohonné
hmotě s přesností na jedno desetinné místo procenta objemových nebo
hmotnostních.

(13) Poplatek je příjmem státního rozpočtu.

§ 3b

Snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot

(1) Osoba uvedená v § 3a odst. 1 je povinna snižovat emise skleníkových
plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotě v úplném životním
cyklu pohonné hmoty tak, aby dosáhla, ve srovnání se základní hodnotou
produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty stanovenou
prováděcím právním předpisem, snížení o 2 % do 31. prosince 2014, o 4 %
do 31. prosince 2017 a o 6 % do 31. prosince 2020.

(2) Emisemi skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné
hmotě se rozumí celkový objem emisí skleníkových plynů vyjádřený v
ekvivalentu CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmoty,
dělený celkovým energetickým obsahem pohonné hmoty vyjádřeným hodnotou
spodní výhřevnosti. Za emise skleníkových plynů vzniklé během úplného
životního cyklu pohonné hmoty se považují celkové čisté hodnoty emisí
CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotě, a to včetně
přimíšených složek, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a
spotřeby pohonné hmoty od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve
využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování,
a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají.

(3) Osoba uvedená v § 3a odst. 1 je povinna podávat každoročně do 15.
března ministerstvu a místně příslušnému celnímu úřadu zprávu o emisích
skleníkových plynů z jí dodaných pohonných hmot za uplynulý kalendářní
rok (dále jen "zpráva o emisích"). Tato zpráva musí obsahovat alespoň
tyto informace

a) celkový objem každého typu dodané pohonné hmoty s udáním místa
nákupu a původu,

b) objem emisí skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v
pohonné hmotě zjištěný během úplného životního cyklu pohonné hmoty,
včetně členění na jednotlivé typy pohonných hmot.

(4) Osoba uvedená v § 3a odst. 1 je povinna zajistit ověření informací
uvedených v odstavci 3 autorizovanou osobou podle § 15 odst. 1 písm. f)
a kopii protokolu o ověření předložit jako součást zprávy o emisích.
Nepředloží-li tuto zprávu včetně ověření ani v náhradním termínu
stanoveném celním úřadem, má se za to, že povinnost uvedenou v odstavci
1 nesplnila.

(5) Bude-li mezi osobami uvedenými v § 3a odst. 1 uzavřena smlouva o
sdružení^26) za účelem splnění povinnosti uvedené v odstavci 1, bude
splnění této povinnosti posuzováno jako vážený průměr hodnot povinného
snížení emisí skleníkových plynů připadajících na jednotlivé povinné
osoby ve sdružení. Povinnost podávání zprávy o emisích, včetně jejího
ověření podle odstavce 4, se vztahuje na jednotlivé osoby ve sdružení
zvlášť; spolu se zprávou o emisích za kalendářní rok 2014, 2017 a 2020
předloží tyto osoby také kopii smlouvy o sdružení. Nebude-li kopie
smlouvy o sdružení předložena současně se zprávou o emisích nebo pokud
nebude v rámci sdružení dosaženo celkového požadovaného snížení emisí,
nebude na obsah smlouvy brán zřetel.

(6) Energie obsažená v biopalivech se pro účely splnění povinností
uvedených v odstavci 1 zohlední pouze za předpokladu, že tato biopaliva
splňují kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.
Splnění těchto kritérií se prokazuje způsobem uvedeným v § 3c.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví základní hodnotu produkce emisí
skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty.

§ 3c

Kritéria udržitelnosti biopaliv

(1) Biopalivo určené k plnění povinností uvedených v § 3a odst. 1 a §
3b odst. 1 musí splňovat kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím
právním předpisem. Splnění kritérií udržitelnosti se dokládá
prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
do České republiky (dále jen "dovozce") či prodejcem biopaliva. Toto
prohlášení je výrobce, dovozce a prodejce biopaliva oprávněn vydat
pouze v případě, že

a) je držitelem platného certifikátu uděleného autorizovanou osobou
podle § 15 odst. 1 písm. f) nebo certifikátu či jiného obdobného
oprávnění vydaného v souladu s právními předpisy členského státu
Evropské unie,

b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při výrobě biopaliva byly použity suroviny
splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním
předpisem.

(2) U kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv podle
odstavce 1 je splnění kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím
prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem
či prodejcem těchto produktů. Toto prohlášení je výrobce, dovozce a
prodejce oprávněn vydat pouze v případě, že

a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),

b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při výrobě jeho produktu byla použita biomasa
splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním
předpisem.

(3) U biomasy určené k výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění
kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii
udržitelnosti vydaným prodejcem či dovozcem biomasy. Toto prohlášení je
prodejce a dovozce biomasy oprávněn vydat pouze v případě, že

a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),

b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího
právního předpisu, že při pěstování biomasy byla splněna kritéria
udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem; k doložení této
skutečnosti musí mít prodejce či dovozce biomasy, který je první osobou
vykupující biomasu přímo od pěstitele, pěstitelem biomasy vystavené
samostatné prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti.

(4) V případě, že prodejce biomasy je zároveň jejím pěstitelem a
prodává výhradně biomasu jím vypěstovanou, lze splnění kritérií
udržitelnosti dokládat samostatným prohlášením pěstitele o splnění
kritérií udržitelnosti.

(5) Autorizovaná osoba vydá certifikát podle odstavce 1, 2 nebo 3
osobě, která prokáže, že plní kritéria udržitelnosti stanovená
prováděcím právním předpisem a která má zaveden systém kvality podle
prováděcího právního předpisu umožňující věrohodným způsobem v souladu
s tímto zákonem a prováděcím právním předpisem plnění kritérií
udržitelnosti sledovat a prokazovat. Certifikáty se vydávají na dobu 12
měsíců. Certifikát musí obsahovat seznam zemí, z nichž může osoba,
které byl vydán, odebírat biomasu, a další náležitosti stanovené
prováděcím právním předpisem. Pokud osoba, které byl vydán certifikát,
odebere biomasu ze země na seznamu neuvedené, považuje se tato biomasa
za biomasu nesplňující kritéria udržitelnosti. Seznam zemí v
certifikátu je totožný se seznamem zemí uvedeným v rozhodnutí o
autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. f). Ministerstvo vede seznam
subjektů, kterým byl autorizovanou osobou udělen certifikát podle
odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. a) a odstavce 3 písm. a) a
zpřístupňuje jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavce 1,
2 nebo 3 musí k prokázání původu biomasy využít systém hmotnostní
bilance, který splňuje požadavky stanovené prováděcím právním
předpisem.

(7) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavce 1,
2 nebo 3 je povinna v tomto prohlášení uvádět přesné, úplné a pravdivé
údaje. Za nesprávnost v nich obsaženého údaje nenese tato osoba
odpovědnost v případě, že vycházela z dílčího prohlášení o shodě s
kritérii udržitelnosti nebo ze samostatného prohlášení pěstitele
biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, které jí bylo předáno spolu s
dodávkou biopaliva nebo suroviny a které tuto nesprávnost obsahovalo,
pokud zároveň prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s
vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.

(8) Pěstitel biomasy je povinen v samostatném prohlášení podle odstavce
3 písm. b) uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za účelem prokázání
splnění kritérií udržitelnosti vede pěstitel biomasy evidenci o
množství prodané biomasy, které odpovídá jím vystaveným samostatným
prohlášením podle odstavce 3 písm. b) a uchovává příslušnou dokumentaci
specifikovanou v prováděcím právním předpisu po dobu minimálně pěti
let. Tuto dokumentaci pěstitel biomasy poskytuje na vyžádání osobě
autorizované podle § 15 odst. 1 písm. f) a České inspekci životního
prostředí.

(9) Osoba, která není držitelem certifikátu uděleného autorizovanou
osobou podle § 15 odst. 1 písm. f), avšak má vydaný certifikát či jiné
obdobné oprávnění vydané v souladu s právními předpisy členského státu
Evropské unie, může vydávat prohlášení nebo dílčí prohlášení podle
odstavce 1, 2 nebo 3 pouze za předpokladu, že je zaregistrována u
ministerstva. Ministerstvo provede zápis do registru bez zbytečného
odkladu poté, co mu byly doručeny příslušné doklady vydané v souladu s
právními předpisy členského státu Evropské unie.

(10) Prokázání splnění kritérií udržitelnosti podle odstavců 1 až 4
může být nahrazeno dokladem vystaveným v souladu s rozhodnutím Evropské
komise vydaným na základě čl. 18 odst. 4 směrnice 2009/28/ES nebo na
základě čl. 7c odst. 4 směrnice 2009/30/ES.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv,
náležitosti certifikátů podle odstavců 1 až 3, náležitosti prohlášení a
dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti podle odstavců 1 až
3 a náležitosti samostatného prohlášení pěstitele biomasy podle
odstavce 3 písm. b), a dále požadavky na systém kvality a systém
hmotnostní bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti, včetně
náležitostí dokumentace pěstitele biomasy podle odstavce 8.

HLAVA II

OCHRANA OVZDUŠÍ

§ 4

Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší

(1) Zdroje znečišťování ovzduší jsou

a) mobilní,

b) stacionární.

(2) Mobilními zdroji znečišťování ovzduší (dále jen "mobilní zdroj
znečišťování") jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná
zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto
motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná
součást technologického vybavení. Jde zejména o

a) dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a
stroje, letadla a plavidla,

b) nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné
stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné
zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu
silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení,

c) přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové
sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.

Podmínky ochrany ovzduší před znečišťováním způsobeným mobilními zdroji
znečišťování upravují zvláštní právní předpisy.^4),^5),^8)

(3) Stacionární zdroj znečišťování ovzduší (dále jen "stacionární
zdroj") je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu,
které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná
plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek,
jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které
způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a
skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo
činnost.

(4) Stacionární zdroje se dělí

a) podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie

1. zvláště velké,

2. velké,

3. střední a

4. malé,

b) podle technického a technologického uspořádání na

1. zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují
paliva za účelem využití uvolněného tepla, (dále jen "spalovací
zdroje"),

2. spalovny odpadů^7) a zařízení schválená podle § 17 odst. 2 písm. c)
pro spoluspalování odpadu a

3. ostatní stacionární zdroje (dále jen "ostatní zdroje").

(5) Spalovací zdroje se zařazují podle tepelného příkonu nebo výkonu do
těchto kategorií:

a) zvláště velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o
jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším bez přihlédnutí ke
jmenovitému tepelnému výkonu,

b) velké spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o
jmenovitém tepelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW nespadající pod
písmeno a),

c) střední spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o
jmenovitém tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

d) malé spalovací zdroje, kterými jsou zdroje znečišťování o jmenovitém
tepelném výkonu nižším než 0,2 MW.

(6) Jmenovité tepelné příkony nebo výkony zvláště velkých, velkých a
středních spalovacích zdrojů téhož provozovatele se pro účely stanovení
kategorie zdroje nebo emisních limitů sčítají, jestliže

a) jsou umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v provozním celku,

b) spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet
komínových průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného
paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

(7) Jmenovité tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož
provozovatele se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají za
předpokladu, že spaliny jsou vypouštěny společným komínem, nebo je toto
řešení technicky proveditelné.

(8) Spalovny odpadů^7) patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých
stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na

a) spalovny nebezpečného odpadu,

b) spalovny komunálního odpadu a

c) spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny

1. podle písmena a), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 10 tun za den,

2. podle písmena b), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 3 tuny za hodinu, nebo

3. podle písmena c), pokud jejich jmenovitá provozní kapacita množství
odstraňovaného odpadu je větší než 50 tun za den.

(9) K ostatním zdrojům náleží také spalovací zařízení procesních
ohřevů, u kterých jsou znečišťující látky vzniklé spalováním paliv
odváděny společně se znečišťujícími látkami emitovanými technologickým
procesem.

(10) Provozovatel je povinen zařadit stacionární zdroj do příslušné
kategorie v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho
provedení. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho
zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká
inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce"), a to na návrh
provozovatele nebo z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného orgánu
ochrany ovzduší.

(11) U technologií a jejich zařízení, které dosud nebyly použity v
provozu (nově zaváděné technologie), rozhodne o kategorii stacionárního
zdroje a emisních limitech ministerstvo.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazování stacionárních
zdrojů do jednotlivých kategorií.

§ 5

nadpis vypuštěn

(1) Přípustnou úroveň znečišťování ovzduší určují hodnoty emisních
limitů pro jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny
nebo pachové látky, přípustná tmavost kouře, přípustná míra obtěžování
zápachem, emisní stropy a redukční cíle pro jednotlivé znečišťující
látky nebo stanovené skupiny látek.

(2) Emisní limity pro stacionární zdroje se člení na

a) obecné emisní limity, které jsou stanoveny pro jednotlivé
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny,

b) specifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených
stacionárních zdrojů; specifické emisní limity se stanovují bez
přihlédnutí k obecným emisním limitům pro znečišťující látky nebo
jejich stanovené skupiny významné co do množství a škodlivosti emisí.

(3) Emisní limity pro výrobky vybavené spalovacím motorem [§ 4 odst. 2
písm. c)] stanoví zvláštní právní předpis.^4)

(4) Pokud je ve zvláště velkém, velkém nebo středním spalovacím zdroji
současně spalováno více druhů paliv, stanoví emisní limity na základě
podkladů předložených provozovatelem inspekce postupem stanoveným
prováděcím právním předpisem.

(5) Emisní stropy pro vybrané znečišťující látky pro jednotlivé
stacionární zdroje a lhůty k jejich dosažení stanoví prováděcí právní
předpis podle § 6 odst. 3 nebo krajský úřad podle § 17 odst. 9. Emisní
stropy pro všechny stacionární zdroje nebo jejich skupiny na vymezených
územích stanoví vláda svým nařízením. Orgány ochrany ovzduší činí
veškerá opatření k dosažení emisních stropů podle předchozí věty,
zejména při vydávání stanovisek, závazných stanovisek a povolení podle
§ 17 a při rozhodování o změnách povolení podle § 53 odst. 2 písm. b).

(6) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis,
může krajský úřad uložit provozovateli místo povinnosti dodržovat
některé emisní limity povinnost plnit plán snížení emisí znečišťujících
látek, případně opatření k omezování použití surovin a výrobků, z nichž
vznikají emise znečišťujících látek, popřípadě pachových látek, (dále
jen "plán snížení emisí").

(7) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 6 vypracuje
návrh plánu na snížení emisí v rozsahu stanoveném prováděcím právním
předpisem a předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho
provádění.

(8) U stacionárního zdroje, který stanoví prováděcí právní předpis,
ukládá krajský úřad provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní
limity povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u
stacionárního zdroje.

(9) Plány snížení emisí znečišťujících látek a plány zavedení zásad
správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje vypracovává
provozovatel zdroje uvedeného v prováděcím právním předpisu ve lhůtě a
na dobu stanovenou orgánem ochrany ovzduší, s výjimkou plánů u zdrojů
podle § 54 odst. 7, které se vypracovávají na dobu 5 let.

(10) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v odstavci 8 vypracuje
v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem návrh plánu zavedení
zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a předloží ho
krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto
plánu se považuje za splnění povinnosti dodržovat emisní limity podle
tohoto zákona.

(11) Krajský úřad zamítne předložený plán snížení emisí a plán správné
zemědělské praxe u stacionárního zdroje, pokud je vypracován v rozporu
s tímto zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Zamítavé
stanovisko musí obsahovat důvody zamítnutí a lhůtu předložení nového
návrhu plánu.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví seznam znečišťujících látek,
jejich stanovených skupin, emisní limity obecné a specifické, postup
výpočtu emisních limitů v případech současného spalování různých druhů
paliv nebo spoluspalování odpadů s palivy, podmínky provozování
stacionárních zdrojů, kritéria určující plnění těchto podmínek a
dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření,
přípustnou tmavost kouře, pachové látky a pachová čísla, náležitosti a
způsob zpracování plánu na snížení emisí a plánu zavedení zásad správné
zemědělské praxe u stacionárního zdroje a skupiny zdrojů, pro které se
tyto plány zpracovávají.

§ 6

Přípustná úroveň znečištění ovzduší

(1) Přípustnou úroveň znečištění ovzduší určují hodnoty imisních
limitů, meze tolerance a četnost překročení a hodnoty cílových imisních
limitů pro jednotlivé znečišťující látky. V případě troposférického
ozonu je přípustná úroveň znečištění ovzduší určena cílovými imisními
limity a dlouhodobými imisními cíli. Imisní limit nesmí být překročen
více než o mez tolerance a nad stanovenou četnost překročení. Imisní
limity jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší při jejich činnosti.

(2) Ministerstvo vypracovává ve spolupráci s příslušnými ústředními
správními úřady návrhy národních programů snižování emisí těch
znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro které byly
stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s
cílem zlepšení kvality ovzduší dosažením imisích limitů jednotlivých
znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Národní programy
snižování emisí se vypracovávají i pro znečišťující látky, které nemají
stanoveny emisní stropy nebo redukční cíle, ale dochází u nich k
překračování imisních limitů.

(3) Návrhy národních programů vypracované podle odstavce 2 a předložené
ministerstvem schvaluje vláda usnesením, s výjimkou národního programu
snižování emisí ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů,
který vydává vláda svým nařízením. Národní programy se aktualizují vždy
po 5 letech.

(4) Programy podle odstavců 2 a 5 mohou být realizovány na základě
dohod mezi orgány ochrany ovzduší a provozovateli stacionárních zdrojů
nebo osobami jimi zřízenými o řešení problémů souvisejících s místními
nepříznivými klimatickými a rozptylovými podmínkami, případně i s
jinými vlivy na imisní situaci. Na základě dohody může přistoupit
provozovatel na plnění zpřísněných emisních limitů, přičemž ustanovení
§ 17 odst. 2 písm. f) není tímto dotčeno.

(5) Krajský úřad je povinen zpracovat pro své území krajský program
snižování emisí znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin a
obecní úřad může zpracovat pro své území místní program snižování emisí
znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, s cílem zlepšení
kvality ovzduší zejména dosažením imisních limitů jednotlivých
znečisťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Krajské programy
snižování emisí musí být v souladu s národními programy a místní
programy snižování emisí musí být v souladu s národními programy i s
krajskými programy snižování emisí. Obsah národního, krajského a
místního programu snižování emisí je uveden v příloze č. 2 k tomuto
zákonu.

(6)Kraje a obce v přenesené působnosti vydávají nařízením krajské a
místní programy snižování emisí. Informace o krajských a místních
programech snižování emisí musí být uvedeny na úředních deskách
příslušného kraje a příslušné obce spolu s oznámením, kde lze do nich
nahlédnout, a tyto programy se zveřejňují v elektronické podobě ve
veřejně přístupném informačním systému. Plnění těchto programů orgány
krajů a orgány obcí průběžně kontrolují a vyhodnocují.

(7) Z programů snižování emisí podle odstavce 6 se vychází při výkonu
veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při územním
plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich změn, a
při posuzování záměrů, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší,
nebo rozvojových koncepcí a programů rozvoje jednotlivých oborů a
odvětví.^9)

(8) Ministerstvo zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území
České republiky. Sledováním kvality ovzduší může ministerstvo pověřit
jím zřízenou právnickou osobu.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob sledování kvality ovzduší,
včetně metod odběru vzorků, měření, vyhodnocování a dalších technických
požadavků; dále stanoví imisní limity a jejich meze tolerance pro
jednotlivé znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, přípustnou
četnost překračování imisních limitů, cílové imisní limity, dlouhodobé
imisní cíle a lhůty k jejich dosažení, závazné emisní stropy, redukční
cíle, znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které budou
připravovány roční emisní inventury a roční emisní projekce vztahující
se k cílovému roku 2010 a požadavky na způsob přípravy a provádění
emisních inventur, emisních projekcí a programu snižování emisí.

§ 7

Zvláštní ochrana ovzduší

(1) Oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší se rozumí území v rámci zóny
nebo aglomerace, kde je překročena hodnota imisního limitu u jedné nebo
více znečišťujících látek.

(2) Zónou je území vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení
kvality ovzduší; aglomerací je sídelní seskupení, na němž žije nejméně
350 000 obyvatel, vymezené ministerstvem pro účely sledování a řízení
kvality ovzduší.

(3) V zónách či aglomeracích, na jejichž území se nenacházejí oblasti
se zhoršenou kvalitou ovzduší, zajistí orgány ochrany ovzduší udržení
koncentrací znečišťujících látek pod hodnotami imisních limitů.

(4) Vymezení oblastí podle odstavce 1 a jejich případné změny provádí
ministerstvo jedenkrát za rok a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva
životního prostředí. Ministerstvo zde dále zveřejní seznam zón a
aglomerací.

(5) V zónách a aglomeracích, na jejichž území se nacházejí oblasti se
zhoršenou kvalitou ovzduší, zajišťuje ministerstvo sledování kvality
ovzduší způsobem podle § 6 odst. 8.

(6) V zónách a aglomeracích vypracují krajské úřady a obecní úřady obcí
s počtem obyvatel nad 350 000 programy ke zlepšení kvality ovzduší pro
znečišťující látky, u kterých na jejich území došlo v předchozím
kalendářním roce k překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo
imisního limitu, pokud není mez tolerance stanovena. Účelem programu je
plnění limitních hodnot ve lhůtách stanovených prováděcím právním
předpisem. Rozsah programu je uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
Obecní úřad může zpracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší.
Tento program odpovídá rozsahem příloze č. 3 k tomuto zákonu.

