Vyhláška č. 379/2006 Sb. kterou se stanoví požadavky na teploměry používané ke stanovení spalného tepla pro bilanční měření
PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.01.2008
| se změnami: | zrušeno od 1.1.2008 259/2007 Sb. |
| uveřejněno v: | č. 120/2006 Sbírky zákonů na straně 4988 |
| schváleno: | 11.07.2006 |
| účinnost od: | 01.10.2006 |
| zrušeno: | 01.01.2008 |
| [Textová verze] [PDF verze (453 kB)] |
379/2006 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 11. července 2006,
kterou se stanoví požadavky na teploměry používané ke stanovení
spalného tepla pro bilanční měření
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 6 odst. 2, § 9 odst. 1
a § 27 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č.
119/2000 Sb. a zákona č. 137/2002 Sb.:
§ 1
Tato vyhláška stanoví požadavky na teploměry používané ke stanovení
spalného tepla pro bilanční měření (dále jen "teploměry"), postup při
schvalování jejich typu a postup při jejich ověřování. Tato vyhláška
byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady
98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v
oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační
společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
§ 2
Tato vyhláška se vztahuje pouze na skleněné teploměry, včetně teploměrů
podle Beckmanna.
§ 3
Terminologie, požadavky na teploměry, postup při schvalování jejich
typu a postup při jejich ověřování jsou stanoveny v příloze.
§ 4
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2006.
Ministr:
Ing. Urban v. r.
Příl.
1 TERMINOLOGIE
1.1 Beckmannův metastatický teploměr je skleněný teploměr se dvěma
stupnicemi, jehož měřicí rozsah na základní stupnici se dá měnit
přemisťováním teploměrné kapaliny do pomocné nádobky, takže umožňuje
diferenční měření v širokém rozsahu teplot. Nejčastěji je používán v
kalorimetrech.
1.2 Bilanční měření je takové měření, které souvisí s měřením různých
druhů energie.
1.3 Celsiova teplota je teplota rovná rozdílu termodynamické teploty a
teploty 273,15 K.
1.4 Celsiova teplotní stupnice je teplotní stupnice odvozená od
Kelvinovy teplotní stupnice posunutím o teplotu 273,15 K, což je
hodnota o 0,01 K nižší než termodynamická teplota trojného bodu vody.
1.5 Částečný ponor je ponor teploměru, při němž část teploměru mezi
teploměrovou nádobkou a místem čtení není vystavena měřené teplotě.
1.6 Čidlo snímače teploty je základní funkční část teploměru nebo
snímače teploty, převádějící teplotu v měřeném místě na veličinu
vhodnou k vyhodnocení.
1.7 Deprese nulového bodu je přechodný pokles údaje teploměru při
teplotě 0 st. C bezprostředně po jeho zahřátí na předepsanou teplotu a
po jeho pozvolném zchladnutí.
1.8 Elevace nulového bodu je přechodný vzrůst údaje teploměru při
teplotě 0 st. C bezprostředně po jeho podchlazení a po jeho pozvolném
zahřátí.
1.9 Etalonový teploměr je přesný teploměr, popřípadě snímač teploty
určený buď jako interpolační přístroj teplotní stupnice, anebo k
navazování jiných teploměrů, popřípadě snímačů teploty.
1.10 Expanzní baňka (expanzní nádobka) je rozšíření kapiláry nad
nejvyšší měřicí značkou teploměru, zabraňující jeho zničení přehřátím
nad rozsah stupnice.
1.11 Hodnota dílku určuje dělení stupnice skleněného teploměru. Pro
laboratorní teploměry je hodnota dílku 1 st. C a jemnější.
1.12 Chyba měření teploty je rozdíl mezi naměřenou a měřenou teplotou
(mezi čtením a konvenčně pravou hodnotou měřené teploty).
1.13 Kalorimetrický teploměr je skleněný teploměr pro částečný ponor s
jemným dělením stupnice (například 0,01 st. C) a rozpětím několika
stupňů Celsia (například šest), určený zejména k diferenčnímu měření
teploty v kalorimetru.
1.14 Kapilára je skleněná tyčinka kruhového, oválného nebo
prizmatického průřezu s vnitřním kapilárním otvorem kruhového nebo
oválného průřezu.
