Vyhláška č. 151/2001 Sb. kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie
PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.09.2007
| uveřejněno v: | č. 60/2001 Sbírky zákonů na straně 3478 |
| schváleno: | 12.04.2001 |
| účinnost od: | 03.05.2001 |
| zrušeno: | 01.09.2007 |
| [Textová verze] [PDF verze (290 kB)] |
151/2001 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva průmyslu a obchodu
ze dne 12. dubna 2001,
kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při
rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 14 odst. 5
zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, (dále jen "zákon")
k provedení § 6 odst. 2 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tato vyhláška stanoví požadavky na účinnost užití energie
pro rozvod tepelné energie a vnitřní rozvod tepelné energie u
a) parních, horkovodních a teplovodních sítí a sítí pro rozvod
teplé užitkové vody a chladu včetně přípojek, s výjimkou
chladicí vody z energetických a technologických procesů, která
odvádí tepelnou energii do okolního prostředí,
b) předávacích nebo výměníkových stanic,
c) zařízení pro vnitřní rozvod tepelné energie včetně chladu
a teplé užitkové vody v budovách (dále jen "vnitřní rozvod").
(2) Vyhláška stanoví způsob zjišťování tepelných ztrát
zařízení pro rozvod tepelné energie a vnitřní rozvod tepelné
energie včetně chladu a teplé užitkové vody.
§ 2
Rozsah úpravy
(1) Vyhláška se vztahuje na nově zřizovaná zařízení podle
§ 1 odst. 1 a na části zařízení podle § 1 odst. 1, u nichž se
provádí změna dokončených staveb v rozsahu podle zvláštního
právního předpisu,1) (dále jen "rekonstrukce zařízení").
(2) Vyhláška se vztahuje na nově zřizovaná zařízení a na
rekonstrukce zařízení, k nimž bylo vydáno stavební povolení po dni
nabytí účinnosti této vyhlášky.
------------------------------------------------------------------
1) § 139b odst. 1 a 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
§ 3
Účinnost užití rozvodu tepelné energie
(1) Tepelná síť se dimenzuje tak, aby roční využití její
schopnosti přenosu tepelné energie bylo co největší. Prokáže-li
optimalizační výpočet výhodnost samostatného potrubí pro provoz
mimo otopné období, dimenzuje se potrubí podle ekonomické měrné
tlakové ztráty.
(2) Hodinová ztráta oběhové vody netěsnostmi při provozu
v uzavřené tepelné síti může dosáhnout nejvýše 0,15 % z celkového
objemu soustavy, při dlouhodobějším překračování se provádějí
opatření k jejímu snížení. Hodnota vyšší než 0,5 % je považována
za poruchu, kterou provozovatel dotčeného zařízení pro rozvod
tepelné energie neprodleně odstraní. O provedených opatřeních se
činí záznam v provozní evidenci.
(3) Účinnost užití energie z hlediska její dopravy je určena
vztahem A) uvedeným v příloze č. 1.
(4) Účinnost užití energie z hlediska tepelných ztrát je
určena vztahem B) uvedeným v příloze č. 1.
(5) Při navrhování nových a při rekonstrukci stávajících
tepelných sítí se použije řešení, pro které má minimální hodnotu
energetická účinnost z hlediska dopravy tepelné energie éta c
a účinnost z hlediska tepelných ztrát éta z. Minimální hodnoty
nemusí být dodrženy, pokud je navrženo výhodnější řešení na
základě optimalizačního výpočtu, který porovnává různou tloušťku
a druh tepelné izolace, druh a parametry teplonosné látky
a teplotní rozdíl a zahrnuje náklady na pořízení, zejména odpisy
a úroky z úvěrů, dále dopravní a tepelné ztráty, údržbu a dobu
provozu a životnosti.
(6) V provozních podmínkách se účinnosti užití energie
z hlediska dopravy éta c a z hlediska tepelných ztrát éta z
vyhodnocují jedenkrát ročně.