(7) Krajské úřady a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000
aktualizují programy v tříletých intervalech nebo do 18 měsíců od konce
kalendářního roku, v němž dojde na území zóny či aglomerace k
překročení imisního limitu a meze tolerance, nebo imisního limitu,
pokud není mez tolerance stanovena, u znečišťující látky, která není v
programu příslušné zóny či aglomerace zahrnuta. Současně s aktualizací
informují ministerstvo o stavu provádění opatření, která byla programem
ke zlepšení kvality navržena, a zasílají ministerstvu kopii
aktualizované verze programu. Informace o programech ke zlepšení
kvality ovzduší musí být uvedeny na úředních deskách příslušného úřadu
spolu s oznámením, kde do nich lze nahlédnout, a programy musí být
zveřejněny v elektronické podobě ve veřejně přístupném informačním
systému.

(8) Součástí programu ke zlepšení kvality ovzduší je programový
dodatek. Struktura programového dodatku odpovídá zvláštnímu
předpisu^9a). Krajský a obecní úřad zahrne do programového dodatku
pouze vlastní prioritní opatření a projekty nebo opatření a projekty
vzešlé z místních programů ke zlepšení kvality ovzduší, které jsou v
rámci místního programu určeny jako rozhodující pro kvalitu ovzduší.

(9) Z programů ke zlepšení kvality ovzduší podle odstavce 6 se vychází
při výkonu veřejné správy na krajské a místní úrovni, zejména při
územním plánování, územním rozhodování a povolování staveb nebo jejich
změn a při posuzování vlivů staveb nebo technologií na životní
prostředí podle zvláštního právního předpisu.^9)

(10) Programy ke zlepšení kvality ovzduší vypracované na úrovni zón a
aglomerací musí být v souladu s národním programem a místní programy ke
zlepšení kvality ovzduší musí být v souladu s programem vypracovaným na
úrovni příslušné zóny či aglomerace.

(11) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší vypracují krajské úřady
a obecní úřady obcí s počtem obyvatel nad 350 000 akční plány
obsahující přehled krátkodobých opatření. K realizaci opatření
uvedených v akčních plánech bude docházet při splnění podmínek
uvedených v prováděcím právním předpisu.

§ 7a

Nízkoemisní zóny

(1) Ve zvláště chráněných územích^9b), lázeňských místech^9c), nebo
pokud došlo k překročení některého z imisních limitů stanovených v
prováděcím právním předpisu, může obec na svém území, nebo jeho části,
stanovit nařízením^9d) zónu s omezením provozu motorových silničních
vozidel (dále jen "nízkoemisní zóna") postupem podle tohoto zákona a
prováděcích právních předpisů.

(2) Obec v nařízení vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie
vozidel, která mají povolen vjezd do této zóny. Pro případy vzniku
smogové situace podle § 8 odst. 1 může obec stanovit zvláštní podmínky
provozu nízkoemisní zóny, zejména zpřísnit emisní kategorie vozidel,
která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové situace.
Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice^9e) lze nízkoemisní zónu
stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu anebo
mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná dálnice nebo
silnice stejné nebo vyšší třídy^9e), po které je možné zajistit stejné
dopravní spojení.

(3) Obec v nařízení o vyhlášení nízkoemisní zóny stanoví jeho účinnost
nejdříve 12 měsíců od jeho vyhlášení. Obec informuje ministerstvo o
přijetí nařízení nejpozději jeden měsíc před nabytím jeho účinnosti.

(4) Místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v nízkoemisní zóně
stanoví příslušný úřad postupem podle jiného právního předpisu^9f).
Začátek a konec nízkoemisní zóny je označen svislou dopravní značkou
podle jiného právního předpisu^9f), která kromě příslušného omezení
vymezí vozidla s emisními kategoriemi, kterým je vjezd do nízkoemisní
zóny dovolen. Vjezd do nízkoemisní zóny je povolen pouze pro silniční
motorová vozidla označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní
kategorie podle prováděcího právního předpisu a v souladu s podmínkami
stanovenými příslušnou dopravní značkou. Porušení této povinnosti je
přestupkem podle jiného právního předpisu^9g). Výjimky jsou stanoveny v
příloze č. 4 k tomuto zákonu. Výrobu a distribuci emisních plaket
zajišťuje ministerstvo, které může touto činností pověřit jinou osobu.
Emisní plaketa se vydává za úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní
předpis.

(5) Úřad obce, která vyhlásila svým nařízením nízkoemisní zónu, může na
základě žádosti provozovatele vozidla povolit dočasnou nebo trvalou
individuální výjimku z následujících důvodů:

a) nemoc, bezmoc či jiné postižení osoby, která nesplňuje podmínky pro
přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,

b) pracovní doba žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se
hromadnou dopravou,

c) pro vozidla se speciálním vybavením (nákladní dopravníky, zábavní
zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště, speciální vozidla taxislužeb
a služeb v cestovním ruchu),

d) zásadní význam pro podnikání, kde by omezení provozu v nízkoemisní
zóně mohlo výrazně ohrozit či znemožnit podnikání,

e) pro vozidla určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce,
včetně akcí rekreačních, vzdělávacích a výchovných (například dětské
tábory),

f) pro vozidla k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro
zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.

(6) Emisní plaketa musí být umístěna a celou svou plochou přímo
nalepena na vnitřní straně čirého skla předního okna motorového vozidla
nebo prvního motorového vozidla v jízdní soupravě na pravém dolním
okraji skla tak, aby výhled řidiče z vozidla byl co nejméně omezen a
plaketa byla dobře viditelná z vnější strany vozidla.

(7) V případě, že motorové vozidlo není vybaveno předním sklem, musí
být emisní plaketa umístěna a celou svou plochou přímo nalepena v pravé
přední části vozidla, pevně spojené s jeho nosnými částmi. Plaketa musí
být umístěna tak, aby byla kontrolovatelná a aby byla chráněná před
přímým znečištěním způsobeným koly vozidla.

(8) Pro získání emisní plakety je provozovatel silničního motorového
vozidla povinen předložit technický průkaz silničního motorového
vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa
přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze
prokázat jeho emisní třídu.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví způsob zařazení motorových
silničních vozidel do emisních kategorií, vzory emisních plaket, bližší
podmínky jejich distribuce a jejich cenu a pravidla pro označení
vozidel příslušnou emisní plaketou.

§ 8

Smogová situace

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň
znečištění ovzduší znečišťující látkou překročí zvláštní imisní limit
stanovený prováděcím právním předpisem.

(2) Zvláštním imisním limitem podle odstavce 1 se rozumí taková úroveň
znečištění ovzduší, při jejímž překročení hrozí již při krátké expozici
riziko poškození lidského zdraví nebo poškození ekosystému.

(3) Možnost vzniku, vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje v rámci
ústředního regulačního řádu ministerstvo nebo jím zřízená právnická
osoba neprodleně. Současně se vznikem smogové situace vyhlásí regulační
opatření k omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na
znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.

(4) Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle § 7 odst. 1 stanoví
prováděcí právní předpis smogový varovný a regulační systém a způsob
jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících
regulaci podle odstavce 3. Provoz smogového, varovného a regulačního
systému upravuje ústřední regulační řád, krajský a místní regulační
řád.

(5) Kraj a obec jsou povinny v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší
svým nařízením vydat regulační řád pro jejich území. V tomto regulačním
řádu upraví vyhlašování a odvolávání signálu upozornění a signálu
regulace na svém území v případě možnosti vzniku nebo výskytu smogové
situace a omezení nebo zastavení provozu stacionárních a mobilních
zdrojů znečišťování ve své územní působnosti, s výjimkou stacionárních
zdrojů regulovaných podle odstavce 3. Při vypracování krajského a
místního regulačního řádu krajský úřad a obecní úřad přihlédne k
negativním důsledkům omezení nebo zastavení zemědělských provozů s
chovem hospodářských zvířat.

(6) Krajský regulační řád nesmí být v rozporu s ústředním regulačním
řádem. Místní regulační řád nesmí být v rozporu s krajským regulačním
řádem a s ústředním regulačním řádem.

(7) Pro případ vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší

a) nařídit provozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení
provozu zdroje,

b) nařídit provozovatelům mobilních zdrojů znečišťování omezení provozu
těchto zdrojů nebo zákaz tyto zdroje používat.

(8) Regulační opatření lze vyhlásit na nezbytně nutnou dobu jen s
uvedením důvodu a území, na které se regulační opatření vztahuje. V
regulačním opatření orgán ochrany ovzduší uvede, na které osoby se
regulační opatření vztahuje a jaká omezení jsou povinny strpět.

(9) Osoba, které se regulační opatření dotýká, je povinna toto opatření
dodržovat po celou dobu počínaje okamžikem, kdy regulační opatření
nabyla účinnosti až do jejich zrušení.

(10) Informaci pro veřejnost o vyhlášení signálu upozornění, signálu
regulace, signálu varování a jejich odvolání zajišťuje ministerstvo
nebo jím zřízená právnická osoba nebo krajský úřad v televizním a
rozhlasovém vysílání; obecní úřad vyhlašuje signál upozornění a signál
regulace, jejich změny a odvolání v místních informačních prostředcích.

(11) Osoba, která provozuje televizi nebo rozhlas, je povinna bez
náhrady nákladů na základě žádosti ministerstva nebo jím zřízené
právnické osoby nebo krajskému úřadu neprodleně a bez úprav obsahu a
smyslu uveřejnit informace o vyhlášení a odvolání signálu upozornění,
signálu regulace a signálu varování.

(12) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty zvláštních imisních
limitů pro znečišťující látky, nebo jejich stanovené skupiny, způsob
jejich kontroly včetně metod odběru vzorků, měření a dalších
technických požadavků, ústřední regulační řád a způsob jeho provozování
včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících regulaci podle
odstavce 3, podmínky vedoucí k vyhlášení akčních plánů, strukturu a
obsah akčních plánů, zásady vypracování a realizace akčních plánů a
zásady pro vypracování a provozování krajských a místních regulačních
řádů.

§ 9

Zjišťování znečišťujících látek

(1) Emise znečišťujících látek ze zvláště velkých, velkých nebo
středních stacionárních zdrojů zjišťují provozovatelé především měřením
a v případech stanovených v prováděcím právním předpisu výpočtem. V
pochybnostech rozhodne na návrh provozovatele krajský úřad.

(2) Měření emisí se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám
složení vypouštěných odpadních plynů do vnějšího ovzduší. Má-li
stacionární zdroj několik výduchů, komínů nebo výpustí, měří se emise
na každém z nich. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí
jednorázově v termínech stanovených v prováděcím právním předpisu nebo
nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením).

(3) Kontinuálním měřením emisí se průběžně měří hmotnostní koncentrace
emisí znečišťujících látek vypouštěných ze stacionárního zdroje v
průběhu kalendářního roku. Výsledky kontinuálního měření emisí musí být
v rozsahu a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem průběžně
zaznamenávány, vyhodnocovány a uchovávány.

(4) Pokud pro danou znečišťující látku nebo skupinu látek není stanoven
u stacionárního zdroje specifický emisní limit, je provozovatel povinen
plnit obecný emisní limit. Krajský úřad na žádost provozovatele, z
vlastního podnětu nebo na návrh inspekce vymezí rozhodnutím
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny k plnění obecných
emisních limitů.

(5) Účinnost spalování a množství vypouštěných látek u malých
spalovacích zdrojů uvedených v § 12 odst. 1 písm. f) zjišťuje osoba,
která je držitelem platné autorizace podle § 15 odst. 1 písm. b), nebo
osoba oprávněná podle § 15 odst. 15 měřením podle postupu stanoveného
prováděcím právním předpisem.

(6) Úroveň znečištění ovzduší a dodržování imisních limitů zjišťují
orgány ochrany ovzduší měřením nebo kombinací měření a modelového
výpočtu nebo modelovým výpočtem nebo jinou metodou odborného odhadu.
Rozptylové studie zpracovává osoba, která je držitelem platné
autorizace podle § 15 odst. 1 písm. d) nebo je oprávněna podle § 15
odst. 17 a 20.

(7) Měření, jehož účelem je prokázat dodržování emisních limitů nebo
ověření správnosti měření znečišťujících látek prováděných
provozovatelem u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů, a měření imisí provádí osoba, která je držitelem platné
autorizace podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo osoba oprávněná podle § 15
odst. 17 a 19.

(8) V případech stanovených prováděcím právním předpisem provádí měření
znečišťujících látek u stacionárního zdroje provozovatel, a to způsobem
stanoveným prováděcím právním předpisem.

(9) Provozovatel je povinen na základě výsledků měření prokázat jím
vykazované emise znečišťujících látek a dodržování stanovených emisních
limitů a emisních stropů u stacionárního zdroje.

(10) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah a způsob měření
znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení,
provádění kontinuálního měření emisí včetně zaznamenávání,
vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků; dále stanoví skupiny
stacionárních zdrojů, kde se zjišťují znečišťující látky výpočtem, a
postup výpočtu včetně emisních faktorů, měření účinnosti spalování u
malých spalovacích zdrojů včetně množství a rozsahu vypouštěných látek,
podrobné postupy zjišťování úrovně znečištění ovzduší včetně metod a
dalších požadavků, jakož i podmínky provozování systému měřicích
stanic.

§ 10

Zjišťování pachových látek

(1) Vnášení pachových látek ze stacionárních zdrojů do ovzduší nad
přípustnou míru obtěžování zápachem není dovoleno.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví přípustnou míru obtěžování
zápachem a způsob jejího zjišťování, dále stanoví emisní limity
pachových látek, rozsah a způsob stanovení koncentrace pachových látek.

§ 11

Povinnosti provozovatelů zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů jsou povinni

a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s
podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a
povoleních vydaných podle § 17 a v souladu s technickými podmínkami
provozu zařízení zdroje stanovenými jeho výrobcem a s provozním řádem,
pokud je stanovena povinnost k jeho zpracování podle odstavce 2; v
případě jejich nevydání postupují provozovatelé podle rozhodnutí
vydaných podle právních předpisů platných do dne účinnosti tohoto
zákona,

b) dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich plnění,
limitní obsah látek ve výrobcích, emisní stropy, přípustnou tmavost
kouře a přípustnou míru obtěžování zápachem,

c) zjišťovat množství vypouštěných znečišťujících a pachových látek
postupem a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

d) plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38,

e) vést provozní evidenci o stacionárních zdrojích v rozsahu stanoveném
v prováděcím právním předpisu a uchovávat ji nejméně po dobu 5 let;
zpracovat souhrnnou provozní evidenci z údajů provozní evidence za
kalendářní rok a předávat ji příslušným orgánům ochrany ovzduší
prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v
oblasti životního prostředí nebo datové schránky ministerstva určené k
plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle
zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a
integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního
prostředí a o změně některých zákonů do 31. března následujícího
kalendářního roku; povinnost zpracovat a předávat souhrnnou provozní
evidenci se nevztahuje na provozovatele stacionárních zdrojů podle § 5
odst. 8,

f) poskytovat příslušným orgánům ochrany ovzduší údaje podle písmene e)
a další jimi vyžádané údaje potřebné zejména ke zjištění podílu zdroje
na znečišťování ovzduší,

g) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárních zdrojů nebezpečné
stavy ohrožující kvalitu ovzduší a činit opatření k předcházení
havárií; v případě výskytu takového stavu podat o něm zprávu orgánu
ochrany ovzduší nejpozději do 24 hodin; v případě poruchy, za kterou se
považuje odchylka od normálního provozu zdroje v důsledku technické
závady a při které u zdroje nemohou být dodrženy emisní limity,
bezodkladně odstavit zdroj v souladu se souborem technickoorganizačních
opatření, není-li ji možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku;
tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti stanovené zvláštním právním
předpisem,^6)

h) vypracovat pro účely regulace emisí za situace uvedené v § 8
regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je inspekci
ke schválení,

i) při vyhlášení regulačních opatření podle § 8 odst. 3 plnit
povinnosti vyplývající z ústředního, krajského a místního regulačního
řádu podle § 8 odst. 4 a 5,

j) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro nepřetržité
(kontinuální) měření emisí látek znečišťujících ovzduší včetně
zaznamenávání, vyhodnocování a uchovávání jeho výsledků, pokud to
stanoví prováděcí právní předpis,

k) při vážném nebo bezprostředním ohrožení zdraví z důvodu nadměrné
koncentrace znečišťujících látek bezodkladně zastavit nebo omezit
provoz stacionárního zdroje, jeho části nebo jinou činnost, která je
příčinou ohrožení nebo snížení kvality ovzduší, neprodleně informovat
inspekci a správní úřady podle zvláštního právního předpisu^6) a plnit
jejich pokyny ke zjednání nápravy; současně informovat veřejnost o
následcích poruchy nebo jiné příčiny, která vedla ke vzniku této
situace,

l) umožnit osobám pověřeným orgány ochrany ovzduší a inspekci přístup
ke stacionárnímu zdroji za účelem zjištění množství znečišťujících
látek, kontroly provozu a technického stavu tohoto zdroje,

m) zpřístupnit veřejnosti informaci o znečišťování ovzduší ze
stacionárního zdroje a o opatřeních omezení tohoto znečišťování,

n) na základě požadavku ministerstva nebo inspekce poskytnout informace
nutné ke stanovení kategorie stacionárního zdroje podle § 4 odst. 10 a
11 a ke stanovení rozsahu sledovaných znečišťujících látek podle § 9
odst. 4,

o) plnit úkoly vyplývající z plánu snížení emisí podle § 5 odst. 6,

p) plnit úkoly vyplývající z programů ke zlepšování kvality ovzduší
podle § 7 odst. 6,

r) plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje podle § 5 odst. 8,

s) předkládat inspekci protokoly o výsledcích měření znečišťujících
látek podle § 9 odst. 1, 2, 7 a 9,

t) zpracovává a realizuje plány snížení emisí pachových látek.

(2) Provozovatelé zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů jsou
dále povinni vypracovat ve lhůtě stanovené příslušným orgánem ochrany
ovzduší soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních
opatření k zajištění provozu stacionárních zdrojů, včetně opatření ke
zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijních stavů v souladu
s podmínkami ochrany ovzduší, (dále jen "provozní řád") a předkládat
jejich návrhy i návrhy jejich změn ke schválení příslušnému orgánu
ochrany ovzduší. Stanoví-li tak prováděcí právní předpis, zpracovávají
provozní řád také provozovatelé středních stacionárních zdrojů v
přiměřeně stanoveném rozsahu. Po jejich schválení jsou provozními řády
vázáni. Tím nejsou dotčeny povinnosti stanovené podle zvláštního
právního předpisu.^6)

(3) Spalovny odpadu a zařízení povolená pro spoluspalování odpadu mohou
být provozovány pouze pod dohledem osoby, která je držitelem platné
autorizace podle § 15 odst. 1 písm. c). Tato osoba provádí dohled nad
dodržováním podmínek stanovených v povolení podle § 17 a v prováděcím
právním předpisu.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti, formu a postup
zpracování provozního řádu, hlášení havárie stacionárního zdroje,
vedení provozní evidence a zpracování souhrnné provozní evidence a
jejího ohlašování.

§ 12

Povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování

(1) Provozovatelé malých stacionárních zdrojů jsou povinni

a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s
podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

b) umožnit osobám pověřeným obcí a inspekci přístup ke stacionárnímu
zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství
vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k
tomu potřebné podklady,

c) oznámit stacionární zdroj, který vypouští těkavé organické látky,
obecnímu úřadu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,

d) plnit pokyny orgánu ochrany ovzduší ke zjednání nápravy podle § 38
odst. 1,

e) dodržovat přípustnou tmavost kouře a přípustnou míru obtěžování
zápachem a neobtěžovat kouřem a zápachem osoby ve svém okolí a obydlené
oblasti,

f) zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti
spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu
spalinových cest u spalovacích zdrojů, a to nejméně jedenkrát za 2
roky, a odstraňovat zjištěné závady do 2 měsíců od jejich zjištění,
pokud se s obecním úřadem nedohodnou jinak; tuto povinnost plní
provozovatelé u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného
výkonu 15 kW a u zdrojů spalujících plynná nebo kapalná paliva od
jmenovitého tepelného výkonu 11 kW; za oprávněnou osobu se považuje
držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví,^10)

g) oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle
písmene f) a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.

(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), f) a g) se nevztahují na
provozovatele malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných
domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů,
kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

(3) Plnění povinnosti týkající se kontroly podle odstavce 1 písm. f) je
provozovatel povinen na požádání osob pověřených obcí prokázat záznamem
oprávněné osoby ne starším než 2 roky.

(4) Nedodržení povinností uvedených v odstavci 1 písm. e) a g) fyzickou
osobou je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.^11)

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob vedení evidence a rozsah
sledovaných údajů pro bilancování spotřeby těkavých organických látek.

§ 13

Evidence zdrojů znečišťování a vyhodnocování kvality ovzduší

(1) Evidence a vyhodnocování znečišťování ovzduší, údaje o zdrojích
znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a
vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší. Registr emisí a
zdrojů znečišťování zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit
jím zřízenou právnickou osobu. Součástí tohoto registru je i evidence
spaloven odpadu.