1.15 Kelvinova teplotní stupnice je termodynamická teplotní stupnice
určená teplotou trojného bodu vody rovnou přesně 273,16 K.
1.16 Koeficient rozšíření k = 2 pro normální (Gaussovo) rozdělení
znamená, že interval spolehlivosti odpovídá hodnotě koeficientu
spolehlivosti 0,95 (tzn. že skutečná hodnota leží s pravděpodobností
0,95 v hranicích daných hodnotou rozšířené nejistoty).
1.17 Korekce na vyčnívající sloupec teploměrné kapaliny je korekce
údaje teploměru v případě, že se jeho ponor liší od stanoveného ponoru,
anebo v případě, že se teplota vyčnívajícího sloupce liší od měřené
teploty.
1.18 Měřicí kapilára je část kapiláry teploměru, která je umístěna ve
stupnicové části teploměru a která slouží ke čtení polohy hladiny
(menisku) teploměrné kapaliny (rtuti) na základní stupnici.
1.19 Měřicí rozsah teploměru je obor teplot mezi největší a nejmenší
hodnotou vyznačenou na stupnici teploměru, popřípadě mezi největší a
nejmenší teplotou snímače teploty, mezi nimiž je zaručena dovolená
základní chyba teploměru.
1.20 Měřením diference teplot (relativně) se rozumí teplotní rozdíl
mezi sousedními hodnotami naměřenými zkoušeným teploměrem, příslušnými
ke jmenovitým teplotám označených na stupnici čísly (celými stupni
Celsia).
Při vyjadřování diferenčních odchylek, například pro dílek označený
0,0, je diference 0,000 st. C, pro další označené dílky směrem k vyšším
teplotám je diference například pro dílek 1,0 definována jako konvenčně
pravá hodnota teploty příslušející pro odečet z dílku 1,0 minus
konvenčně pravá hodnota teploty příslušející pro odečet z dílku 0,0.
Takto se postupuje dále v rozsahu označených dílků celé stupnice.
1.21 Měřením teploty absolutně se rozumí vztah naměřené hodnoty
zkoušeným teploměrem k teplotní stupnici ITS-90.
1.22 Nastavitelný rozsah je rozsah teplot, ve kterém je možné
teploměrem měřit rozdíl teplot.
1.23 Nejistota je odhad přiřazený k výsledku měření a charakterizující
interval hodnot, o němž se tvrdí, že uvnitř něho leží správná hodnota.
1.24 Nulový bod je dělicí čárka stupnice teploměru příslušná teplotě 0
st. C.
1.25 Obalová trubice je část obalového teploměru, v níž je uzavřena
kapilára a stupnice, popřípadě i pomocné části, například expanzní
baňka.
1.26 Obalový teploměr je skleněný teploměr, jehož měřicí kapilára a
stupnicová destička jsou uzavřeny ve skleněné obalové trubici.
1.27 Obložení měřicí kapiláry je skleněná barevná vrstva na zadní
straně měřicí kapiláry usnadňující sledování hladiny teploměrné
kapaliny.
1.28 Plný ponor je ponor teploměru, při němž má stejnou teplotu část
teploměru od spodního konce teploměrové nádobky až k místu čtení.
1.29 Pomocná stupnice je stupnice rozšířené části kapiláry, která
slouží k hrubému nastavení množství teploměrné kapaliny (rtuti) v
teploměrové nádobce a pro nastavení teploty na základní stupnici.
1.30 Pomocný nulový bod je nulový bod teploměru, jehož rozsah je v
okolí 0 st. C potlačen.
1.31 Ponor teploměru je délka části teploměru, popřípadě snímače
teploty, zasahující do prostoru nebo zařízení, v němž se měří teplota.
Měří se od konce stonku (včetně teploměrové nádobky) k místu, kde
opouští zařízení, do něhož je vložen, nebo prostor, v němž se měří
teplota.
1.32 Porovnávací termostat (lázeň) je zařízení k udržování stálé
teploty a k zajištění žádoucího rozložení teplot v pracovním prostoru,
sloužící k ověřování teploměrů, popřípadě snímačů teploty.
1.33 Prizmatická kapilára je kapilára teploměru, jejíž trojúhelníkový
průřez opticky rozšiřuje sloupec teploměrné kapaliny.
1.34 Reflexní kapilára je prizmatická kapilára s obložením.
1.35 Skleněný teploměr je kapalinový teploměr založený na teplotní
objemové roztažnosti kapaliny ve skle.
1.36 Snímač teploty je samostatná konstrukční součást teploměru, která
obsahuje teplotní čidlo.
1.37 Spalné teplo je množství energie, které lze získat spálením
určitého množství látky (například plynu) se vzduchem, přičemž tlak,
při němž spalování probíhá, je po celou dobu konstantní. Všechny
zplodiny spalování jsou ochlazeny na výchozí teplotu složek účastnících
se spalování, při níž musí být všechny tyto zplodiny v plynném stavu,
kromě vody vzniklé při spalování, která je ve stavu kapalném o teplotě
rovné teplotě výchozí.
1.38 Stonek je spodní část teploměru se spojovací kapilárou vymezený
nahoře spodním okrajem stupnicové destičky a dole dnem teploměrové
nádobky.
1.39 Stupnicová destička je část teploměru, na níž je vyznačena
stupnice a k níž přiléhá měřicí kapilára.
1.40 Teploměr je přístroj k měření teploty.
1.41 Teploměr pro částečný ponor je skleněný teploměr, jehož stupnice
je vyměřena při vyznačeném ponoru a jehož vyčnívající sloupec musí mít
při měření předepsanou teplotu.
1.42 Teploměr pro plný ponor je skleněný teploměr, jehož stupnice je
vyměřena při plném ponoru.
1.43 Teploměrová nádobka je spodní část teploměru naplněná teploměrnou
kapalinou, která je čidlem teploměru.
1.44 Termodynamická teplota je Kelvinova teplota určená podle Kelvinovy
termodynamické teplotní stupnice.
1.45 Úplný ponor je ponor teploměru, při němž je celý teploměr vystaven
účinku prostředí, jehož teplota je měřena.
1.46 Vyčnívající sloupec teploměrné kapaliny je část teploměrné
kapaliny v části měřicí kapiláry (popřípadě spojovací kapiláry), která
není při měření ponořena do prostředí, kde je měřena teplota, a která
je vystavena rozdílné teplotě.
1.47 Základní stupnice je stupnice, na které se odečítají údaje
určující měřenou teplotu.
2 POŽADAVKY NA TEPLOMĚRY
2.1 METROLOGICKÉ POŽADAVKY
2.1.1 Rozsah měření je minimálně 5 st. C, diferenčně vůči prvnímu
označenému dílku Celsiovy teplotní stupnice nebo hodnotě indikované
jako 0,000 st. C.
2.1.2 Hodnota dílku Celsiovy teplotní stupnice je u skleněných
teploměrů 0,01 st. C.
2.1.3 Nejvyšší dovolená chyba teploměru:
a) při měření teploty absolutně +/- 0,05 st. C a
b) při měření diference teplot (relativně) +/- 0,005 st. C.
2.2 TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.2.1 Konstrukce skleněných teploměrů
2.2.1.1 Provedení skleněného teploměru musí být obalové.
2.2.1.2 Skleněné části teploměru (kapilára, obalová trubice) nesmějí
vykazovat takové vady skla (nečistoty, rýhy, bubliny, zesílení,
zakřivení), které by mohly zabraňovat pohybu teploměrné kapaliny v
měřicí kapiláře, zhoršovat čtení měřené teploty nebo mít jiný nežádoucí
vliv na správnou funkci teploměru. Eventuální pnutí skla musí být
rozložené a nesmí být ostře ohraničené.
2.2.1.3 Teploměrná kapalina (rtuť) musí být čistá a suchá. Při pohybu v
měřicí kapiláře se nesmí trhat na části, nesmí lnout ke stěnám kapiláry
a zanechávat na ní stopy. Při změnách měřené teploty se musí pohybovat
plynule. Teploměrná kapalina se považuje za suchou a čistou, jestliže
po třikrát opakovaném ohřátí a ochlazení teploměru nezanechává stopy
nečistot či vlhkosti na stěnách měřicí kapiláry nebo v její rozšířené
části.
2.2.1.4 Stupnicová destička musí být z mléčného skla, nebo jiného
vhodného materiálu, který beze změny snáší teploty, při nichž je
teploměr používán a zaručuje neprůsvitnost značek ze zadní strany
Celsiovy teplotní stupnice.