(2) Registr emisí a zdrojů znečišťování podle odstavce 1 se použije
také pro Národní inventarizační systém, jehož prostřednictvím
ministerstvo zabezpečuje inventarizaci údajů o emisích a propadech
látek ovlivňujících klimatický systém Země.

(3) Evidence a vyhodnocování kvality ovzduší jsou vedeny v registru
informačního systému kvality ovzduší. Registr informačního systému
kvality ovzduší zajišťuje ministerstvo; jeho vedením může pověřit jím
zřízenou právnickou osobu. Registr podle odstavce 1 je součástí tohoto
informačního systému.

§ 14

Základní povinnosti provozovatelů, výrobců a dovozců mobilních zdrojů
znečišťování

(1) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni provozovat
a udržovat tyto zdroje v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními
právními předpisy^4),^5),^8) včetně dodržování stanovených emisních
limitů.

(2) Výrobci a dovozci jsou povinni vyrábět a dovážet pouze takové
mobilní zdroje, které splňují podmínky pro provoz a emisní limity
stanovené zvláštními právními předpisy.^4),^5),^8)

(3) Provozovatelé mobilních zdrojů znečišťování jsou povinni plnit
pokyny orgánů ochrany ovzduší vydané podle § 8 odst. 7 písm. b).

§ 15

Autorizace

(1) Rozhodnutí o autorizaci podle tohoto zákona se vyžaduje

a) k měření emisí nebo imisí znečišťujících látek podle § 9 odst. 7,
stanovení koncentrace pachových látek a míry obtěžování zápachem,
stavových veličin plynů, koncentrace srovnávací látky a vlhkosti v
plynu a k ověřování správnosti měření znečišťujících látek,

b) k měření účinnosti spalovacího zdroje a vypouštěných látek a ke
kontrole spalinových cest podle § 9 odst. 5,

c) k dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro
spoluspalování odpadu,

d) ke zpracování rozptylových studií podle § 9 odst. 6 a zpracování
odborných posudků podle § 17 odst. 6,

e) k ověřování množství emisí skleníkových plynů podle zvláštního
právního předpisu,^11a)

f) k ověřování zprávy o emisích podle § 3b odst. 4 a k certifikaci
systému kvality podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 3c
odst. 1 až 3.

(2) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 vydává ministerstvo
fyzickým a právnickým osobám na podkladě jejich žádosti. Rozhodnutí o
autorizaci podle odstavce 1 písm. f) vydá ministerstvo po dohodě s
Ministerstvem zemědělství. U právnické osoby podává žádost o autorizaci
statutární orgán nebo jeho zástupce, který splňuje požadavky zvláštního
právního předpisu.^10) Autorizace podle odstavce 1 písm. c) a d) vzniká
též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném
pohybu služeb.

(3) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a)
obsahuje

a) u fyzických osob jméno, příjmení, identifikační číslo osoby, bylo-li
přiděleno, datum narození a adresu místa trvalého pobytu u osob, které
jsou občany České republiky, nebo adresu místa trvalého nebo
přechodného pobytu, popřípadě místa podnikání u osob, které nejsou
občany České republiky; u právnických osob obchodní firmu, právní
formu, adresu sídla, popřípadě organizační složky na území České
republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b) uvedení rozsahu látek, které žadatel hodlá měřit, s uvedením, zda
jde o měření emisí nebo imisí, stanovení koncentrace pachových látek a
míry obtěžování zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace
srovnávací látky a vlhkosti plynu,

c) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou se podílet na měření, a doklady, které
prokazují jejich odborné znalosti,

d) jméno, příjmení a adresu bydliště odpovědného zástupce právnické
osoby, popřípadě též fyzické osoby, pokud jej fyzická osoba podle
živnostenského zákona ustanovila,

e) seznam přístrojového vybavení určeného k měření včetně seznamu
výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby, výrobce, doklad o
právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto přístrojů a seznam
chemikálií, které budou k měření použity včetně kalibračních plynů,

f) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně
konečných analytických metod a postupů, které budou použity, včetně
osvědčení o akreditaci vydané akreditující osobou pověřenou podle
zvláštního právního předpisu^11d) u těch metod a postupů, u kterých to
stanoví prováděcí právní předpis,

g) uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků
měření (protokol o měření),

h) příručku jakosti zpracovanou pro rozsah měření podle písmene b),

i) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a
zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a
f),

j) povolení k provozování živností podle zvláštního právního
předpisu.^10)

(4) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. b)
obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c), d), f), g), h) a
j) včetně dokladu o splnění kvalifikačních předpokladů podle zvláštního
právního předpisu.^10)

(5) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. c)
obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a d) a k této žádosti
žadatel připojí

a) doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu
zdroji uvedenému v žádosti,

b) přesný a podrobný technický popis zařízení stacionárního zdroje
včetně řešení ochrany ovzduší,

c) úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle zvláštního
právního předpisu,^7) jejichž spalování je u stacionárního zdroje
povoleno, doloženou příslušnými rozhodnutími orgánů ochrany ovzduší,

d) údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle zvláštního
právního předpisu^10) vydaných osobám, které budou tyto činnosti u
stacionárního zdroje vykonávat,

e) měřicí protokoly o měření emisí látek znečišťujících ovzduší
(aktuální), pokud je stacionární zdroj již provozován,

f) přesný a podrobný popis zařízení a vybavení k měření, záznamu a
vyhodnocení emisí znečišťujících látek a technickoprovozních parametrů
tam, kde je měření uloženo prováděcím právním předpisem,

g) doklad o oprávnění k podnikání, pokud žadatel již podniká,

h) doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu
stacionárního zdroje,

i) doklad o zaplacení poplatku za znečišťování ovzduší za období
uplynulých 3 let,

j) doklad o splnění kvalifikačních předpokladů, kterými jsou
vysokoškolské vzdělání v oblasti technických věd a technologií, nebo
vyšší odborné vzdělání, případně úplné střední vzdělání nebo úplné
střední odborné vzdělání a 3 roky odborné praxe vykonané v posledních
10 letech ve spalovně odpadu nebo zařízení schváleném pro
spoluspalování odpadu.

(6) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. d)
obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a). Žadatel k žádosti připojí
popis postupů při zpracování rozptylových studií a již zpracované
rozptylové studie, nebo připojí popis a příklady svých postupů a zásad
pro zpracování odborných posudků a již zpracovaný odborný posudek podle
§ 17 odst. 6.

(7) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. e)
obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j), a k této žádosti
žadatel připojí

a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo
obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,

b) osvědčení o akreditaci pro ověřování množství emisí skleníkových
plynů vydané akreditující osobou pověřenou podle zvláštního právního
předpisu^11d),

c) uvedení kategorie či více kategorií zařízení,^11c) pro něž žadatel
hodlá ověřování množství emisí skleníkových plynů provádět.

(8) Podmínkou pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm.
e) je bezúhonnost. Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje
ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z
nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s autorizovanou činností,
nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně, anebo se na něj podle zvláštního
právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky hledí, jako by
nebyl odsouzen. Bezúhonnost se prokazuje dokladem o bezúhonnosti,
kterým je výpis z evidence Rejstříku trestů. Při posuzování
bezúhonnosti státních příslušníků členských států Evropské unie se
postupuje podle zvláštního právního předpisu.^11b) Ministerstvo si za
účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního
předpisu^11e) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu
z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se
předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový
přístup.

(9) Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. f)
obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a), d) a j). K této žádosti
žadatel připojí

a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním poměru nebo
obdobném pracovněprávním vztahu a budou pro žadatele provádět
ověřování, a doklad o splnění jejich kvalifikačních předpokladů,
kterými jsou středoškolské vzdělání a nejméně 5 let praxe v příslušném
oboru nebo vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru,

b) osvědčení o akreditaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 3b
odst. 4 a pro certifikaci systému kvality u osob podle § 3c odst. 1 až
3 vydané akreditující osobou pověřenou podle zvláštního právního
předpisu^11d),

c) popis pracovních postupů, metod a zásad, které zajistí náležitou
kontrolu plnění požadavků tohoto zákona a prováděcího právního předpisu
ze strany certifikovaných osob podle § 3c odst. 1 až 3,

d) seznam zemí, ve kterých je žadatel schopen věrohodným způsobem
provádět ověřování plnění požadavků na kritéria udržitelnosti podle
tohoto zákona a prováděcího právního předpisu,

e) popis pracovních postupů, metod a zásad pro ověřování zprávy o
emisích podle § 3b odst. 3.

(10) Před vydáním rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b)
a d) je žadatel povinen prokázat znalost metod odběru vzorků látek
znečišťujících ovzduší, metod stanovení koncentrací těchto látek a
jejich vyhodnocování, metod stanovení koncentrace pachových látek a
míry obtěžování zápachem, stavových veličin plynů, koncentrace
srovnávací látky a vlhkosti v plynu, zásad správné laboratorní praxe a
metrologie, metodiky pro zpracování rozptylových studií. Znalost
prokazuje pouze u těch činností, které jsou předmětem žádosti o vydání
rozhodnutí o autorizaci.

(11) Žadatelé podle odstavce 1 jsou povinni podrobit se ověření
znalostí právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí v
rozsahu své činnosti. Úspěšné prokázání odborných znalostí a znalostí
vybraných právních předpisů je předpokladem k vydání rozhodnutí o
autorizaci podle odstavce 2. V případě, že žadatel neprokáže požadované
znalosti, je žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci ministerstvem
zamítnuta.

(12) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu určitou, nejdéle na dobu
5 let a může obsahovat podmínky, za nichž může být tato činnost
prováděna. Žádost o vydání rozhodnutí o autorizaci lze podat opakovaně.

(13) Platnost rozhodnutí o autorizaci se prodlužuje o dalších 5 let,
pokud osoba, která je držitelem platného rozhodnutí o autorizaci, (dále
jen "autorizovaná osoba") nadále splňuje podmínky pro výkon této
činnosti. Ministerstvo o prodloužení autorizace vydá osvědčení.
Autorizovaná osoba, které ministerstvo zrušilo rozhodnutí o autorizaci
podle odstavce 14, může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o
autorizaci k téže činnosti, ke které jí bylo rozhodnutím zrušeno,
nejdříve po uplynutí 1 roku.

(14) Ministerstvo zruší rozhodnutí o autorizaci vydané autorizované
osobě, jestliže tato osoba

a) závažně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a to zejména
tím, že zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje metody a
postupy činnosti uvedené v osvědčení o autorizaci, nebo neplní
povinnost uvedenou v § 13 odst. 7,

b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít
nezbytné přístrojové vybavení, nebo

c) pokud je právnickou osobou, neustanoví odpovědného zástupce podle
odstavce 3 písm. d) nebo nebude mít v pracovním nebo jiném obdobném
poměru osoby způsobilé k měření nebo ověřování množství emisí
skleníkových plynů.

(15) Ministerstvo může zrušit rozhodnutí o autorizaci v případě, že
dojde k podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o
autorizaci vydáno.

(16) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká

a) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, s výjimkou postupu podle
odstavce 13,

b) smrtí fyzické osoby nebo jejím prohlášením za mrtvou, nebo

c) zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o autorizaci vydáno.

(17) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se
nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské
unie a na území České republiky hodlá dočasně vykonávat činnosti
uvedené v odstavci 1, pokud prokáže, že

a) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie,

b) je držitelem oprávnění k výkonu činností uvedených v odstavci 1
písm. a), b), d) a e) podle právních předpisů jiného členského státu
Evropské unie, pokud se v tomto státě takové oprávnění vyžaduje.

(18) Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. a), b), d) a e) se
dále nevyžaduje u právnické osoby, která na území České republiky hodlá
dočasně vykonávat činnost uvedenou v odstavci 1 písm. a), b), d) a e),
pokud prokáže, že

a) byla založena podle práva jiného členského státu Evropské unie a má
své sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo podnikatelské činnosti na
území jiného členského státu Evropské unie a

(19) V případě činností podle odstavce 1 písm. a) je tato osoba dále
povinna předložit seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely
měření, včetně konečných analytických metod a postupů, které budou
použity podle odstavce 3 písm. f); v případě činností podle odstavce 1
písm. e) je tato osoba dále povinna předložit seznam metod a postupů
ověřování množství emisí skleníkových plynů.

(20) V případě zpracování rozptylových studií podle odstavce 1 písm. d)
je tato osoba dále povinna předložit popis postupů při jejich
zpracování včetně již dříve zpracovaných rozptylových studií podle
referenční metody pro zpracování rozptylových studií stanovené
prováděcím právním předpisem.^10a) Nemůže-li tato osoba takovou studii
předložit, předloží vzorovou rozptylovou studii, která je zpracována za
použití referenční metody stanovené prováděcím právním předpisem.^10a)
Pokud tato osoba používá pro zpracování rozptylových studií metodu,
která není uvedena v souboru referenčních metod,^10a) ministerstvo
posoudí, zda je srovnatelná s metodou stanovenou prováděcím právním
předpisem.^10a)

(21) O nesplnění požadavků stanovených v odstavci 17 vydá ministerstvo
rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena úplná
dokumentace. V případě posuzování, zda jde o metodu srovnatelnou s
referenční metodou podle odstavce 20, činí tato lhůta 30 dnů.

(22) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah znalostí, které jsou
předpokladem pro vydání rozhodnutí o autorizaci, postup, kterým se
ověřují, postupy pro činnost osob, které jsou držiteli rozhodnutí o
autorizaci podle odstavce 1 písm. e), seznam metod a postupů, u kterých
je podle odstavce 3 písm. f) vyžadováno předložení osvědčení o
akreditaci a způsob evidence o vydaných rozhodnutích.

§ 16

Povinnosti autorizované osoby

(1) Autorizovaná osoba má povinnost vykonávat činnost, k níž jí bylo
vydáno rozhodnutí o autorizaci, tak, aby nedošlo ke střetu zájmů,
zejména nesmí provádět měření emisí ze stacionárního zdroje nebo
ověřování množství emisí skleníkových plynů,

a) jedná-li se o stacionární zdroj nebo zařízení, na jehož výrobě se
podílí nebo které sama provozuje nebo které provozuje osoba jí přímo
nebo nepřímo ovládaná nebo ji přímo či nepřímo ovládající,

b) je-li společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního
orgánu nebo dozorčího orgánu právnické osoby, která je provozovatelem
stacionárního zdroje nebo zařízení, popřípadě má v právnické osobě,
která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, postavení,
jež by mohlo ovlivnit nezávislost, nebo je-li blízkou osobou k osobě,
která je provozovatelem stacionárního zdroje nebo zařízení, jejím
společníkem, členem, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu
nebo dozorčího orgánu, popřípadě má v této právnické osobě postavení,
jež by mohlo ovlivnit nezávislost ověření,

c) je-li u provozovatele stacionárního zdroje nebo zařízení
insolvenčním správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem
majetku nebo jedná-li se o osobu podílející se na obchodování s
povolenkami či tyto obchody zprostředkovávající.

(2) Autorizovaná osoba má povinnost na vyžádání inspekce, která
prověřuje správnost měření, jeho záznamu nebo vyhodnocení, předkládat
měřicí protokoly a uvádět údaje a doklady k tomu potřebné a poskytnout
potřebnou součinnost.

(3) Autorizovaná osoba je povinna podrobit se kontrole výkonu činnosti.
Kontrolu provádí inspekce nebo ministerstvo jako orgán vrchního
státního dozoru.

(4) Změnu údajů uvedených v žádosti o vydání rozhodnutí o autorizaci je
autorizovaná osoba povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode dne, kdy
ke změně došlo.

(5) Autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. f) je dále povinna

a) nejméně jednou ročně zkontrolovat, zda osoby, kterým vydala
certifikát, nadále splňují požadavky pro jeho udělení,

b) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u prodejce či dovozce
biomasy (§ 3c odst. 3) ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených
prováděcím právním předpisem u nejméně 3 procent pěstitelů biomasy, od
nichž kontrolovaný prodejce či dovozce v uplynulém roce biomasu
odebral,

c) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u výrobce či dovozce
kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv a výrobce
či dovozce biopaliv, který odebíral biomasu přímo od pěstitele, ověřit
plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním předpisem
u nejméně 3 procent pěstitelů biomasy, od nichž biomasu přímo odebral,

d) po provedení kontroly podle písmene a) vypracovat zprávu se závěry
kontroly a tuto zprávu uchovávat nejméně po dobu pěti let,

e) v případě zjištění nedostatků v dodržování kritérií udržitelnosti
při kontrole podle písmene a) neprodleně zaslat kopii zprávy podle
písmene d) inspekci,

f) vydávat certifikáty pouze osobám, u nichž nebyly v předchozím roce
při kontrole podle písmene a) zjištěny žádné závažné nedostatky,
zejména neschopnost plnit požadavky podle § 3c odst. 5, dovoz biomasy
ze zemí, které nejsou uvedeny na seznamu v certifikátu, porušení
povinnosti uvedené v § 3c odst. 6 nebo závažné porušení povinnosti
uvedené v § 3c odst. 7,

g) zasílat kopie veškerých jí vydaných certifikátů ministerstvu,

h) zasílat ministerstvu každoročně vždy k 28. únoru souhrnnou zprávu o
jí provedených kontrolách v uplynulém kalendářním roce.

(6) Povinnosti podle odstavců 1 až 3 se vztahují i na případy dočasného
výkonu činností podle § 15 odst. 1 až 3.

§ 17

Stanoviska a povolení orgánů ochrany ovzduší

(1) Příslušný orgán ochrany ovzduší vydává stanoviska a povolení k
řízením podle zvláštního právního předpisu,^12) která obsahují podmínky
ochrany ovzduší. Jsou jimi

a) stanoviska k politice územního rozvoje a územně plánovací
dokumentaci v průběhu jejího pořizování,

b) závazná stanoviska^12a) k umisťování staveb zvláště velkých, velkých
a středních stacionárních zdrojů,

c) povolení staveb zvláště velkých, velkých a středních stacionárních
zdrojů a k jejich změnám,

d) povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu.

(2) Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje
podmínky ochrany ovzduší, se dále vyžaduje

a) k záměrům na zavedení nových výrob s dopadem na ovzduší u zvláště
velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

b) k záměrům na zavedení nových technologií s dopadem na ovzduší u
zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů,

c) ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů
podle § 18 odst. 1 nebo 2,

d) k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou
znečišťovat ovzduší, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody
podle zvláštního právního předpisu,^4)

e) k výrobě nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně
ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních
předpisů výrobce, s výjimkou výrobků stanovených k posuzování shody
podle zvláštního právního předpisu,^4)

f) ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám
využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů; v rámci povolení k uvedeným změnám může krajský
úřad stanovit s ohledem na charakter změny i takové emisní limity,
které nejsou obsaženy pro daný stacionární zdroj v prováděcím právním
předpisu, případně zpřísnit stanovené emisní limity pro tento zdroj,

g) k vydání a změnám provozního řádu podle § 11 odst. 2,

h) ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech pro stacionární zdroje,

i) k pokračování provozu stacionárního zdroje po uplynutí lhůty
platnosti stávajícího povolení.

(3) Bez závazného stanoviska podle odstavce 1 nelze vydat územní
rozhodnutí týkající se zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů. Podmínky ochrany ovzduší stanovené podle odstavce
1 jsou závazné pro správní úřady, které vydávají rozhodnutí podle
zvláštních právních předpisů.^12)

(4) Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a
odstavce 2 písm. c), d), e), f), h) a i) může být vydáno na dobu časově
omezenou.

(5) Součástí žádosti podle odstavce 1 písm. b) a c) a odstavce 2 písm.
a), b), d) a e) je odborný posudek a v případech podle odstavce 1 písm.
b) rozptylová studie zpracovaná podle metody rozptylových studií se
zdůvodněním nejvýhodnějšího řešení z hlediska ochrany ovzduší včetně
uvedení emisí a předpokladů dodržování emisních limitů.

(6) Odborný posudek musí být zpracován autorizovanou osobou podle § 15
odst. 1 písm. d). Připouští se předložení odborného posudku nebo
rozptylové studie již dříve zpracované, pokud se předmět jejího
zpracování neliší od údajů uvedených v žádosti a není starší než 2
roky.

(7) Povolení nebo závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) až d) a
podle odstavce 2 písm. a) až g) a i) obsahuje zejména tyto údaje:

a) jde-li o zvláště velký, velký nebo střední stacionární zdroj, jeho
popis nebo popis zařízení, výrobku nebo materiálu, který je předmětem
žádosti, včetně uvedení identifikačního čísla zdroje, pod kterým je
veden v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.
1, pokud je přiděleno,

b) závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany
ovzduší,

c) podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s
provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv
na úroveň znečištění.

(8) Podmínky provozování stacionárního zdroje obsahují zejména

a) emisní limity znečišťujících látek a další podmínky ochrany ovzduší;
emisní limity stanovené v povolení mohou být přísnější než emisní
limity stanovené prováděcím právním předpisem,

b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí,

c) podmínky zajišťující ochranu životního prostředí.