2.2.1.5 Montážní drátek, používaný k připevnění stupnicové destičky k
měřicí kapiláře, musí být opatřen ochranným povlakem proti korozi a
oxidaci. Jeho průměr smí být nejvýše 0,3 mm.
2.2.1.6 Obalová trubice (stonek i stupnicová část) musí být kruhového
průřezu, přímá, hladká, nesmí obsahovat volná tělíska ani vlhkost. Na
přední straně před Celsiovou teplotní stupnicí nesmějí být rýhy,
bubliny ani jiné vady zmenšující průhlednost a zkreslující číslice,
dělicí čárky a meniskus teploměrné kapaliny tak, že by znesnadňovaly
odečítání měřené teploty. Na vnější ani na vnitřní straně obalové
trubice nesmějí být kazy ovlivňující její pevnost, v horní části musí
být zatavená a v místě zátavu nesmí mít zmenšenou tloušťku.
2.2.1.7 Kapilára teploměru musí být umístěna v ose Celsiovy teplotní
stupnice. Boční posunutí kapiláry je možné nejvýše ke spojnici konců
nejkratších čárek stupnice. Kapilára musí přesahovat poslední dělící
čárku stupnice nejméně o 10 mm. Měřicí kapilára teploměru musí být
přímá a musí přiléhat po celé délce těsně k ploše stupnicové destičky.
Mezera mezi nimi v rozmezí měřicího rozsahu smí být nejvýše 0,5 mm.
Měřicí kapilára by měla být upravena tak, aby pomocí ní byl sloupec
teploměrné kapaliny opticky rozšiřován a byl zřetelně viditelný po celé
délce Celsiovy teplotní stupnice. V prostoru měřicí kapiláry nad
teploměrnou kapalinou nesmí být vzduch ani žádný jiný plyn.
2.2.1.8 Teploměrová nádobka musí mít válcovitý nebo mírně kuželovitý
tvar se zaobleným dolním koncem. Nesmí mít větší průměr než je vnější
průměr zúžené části obalové trubice (stonku) nad teploměrovou nádobkou.
2.2.1.9 Stupnicová destička teploměru musí být pravoúhlá, přímá a po
celé délce rovná a její umístění musí vylučovat jakýkoliv její posun.
Na povrchu stupnicové destičky nesmí být nerovnosti, které by
způsobovaly přerušení dělících čárek a čísel Celsiovy teplotní stupnice
a tím znesnadňovaly či znemožňovaly odečet měřené teploty.
2.2.1.10 Vyznačení Celsiovy teplotní stupnice musí být provedeno
zřetelně, stejnoměrně, trvanlivě a výraznou barvou. Dělicí čárky
(rysky) musí být kolmé k ose měřicí kapiláry. Jejich tloušťka smí být
nejvýše 3/10 velikosti dílku, maximálně však 0,25 mm. Dělicí čárky
Celsiovy teplotní stupnice musí být rovnoměrně rozloženy a musí mít
mezi sebou stejnou vzdálenost, která nesmí být menší než 0,4 mm.
2.2.1.11 Délky dělicích čárek (rysek) Celsiovy teplotní stupnice jsou
závislé na hodnotě dílků stupnice. Přibližný poměr délek dělicích čárek
(rysek) odpovídá podle hodnoty dílku (celé stupně, desetiny, polovina
stupně a podobně) 1/2, 2/3 a 9/10 šířky stupnicové destičky.
2.2.1.12 Na obou koncích rozsahu Celsiovy teplotní stupnice musí být
vyznačeno nejméně tolik dílků stupnice, kolik činí dovolená chyba
měření teploty. Počáteční a koncová hodnota rozsahu stupnice musí být
vždy vyznačena plným číslem.
3 SCHVALOVÁNÍ TYPU
3.1 Postup při schválení typu skleněných teploměrů
3.1.1 Při zkoušce teploměrů po stránce funkční, rozměrové a vzhledové
se kontroluje splnění požadavků podle bodu 2.2. Posuzuje se při ní
vlastní měřidlo i předložená dokumentace.^1)
3.1.2 Zkouška metrologických vlastností měřidla se provádí podle bodu
4. Zkouška se provádí nejméně na třech exemplářích teploměru shodného
typu. Měřidlo je vyhovující pro schválení typu, jestliže u všech
teploměrů předložených ke zkoušce nepřesahuje chyba měření teploty
hodnoty podle bodu 2.1.3.
3.2 Certifikát schválení typu
Náležitosti certifikátu schválení typu stanoví zvláštní právní
předpis.^2)
4 OVĚŘOVÁNÍ
4.1 Obecné požadavky na ověřované měřidlo
4.1.1 Postup při prvotním a následném ověření teploměru je shodný.
4.1.2 Nejprve se provede vnější prohlídka teploměru, při které se
zjišťují závady zjistitelné vizuálně. Následuje kontrola technických
požadavků a konstrukčního provedení, kdy se zjišťuje, zda teploměr
splňuje požadavky stanovené v bodu 2.2. Teploměry, které při vnější
prohlídce, kontrole technických požadavků a kontrole konstrukčního
provedení nevyhovují, se vyřadí z dalších zkoušek.
4.1.3 Sloupec teploměrné kapaliny v kapiláře nesmí být přetržený a
nesmí obsahovat plynové bubliny. V expanzní nádobce nesmí být žádná
teploměrná kapalina.
4.1.4 U teploměru podle Beckmanna je nutné kontrolovat stav horní části
kapiláry, jež navazuje na prostor zásobníku teploměrné kapaliny pro
potřeby nastavování základní teploty měření. V prostorách horní části
stupnice musí být teploměrná kapalina jednolitá, spojená v jeden
sloupec a nesmí jakkoli zasahovat do prostor měřicí kapiláry.
4.1.5 Před začátkem zkoušky správnosti měření teploty musí být teploměr
uložen nejméně tři dny ve vertikální poloze při teplotě (20 +/- 5) st.
C tak, aby se teploměrovou nádobkou nedotýkal podložky ani jiných
těles. Doporučuje se, aby byl ve stojanu fixován pomocí svěrky v místě
stupnicové části obalové trubice.
4.1.6 Kontrolu metrologických vlastností teploměru je nutné realizovat
v průběhu jednoho kalendářního dne. Jestliže to není možné, je nutné
následující den opakovat měření alespoň v jednom bodě. Nelze-li zkoušku
realizovat tímto způsobem, je nutné ji celou zopakovat.
4.2 Požadavky na zkušební a etalonové zařízení
4.2.1 Teploměry se zkouší v kapalinovém porovnávacím termostatu, u
něhož vnitřní prostor umožňuje realizovat měření při úplném ponoru
zkoušeného teploměru. Teplotní gradient v pracovním prostoru
kapalinového termostatu smí být maximálně 0,002 st. C.
4.2.2 Teploměry se zkouší metodou porovnání jejich údajů s údajem
etalonového teploměru. K odečtu údaje zkoušeného teploměru je nutné
použít optické zvětšovací zařízení (lupu, televizní kameru se
zobrazovacím zařízením - monitorem, displejem) s dvou až desetinásobným
zvětšením.
4.2.3 Etalonovým teploměrem může být pouze platinový odporový snímač
teploty kalibrovaný v rozsahu (0 až 156) st. C, sekundární etalon
prvního řádu spolu s měřicím a vyhodnocovacím zařízením. Nejistota
určení teploty kapaliny v kapalinovém porovnávacím termostatu nesmí
přesáhnout +/- 0,004 st. C absolutně a +/- 0,002 st. C relativně
(diferenčně) pro koeficient rozšíření k = 2.
4.3 Postup při zkoušce správnosti měření zkoušeného teploměru
4.3.1 Údaj o teplotě měřené teploměrem se odečítá podle nejvyššího
místa vypouklého menisku teploměrné kapaliny v kapiláře.
4.3.2 Teploměr se zkouší ve všech bodech svého jmenovitého rozsahu
označených číslem, počínaje od jeho nejnižší teploty (tj. v intervalu 1
st. C). Při kontrole teploměrů podle Beckmanna musí být teploměr před
započetím zkoušky nastaven tak, aby maximální chyba měření teploty na
dílku označeném 0,0 st. C činila pět dílků Celsiovy teplotní stupnice.