(9) Na základě překročení přípustné úrovně znečištění ovzduší stanoví
krajský úřad ostatnímu stacionárnímu zdroji s emisí tuhých
znečišťujících látek přesahující 30 tun ve sledovaném roce emisní strop
na úrovni nejvýše 70 % hodnoty průměrné roční emise tuhých
znečišťujících látek. Krajský úřad zároveň může zpřísnit stávající nebo
stanovit další podmínky provozu. Průměrná roční emise tuhých
znečišťujících látek ostatního stacionárního zdroje se vypočte z období
předcházejících pěti let. V prvních dvou letech od jeho stanovení může
být emisní strop na úrovni průměrné roční emise. V následujících sedmi
letech musí být meziroční pokles emisního stropu rovnoměrný. Krajský
úřad stanoví na návrh provozovatele nerovnoměrný pokles emisního stropu
za předpokladu, že bude stanoven na úrovni nižší než 50 % hodnoty
průměrné roční emise. V takovém případě musí provozovatel dosáhnout
emisního stropu do 9 let od jeho stanovení. Pokles se uskuteční ve
třech tříletých obdobích, přičemž v prvních dvou obdobích je nutné
dosáhnout vždy alespoň desetiprocentního snížení průměrné roční emise.

(10) Při vydávání stanovisek, závazných stanovisek a povolení podle §
17 odst. 1 a 2, která se dotýkají oblastí se zhoršenou kvalitou
ovzduší, vychází příslušný orgán ochrany ovzduší z programů ke zlepšení
kvality ovzduší podle § 7 odst. 6, 7 a 9. Pro jiné oblasti se orgány
ochrany ovzduší řídí národními, krajskými a místními programy snižování
emisí podle § 6 odst. 2, 5 a 6.

(11) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení a
závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b), c) a d) a podle odstavce
2 písm. a) až i) obsahující podmínky ochrany ovzduší a metody pro
zpracování rozptylových studií podle odstavce 5.

§ 18

Spalování odpadu a odpadních olejů

(1) Odpad podle zvláštního právního předpisu^7) včetně odpadních olejů
podle tohoto právního předpisu^7) může být provozovateli spalován nebo
spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo
velkých stacionárních zdrojích povolených pro spoluspalování odpadu
příslušným orgánem ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c) nebo f).

(2) Odpadní oleje mohou být spalovány ve spalovacích zdrojích podle § 4
odst. 5 písm. c), pokud jsou provozovány právnickou osobou nebo
fyzickou osobou oprávněnou k podnikání výhradně v souvislosti s
podnikatelskou činností a pokud jejich provozovatel, za předpokladu
splnění všech dalších povinností stanovených tímto zákonem, zajistí, že

a) zdroj bude registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez
přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu, a

b) zdroj bude vybaven tak, aby bylo zajištěno dodržení emisních limitů
stanovených prováděcím právním předpisem, a

c) spalování odpadních olejů bude u zdroje povoleno příslušným orgánem
ochrany ovzduší podle § 17 odst. 2 písm. c), a

d) spalované odpadní oleje budou skladovány odděleně po částech, a

e) pro každou část bude vystaven osobou k tomu akreditovanou průkazný
atest o tom, že složení části zaručuje při použití zařízení podle
písmena b), že při jejím spalování nedojde ke vzniku jiných emisí než
při spalování plynového oleje, a že součtový obsah polychlorovaných
bifenylů, pentachlorfenolu a polychlorovaných terfenylů nepřekračuje u
této části 10 mg/kg, a

f) po odběru vzorků k provedení atestačního řízení podle písmena d)
průkazně zabezpečí atestovanou část tak, aby nemohla být doplňována až
do okamžiku jejího úplného vyčerpání a spálení, a

g) plnění povinností podle písmen d) až f) bude u zdroje průkazným
způsobem evidováno a příslušné doklady archivovány minimálně po dobu 3
let.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví emisní limity a další podmínky
provozování stacionárních zdrojů, které spalují nebo spoluspalují odpad
včetně emisních limitů a dalších podmínek spalování nebo spoluspalování
odpadních olejů.

§ 19

Poplatky za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých
stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší, o jejichž
výši rozhoduje krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností
nebo obecní úřad (dále jen "správce poplatku"). Poplatky, jejichž výše
nedosahuje 500 Kč, se nevyměří.

(2) Poplatkovým obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok, v němž
je stacionární zdroj provozován.

(3) Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově (odstavec 12);
výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za
předcházející kalendářní rok.

(4) O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá
správce daně příslušný podle místa stacionárního zdroje a v případě
Prahy správce daně příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na
území hlavního města Prahy. Údaje na vyžádání poskytuje orgán kraje
ministerstvu. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí
České republiky. Krajský úřad vede evidenci zvláště velkých a velkých
stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování
ovzduší. Kopie veškerých rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá
krajský úřad místně příslušnému správci daně do 7 dní od nabytí právní
moci těchto rozhodnutí.

(5) O výši poplatku provozovatelů středních stacionárních zdrojů
rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá a
vymáhá správce daně příslušný podle místa stacionárního zdroje a v
případě Prahy správce daně příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší
na území hlavního města Prahy. Tyto poplatky jsou příjmem Státního
fondu životního prostředí České republiky. Obecní úřad obce s
rozšířenou působností vede evidenci středních stacionárních zdrojů a
evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Kopie veškerých
rozhodnutí týkajících se poplatků zasílá obecní úřad obce s rozšířenou
působností místně příslušnému správci daně do 7 dní od nabytí právní
moci těchto rozhodnutí.

(6) O výši poplatku provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje
a poplatek vybírá a vymáhá obecní úřad podle zvláštního právního
předpisu.^13) Obecní úřad vede evidenci zpoplatněných malých
stacionárních zdrojů a evidenci o vyměřených poplatcích za znečišťování
ovzduší. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně
životního prostředí.

(7) Jsou-li v provozním areálu téhož provozovatele stacionární zdroje
různých kategorií, je příslušný rozhodovat o poplatcích za znečišťování
všech těchto zdrojů ten správce poplatku, který je příslušný rozhodovat
o poplatcích týkajících se nejvyšší kategorie zdroje. Toto ustanovení
se nevztahuje na malé zdroje znečišťování.

(8) Poplatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se
platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících
látek, pro které má zdroj znečišťování stanoven emisní limit nebo
technické a další podmínky provozu, které emisní limity nahrazují.
Roční výše sazeb poplatků a způsob jejich výpočtů jsou uvedeny v
příloze č. 1 k tomuto zákonu. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na
celé 100 Kč.

(9) Roční výši poplatku pro malý stacionární zdroj vyměří obecní úřady
pevnou částkou v rozmezí uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a to
úměrně k velikosti stacionárního zdroje a době jeho provozu v
poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

(10) Provozovatel zvláště velkého, velkého a středního stacionárního
zdroje je povinen vypočítat poplatek způsobem podle odstavce 8 za každý
zpoplatněný zdroj a oznámit tento výpočet správci poplatku
prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v
oblasti životního prostředí nebo datové schránky ministerstva určené k
plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle
zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a
integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního
prostředí a o změně některých zákonů do 31. března po skončení
poplatkového období nebo v termínu podle odstavce 14. Současně oznámí i
další údaje nutné pro stanovení výše záloh na poplatek pro další
poplatkové období.

(11) Správce poplatku prověří údaje uvedené v oznámení podaném
provozovatelem, a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení výše
poplatku, vydá rozhodnutí o vyměření poplatku za skončené poplatkové
období a současně o výši záloh na poplatky pro běžný rok, přesahuje-li
poplatek 2 000 Kč ročně, nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení
oznámení o výši poplatku nebo podkladu pro vyměření poplatku pevnou
částkou.

(12) Zálohy na poplatky, uvedené v rozhodnutí podle odstavce 11, platí
provozovatel předem takto:

a) nad 1 000 000 Kč ročně v měsíčních zálohách splatných nejpozději do
posledního dne každého kalendářního měsíce,

b) nad 10 000 Kč do 1 000 000 Kč ročně včetně ve čtvrtletních zálohách
splatných nejpozději do posledního dne každého kalendářního čtvrtletí,

c) nad 2 000 Kč do 10 000 Kč ročně včetně v pololetních zálohách
splatných nejpozději do 30. června a 30. prosince příslušného
kalendářního roku.

Správce poplatku může na žádost provozovatele, bez přihlédnutí k jiným
důvodům než finančním, stanovit v rozhodnutí termíny úhrad záloh
odlišné od lhůt uvedených pod písmeny a) až c), přitom však musí
provozovateli uložit povinnost úhrady celkové výše záloh na poplatky
pro běžný rok nejpozději do 30. prosince příslušného kalendářního roku.

(13) Poplatky do výše 2 000 Kč ročně platí provozovatel jednorázově ve
lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyměření poplatku.

(14) Zálohy na poplatek v prvním roce uvedení stacionárního zdroje do
provozu se stanoví výpočtem z jeho projektované kapacity. Oznamovací
povinnost podle odstavce 10 je provozovatel povinen splnit do 2 měsíců
od vydání povolení k provozu.

(15) Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není
předmětem poplatku za znečišťování ovzduší a nevztahuje se na něj
oznamovací povinnost podle odstavce 16.

(16) Provozovatel malého zpoplatněného zdroje je povinen zaslat do 31.
března po skončení poplatkového období podklady pro stanovení výše
poplatku na běžný rok.

§ 20

Oznamovací povinnosti

Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků
včetně zastavení provozu stacionárního zdroje nebo změnu provozovatele
je provozovatel povinen oznámit příslušnému správci poplatku do 30 dnů
od vzniku této skutečnosti jako podklad pro vydání nového rozhodnutí,
kterým se původní rozhodnutí o vyměření poplatku a jeho záloh zruší.

§ 21

Odklad placení části poplatků za znečišťování ovzduší

(1) Pokud provozovatel zvláště velkého, velkého nebo středního
stacionárního zdroje prokazatelně zahájí u tohoto zdroje práce za
účelem snížení emisí zpoplatněné znečišťující látky alespoň o 15 % a
splní podmínky uvedené v odstavci 2, správce poplatku rozhodne o
odkladu placení záloh na poplatky u této látky ve výši 60 % z celkové
výše poplatku za znečišťování ovzduší po dobu realizace těchto prací.

(2) Podmínky odkladu placení stanovené výše záloh poplatku podle
odstavce 1 jsou

a) plnění emisních limitů stanovených u stacionárního zdroje,

b) žádost provozovatele o odložení části poplatků s podrobným popisem
prací a jejich časového průběhu na snížení požadované výše emisí
zpoplatněné znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících
látek,

c) oznámení prokazatelného zahájení prací za účelem snižování emisí u
stacionárního zdroje a

d) ukončení prací za účelem snižování emisí u stacionárního zdroje
nejdéle do 2 let od jejich započetí.

(3) Odložení části záloh poplatku za účelem snížení emisí u
stacionárního zdroje se vztahuje na zdroj nebo zařízení zdroje, které
lze samostatně provozovat a na kterém jsou přímo prováděny práce za
účelem snížení emisí, a na ty zpoplatněné znečišťující látky jimi
vypouštěné, kterých se práce na snížení emisí dotýká.

(4) Odklad placení části záloh poplatku správce poplatku povolí od
prvního dne měsíce následujícího po dni skutečného zahájení stavby nebo
úpravy zařízení zdroje doloženého zápisem ve stavebním deníku nebo v
protokolu o zahájení prací. Odklad končí posledním dnem měsíce, ve
kterém bylo doručeno písemné oznámení provozovatele o ukončení prací
správci poplatku.

(5) Plánovanou dobu realizace prací podle odstavce 1 a podmínky odkladu
části záloh poplatku stanoví správce poplatku v rozhodnutí vydaném
podle odstavce 1. Kopii vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému
celnímu úřadu do 7 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

§ 22

Prominutí nebo doplacení části poplatku za znečišťování ovzduší

(1) Provozovatel je povinen oznámit správci poplatku ukončení prací na
snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 21 odst. 1 ve lhůtě
nejpozději do 30 dnů ode dne vzniku této skutečnosti.

(2) Lhůta určená k ukončení prací na snížení emisí u stacionárního
zdroje je splněna, jestliže provozovatel před jejím uplynutím prokáže
dosažení stanovených úrovní emisí uvedených v rozhodnutí k odložení
placení části záloh poplatků. V závažných případech může správce
poplatku prodloužit lhůtu k dodání výsledků měření ke splnění
požadovaných hodnot, nejpozději však do 6 měsíců od stanovené lhůty k
ukončení prací podle § 21 odst. 5.

(3) Dokončí-li provozovatel práce na snížení emisí v souladu se
stanovenými podmínkami v rozhodnutí, včetně splnění lhůty podle
odstavce 2, správce poplatku promine povinnost doplatit odloženou část
poplatku. Při nedodržení podmínek odkladu placení části záloh poplatku
rozhodne správce poplatku o povinnosti odloženou část poplatku doplatit
a stanoví k tomu provozovateli přiměřenou lhůtu. Správce poplatku vydá
rozhodnutí o prominutí nebo doplacení poplatku do 3 měsíců ode dne, kdy
zjistil skutečnosti rozhodné pro vydání takového rozhodnutí. Kopii
vydaného rozhodnutí zasílá místně příslušnému celnímu úřadu do 7 dní
ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

(4) Pokud došlo ke zpoždění prací na snížení emisí u stacionárního
zdroje, které prokazatelně není zaviněno provozovatelem, správce
poplatku k žádosti provozovatele lhůtu ukončení prací přiměřeně
prodlouží, nejdéle však o 1 rok.

(5) V případě, že provozovatel nedosáhne plánovaného snížení emisí
uvedeného v rozhodnutí podle § 21 odst. 1 při splnění všech ostatních
stanovených podmínek, může správce poplatku rozhodnout o prominutí
poměrné části odložené výše poplatků odpovídající podílu snížení emisí
skutečně dosaženého z původně plánované hodnoty.

HLAVA III

OCHRANA OZONOVÉ VRSTVY ZEMĚ A KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

§ 23

nadpis vypuštěn

(1) Ochranu ozonové vrstvy Země před nepříznivými účinky regulovaných
látek a ochranu klimatického systému Země před nepříznivými účinky
fluorovaných skleníkových plynů upravují přímo použitelné předpisy
Evropské unie^1a),^1b). Tato hlava obsahuje ustanovení k jejich
provedení a další ustanovení na ochranu ozonové vrstvy Země a
klimatického systému Země.

(2) Pro účely této hlavy se rozumí

a) provozovatelem fyzická nebo právnická osoba zajišťující technický
provoz zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny nebo
regulované látky; není-li taková osoba, považuje se za provozovatele
vlastník zařízení,

b) recyklací výrobků zpracování vyřazených výrobků za účelem
znovuzískání regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů a
materiálového využití.

Předcházení emisím regulovaných látek

§ 24

nadpis vypuštěn

(1) Ministerstvo vydá povolení k používání hydrochlorfluoruhlovodíků
jako hasicích prostředků ve stávajících systémech požární ochrany,
pokud se používají jako náhrada za halony, při splnění podmínek
uvedených v přímo použitelném předpisu Evropské unie upravujícím
ochranu ozonové vrstvy Země^1a).

(2) Žádost o vydání povolení podle odstavce 1 obsahuje

a) u fyzických osob oprávněných k podnikání obchodní firmu, popřípadě
jméno nebo jméno a příjmení, identifikační číslo osoby, bylo-li
přiděleno, místo podnikání, datum narození a adresu místa trvalého
pobytu na území České republiky nebo adresu bydliště v jiném členském
státě Evropské unie; u právnických osob obchodní firmu, popřípadě
název, právní formu, sídlo a popřípadě adresu organizační složky na
území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu na
území České republiky, popřípadě bydliště v zahraničí, odpovědného
zástupce právnické osoby, popřípadě fyzické osoby oprávněné k podnikání
a

c) místo, kde je instalováno zařízení nebo výrobek obsahující halon,
jejich počet, druh a množství náplně, druh a množství náhradního
hydrochlorfluoruhlovodíku a způsob zneškodnění získaných halonů.

(3) Vzor žádosti o povolení k použití hydrochlorfluoruhlovodíků jako
náhrady za halony stanoví prováděcí právní předpis.

§ 25

nadpis vypuštěn

(1) Osoba, která drží regulované látky, jejichž použití je v rozporu s
přímo použitelným předpisem Evropské unie^1a), je povinna bez
zbytečného odkladu, nejpozději do 3 měsíců, tyto látky zneškodnit.
Pokud jí bylo vydáno rozhodnutí o udělení certifikátu (dále jen
"certifikát") zneškodní regulované látky způsobem stanoveným v
certifikátu. Pokud není držitelem certifikátu, je povinna ve stejné
lhůtě zajistit předání těchto látek osobě, která je držitelem
certifikátu, (dále jen "certifikovaná osoba") a o předání regulovaných
látek provést zápis, který pro účely kontroly uchovává po dobu 5 let.

(2) Znovuzískávání regulovaných látek při odstranění zařízení na konci
jeho životnosti může vykonávat pouze osoba,

a) která je certifikovanou osobou pro znovuzískávání fluorovaných
skleníkových plynů podle přímo použitelných předpisů Evropské unie^1b),
nebo

b) pro kterou tuto činnost vykonává certifikovaná osoba pro
znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů podle přímo použitelných
předpisů Evropské unie^1b).

§ 26

nadpis vypuštěn

(1) Provozovatel pevně instalovaného zařízení s náplní regulované
látky, které se při provozu nepřepravuje, je povinen prostřednictvím
certifikované osoby zajistit kontrolu těchto zařízení, zejména jejich
těsnosti, nejméně

a) jednou za 12 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 3
kg, s výjimkou hermeticky uzavřených systémů, které jsou takto označeny
a obsahují méně než 6 kg regulované látky,

b) jednou za 6 měsíců u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 30
kg,

c) jednou za 3 měsíce u zařízení s obsahem regulované látky nejméně 300
kg.

(2) Provozovatel zařízení obsahujícího nejméně 300 kg regulovaných
látek je povinen instalovat systémy detekce úniků. Systémy detekce
úniků provozovatel kontroluje alespoň jednou za 12 měsíců.

(3) Provozovatel je povinen závady, které byly zjištěny kontrolou nebo
systémem detekce úniků a které způsobují úniky regulovaných látek,
odstranit nejpozději do 30 dnů ode dne jejich zjištění. Do 30 dnů od
odstranění závady způsobující netěsnost zajistí provozovatel následnou
kontrolu těsnosti zařízení.

(4) Provozovatel zařízení obsahujícího nejméně 3 kg regulovaných látek
je povinen vést evidenční knihu zařízení a uchovat ji pro účely
kontroly v místě provozu zařízení po dobu 5 let. Do evidenční knihy
zařízení se zaznamená množství náplně a druh regulované látky, datum
servisních činností, úkony údržby a revize spojené se zařízením, včetně
kontroly úniku regulované látky, registrační číslo osoby provádějící
servisní činnost, nebylo-li registrační číslo přiděleno, potom jméno
osoby a kontaktní adresu, stručný popis provedené činnosti, včetně
stručného popisu závady, výsledek provedené revize, množství uniklé
regulované látky zjištěné výpočtem, množství a druh doplněné regulované
látky, množství a druh doplněného oleje, množství odčerpané regulované
látky nebo oleje a jeho další použití nebo při předání třetí osobě
číslo jejího povolení, jméno a adresu, a při přechodu zařízení na jinou
regulovanou látku označení této nové regulované látky a její množství.
Vzor evidenční knihy zařízení stanoví prováděcí právní předpis.

§ 27

nadpis vypuštěn

(1) Výrobce, dovozce, vývozce z České republiky a přepravce
regulovaných látek a výrobků, které obsahují regulované látky, jsou
povinni tyto látky a výrobky označit. Způsob označení regulované látky
a výrobku, který ji obsahuje, stanoví prováděcí právní předpis.

(2) Výrobce, dovozce a přepravce výrobků, které obsahují regulované
látky, jsou povinni v průvodní dokumentaci uvádět název a označení
regulované látky, její množství a upozornění na nebezpečí pro ozonovou
vrstvu Země.

(3) Prodejce regulovaných látek a výrobků, které obsahují regulované
látky, je povinen je označit podle odstavce 1, pokud označení nemají a
z průvodní dokumentace je zřejmé, že výrobek tyto látky obsahuje. Tuto
povinnost prodejce nemá, pokud prokáže, že v průvodní dokumentaci nebyl
obsah těchto látek uveden.

(4) Dovozce a vývozce z České republiky regulovaných látek a výrobků,
které obsahují regulované látky, jsou povinni uvádět v celním
prohlášení název a označení regulované látky a kód kombinované
nomenklatury a předložit celnímu úřadu příslušné oprávnění podle přímo
použitelného předpisu Evropské unie^1a).

(5) Výrobce, dovozce, vývozce z České republiky, prodejce a přepravce
regulovaných látek a výrobků, které obsahují regulované látky, jsou
povinni na vyžádání ministerstva, inspekce, České obchodní inspekce
nebo příslušného celního úřadu předložit dodací list, případně celní
doklady k jejich kontrole.

§ 28

nadpis vypuštěn

(1) Osoba oprávněná k používání methylbromidu pro karanténní a
dezinfekční účely ochrany zboží před přepravou je povinna písemně
oznámit ministerstvu množství používaného methylbromidu a účel takového
používání do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

(2) Osoba, která použije regulovanou látku jako vstupní surovinu nebo
technologické činidlo, je povinna písemně oznámit ministerstvu množství
použité látky, typ použití a výpočet nebo odhad emisí regulovaných
látek, ke kterým během takového používání došlo. Oznámení osoba podává
do 31. března za uplynulý kalendářní rok.