Po nastavení teploměru musí být tento teploměr v klidové poloze v
souladu s požadavky stanovenými v bodě 4.1.5 nejméně 24 hodin.
4.3.3 Teploměr se umístí do kapalinového porovnávacího termostatu,
jehož teplota je nejméně o 0,05 st. C nižší než nejnižší hodnota číslem
označeného dílku Celsiovy teplotní stupnice, a temperuje se po dobu
nejméně patnácti minut. Měření se provádí při úplném ponoru zkoušeného
teploměru.
4.3.4 Údaje zkoušeného teploměru se odečítají při zvyšující se teplotě.
Vzestup teploty musí být rovnoměrný a po dobu odečtu údaje ze
zkoušeného teploměru a etalonového teploměru nesmí překročit 0,003 st.
C za minutu.
4.3.5 Údaje zkoušeného teploměru se musí odečíst v intervalu +/- 0,05
st. C od hodnoty teploty označené číslem na Celsiově teplotní stupnici.
Odečet údaje každého teploměru se musí provést pod i nad označenou
hodnotou teploty. Teplota v kapalinovém porovnávacím termostatu je
určována etalonovým teploměrem.
4.3.6 Každý odečet zkoušených teploměrů musí začínat a končit určením
teploty etalonovým teploměrem.
4.3.7 V průběhu jedné zkoušky je možné zkoušet najednou maximálně 5
teploměrů.
4.3.8 Odečty se realizují časově po sobě podle následujícího schématu:
1. odečet: T
E
, T
1
, T
2
...... T
5
, T
E
2. odečet: T
E
, T
5
.......... T
2
, T
1
, T
E
3. odečet: T
E,
T
5
.......... T
2
, T
1
, T
E
4. odečet: T
E
, T
1
, T
2
...... T
5
, T
E
kde T
E
je údaj o teplotě určené etalonovým teploměrem,
T
1
... T
5
údaje o teplotě naměřené zkoušenými teploměry
1 ... 5.
Nejméně jedna výše popsaná série musí být realizovaná pod a jedna nad
hodnotou teploty označené číslem. Údaje odečtené ze zkoušených
teploměrů musí být s přesností 0,1 hodnoty dílku základní stupnice.
4.3.9 Po ukončení odečtů podle bodu 4.3.8 může být rychlost zvyšování
teploty kapalinového porovnávacího termostatu (při přechodu na vyšší
číslem označenou hodnotu) libovolná, ale při rychlosti vzestupu teploty
větší než 0,02 st. C za minutu je nutné po ustálení teploty zahájit
odečet nejdříve za patnáct minut.
4.3.10 Z naměřených hodnot zkoušených teploměrů se vypočte aritmetický
průměr, pro každou sérii odečtů podle bodu 4.3.8 zvlášť. Z údajů
etalonového teploměru se vypočte teplota kapaliny v lázni termostatu
pro každou sérii odečtů.
4.3.11 Chyba měření teploty zkoušeného teploměru se vypočte ze vztahu
delta = t
T
- t
E
kde t
T
je aritmetický průměr údajů o teplotě naměřené
zkoušeným teploměrem,
t
E
je konvenčně pravá hodnota teploty změřená
etalonovým teploměrem.
4.3.12 Nejvyšší dovolená chyba měření teploty zkoušeného teploměru může
být:
- při měření teploty absolutně +/- 0,05 st. C
- při měření teploty relativně
(diferenčně) +/- 0,005 st. C
4.4 Ověřovací list
Splňuje-li teploměr požadavky stanovené touto vyhláškou, opatří se
úřední značkou^3) a vydá se k němu ověřovací list. V ověřovacím listu
se kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem^4) uvede
teplota, jež je pro teploměr teplotou základní a pro niž byl teploměr
nastaven a naměřené hodnoty teplotních diferencí vždy pro každou
jmenovitou hodnotu teploty stupnice teploměru (1,0 st. C; 2,0 st. C;
3,0 st. C; 4,0 st. C; 5,0 st. C atd.).
1) § 1 odst. 2 vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost
a správnost měřidel a měření, ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb.
2) § 3 vyhlášky č.262/2000 Sb.
3) § 6 vyhlášky č. 262/2000 Sb.
4) Příloha č. 2 vyhlášky č. 262/2000 Sb.