(3) Osoba, která skladuje halony nebo vlastní systémy požární ochrany a
hasicí přístroje s halony, je povinna oznámit ministerstvu jejich počet
a množství v nich obsažených halonů, opatření ke snižování jejich emisí
a odhad těchto emisí do 31. března za uplynulý kalendářní rok. Údaje
lze oznámit písemně, prostřednictvím integrovaného systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí nebo
prostřednictvím datové schránky ministerstva určené k plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí^18). Vzor
formuláře pro oznámení údajů stanoví prováděcí právní předpis.

§ 29

nadpis vypuštěn

(1) Výrobce regulovaných látek a výrobků, které je obsahují, je povinen
platit poplatek za vyrobené látky nebo výrobky ve výši 400 Kč za
kilogram regulované látky.

(2) Poplatek je příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky a je účelově vázán pro použití k ochraně ozonové vrstvy Země.

(3) Poplatku nepodléhají

a) regulované látky použité jako vstupní suroviny pro přepracování na
jiné chemické sloučeniny,

b) vyrobené regulované látky sloužící pouze pro účely zajištění ochrany
zdraví a života lidí v rámci základní potřeby^1b).

(4) Výrobce regulovaných látek nebo výrobků, které je obsahují, je
povinen si poplatek sám vypočítat a uhradit jej Státnímu fondu
životního prostředí České republiky nejpozději do 30 dnů po vyskladnění
výrobků včetně použití výrobků pro vlastní potřebu. Neuhrazené poplatky
vymáhá inspekce.

§ 30

Označování výrobků a zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny

Výrobky a zařízení, u kterých přímo použitelné předpisy Evropské
unie^1b) vyžadují jejich označení, lze na území České republiky uvést
na trh jen, pokud je jejich označení uvedeno v českém jazyce.

Společná ustanovení

§ 31

nadpis vypuštěn

(1) Jen certifikovaná osoba může vykonávat činnosti,

a) u kterých to stanoví přímo použitelné předpisy Evropské unie^1b),

b) spočívající v servisu zařízení obsahujícího regulované látky,

c) spočívající v kontrole těsnosti chladicích a klimatizačních zařízení
obsahujících regulované látky,

d) spočívající v kontrole těsnosti systémů požární ochrany obsahujících
regulované látky,

e) spočívající ve znovuzískávání regulovaných látek při recyklaci
výrobků, nebo

f) spočívající ve zneškodňování regulovaných látek.

(2) Certifikát vydává ministerstvo nebo jím pověřená osoba.

(3) Certifikát k činnostem podle odstavce 1 písm. a) až d) se vydá
osobě, která splňuje požadavky stanovené přímo použitelnými předpisy
Evropské unie^1b).

(4) Certifikát k činnostem podle odstavce 1 písm. e) a f) se vydá
osobě, která předloží

a) rozhodnutí krajského úřadu o udělení souhlasu k provozování zařízení
k využívání nebo odstraňování odpadů,

b) doklad o školení fyzických osob vykonávajících znovuzískávání nebo
zneškodňování regulovaných látek; rozsah požadovaných znalostí k
znovuzískávání nebo zneškodňování regulovaných látek stanoví prováděcí
právní předpis,

c) popis použité technologie a

d) v případě žádosti o certifikát k činnosti podle odstavce 1 písm. f)
způsob zneškodnění regulovaných látek.

(5) Při výkonu činnosti podle odstavce 1 musí certifikovaná osoba
dodržovat závazné postupy pro nakládání s regulovanými látkami nebo
fluorovanými skleníkovými plyny anebo zařízeními obsahujícími tyto
látky. Závazné postupy spočívající v kontrole těsnosti chladicích nebo
klimatizačních zařízení anebo systémů požární ochrany, obsahujících
fluorované skleníkové plyny, upravují přímo použitelné předpisy
Evropské unie^1b). Závazné postupy pro další činnosti uvedené v
odstavci 1 stanoví prováděcí právní předpis.

(6) Ministerstvo může zrušit certifikát v případě, že dojde k podstatné
změně podmínek, za kterých byl certifikát vydán, při závažném porušení
podmínek uvedených v certifikátu nebo povinností stanovených tímto
zákonem anebo povinností stanovených přímo použitelnými předpisy
Evropské unie^1a), ^1b).

§ 32

nadpis vypuštěn

(1) Osoba, která v kalendářním roce

a) získá od osoby z jiného členského státu Evropské unie více než 100
kg fluorovaných skleníkových plynů,

b) předá osobě do jiného členského státu Evropské unie více než 100 kg
fluorovaných skleníkových plynů,

c) zneškodní více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů, nebo

d) uvede poprvé na trh na území České republiky, znovuzíská, recykluje,
regeneruje nebo zneškodní regulované látky,

podá nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku
ministerstvu zprávu, ve které uvede názvy a množství získaných,
předaných nebo zneškodněných fluorovaných skleníkových plynů, s
uvedením členského státu, ze kterého byly látky získány nebo do kterého
byly předány, původ látek, které byly zneškodněny, nebo názvy a
množství regulovaných látek uvedených na trh, znovuzískaných,
recyklovaných, regenerovaných nebo zneškodněných, s uvedením původu
látek, které byly zneškodněny.

(2) Zprávu podle odstavce 1 a podle přímo použitelných předpisů
Evropské unie^1b) podává osoba prostřednictvím integrovaného systému
plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí^18) nebo
datové schránky ministerstva určené k plnění ohlašovacích povinností v
oblasti životního prostředí. Vzor formuláře zprávy stanoví prováděcí
právní předpis.

§ 33

nadpis vypuštěn

Osoba oprávněná k uznání odborné kvalifikace podle zákona o uznávání
odborné kvalifikace^19) se považuje za certifikovanou osobu, pokud
prokáže, že splňuje kvalifikační požadavky stanovené jiným členským
státem Evropské unie k výkonu činností podle § 25 odst. 1 nebo má
certifikát vydaný jiným členským státem Evropské unie podle přímo
použitelných předpisů Evropské unie^1b) a je zapsána v seznamu
certifikovaných osob podle § 34.

nadpis vypuštěn

§ 34

nadpis vypuštěn

Ministerstvo vede a uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup
seznam certifikovaných osob. Seznam obsahuje název nebo jméno a
příjmení certifikované osoby, její sídlo nebo místo podnikání, telefon
nebo adresu elektronické pošty.

§ 35

zrušen

§ 35a

zrušen

HLAVA V

ZPŘÍSTUPŇOVÁNÍ INFORMACÍ VEŘEJNOSTI A MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM

§ 36

Zpřístupňování informací veřejnosti

(1) Orgány ochrany ovzduší zpřístupňují veřejnosti informace o úrovni
znečištění ovzduší a další informace o stavu ovzduší. Zpřístupňování
informací podle zvláštních právních předpisů^20) není tímto ustanovením
dotčeno.

(2) Orgány ochrany ovzduší dále zpřístupní veřejnosti podle odstavce 1

a) programy ke zlepšování kvality ovzduší a vymezení oblastí podle § 7
odst. 4,

b) programy snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5,

c) žádosti o povolení a stanoviska orgánu ochrany ovzduší podle § 17,
23 až 25, 27, 30 a 31 a na základě nich vydaná povolení a stanoviska,

d) povolení ke zvýšení obsahu síry v kapalných palivech určených pro
stacionární zdroje.

(3) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím jím zřízené právnické
osoby pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním
stavu ozonové vrstvy nad územím České republiky zejména v pravidelných
relacích veřejných sdělovacích prostředků.

(4) Ministerstvo zpřístupňuje informace o souhrnné roční výrobě, dovozu
a vývozu regulovaných látek v České republice a o plnění mezinárodních
závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy a klimatického
systému Země v jeho informačních materiálech.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a rozsah zpřístupňování
informací o úrovni znečištění ovzduší a o stavu ovzduší.

§ 37

Zpřístupňování informací mezinárodním organizacím

(1) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným
orgánům Evropské komise a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách,
jimiž je Česká republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v
požadovaných intervalech informace o stavu ovzduší v České republice, o
zdrojích jeho znečišťování a o opatřeních přijatých k jeho zlepšení a
informace týkající se ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému
Země.

(2) Ministerstvo zajistí vzájemné poskytování informací o stavu
ovzduší, ke kterému se Česká republika zavázala v rámci přistoupení k
Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států a
které vyplývá z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

(3) Ministerstvo zemědělství předkládá Evropské komisi a vládě
každoročně do 1. července příslušného kalendářního roku informaci
zpracovanou ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a
Generálním ředitelstvím cel o

a) opatřeních, která byla přijata na podporu používání biopaliv nebo
jiných paliv z obnovitelných zdrojů pro dopravní účely místo motorové
nafty nebo motorových benzinů,

b) národních zdrojích určených pro výrobu biomasy pro jiné použití než
v dopravě a

c) celkovém prodeji pohonných hmot a podílu biopaliv, čistých i
smíchaných, a jiných paliv z obnovitelných zdrojů na trhu v
předcházejícím roce, případně informaci o všech výjimečných stavech v
dodávkách ropy nebo ropných výrobků, které měly vliv na prodej biopaliv
a jiných paliv z obnovitelných zdrojů.

HLAVA VI

OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SANKCE

§ 38

Opatření k nápravě a zákaz provozu stacionárního zdroje

(1) Provozovateli, který neplní povinnosti stanovené tímto zákonem nebo
zvláštními právními předpisy upravujícími povinnosti při ochraně
ovzduší, uloží orgán ochrany ovzduší opatření ke zjednání nápravy.
Opatření ke zjednání nápravy uloží orgán ochrany ovzduší rovněž
výrobci, dovozci a prodejci výrobků s limitním obsahem těkavých
organických látek, poruší-li povinnosti stanovené tímto zákonem.

(2) O omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje rozhodne
orgán ochrany ovzduší v případech, kdy provozovatel

a) provozuje stacionární zdroj, na který nebylo vydáno stanovisko nebo
povolení podle § 17 odst. 1 nebo 2, nebo

b) neplní při vážném a bezprostředním ohrožení nebo poškození kvality
ovzduší povinnosti podle § 11 odst. 1 písm. g) nebo k), nebo

c) nedodržuje emisní limit nebo přípustnou tmavost kouře nebo plán
snížení emisí znečišťujících nebo pachových látek nebo nedodržuje
přípustnou míru obtěžování zápachem a nezjednal opatření k nápravě
uložené orgánem ochrany ovzduší podle odstavce 1, nebo

d) opětovně poruší povinnosti, za jejichž porušení mu byla uložena
pokuta podle § 40 odst. 2 nebo 3.

(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 2 písm. a) a b) nemá
odkladný účinek.

§ 39

Opatření k nápravě při porušení povinností souvisejících s ochranou
ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země

(1) Při zjištění závažného porušení povinností vyplývajících z
ustanovení hlavy III nebo z ustanovení přímo použitelných předpisů
Evropské unie^1a), ^1b) inspekce uloží právnické nebo fyzické osobě
porušující tyto povinnosti opatření k nápravě nebo navrhne zrušení
certifikátu, včetně odejmutí regulovaných látek, fluorovaných
skleníkových plynů nebo výrobků, které obsahují regulované látky nebo
fluorované skleníkové plyny, na náklady této osoby.

(2) Inspekce může uložit osobě uvedené v odstavci 1, aby učinila na
svůj náklad opatření směřující k nezávadnému zneškodnění, případně
recyklaci nebo regeneraci regulovaných látek, fluorovaných skleníkových
plynů nebo výrobků, které obsahují regulované látky nebo fluorované
skleníkové plyny. Podání odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný
účinek.

Sankce

§ 40

(1) Pokutu ve výši od 20 000 do 10 000 000 Kč uloží

a) Česká obchodní inspekce^21) výrobci, dovozci a prodejci paliv,
poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3,

b) inspekce provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního
stacionárního zdroje, pokud provozuje tento zdroj bez povolení podle §
17 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo d), nebo bez platného rozhodnutí o
autorizaci podle tohoto zákona v případech uvedených v § 15 odst. 1
písm. c) nebo bez povolení u činností uvedených v § 17 odst. 2,

c) inspekce výrobci, dovozci a prodejci výrobků s limitním obsahem
těkavých organických látek, poruší-li povinnosti uvedené v § 3 odst. 3,

d) celní úřad osobě uvedené v § 3a odst. 1, nesplní-li povinnost podle
§ 3b odst. 1,

e) inspekce osobě, která vydala prohlášení nebo dílčí prohlášení v
rozporu s § 3c odst. 7 nebo 9, a pěstiteli biomasy, který vydal
samostatné prohlášení v rozporu s § 3c odst. 8.

(2) Pokutu ve výši od 10 000 do 2 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli zvláště velkého nebo velkého stacionárního zdroje, který
poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 3 odst. 2, 3, 4, 6, 7,
9 nebo v § 11 odst. 1 písm. c), d), g), i) až n) a s) nebo v § 11 odst.
2.

(3) Pokutu ve výši od 5 000 do 1 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli středního stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z
povinností stanovených v § 3 odst. 2, 3, 4, 7, 9 nebo v § 11 odst. 1
písm. c), d), g), i) až n) a s).

(4) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad provozovateli
malého stacionárního zdroje, poruší-li alespoň jednu z povinností
stanovených v § 3 odst. 3, 4, 9 nebo v § 12 odst. 1.

(5) Pokutu ve výši od 500 do 20 000 Kč uloží orgán ochrany ovzduší
provozovateli stacionárního zdroje za nesplnění oznamovací povinnosti
podle § 19 odst. 10, 14, 16 nebo v § 20 nebo § 22 odst. 1.

(6) Pokutu ve výši od 5 000 do 5 000 000 Kč uloží inspekce
provozovateli zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního
zdroje, který

a) nesplnil opatření orgánu ochrany ovzduší vyplývající ze smogového
regulačního systému podle § 8 odst. 7, nebo

b) nesplnil pravomocné rozhodnutí vydané podle § 38 odst. 2 o omezení
nebo zastavení provozu stacionárního zdroje.

(7) Pokutu od 10 000 do 10 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
zvláště velkého, velkého nebo středního stacionárního zdroje, který

a) porušil alespoň jednu z povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm.
a), b), f), h), o), p), nebo r), nebo

b) nesplnil opatření ke zjednání nápravy uložené orgánem ochrany
ovzduší podle § 38 odst. 1, nebo

c) neplní program zlepšování kvality ovzduší, nebo

d) neplní povinnosti při ochraně klimatického systému Země podle § 35,

e) nesplnil povinnost podle § 13 odst. 4 nebo 5.

(8) Pokutu ve výši od 1 000 do 10 000 Kč uloží obecní úřad
provozovateli malého stacionárního zdroje, který nesplnil

a) opatření ke zjednání nápravy podle § 38 odst. 1, nebo

b) pravomocné rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu stacionárního
zdroje.

(9) Pokutu do 2 000 000 Kč uloží inspekce osobě, která

a) poruší alespoň jednu z povinností uvedených v § 25 až 28, § 29 odst.
1 a 4, § 31 odst. 1 a 5 nebo § 32 odst. 1,

b) poruší alespoň jednu z povinností uvedených v ustanoveních přímo
použitelného předpisu Evropské unie upravujícího podmínky ochrany
ozonové vrstvy Země^1a),

c) poruší alespoň jednu z povinností uvedených v ustanoveních přímo
použitelných předpisů Evropské unie^1b).

(10) Pokutu ve výši od 500 do 150 000 Kč uloží obecní úřad osobě, která
poruší alespoň jednu z povinností uloženou podle § 3 odst. 5.

(11) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která
vykonává činnosti podle § 15 odst. 1 bez platné autorizace.

(12) Pokutu ve výši od 1 000 do 5 000 Kč uloží inspekce osobě, která
provádí činnost podle § 15 odst. 1 v rozporu s § 15 odst. 17 až 19 nebo
20.

(13) Pokutu až do výše 100 000 Kč uloží celní úřad osobě uvedené v § 3a
odst. 1, nesplní-li povinnost podle § 3a odst. 5, 8 nebo 12 nebo § 3b
odst. 3 nebo 4.

(14) Pokutu ve výši do 1 000 000 Kč uloží inspekce provozovateli
zvláště velkého, velkého nebo středního zdroje, který v rozporu s § 11
odst. 1 písm. e) nevede provozní evidenci nebo nepředá souhrnnou
provozní evidenci příslušným orgánům ochrany ovzduší, anebo v souhrnné
provozní evidenci uvede nesprávné údaje.

(15) V případě, že došlo u jednoho provozovatele k souběhu porušení
více povinností podle tohoto zákona, uloží mu příslušný orgán ochrany
ovzduší pokutu podle ustanovení, v nichž jsou jednotlivá porušení
zákona uvedena s tím, že pokuty za tato porušení zákona uvedené v
jednotlivých ustanoveních se sčítají.

(16) Pokuty uložené inspekcí za porušení povinností podle ustanovení
hlavy II vybírá inspekce a jsou z 50 % příjmem Státního fondu životního
prostředí České republiky a z 50 % příjmem obcí, na jejichž území k
porušení povinnosti došlo.

(17) Pokuty uložené krajským úřadem, obecním úřadem a obecním úřadem
obce s rozšířenou působností podle ustanovení hlavy II tyto orgány
vybírají a vymáhají. Pokuty uložené krajským úřadem, obecním úřadem
jsou příjmem toho orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být použity k
ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti.

(18) Pokuty uložené inspekcí nebo celním úřadem za porušení povinností
podle § 3a, 3b a 3c vybírají a vymáhají celní úřady. Pokuty uložené
inspekcí za porušení povinností podle ustanovení hlavy III vybírá
inspekce. Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České
republiky.

§ 41

(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne,
kdy orgán ochrany ovzduší zjistil porušení povinnosti, nejpozději však
do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti nebo zákazu došlo.

(2) Dojde-li v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o
uložení pokuty k opětovnému porušení povinnosti, za které již byla
uložena pokuta, a provozovatel nezjednal nápravu uloženou orgánem
ochrany ovzduší, uloží mu tento orgán pokutu až do výše dvojnásobku
horní hranice sazby.

(3) Při rozhodování o výši pokuty přihlíží orgán ochrany ovzduší k
závažnosti porušení zákonné povinnosti, době trvání protiprávního
stavu, k výši vzniklé nebo hrozící škody a k případným následkům
protiprávního stavu.

HLAVA VII

VÝKON SPRÁVNÍ ČINNOSTI NA ÚSEKU OCHRANY OVZDUŠÍ, OZONOVÉ VRSTVY A
KLIMATICKÉHO SYSTÉMU ZEMĚ

§ 42

Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a
klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší:

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo zdravotnictví,

c) Ministerstvo zemědělství,

d) inspekce,

e) Česká obchodní inspekce,

f) celní úřady,

g) kraje,

h) obecní úřady obcí s rozšířenou působností

i) obce.

§ 42a

(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům
ochrany ovzduší vykonávajícím správní činnosti na úseku ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země

a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,

c) údaje z agendového informačního systému cizinců.

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení,

b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů
prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí,

d) adresa místa pobytu,

e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) rodné číslo,

d) adresa místa trvalého pobytu,

e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v
cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,

c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,

d) druh a adresa místa pobytu,

e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.

(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence
obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
ve tvaru předcházejícím současný stav.

(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen
takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

§ 43

Ministerstvo životního prostředí

Ministerstvo

a) vykonává působnost ústředního správního úřadu v oblasti ochrany
ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země před emisemi
fluorovaných skleníkových plynů a na těchto úsecích řídí výkon státní
správy,

b) vykonává vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší, ochrany
ozonové vrstvy a klimatického systému Země před emisemi fluorovaných
skleníkových plynů,

c) zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu
ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje jednotlivých oborů, odvětví a
územních celků,

d) koordinuje výzkum a sleduje technický rozvoj v rámci ochrany
ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země před
emisemi fluorovaných skleníkových plynů a podporuje rozšiřování
technologií omezujících znečišťování ovzduší,

e) zajišťuje sledování kvality ovzduší podle § 6 odst. 8 a provoz
základní sítě imisního monitoringu na celém území České republiky a
sledování úrovně znečištění ovzduší podle § 7 odst. 5,

f) zabezpečuje jednotný registr informačního systému kvality ovzduší
(ISKO) a registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší podle § 13 odst.
3,

g) zabezpečuje inventarizaci emisí a propadů látek ovlivňujících
klimatický systém Země prostřednictvím Národního inventarizačního
systému podle § 13 odst. 2,

h) poskytuje odbornou pomoc při přípravě programů ke zlepšení kvality
ovzduší,

i) vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a zveřejňuje seznam
zón a aglomerací podle § 7,

j) připravuje a předkládá vládě ke schválení národní programy snižování
emisí vybraných znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin
podle § 6 odst. 2,

k) odpovídá za zpracování emisních inventur a ročních emisních projekcí
podle § 6 odst. 9,

l) uplatňuje stanovisko obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17
odst. 1 písm. a) k politice územního rozvoje a k zásadám územního
rozvoje a povolení ke zvýšenému obsahu síry v kapalných palivech podle
§ 17 odst. 2 písm. h),

m) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a sledování a
hodnocení depozic,

n) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutím vydaným inspekcí, krajskými
úřady a osobou pověřenou k vydávání certifikátů podle hlavy III,

o) vydává a ruší certifikáty podle hlavy III,

p) vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické osoby meteorologickou
předpověď vzniku smogových situací, vznik a ukončení smogové situace a
pro zdroje znečišťování podléhající regulaci regulační opatření podle §
8 odst. 1 a 3,

q) vede seznam subjektů, kterým byl autorizovanou osobou udělen
certifikát podle § 3c odst. 5 a registr osob podle § 3c odst. 9,

r) poskytuje odbornou pomoc krajům a obcím při zpracování regulačních
řádů,

s) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,

t) navrhuje emisní stropy pro vymezená území, pro skupiny stacionárních
zdrojů nebo pro jednotlivé stacionární zdroje,

u) vydává a ruší rozhodnutí o autorizaci podle § 15 odst. 1, 14 nebo
15; provádí kontrolu výkonu této činnosti,

v) kontroluje správnost výsledků rozptylových studií,

w) rozhoduje o kategorii zdroje v případech zcela nových technologií a
jejich zařízení podle § 4 odst. 11,

x) vede a zveřejňuje seznam certifikovaných osob podle hlavy III,

y) je příslušným orgánem pro podávání zpráv podle článku 6 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006^1b),

z) určuje hodnotící orgán podle přímo použitelných předpisů Evropské
unie^1b),

za) zajišťuje výrobu a distribuci emisních plaket podle § 7a odst. 4,

zb) vede seznam vyhlášených nízkoemisních zón a zpřístupňuje veřejnosti
informace z tohoto seznamu způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 44

Vrchní státní dozor

(1) Ministerstvo dozírá v rámci vrchního státního dozoru, jak orgány
ochrany ovzduší dodržují ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k
jeho provedení a ustanovení právních předpisů Evropské unie
upravujících podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^13a).

(2) Ministerstvo v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona je v
rámci vrchního státního dozoru oprávněno též dozírat, jak jsou
dodržována ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho
provedení a ustanovení právních předpisů Evropské unie upravujících
podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^13a) právnickými a fyzickými
osobami a jak jsou plněny povinnosti vyplývající z rozhodnutí orgánů
ochrany ovzduší. Zjistí-li závady, může uložit opatření k jejich
odstranění.

§ 45

Ministerstvo zdravotnictví

a) předkládá ministerstvu návrhy ke zpřísnění imisních limitů v
případech odůvodněné potřeby na základě zhodnocení zdravotních rizik,

b) zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících
látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,

c) provádí sledování zdravotního stavu obyvatelstva a hodnocení
zdravotních rizik v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních
seskupeních pro potřeby zpracování programů zlepšení kvality ovzduší,

d) provádí účelová měření ovzduší ve vybraných sídlech z hlediska
ochrany veřejného zdraví pro potřeby monitorování zdravotního stavu
obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení
zdravotních rizik podle zvláštního právního předpisu;^2) v rozsahu
dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na měření
v základní imisní síti,

e) zaujímá stanoviska z hlediska ochrany zdraví lidí k záměrům, které
mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména ke strategiím rozvoje
jednotlivých oborů, odvětví a územních celků,

f) přijímá opatření zaměřená na snižování spotřeby regulovaných látek
pro zajištění ochrany života a zdraví s ohledem na dostupné náhrady a
požadavky zabezpečení zdravotních služeb; k tomuto účelu získává a
zpracovává podklady a hodnocení a předává je ministerstvu.

§ 45a

Ministerstvo zemědělství

Ministerstvo zemědělství kontroluje přesnost, úplnost a pravdivost
(dále jen "správnost") údajů uváděných v prohlášeních podle § 3c odst.
3 a 4. Je-li zjištěna nesprávnost údajů, dá Ministerstvo zemědělství
podnět inspekci k uložení pokuty a v řízení o uložení pokuty poskytuje
na vyžádání nezbytnou součinnost. Kontrolní činností podle věty první
může Ministerstvo zemědělství pověřit právnickou osobu nebo organizační
složku státu.

§ 45b

Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství

(1) Právnickou osobu, která má provádět kontrolu podle § 45a, vybere
Ministerstvo zemědělství na základě výsledku obchodní veřejné soutěže.
Může se jí zúčastnit právnická osoba, která prokáže, že

a) fyzické osoby, které jsou k ní v pracovním poměru nebo obdobném
pracovněprávním vztahu a které budou provádět kontrolu, (dále jen
"osoba provádějící kontrolu") splňují kvalifikační požadavky, a to
úplné střední odborné vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního
hospodářství a nejméně 3 roky odborné praxe, nebo vysokoškolské
vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 1 rok
odborné praxe,

b) má technické vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu
činnosti.

(2) S právnickou osobou vybranou podle odstavce 1 nebo s organizační
složkou státu, která má provádět kontrolu podle § 45a, (dále jen "osoba
pověřená Ministerstvem zemědělství") uzavře Ministerstvo zemědělství
veřejnoprávní smlouvu na dobu určitou, nejdéle však na 2 roky. Tato
smlouva musí obsahovat výpovědní lhůtu a důvody, za kterých může
Ministerstvo zemědělství smlouvu vypovědět; patří k nim zejména
nesplnění povinnosti podle § 45c odst. 1, 3 až 5 nebo 6 anebo nesplnění
podmínky, za níž byla smlouva uzavřena.

(3) Osoby pověřené Ministerstvem zemědělství se zveřejňují ve Věstníku
Ministerstva zemědělství.

§ 45c

Kontrola osobou pověřenou Ministerstvem zemědělství

(1) Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna provádět
kontrolní činnost v souladu s tímto zákonem a jeho prováděcím právním
předpisem a poskytovat Ministerstvu zemědělství

a) seznam kontrolovaných osob a kontrolní zprávy, kdykoliv o to
Ministerstvo zemědělství požádá,

b) souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a jejích výsledcích, a to
v dohodnutém rozsahu vždy k 31. lednu za uplynulý kalendářní rok.

(2) Kontrolovaná osoba je povinna

a) poskytnout ke kontrole příslušné podklady a jinou nezbytnou
součinnost,

b) umožnit osobě provádějící kontrolu vstup do objektu souvisejícího s
předmětem kontroly.

(3) Osoba provádějící kontrolu se při zahájení kontroly prokáže
písemným pověřením k výkonu kontroly. Po ukončení kontroly sepíše
kontrolní zprávu, která obsahuje popis zjištěných skutečností s
označením a podrobným zdůvodněním případné nesprávnosti údaje
obsaženého v prohlášení podle § 3c odst. 3 nebo 4, a kopii kontrolní
zprávy předá kontrolované osobě.

(4) Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna

a) předat kontrolní zprávu s označením nesprávnosti údaje obsaženého v
prohlášení podle § 3c odst. 3 nebo 4 inspekci,

b) oznámit Ministerstvu zemědělství kontrolovanou osobu, která vydala
prohlášení podle § 3c odst. 3 nebo 4 obsahující nepřesný, neúplný nebo
nepravdivý údaj,

c) v řízení o uložení sankce podle § 40 odst. 1 písm. e) poskytnout
inspekci na vyžádání nezbytnou součinnost.

(5) Osoba provádějící kontrolu je povinna šetřit práva a právem
chráněné zájmy kontrolované osoby a zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o nichž se dověděla během výkonu kontroly; to neplatí,
jde-li o poskytnutí informace Ministerstvu zemědělství nebo inspekci
podle odstavce 4.

(6) Osoba provádějící kontrolu nesmí kontrolovat

a) osobu, ve které má majetkový podíl, nebo s níž má uzavřený pracovní
poměr nebo obdobný pracovněprávní vztah, anebo osobu, ve které má
majetkový podíl osoba pověřená Ministerstvem zemědělství,

b) osoby blízké.

(7) Pro zaměstnance zařazené do organizační složky státu, která provádí
kontrolu podle § 45a, platí odstavce 3, 5 a 6 obdobně.

§ 46

Česká inspekce životního prostředí

(1) Inspekce

a) dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany
ovzduší týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a
klimatického systému Země před emisemi fluorovaných skleníkových plynů,

b) provádí u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů
měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních
limitů a emisních stropů,

c) spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a je
oprávněna od nich vyžadovat informace,

d) rozhoduje v pochybnostech o vymezení stacionárního zdroje a zařazení
do příslušné kategorie stacionárních zdrojů podle § 4 odst. 10,

e) ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení
provozu stacionárního zdroje podle § 38,

f ) upozorňuje krajský úřad na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí
znečišťujících látek podle § 9 odst. 1,

g) ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních
stacionárních zdrojů pokuty za porušení povinností podle ustanovení
hlavy II,

h) rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení
spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních
stacionárních zdrojů o emisních limitech a dalších požadavcích na
jejich provozování podle § 5 odst. 4,

i) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,

j) shromažďuje a ověřuje informace potřebné pro posouzení vlivu
výstavby zařízení i jeho provozu na kvalitu ovzduší v jiném státě v
případě, že je příslušným správním úřadům předložen záměr na výstavbu
zařízení, a předá je ministerstvu,

k) vydává závazné stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. b), povolení
podle § 17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až g) a i) a
eviduje oznámení provozovatelů podle § 54 odst. 9 do 31.12.2002; po
tomto datu je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto
povolení. Ke každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou
spolupráci krajským úřadům při udělování těchto povolení. Na vyzvání
poskytuje vyjádření do 15 dnů ode dne doručení žádosti, pokud se s
krajským úřadem nedohodne jinak. Vyjádření neposkytuje v případech, kdy
s vydáním povolení souhlasí,

l) schvaluje regulační řády provozovatelů zvláště velkých, velkých a
středních stacionárních zdrojů pro účely regulace emisí podle § 8,

m) zajišťuje na základě rozhodnutí ministerstva podle § 39 odst. 1 a 3
odejmutí regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,

n) ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy
třetí tohoto zákona nebo právních předpisů Evropské unie upravujících
podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^1a) a o některých fluorovaných
skleníkových plynech^1b),

o) ukládá pokuty za porušení povinností uvedených v § 3c.

(2) Inspekce kontroluje

a) dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a
středních stacionárních zdrojů,

b) dodržování emisních limitů, emisních stropů, přípustné tmavosti
kouře a přípustné míry obtěžování zápachem u zvláště velkých, velkých a
středních stacionárních zdrojů; dodržování limitního obsahu těkavých
organických látek ve výrobcích, jejich dovoz, přepravu, prodej,
označování, přečerpávání, skladování a používání v souladu s prováděcím
právním předpisem,

c) plnění plánů snížení emisí podle § 5 odst. 6 a plánů zavedení zásad
správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování podle § 5 odst. 8,

d) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro
stacionární zdroje podléhající regulaci podle § 8 odst. 3 za smogové
situace a dodržování regulačních řádů stacionárních zdrojů,

e) plnění povinností souvisejících s provozní evidencí a souhrnnou
provozní evidencí podle § 11 odst. 1 písm. e),

f) správnost provádění autorizovaného měření emisí a imisí,

g) činnost autorizovaných osob podle § 16 odst. 3; v případě závažných
nedostatků navrhuje ministerstvu zrušení rozhodnutí o autorizaci
právnických a fyzických osob podle § 15 odst. 14,

h) dodržování povinností uvedených v § 3 odst. 2 až 4,

i) plnění povinností uvedených v ustanoveních hlavy III nebo v přímo
použitelných předpisech Evropské unie^1a),^1b),

j) správnost údajů uváděných v prohlášeních o shodě s kritérii
udržitelnosti podle § 3c odst. 1 a 2; v případě zjištění nesplnění
kritérií udržitelnosti informuje místně příslušný celní úřad.

§ 47

Česká obchodní inspekce

a) kontroluje kvalitu paliv na vnitřním trhu v rozsahu kvalitativních
ukazatelů stanovených prováděcím právním předpisem a technickými
předpisy a za zjištěné nedostatky ukládá pokuty podle zvláštního
právního předpisu^21),

b) kontroluje označování regulovaných látek v souladu s § 27 odst. 1 a
fluorovaných skleníkových plynů v souladu s § 30 a v případě zjištění
porušení povinnosti označování dává podnět inspekci k uložení pokuty.

§ 48

Kraje

(1) Krajský úřad

a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku
za znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů
podle § 19 odst. 4, § 21 odst. 1 a § 22 odst. 3 a 5,

b) kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na
základě údajů z informačního systému kvality ovzduší,

c) provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti,

d) ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské
praxe u stacionárního zdroje podle § 5 odst. 6 a 8,

e) vypracovává krajský program snižování emisí podle § 6 odst. 5,

f) vypracovává programy ke zlepšení kvality ovzduší podle § 7 odst. 6,

g) podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých
znečišťujících látek,

h) schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a
velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny,

i) schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje podle § 5 odst.
7,

j) na žádost ministerstva se podílí na vymezení oblastí se zhoršenou
kvalitou ovzduší,

k) poskytuje metodickou pomoc obecním úřadům při vypracování místních
programů ke zlepšení kvality ovzduší,

l) schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního
zdroje podle § 5 odst. 9,

m) stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje
znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou
uplatněny obecné emisní limity podle § 9 odst. 4 a pro ostatní
stacionární zdroje emisní stropy podle § 17 odst. 9,

n) vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze
stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a
plní úkoly podle § 8 odst. 7,

o) zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních
právních předpisů,

p) vypracovává krajský regulační řád podle § 8 odst. 5,

r) ode dne 1. ledna 2003 vydává povolení uvedená v § 17, s výjimkou
stanoviska podle odstavce 1 písm. a) a povolení podle odstavce 2 písm.
h),

s) ukládá pokuty podle § 40,

t) vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje
podle § 54 odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1.
ledna 2003,

u) je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním a jiném
řízení podle stavebního zákona a vydává stanovisko pro účely
kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší s výjimkou malých
stacionárních zdrojů,

v) stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících
látek podle § 9 odst. 1,

w) uplatňuje stanoviska k územním plánům a k regulačním plánům,
obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 17 odst. 1 písm. a), pokud
tato územně plánovací dokumentace navrhuje umístění zdrojů znečištění
ovzduší.

(2) Kraj

a) zaujímá stanoviska k místním programům snižování emisí a místním
programům ke zlepšení kvality ovzduší,

b) vyjadřuje se k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu
ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých
oborů a odvětví ve své územní působnosti^9),

c) vydává v přenesené působnosti nařízením program ke zlepšení kvality
ovzduší.

§ 49

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti

a) rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků
za znečišťování ovzduší podle § 19 odst. 5 a podle § 21 odst. 5 a § 22
odst. 3 a 5 u středních stacionárních zdrojů,

b) ukládá pokuty podle § 40 odst. 5,

c) vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje podle § 54
odst. 9 a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu.

§ 50

Obce

(1) Obecní úřad

a) je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a jiném řízení
podle stavebního zákona a vydává stanovisko pro účely kolaudačního
souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u malých stacionárních zdrojů,

b) zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních
předpisů,

c) rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u malých
stacionárních zdrojů podle § 19 odst. 6,

d) nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů podle § 12
odst. 1 písm. f), ukládá opatření k nápravě těchto závad podle § 38
odst. 1 a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti,

e) může vypracovat místní program ke zlepšení kvality ovzduší,

f) může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek
podle § 6 odst. 5,

g) vyhlašuje signál upozornění, signál regulace k omezení emisí ze
stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci podle § 8 odst. 3, a k
omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště
velké, velké a střední stacionární zdroje, informuje o porušení
povinností inspekci,

h) vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon
stanoví ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence
ministerstvu,

i) vydává povolení pro činnosti, kde to stanoví zvláštní právní
předpis, při kterých vznikají emise těkavých organických látek a které
odpovídají kategorii malých ostatních stacionárních zdrojů znečišťování
ovzduší. Pro tyto látky může stanovit fugitivní emisní limit v
závislosti na kvalitě ovzduší v daném místě.

(2) Obecní úřad kontroluje

a) dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů
podle § 12 a § 19 odst. 16 za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a
nápravná opatření a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto
zdrojů,

b) dodržování přípustné tmavosti kouře a přípustné míry obtěžování
zápachem u provozovatelů malých stacionárních zdrojů a za nedodržení
povinností ukládá pokuty,

c) účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u
malých spalovacích zdrojů podle § 12 odst. 1 písm. f); touto činností
může pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické osoby podle
zvláštního právního předpisu,^10)

d) dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a za jejich porušení ukládá
pokuty.

(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou

a) stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů podle § 3
odst. 5 nebo toto spalování zakázat; při stanovení podmínek obec
přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém
územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby,

b) zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování;
seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k tomuto zákonu,

c) v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání
světelných reklam a efektů na oblohu.

(4) Obec může vydat v přenesené působnosti nařízení, kterým stanoví
nízkoemisní zónu podle § 7a.

§ 51

Celní úřady

(1) Celní úřady

a) provádějí kontrolu dovozů, vývozů a uvádění na trh regulovaných
látek a výrobků, které je obsahují, podle přímo použitelného předpisu
Evropské unie upravujícího podmínky ochrany ozonové vrstvy Země^1a),

b) provádějí kontrolu při uvádění na trh fluorovaných skleníkových
plynů a výrobků, které mohou tyto látky a plyny obsahovat, podle přímo
použitelného předpisu Evropské unie o některých fluorovaných
skleníkových plynech^1b),

c) dávají podněty inspekci, zjistí-li porušení povinností při provádění
kontroly podle písmene a) nebo b),

d) ukládají pokuty za nesplnění povinností podle § 3a odst. 5, 8 a 12 a
podle § 3b odst. 3 nebo 4,

e) kontrolují plnění povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z
paliv podle § 3b odst. 1 a ukládají pokutu za její nesplnění,

f) kontrolují splnění podmínky uvedené v § 3c odst. 1 písm. a), § 3c
odst. 2 písm. a) a § 3c odst. 3 písm. a),

g) poskytují ministerstvu do 31. března údaje z celní evidence za
předchozí kalendářní rok podle přílohy č. 9 k tomuto zákonu, které se
týkají vývozů a dovozů regulovaných látek a výrobků, které je obsahují,
a uvádění na trh fluorovaných skleníkových plynů a výrobků, které je
obsahují; obdobně poskytují údaje z celní evidence, které se týkají
vývozu a dovozu paliv a výrobků, které obsahují těkavé organické látky,

h) dávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,

i) spravují poplatky podle § 3a a 19.

(2) Celní úřady si při kontrole podle tohoto zákona mohou vyžádat
odbornou pomoc inspekce.

§ 52

Oprávnění kontrolních orgánů

(1) Pověření zaměstnanci každého orgánu ochrany ovzduší jsou oprávněni
při výkonu své činnosti

a) v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí
pozemky nebo vstupovat do cizích staveb užívaných pro podnikatelskou
činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti a vykonávat tam
povinnosti stanovené tímto zákonem, pokud k tomu není třeba povolení
podle zvláštních zákonů; za škodu při výkonu tohoto oprávnění
způsobenou odpovídá stát, který se této odpovědnosti nemůže zprostit,

b) požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení
týkající se předmětu kontroly,

c) v případě podezření na porušení tohoto zákona odebírat vzorky za
účelem zjištění totožnosti regulovaných látek nebo fluorovaných
skleníkových plynů a na náklady kontrolovaných osob provádět nebo
zajišťovat jejich rozbory,

d) zadržet regulované látky, fluorované skleníkové plyny nebo výrobky,
které je obsahují, na náklady právnické nebo fyzické osoby oprávněné k
podnikání v případě zjištění zakázaných regulovaných látek nebo
fluorovaných skleníkových plynů,

e) zadržet výrobky v případě podezření na přítomnost zakázané
regulované látky nebo zakázaného fluorovaného skleníkového plynu může
inspekce, a to až do zjištění výsledku provedeného rozboru; náklady s
tím spojené hradí kontrolovaná osoba, jestliže se zjistí, že zadržené
výrobky regulovanou látku nebo fluorovaný skleníkový plyn obsahují; o
zadržení výrobků, prováděném šetření a jejich případném vydání sepíše
inspektor protokol.

(2) Proti uloženému rozhodnutí inspekce o zajištění regulovaných látek,
fluorovaných skleníkových plynů nebo výrobků, které je obsahují a které
neodpovídají požadavkům na kvalitu nebo složení podle tohoto zákona,
může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s
uloženým opatřením námitky pracovišti inspekce, kterým bylo opatření
uloženo. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspekce rozhodne o
námitkách bez zbytečného odkladu. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné
rozhodnutí se doručí kontrolované osobě.

(3) Zajištění regulovaných látek, fluorovaných skleníkových plynů nebo
výrobků, které je obsahují, podle odstavce 2 trvá do doby, než bude
pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí státu nebo o dočasném
zajištění, dokud nebude prokázáno porušení povinnosti podle hlavy III
nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie^1b). O vrácení
regulovaných látek, fluorovaných skleníkových plynů nebo výrobků, které
je obsahují, sepíše inspektor protokol.

(4) Inspektoři nebo pověření zaměstnanci orgánů ochrany ovzduší jsou
povinni

a) při kontrolní činnosti se prokázat služebním průkazem,

b) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v
souvislosti s výkonem své činnosti,

c) při vstupu do cizích objektů informovat provozovatele.

HLAVA VIII

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ

§ 53

Společná ustanovení

(1) Na rozhodování podle tohoto zákona se vztahuje správní řád,^22) s
výjimkou rozhodování podle § 8, § 3a a § 17 odst. 1 písm. a).

(2) Orgán ochrany ovzduší, který povolení nebo rozhodnutí podle tohoto
zákona vydal, může na návrh nebo z vlastního podnětu jím vydané
povolení nebo rozhodnutí změnit nebo zrušit,

a) vyžaduje-li to veřejný zájem na ochraně zdraví lidí před působením
nepříznivých účinků znečišťujících látek na lidské zdraví, nebo

b) dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo
rozhodnutí, zejména ke změně v provozu stacionárního zdroje, nebo změně
emisních limitů nebo jiných podmínek provozu stanovených prováděcím
právním předpisem či stanovení emisního stropu na vymezeném území, nebo

c) dojde-li při výkonu povolení nebo rozhodnutí k závažnému nebo
opakovanému porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo

d) nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení nebo rozhodnutí bez
zvláštního důvodu po dobu delší 2 let.

(3) Při změně povolení podle odstavce 2 písm. b) v případě stanovení
emisního stropu na vymezeném území zohlední orgán ochrany ovzduší
zejména příspěvek daného stacionárního zdroje k úrovni znečištění.

(4) Rozhodnutí nebo opatření podle § 5 odst. 4, 6 a 7, 8, 10 a 11, § 9
odst. 4, § 17 odst. 1 písm. c) a d) a § 17 odst. 2 písm. a) až i) se
nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem
v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované
prevenci.^23) Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

(5) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů
stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na
výrobky podle zvláštního právního předpisu^4) jsou technickými předpisy
podle tohoto zvláštního právního předpisu.^4)

(6) Veškerá opatření k nápravě, zákazy provozu nebo činnosti a další
rozhodnutí uložená podle § 38 nebo § 39 provozovatelům stacionárních
zdrojů nebo právnickým nebo fyzickým osobám přecházejí na jejich právní
nástupce.

§ 54

Přechodná ustanovení

(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se dokončí a sankce uloží podle dosavadních
předpisů. Podle dosavadních předpisů se postupuje i v případech, kdy
došlo k porušení zákona v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

(2) Oprávnění k autorizovanému měření emisí a imisí vydaná podle
právních předpisů platných do účinnosti tohoto zákona pozbývají
platnosti dnem 31. prosince 2003.

(3) Ministerstvo předloží vládě ke schválení národní program snižování
emisí podle § 6 odst. 3 do 30. června 2003.

(4) Orgány krajů a orgány obcí vypracují nejpozději do 1. ledna 2003
programy ke zlepšování kvality ovzduší podle § 7 odst. 6 a programy
snížení emisí podle § 6 odst. 5.

(5) Při stanovení výše poplatku za znečišťování ovzduší podle § 19 na
rok 2002 se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Poplatkovou
evidenci předá inspekce orgánům krajů v inventarizovaném stavu
nejpozději do 30. června 2002.

(6) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo
vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) 1. ledna 2003
nebo později, jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky
stanovené v prováděcím právním předpisu pro tyto zdroje od účinnosti
tohoto zákona. To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném
příkonu 50 MW a více, na něž bylo vydáno stavební povolení a byly
uvedeny do provozu 1. ledna 2003 nebo později u spalovacích zdrojů
uvedených v odstavcích 7 a 8, kterým budou emisní limity stanoveny jako
hodnoty odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje.

(7) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo
vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje) do 1. července
1987, plní emisní limity a další podmínky platné u zdroje před dnem
účinnosti tohoto zákona. Provozovatelé jsou povinni do 30. června 2004
předložit plán snižování emisí u stacionárního zdroje s cílem splnit
emisní strop a další úkoly vyplývající z národního programu snižování
emisí pro zvláště velké spalovací zdroje podle prováděcího právního
předpisu, pokud závazně nevyhlásí plán útlumu provozování spalovacího
zdroje formou písemného závazku statutárního zástupce provozovatele
předaného ministerstvu nejpozději do 30. června 2004. Písemný závazek a
plán útlumu musí dokladovat, že zdroj bude provozován po 1. lednu 2008
do 31. prosince 2015, nejvýše však po celkovou dobu 20 000 hodin.
Emisní strop bude pro zdroje stanoven na základě skutečných ročních
emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku za 5
let provozování zdroje do roku 2000 včetně, a to přepočtem ze skutečně
dosahovaných hodnot koncentrací jmenovaných znečišťujících látek v
odpadním plynu na hodnoty emisních limitů stanovené prováděcím právním
předpisem zdrojům podle § 54 odst. 8 od 1. ledna 2003.

(8) Provozovatelé zvláště velkých spalovacích zdrojů, na které bylo
vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné obdobné
rozhodnutí (například povolení ke změně stavby u zdroje s výjimkou
výstavby odsiřovacího zařízení zajišťujícího stupeň odsíření stanovený
prováděcím právním předpisem) od 1. července 1987 do 31. prosince 2002,
jsou povinni plnit emisní limity a další podmínky pro tyto zdroje
stanovené v prováděcím právním předpisu nejpozději od 1. ledna 2003. Do
uvedeného data plní provozovatel emisní limity platné u spalovacího
zdroje před dnem účinnosti tohoto zákona. To platí i pro nové části
zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více, na které bylo vydáno
stavební povolení a které byly uvedeny do provozu v období od 1.
července 1987 do 31. prosince 2002 u spalovacích zdrojů uvedených v
odstavci 7, kterým budou emisní limity stanoveny jako hodnoty
odpovídající celkovému jmenovitému příkonu zdroje. Povinnosti uložené
tímto zákonem se nevztahují na provozovatele stacionárních zdrojů
uvedené ve smlouvě, kterou Česká republika přistupuje k Evropské unii,
v rozsahu, který tato smlouva stanoví, a po dobu v ní uvedenou.

(9) Provozovatelé stacionárních zdrojů vypouštějících emise těkavých
organických látek, které stanoví prováděcí právní předpis, jsou povinni

a) u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
nebo jiné obdobné povolení k provozu před dnem 1. dubna 2002 nebo na
které se vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu nejpozději 1.
dubna 2003, plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto
zdrojů stanovené prováděcím právním předpisem nejpozději od 31. října
2007 a ve lhůtě do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo
od data uvedení do provozu oznámit zdroj u příslušného orgánu ochrany
ovzduší. Zařízení vybudovaná u těchto zdrojů na základě plánu snižování
emisí těkavých organických látek musí splňovat emisní limity a další
podmínky provozování nejpozději od 31. října 2007. Do tohoto data jsou
povinni plnit emisní limity platné u zdroje do data účinnosti tohoto
zákona a další podmínky jeho provozování uvedené v prováděcím právním
předpisu,

b) u stacionárních zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí
nebo jiné obdobné povolení k provozu po 1. dubnu 2003 nebo na které se
vztahuje odstavec 1 a budou uvedeny do provozu po datu 1. dubna 2003,
plnit emisní limity a další podmínky provozování těchto zdrojů včetně
oznámení provozu zdroje příslušnému orgánu ochrany ovzduší ve lhůtě do
3 měsíců od data uvedení zdroje do provozu. Tato povinnost se vztahuje
i na nové části stacionárních zdrojů podle písmena a) uvedené do
provozu po 1. dubnu 2003. U zdrojů, na které bylo vydáno kolaudační
rozhodnutí nebo jiné obdobné povolení k provozu od 1. dubna 2001 do 1.
dubna 2003, budou plněny tyto podmínky do 31. října 2006.

(10) Provozovatelé všech spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů
provozujících spoluspalování paliva s odpadem jsou povinni plnit emisní
limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů stanovené
prováděcím právním předpisem a ve lhůtách v něm stanovených podle druhu
znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin. Provozovatelé jsou
povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán
snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a
další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do
1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě
plánu snižování emisí nejpozději do 28. prosince 2004 nebo ke dni
vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v
platnost, nastane-li tato skutečnost dříve. Provozovatelé všech
spaloven odpadů a dalších stacionárních zdrojů na spoluspalování paliva
s odpadem, pro které bude vydáno stavební povolení po 28. prosinci 2002
nebo kolaudační rozhodnutí po 28. prosinci 2004, jsou povinni plnit
emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů
stanovené prováděcím právním předpisem ode dne uvedení do provozu.

(11) Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních
zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do 2 let
od účinnosti tohoto zákona.

(12) Provozovatelé stacionárních zdrojů, na které se vztahuje
ustanovení § 18 odst. 1, jsou povinni požádat inspekci o povolení podle
§ 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do 2 let od účinnosti tohoto zákona.

(13) Stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se
považují za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu § 4 odst. 10, pokud
tento zákon nemění jejich zařazení.

(14) Provozovatelé spaloven odpadu, zařízení schválených pro
spoluspalování odpadu a zvláště velkých spalovacích zdrojů si opatří
autorizaci podle § 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

(15) Provozovatel dvou nebo více zdrojů uvedených v odstavci 7 může
namísto stropů a plánů snižování emisí pro tyto zdroje plnit emisní
stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke
dni 1. ledna 2008. Nesmí přitom dojít k navýšení emisí zdroje v
aglomeraci. Vyřazením zdroje z národního programu snižování emisí ze
stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů postupem stanoveným
prováděcím právním předpisem^24) se součet emisních stropů sníží o
podíl tohoto zdroje.

(16) Provozovatel, který se rozhodne plnit emisní stropy, které jsou
součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke dni 1. ledna 2008,
oznámí tuto skutečnost správnímu úřadu, který je místně příslušný k
vydání integrovaného povolení (dále jen "úřad") podle zákona o
integrované prevenci^23). Na základě tohoto oznámení úřad upraví
integrovaná povolení vydaná pro jednotlivé zdroje v souladu s odstavcem
15. Povinnost provozovatele plnit emisní stropy, které jsou součtem
emisních stropů stanovených těmto zdrojům ke dni 1. ledna 2008, je
účinná ode dne, kdy provozovatel své rozhodnutí plnit tyto emisní
stropy oznámí úřadu.

(17) Provozovatel oznámí ministerstvu vždy nejpozději k 31. březnu
běžného roku rozložení předpokládaného plnění emisního stropu po
jednotlivých zdrojích na daný kalendářní rok a ohlásí případnou změnu
tohoto rozložení nejméně 10 dní před jejím uskutečněním.

§ 55

Zmocnění k vydání prováděcích právních předpisů

(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 3b odst. 7, § 3c odst. 11, § 4
odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9 a § 7a odst. 9.

(2) Ministerstvo životního prostředí vydá vyhlášku k provedení § 3
odst. 11, § 4 odst. 12, § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 8 odst. 12, § 9
odst. 10, § 10 odst. 2, § 11 odst. 4, § 12 odst. 5, § 13 odst. 8, § 15
odst. 22, § 17 odst. 11, § 18 odst. 3, § 23 odst. 7, § 24 odst. 3, § 26
odst. 4, § 27 odst. 1, § 28 odst. 3, § 31 odst. 4 písm. b), § 31 odst.
5, § 32 odst. 2 a § 36 odst. 5.

§ 56

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami
(zákon o ovzduší).

2. Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích
za jeho znečišťování, s výjimkou § 6, § 7 odst. 1 a 2, § 8 a přílohy k
zákonu, které se zrušují k 1. lednu 2003.

3. Zákon č. 218/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší).

4. Zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991
Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší),
ve znění zákona č. 218/1992 Sb., a zákon č. 389/1991 Sb., o státní
správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění
zákona č. 211/1993 Sb., s výjimkou čl. II bodů 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15,
16, 17 a 18, které se zrušují k 1. lednu 2003.

5. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 57

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),
ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č.
600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č.
38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č.
200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č.
94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č.
19/1997 Sb., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č.
79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č.
15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č.
167/1998 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.
358/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č.
27/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č.
122/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 124/2000 Sb., zákona č.
149/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb., zákona č.
247/2000 Sb., zákona č. 249/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.
309/2000 Sb., zákona č. 362/2000 Sb., zákona č. 409/2000 Sb., zákona č.
458/2000 Sb., zákona č. 100/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č.
164/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č.
477/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb. a zákona č. 501/2001 Sb., se mění
takto:

1. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se text ve
sloupci 1 "Měření emisí a imisí, kromě měření emisí motorových vozidel"
a text ve sloupci 2 "Oprávnění podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č.
389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho
znečišťování, ve znění pozdějších předpisů" zrušují.

2. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
sloupce 1 text "Měření znečišťujících a pachových látek, zpracování
rozptylových studií", do sloupce 2 text

"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
studijním programu nebo

b) ukončené střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
roky odborná praxe vykonaná v posledních 10 letech před podáním
žádosti",

do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané Ministerstvem
životního prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo životního
prostředí" a do sloupce 5 text "§ 15 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně
ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)".

3. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
sloupce 1 text "Provoz spaloven odpadu a zařízení schválených pro
spoluspalování odpadu", do sloupce 2 text

"a) vysokoškolské vzdělání získané studiem v příslušném akreditovaném
studijním programu nebo

b) ukončené střední nebo vyšší odborné vzdělání příslušného oboru a 3
roky odborná praxe vykonaná v posledních 10 letech před podáním
žádosti",

4. V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupině 214: Ostatní, se doplňuje do
sloupce 1 text "Měření účinnosti spalovacího zdroje, měření množství
vypouštěných látek a kontrola stavu spalinových cest", do sloupce 2
text "vyučení v tříletém učebním oboru a 3 roky praxe v oboru
kominictví", do sloupce 3 text "osvědčení o autorizaci vydané
Ministerstvem životního prostředí", do sloupce 4 text "Ministerstvo
životního prostředí" a do sloupce 5 text "§ 12 odst. 1 písm. f) zákona
č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů
(zákon o ochraně ovzduší)".

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o
technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, a některé další zákony

§ 58

V zákoně č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o
technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, a některé další zákony, se části šestá a sedmá zrušují.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o
okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze

§ 59

V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů
souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o
okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, se část padesátá
zrušuje.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 60

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č.
274/2001 Sb. a zákona č. 13/2002 Sb., se mění takto:

1. V § 37 odst. 1 se na konci věty druhé tečka nahrazuje středníkem a
doplňují se slova, která včetně poznámky pod čarou č. ^33b) zní:
"hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní
předpisy.^33b)

33b) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany
zdraví zaměstnanců při práci.

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými
účinky hluku a vibrací.

Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím
zářením.".

2. V § 37 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. ^34) zní:

"(3) Zaměstnavatel v návrhu na zařazení prací do kategorií uvede
kategorii, do které navrhuje práci zařadit, údaje rozhodné pro
hodnocení rizik podle zvláštních právních předpisů^33b) a prováděcího
právního předpisu,^34) počty zaměstnanců v jednotlivých kategoriích a
opatření přijatá k ochraně jejich zdraví.

34) Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování
prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních
testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.".

Poznámka pod čarou č. 35) se zrušuje.

3. V § 37 odst. 4 větě druhé se slova "měření souvisejících faktorů
pracovních podmínek" nahrazují slovy "hodnocení rizik. O změně zařazení
práce do kategorie rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví".

4. V § 38 se za slova "podle § 37 odst. 3 a 4" vkládají slova "potřebná
k hodnocení rizik".

5. V § 105 odst. 4 se slova "1. ledna 2002" nahrazují slovy "1. ledna
2003".

6. V § 106 odst. 1 větě první část textu za středníkem zní: "do
kategorie druhé a třetí nejpozději do 1. ledna 2003.".

7. V § 106 odst. 1 věta poslední zní:

"Výsledky měření koncentrací a intenzit faktorů pracovních podmínek a
výsledky zjištění druhu a typu biologického činitele musejí odpovídat
stavu pracovních podmínek v době podání návrhu podle § 37 odst. 3.".

8. Část sedmnáctá se zrušuje.

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§ 61

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002, s výjimkou ustanovení
§ 19, 21, 22 a 37, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

Příloha 1

Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek, do
ovzduší pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární zdroje

Znečišťující látky vnášené do ovzduší, které podléhají zpoplatnění

Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

Tuhé znečišťující látky,

Anorganické kyslíkaté sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý
(dále jen "oxid siřičitý"),

Anorganické kyslíkaté sloučeniny dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý
(dále jen "oxidy dusíku"),

Těkavé organické látky - vyjma zvláště vyjmenovaných mezi ostatními
zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I - II,

Těžké kovy a jejich sloučeniny vyjádřené jako kov (dále jen "těžké
kovy"); těžkými kovy se rozumí kovy, případně metaloidy, které jsou
stabilní a jejich specifická hmotnost je větší než 4 500 kg/m3,

Oxid uhelnatý,

Amoniak a soli amonné vyjádřené jako amoniak (amoniak),

Polycyklické aromatické uhlovodíky,

Methan.

Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:

a) I. třída:

Azbest,

Benzen,

Berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be.

b) II. třída:

Fluor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

Chlor a jeho organické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

Fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F^x),

Chlor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Cl^x),

Brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br^x),

Sulfan,

Sirouhlík.

Sazby poplatků pro zvláště velké, velké, střední a malé stacionární
zdroje

Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými,
velkými a středními stacionárními zdroji se stanovují takto:

1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky
+---------------------------------------+------------+
|Znečišťující látka |Sazba (Kč/t)|
+---------------------------------------+------------+
|Tuhé znečišťující látky | 3 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Oxid siřičitý | 1 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Oxidy dusíku | 800 |
+---------------------------------------+------------+
|Těkavé organické látky | 2 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Těžké kovy a jejich sloučeniny | 20 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Oxid uhelnatý | 600 |
+---------------------------------------+------------+
|Amoniak | 1 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Methan | 1 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Polycyklické aromatické uhlovodíky | 20 000 |
+---------------------------------------+------------+

2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky
+---------------------------------------+------------+
|Znečišťující látka |Sazba (Kč/t)|
+---------------------------------------+------------+
|Třída I | 20 000 |
+---------------------------------------+------------+
|Třída II | 10 000 |
+---------------------------------------+------------+

3. U hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů je sazba
poplatku 200 Kč za m2 hořící plochy nebo zapařeného objemu, u hořících
skládek a výsypek je sazba poplatku 2 000 Kč za m2 hořící plochy.

4. Emise amoniaku vznikající jako vedlejší produkt chemických reakcí
probíhajících v zařízení pro odstraňování emisí oxidů dusíku se
nezpoplatňují.

5. Emise amoniaku a methanu vznikající jako vedlejší produkt při
zemědělské výrobě se nezpoplatňují.

II.

Sazby poplatků za malé spalovací zdroje se stanovují takto:

+---------------------------------+-----------------------------------------+
|Palivo | Rozmezí sazeb (Kč/rok) |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Jmenovitý tepelný výkon |nad 50 do 100 kW včetně|nad 100 do 200 kW|
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Topné oleje s obsahem síry | 1 000 - 1 500 | 1 500 - 2 000 |
|od 0,1 do 0,2 % | | |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Topné oleje s obsahem síry | | |
|do 1 % | 1 500 - 2 500 | 2 500 - 3 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Jiná kapalná paliva a látky, | | |
|pokud tento zákon jejich | 6 000 - 8 000 | 8 000 - 12 000 |
|spalování nezakazuje | | |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Černé uhlí | 1 500 - 2 000 | 2 000 - 3 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Hnědé uhlí tříděné, palivo | | |
|z hnědého uhlí | 2 500 - 4 000 | 4 000 - 5 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Hnědé uhlí energetické, lignit | 4 000 - 6 000 | 6 000 - 10 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+
|Uhelné kaly, proplástky | 10 000 - 20 000 | 20 000 - 40 000 |
+---------------------------------+-----------------------+-----------------+

Další podmínky zpoplatňování malých spalovacích zdrojů:

U malých spalovacích zdrojů používajících jako paliva koks, dřevo,
biomasu, plynná paliva dostupná ve veřejných rozvodných a distribučních
sítích, nebo topný olej s obsahem síry do 0,1 % není sazba poplatku
stanovena a nevztahuje se na ně oznamovací povinnost podle § 19 odst.
16.

III.

+---------------------------------------------+-------------+
|Zdroje emisí tuhých znečišťujících látek |500 - 5 000 |
+---------------------------------------------+-------------+

Způsob výpočtu poplatků

1. Poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku produkovanou
samostatným zvláště velkým, velkým nebo středním zdrojem se stanoví
součinem zjištěného množství vypuštěné znečišťující látky podle
skutečnosti minulého poplatkového období a výše sazby podle části B
této přílohy. V souladu s § 19 odst. 8 se u zdroje zpoplatní
znečišťující látka, pro kterou je stanoven emisní limit, nebo na kterou
se vztahuje nejméně jedna podmínka provozování zdroje regulující emise
této látky. Podle § 9 odst. 1 je zpoplatněné množství látky stanoveno
podle výsledků měření nebo výpočtem s použitím emisního faktoru.

2. U nově provozovaných zdrojů se výše poplatku v prvním roce provozu
stanoví podle jeho projektované kapacity.

3. Součet poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří
poplatek za samostatný zvláště velký, velký nebo střední stacionární
zdroj.

4. Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo
skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2, která
se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku.

5. Výše poplatku pro jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se
zaokrouhluje na celé 100 Kč.

6. U malý spalovacích zdrojů se stanoví poplatek pevnou částkou s
přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9, a to výpočtem stanovícím
jako poplatek za jednotlivý malý spalovací zdroj součet dolní hranice
sazby s poměrnou částí rozmezí sazby odpovídající jmenovitému tepelnému
výkonu zdroje a druhu paliva. Orgán ochrany ovzduší přitom přihlédne ke
skutečné, provozovatelem dokladované spotřebě paliva u zdroje za
zpoplatňované období.

7. U malých ostatních zdrojů se poplatek stanoví pevnou částkou s
přihlédnutím k podmínkám podle § 19 odst. 9.

8. Výše poplatku za jednotlivý malý zdroj znečišťování se zaokrouhluje
na celé 100 Kč.

Příloha 2

Obsah národního, krajského a místního programu snižování emisí

1. Národní program ke snížení emisí obsahuje

a) název programu,^*) jeho základní cíle a souvislosti,

b) výchozí situace - obraz emisní situace,

c) vztah ke Státní politice životního prostředí,

d) vztah ke Státní energetické politice,

e) vztah k Národnímu programu ke zmírnění změny klimatu Země,

f) vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
rozvoje),

g) vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,

h) obecné zásady strategie programu,

i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

j) požadavky dokumentů Úmluvy EHK/OSN o dálkovém znečišťování ovzduší
překračujícím hranice států především Protokolu k omezení acidifikace,
eutrofizace a tvorby přízemního ozónu a přehled možností jejich splnění
v České republice,

k) hodnocení dosažitelnosti celkových emisních stropů v roce 2010,

l) rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování
ovzduší,

m) podpůrné aktivity pro omezování emisí v České republice,

n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

1. technická a technologická opatření,

2. technickoorganizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence stacionárních a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší,

5. inventarizace emisí,

6. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

7. využívání ekonomických nástrojů,

o) finanční zajištění programu,

p) legislativní opatření,

q) mezinárodní spolupráce a podpora výzkumu,

r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

t) způsob provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

2. Krajský program ke snížení emisí obsahuje

a) název programu,^**) jeho základní cíle a souvislosti,

b) výchozí situace - obraz emisní situace,

c) vztah k Národnímu programu snižování emisí,

d) vztah k územní energetické koncepci,

e) vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
rozvoje),

f) vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,

g) vztah ke krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší, je-li
stanoven,

h) obecné zásady strategie programu,

i) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

k) hodnocení dosažitelnosti emisních stropů stanovených regionu v roce
2010,

l) rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek k provozování zdrojů znečišťování
ovzduší na území kraje,

m) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území kraje,

n) základní nástroje programu snižování emisí, a to

1. technická a technologická opatření,

2. technickoorganizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence stacionárních zdrojů znečišťování,

5. inventarizace emisí,

6. schválené zásady spolupráce orgánu kraje s orgány obcí a dalšími
orgány veřejné správy,

7. dohody orgánu kraje s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a
dalšími subjekty,

8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

9. využívání ekonomických nástrojů,

o) finanční zajištění programu,

p) mezikrajová spolupráce, včetně přeshraniční,

r) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

s) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

t) způsob provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

u) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

v) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

3. Místní program ke snížení emisí obsahuje

a) název programu, jeho základní cíle a souvislosti,

b) výchozí situace - obraz emisní situace,

c) vztah ke krajskému programu snižování emisí,

d) vztah k dalším koncepčním dokumentům (např. strategie regionálního
rozvoje),

e) vztah k Státnímu programu podpory úspor energie obnovitelných
zdrojů,

f) vztah k místnímu a krajskému programu ke zlepšení kvality ovzduší,
jsou-li stanoveny,

g) obecné zásady strategie programu,

h) vývoj a monitorování kvality ovzduší a emisí,

i) rozbor stavu a hodnocení plnění emisních limitů a ostatních
limitních hodnot a dalších podmínek provozování zdrojů znečišťování
ovzduší na území obce,

j) podpůrné aktivity pro omezování emisí na území obce,

k) základní nástroje programu snižování emisí, a to

1. technická a technologická opatření,

2. technickoorganizační opatření,

3. administrativní opatření,

4. evidence zdrojů znečišťování ovzduší stacionárních i mobilních,

5. inventarizace emisí,

6. schválené zásady spolupráce orgánů obcí s orgány kraje a dalšími
orgány veřejné správy,

7. dohody orgánu obce s provozovateli zdrojů znečišťování ovzduší a
dalšími subjekty,

8. práce s veřejností - snižování emisí produkovaných domácnostmi,

l) finanční zajištění programu,

m) účast na mezikrajové spolupráci,

n) souhrn stanovených požadavků a lhůt k dosažení cílů programu,

o) termíny a způsob kontrol průběžného plnění programu,

p) způsob provádění opatření a korekcí programu vyvolaných na základě
závěrů kontrol a průběžného plnění tohoto programu,

r) názvy a sídla orgánů ochrany ovzduší a dalších správních úřadů,

s) jména, adresy a podpisy osob odpovědných za plnění programu.

Příloha 3

Rozsah a způsob vypracování programu ke zlepšení kvality ovzduší

1. Způsob vypracování programu

V případě, že jsou překročeny imisní limity a meze tolerance nebo
imisní limity, pokud není mez tolerance stanovena u více znečišťujících
látek, musí být v rámci programu zpracován podprogram pro každou z
těchto látek. V názvu programu se pak použije výrazu "Integrovaný
program ke zlepšení kvality ovzduší".

2. Rozsah programu

a) Místo překročení limitních hodnot

- vymezení zóny, popis regionu a další údaje,

- lokace případných měst (mapa),

- měřicí stanice (mapa, geografické souřadnice).

b) Všeobecné informace

- typ zóny (město, průmyslová nebo zemědělská oblast),

- odhad rozlohy znečištěných oblastí (v km2) a velikost exponované
skupiny obyvatelstva, - příslušné klimatické údaje,

- příslušné topografické údaje,

- informace o charakteru cílů vyžadujících v dané lokalitě ochranu
(obyvatelstvo, ekosystémy atd.).

c) Odpovědné orgány

- jména a adresy osob odpovědných za vypracování a provádění programu.

d) Druh posouzení znečištění ovzduší

- koncentrace znečišťujících látek zjištěné v předchozích letech,

- aktuální koncentrace znečišťujících látek,

- prostředky použité ke zjišťování koncentrací znečišťujících látek.

e) Původ znečištění ovzduší

- výčet hlavních zdrojů znečišťování ovzduší doplněný jejich
geografickým vyznačením,

- celkové množství emisí v oblasti (t/rok),

- informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.

f) Analýza situace

- podrobnosti o faktorech působících zvýšené znečištění ovzduší,

- podrobnosti o možných nápravných opatřeních.

g) Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší přijatých před
zpracováním programu

- opatření na lokální, regionální, národní a mezinárodní úrovni, která
mají vztah k dané zóně,

- hodnocení účinnosti uvedených opatření.

h) Podrobnosti o nových opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší

- seznam a popis navrhovaných opatření nebo projektů, které jsou
součástí programu,

- časový plán implementace opatření,

- odhad plánovaného zlepšení kvality ovzduší a předpokládaná doba
potřebná k dosažení těchto cílů,

- popis opatření ke zlepšení kvality ovzduší zamýšlených v dlouhodobém
časovém horizontu.

i) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.

j) Příloha podle Rozhodnutí Komise 2004/224/ES (neplatí pro místní
programy).

k) Programový dodatek podle čl. 18 odst. 3 Nařízení Rady (ES) 1260/1999
o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (neplatí pro místní
programy).

Příloha 4

Výjimky z omezení provozu v nízkoemisních zónách

Omezení provozu v nízkoemisních zónách se nevztahuje na

a) zvláštní vozidla^27),

b) vozidla integrovaného záchranného systému,

c) vozidla k řešení mimořádné události^28) nebo v souvislosti s řešením
krizové situace^29), včetně zásobování postižených míst, svozu dřeva po
živelní pohromě, jízd speciálních vozidel pro odstranění následků škod
(lesní stroje, stavební stroje),

d) vozidla přepravující osoby zdravotně postižené, označená podle
příslušných předpisů,

e) vojenská vozidla Armády České republiky a NATO,

f) historická vozidla,

g) vozidla k provádění činností bezprostředně spojených s prováděnou
údržbou, opravami a výstavbou pozemních komunikací nebo drah, plynových
zařízení, elektroenergetických zařízení, energetických zařízení soustav
zásobování tepelnou energií a vodárenských zařízení,

h) vozidla k přepravě poštovních zásilek,

i) vozidla k přepravě komunálního odpadu,

j) vozidla určená k odstranění závad vodovodů, kanalizací, plynovodů,
elektrických sítí, rozvodů soustav zásobování tepelnou energií, sítí
veřejných elektronických komunikací a dalších inženýrských sítí ve
veřejném zájmu,

k) vozidla zajišťující veřejnou linkovou dopravu^30),

l) osoby s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny.

Příloha 5

zrušena

Příloha 6

zrušena

Příloha 7

zrušena

Příloha 8

zrušena

Příloha 9

Údaje z výpisu celní evidence poskytované ministerstvu celním úřadem

Celní úřad poskytuje na vyžádání Ministerstva životního prostředí údaje
z celní evidence, které se týkají vývozu a dovozu regulovaných látek a
výrobků, které je obsahují, z nových látek a výrobků, které je obsahují
a látek ovlivňující klimatický systém Země, a to zejména:

a) obchodní jméno, sídlo a IČO podnikatele nebo jméno, příjmení a
bydliště fyzické osoby,

b) země vývozu nebo dovozu,

c) země konečného určení,

d) popis každé látky s uvedením jejího názvu podle přímo použitelného
předpisu Evropských společenství^1a) včetně

1. Deklarant

2. Příjemce

Odesilatel

3. Nepřímý zástupce

4. Země odeslání (při dovozu)

Země určení (při vývozu)

5. Země obchodní

6. Kód Kombinované nomenklatury

7. Povaha látky (ještě nepoužitá, znovuzískaná nebo regenerovaná)

8. Množství

9. Datum propuštění

10. Celní režim

11. Číslo povolení MŽP.

Příloha 10

zrušena

Příloha 11

Vybraná ustanovení novel

Čl.II zákona č. 92/2004 Sb.

Přechodné ustanovení

Fyzické osoby, které se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona již
podílely na provádění činnosti uvedené v § 29 odst. 1 zákona č. 86/2002
Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o
ochraně ovzduší), a které splňují kvalifikační požadavky stanovené v
prováděcím právním předpisu, sdělí ministerstvu údaje v tomto předpisu
uvedené do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; pokud
fyzické osoby údaje v této době nesdělí, pozbývají oprávnění k této
činnosti.

Čl. II zákona č. 385/2005 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Provozovatelé malých spalovacích zdrojů, kterým podle § 12 odst. 1
písm. f) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona nově vznikne povinnost zajišťovat měření
účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontroly
spalinových cest, uskuteční první měření do 1 roku ode dne jeho
účinnosti.

2. V zónách či aglomeracích, kde jsou krajské úřady a obecní úřady
povinny vypracovat program ke zlepšení kvality ovzduší, aktualizují
tyto programy nejpozději do 30. června 2006.

Čl. II zákona č. 180/2007 Sb.

Přechodné ustanovení

Za kalendářní rok se pro účely plnění povinností stanovených v § 3a
odst. 1 písm. b), § 3a odst. 3 a 6 považuje období od nabytí účinnosti
tohoto zákona do 31. prosince 2007.

§ 16 zákona č. 25/2008 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Povinné subjekty plnící ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1
písm. e) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
zákonů (zákon o ochraně ovzduší), které jsou zároveň provozovateli
povinnými plnit ohlašovací povinnost podle nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a podle zákona o integrovaném
registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně
některých zákonů, ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného
systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí
poprvé za rok 2009.

2. Povinné subjekty plnící ohlašovací povinnosti podle § 11 odst. 1
písm. e) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých
zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, které nejsou zapojeny do integrovaného systému
plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí podle bodu
1, ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí poprvé za rok
2010. Při ohlašování povinných údajů za rok 2008 a 2009 se postupuje
podle dosavadních právních předpisů.

Čl. IV zákona č. 25/2008 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Za kalendářní rok se pro účely plnění povinností osobou, která
dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely motorové
benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, stanovených v § 3a odst. 1 písm. a) a b)
a § 3a odst. 3, 6 a 7 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje období ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2008.

2. Sdělení údajů podle § 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za sdělení
údajů podle § 3a odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejvýše 30 dnů ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II zákona č. 483/2008 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Povolení k zacházení s regulovanými látkami a zápis do registru
revizních techniků chladicích a klimatizačních zařízení vydané podle
zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se považují za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a to se
stejnou dobou platnosti a v rozsahu podmínek v nich stanovených.

2. Pro činnosti instalace, servisu, údržby chladicích a klimatizačních
zařízení s fluorovanými skleníkovými plyny a znovuzískávání
fluorovaných skleníkových plynů z chladicích a klimatizačních zařízení
se do 4. července 2009 povolení k zacházení s regulovanými chladivy,
vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, považuje za certifikát podle § 31 odst. 1
zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.

3. Pro činnosti instalace, servisu, údržby systémů požární ochrany a
hasicích přístrojů s fluorovanými skleníkovými plyny, kontroly těsnosti
fluorovaných skleníkových plynů ze systémů požární ochrany a hasicích
přístrojů a znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů ze systémů
požární ochrany a hasicích přístrojů se do 4. července 2009 povolení k
zacházení s regulovanými hasivy, vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve
znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za
certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pro činnost znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů při
recyklaci výrobků se do 4. července 2009 povolení ke znovuzískávání
regulovaných látek při recyklaci výrobků, vydané podle zákona č.
86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
považuje za certifikát podle § 31 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Pro činnost kontroly těsnosti fluorovaných skleníkových plynů z
chladicích a klimatizačních zařízení se do 4. července 2009 zápis do
registru techniků chladicích a klimatizačních zařízení, který byl
proveden podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, považuje za certifikát podle § 31 odst. 1
zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona.

6. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.

7. Osoba, která má povinnost podat zprávu podle § 32 odst. 1 zákona č.
86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
podá tuto zprávu prostřednictvím integrovaného systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí poprvé za rok
2009. Pro ohlašování povinných údajů za rok 2008 se použije způsob
ohlašování podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.

8. Emisní strop podle § 17 odst. 9 nelze stanovit pro zdroje, pro které
bylo vydáno stavební povolení u prvního objektu zdroje nebo jiné
obdobné rozhodnutí po 1. lednu 2003 a prokáží, že používají nejlepší
dostupné techniky.

Čl. XLIII zákona č. 223/2009 Sb.

Přechodné ustanovení

Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto
dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se
posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Čl. II zákona č. 172/2010 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Za kalendářní rok 2010 se pro účely splnění povinnosti stanovené v §
3a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje období od 1. ledna 2010 do
31. května 2010.

2. Za kalendářní rok 2010 se pro účely splnění povinnosti stanovené v §
3a odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje období od 1. června 2010
do 31. prosince 2010.

3. Hlášení o splnění povinnosti uvedení minimálního množství biopaliv
do volného daňového oběhu pro dopravní účely nebo o splnění povinnosti
dodání minimálního množství biopaliv na daňové území České republiky
pro dopravní účely v pohonných hmotách uvedených do volného daňového
oběhu v jiném členském státě Evropské unie za kalendářní rok podle bodů
1 a 2 je osoba uvedená v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. povinna
podat místně příslušnému celnímu úřadu k 31. lednu 2011.

4. Pokud osoba uvedená v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. uvede v
kalendářním roce uvedeném v bodu 1 do volného daňového oběhu na daňovém
území České republiky pro dopravní účely menší množství biopaliv, než
je stanoveno v § 3a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., nebo v
pohonných hmotách, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném
členském státě Evropské unie, dodá na daňové území České republiky
menší množství biopaliv pro dopravní účely, než je stanoveno v § 3a
odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., může chybějící množství
biopaliv převést do plnění povinnosti v kalendářním roce uvedeném v
bodu 2. V takovém případě se povinnost stanovená v § 3a odst. 1 písm.
e) a f) zákona č. 86/2002 Sb. v kalendářním roce podle bodu 2 o
převedené množství navyšuje. Ustanovení § 3a odst. 9 zákona č. 86/2002
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se v
tomto případě pro kalendářní rok uvedený v bodu 1 nepoužije.

5. Pokud osoba uvedená v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb. překročí v
kalendářním roce uvedeném v bodu 1 minimální množství biopaliv
stanovené v § 3a odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 86/2002 Sb., může toto
nadměrné množství biopaliv převést do plnění povinnosti v kalendářním
roce uvedeném v bodu 2. Ustanovení § 3a odst. 3 věty druhé zákona č.
86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se v tomto případě nepoužije.

Čl. II zákona č. 221/2011 Sb.

Přechodné ustanovení

Zprávu o emisích podle § 3b odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, předloží osoby uvedené
v § 3a odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, poprvé za kalendářní rok 2012 v termínu do 15.
března 2013.

1) Například Směrnice Rady ze dne 23. prosince 1991, kterou se
normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic
týkajících se životního prostředí (91/692/EHS),

Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení
kvality ovzduší, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze
dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů,

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001
o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých
spalovacích zdrojů,

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009,
kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu,
motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a
snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde
o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou
se ruší směrnice 93/12/EHS.

1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2037/2000 ze dne 29.
června 2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, v platném
znění.

1b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17.
května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech.

Nařízení Komise (ES) č. 303/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se v
souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006
stanoví minimální požadavky a podmínky pro vzájemné uznávání k
certifikaci společností a pracovníků, pokud jde o chladicí a
klimatizační zařízení a tepelná čerpadla obsahující některé fluorované
skleníkové plyny.

Nařízení Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
minimální požadavky a podmínky pro vzájemné uznávání k certifikaci
společností a pracovníků, pokud jde o stacionární systémy požární
ochrany a hasicí přístroje obsahující některé fluorované skleníkové
plyny.

Nařízení Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
minimální požadavky na certifikaci pracovníků provádějících
znovuzískávání některých fluorovaných skleníkových plynů z
vysokonapěťových spínacích zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání
této kvalifikace.

Nařízení Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
minimální požadavky na certifikaci pracovníků provádějících
znovuzískávání rozpouštědel na bázi některých fluorovaných skleníkových
plynů ze zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání této kvalifikace.

Nařízení Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
minimální požadavky na certifikaci pracovníků provádějících
znovuzískávání některých fluorovaných skleníkových plynů z
vysokonapěťových spínacích zařízení a podmínky pro vzájemné uznávání
této kvalifikace.

Nařízení Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna 2008, kterým se podle
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví forma
oznámení školicích a certifikačních programů členských států.

Nařízení Komise(ES) č. 1493/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 zavádí
formát pro zprávu předkládanou výrobci, dovozci a vývozci některých
fluorovaných skleníkových plynů.

Nařízení Komise (ES) č. 1494/2007 ze dne 17. prosince 2007, kterým se
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 stanoví
způsob označování a další požadavky na označování produktů a zařízení
obsahujících určité fluorované skleníkové plyny.

Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne 18. prosince 2007, kterým se v
souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006
stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních systémů
požární ochrany obsahujících některé fluorované skleníkové plyny.

Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne 19. prosince 2007, kterým se v
souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006
stanoví standardní požadavky na kontrolu těsnosti stacionárních
chladicích a klimatizačních zařízení a tepelných čerpadel obsahujících
některé fluorované skleníkové plyny.

1c) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a
ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3) Například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon č. 219/2000 Sb.,
o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve
znění pozdějších předpisů.

3a) Vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné
hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a
monitorování jejich jakosti.

3b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září
2001 o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním
trhu s elektřinou.

4) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění
pozdějších předpisů.

4a) § 11 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů.

5) Například zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních
komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění
zákona č. 307/1999 Sb.

6) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a
o změně některých zákonů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o
změně některých zákonů (krizový zákon), zákon č. 241/2000 Sb., o
hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých
souvisejících zákonů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve
znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších
zákonů.

7a) Zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích
pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů.

7b) Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů
ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových
zásobách ropy), ve znění zákona č. 560/2004 Sb.

Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve
znění pozdějších předpisů.

7c) § 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č.
358/1999 Sb.

Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona
č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve
znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a
programů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o
změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na
životní prostředí).

9a) Čl. 18 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června
1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech.

9b) § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů.

9c) § 28 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích,
zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a
lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.

9d) § 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů.

9e) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů.

9f) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o
změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění
pozdějších předpisů.

9g) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění pozdějších předpisů.

10a) Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a
podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality
ovzduší.

11) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

11a) § 7 zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami
na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

11b) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o
změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
pozdějších předpisů.

11c) Kategorie uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 695/2004 Sb., o
podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o
změně některých zákonů.

11d) § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a
o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.

11e) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
předpisů.

12) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon).

12a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

13)

18) Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování
životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích
povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.

19) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o
změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
pozdějších předpisů.

19a) Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na
emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.

20) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí,
ve znění zákona č. 132/2000 Sb.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění
pozdějších předpisů.

21a) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o
změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 317/2002 Sb.

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

22) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů.

23) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování
znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých
zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.

24) Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí
ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.

25) Vyhláška č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu
sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich
evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot).

26) § 829 a násl. občanského zákoníku.

27) § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.

28) Zákon č. 239/2000 Sb.

29) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů
(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

30) § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve
znění pozdějších předpisů.

*) Vztahuje-li se program na více znečišťujících látek, použije se pro
základ jeho názvu pojem "Integrovaný národní program snižování emisí" s
následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených
skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

**) Vztahuje se na program na více znečišťujících látek, použije se pro
základ jeho názvu pojem "Integrovaný krajský program snižování emisí" s
následným vyjmenováním znečišťujících látek nebo jejich stanovených
skupin, jejichž emise jsou předmětem programu.

x) Platí pro prvky a sloučeniny, pro které mají zdroje znečišťování
stanoveny emisní limity.

Tisk Hledat v právních předpisech

Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší)

PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.09.2012

Newsletter