§ 4
Teplonosná látka a její parametry v tepelném rozvodu
(1) Pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody a všude tam, kde
to pro daný účel postačuje, volí se přednostně pro přenos tepelné
energie teplá voda do 90 st. C nebo do 110 st. C. Horká voda nad
110 st. C se použije pro rozsáhlé tepelné sítě určené k zásobování
rozlehlých sídlišť, obcí a vzdálených odběratelů. Pára jako
teplonosná látka se použije jen tam, kde je to tepelně-technicky
opodstatněné a zdůvodněné optimalizačním výpočtem, a zejména pro
technologické účely.
(2) Výpočtová teplota ve vratném potrubí se volí nižší nebo
rovna 70 st. C. Vyšší hodnotu než 70 st. C, zejména z důvodů
akumulace tepla v síti, je nutno zdůvodnit optimalizačním
výpočtem.
(3) Teplá nebo horká voda pro vytápění se v průběhu otopného
období udržuje podle klimatických podmínek na teplotě nezbytně
nutné pro zajištění dodávky tepelné energie potřebné k dosažení
tepelné pohody uživatelů napojených bytových a nebytových prostor.
(4) Tlak v teplovodní a horkovodní síti se za provozu udržuje
ve výši, která zajišťuje, že v žádné části potrubí ani
v připojeném odběrném tepelném zařízení nedojde k odpaření vody.
Ve vratném potrubí se udržuje trvale přetlak.
(5) Parametry páry se volí tak, aby s ohledem na úbytek tlaku
a teploty v síti byly uspokojeny požadavky všech napojených
odběratelů a aby při její dopravě byla omezena kondenzace
v potrubí. K tomu se přihlédne i při dimenzování potrubí.
(6) Při rekonstrukci parní tepelné sítě se pára jako
teplonosná látka nahradí v souladu s odstavcem 1 teplou nebo
horkou vodou postupně ve všech částech nebo samostatných okruzích,
kam je dodávána tepelná energie pro vytápění a ohřev užitkové
vody, nebo i pro technologické účely.
§ 5
Vnitřní rozvod tepelné energie
(1) Každý spotřebič tepelné energie se opatří armaturou
s uzavírací schopností, pokud to jeho technické řešení a použití
připouští. Každé otopné těleso se opatří ventilem s uzavírací
a regulační schopností s regulátorem pro zajištění místní regulace
a u dvoubodového napojení vyjma jednotrubkových otopných soustav
též regulačním šroubením, pokud se nejedná o případ podle § 8
odst. 5.
(2) Každý parní spotřebič nebo v technicky odůvodnitelných
případech skupina spotřebičů se opatří zařízením, zejména vhodně
voleným odvaděčem kondenzátu, zabraňujícím vstupu páry do
kondenzátního potrubí, s výjimkou spotřebičů s regulací výkonu na
straně kondenzátu. Každý parní spotřebič ve skupinovém zapojení
připojený na společný kondenzátní uzávěr se vybaví zpětnou
a uzavírací armaturou.
(3) Pro vytápění s nuceným oběhem otopné vody se volí teplota
vody na přívodu do otopného tělesa do 75 st. C. Pro vytápění
s přirozeným oběhem otopné vody se volí teplota vody na přívodu do
otopného tělesa do 90 st. C.
(4) Ke snížení teploty a využití odparu v kondenzátním
systému se instalují uvolňovače páry, které zajišťují vychlazení
kondenzátu pod 100 st. C.
(5) Tepelná energie předávaná do vytápěného prostoru
z neizolovaného potrubí se považuje za trvalý tepelný zisk, který
se uvažuje při návrhu tepelného výkonu otopných těles podle
tabulek 1 a 2 v příloze č. 2, jestliže projektovaná teplota vody
v rozvodu je rovna nebo vyšší než 60 st. C. Přípojné potrubí
k otopnému tělesu se respektuje až od délky 2 m.
§ 6
Tepelná izolace zařízení pro rozvod tepelné energie
a vnitřní rozvod tepelné energie pro vytápění a
technologické účely a pro rozvod teplé užitkové vody
(1) Část tepelné sítě, kterou prochází teplonosná látka
o teplotě vyšší než 40 st. C, se vybaví tepelnou izolací. Pokud je
třeba zajistit vychlazení kondenzátu pod určenou teplotu, izolace
se neinstaluje na kondenzátní potrubí a nádrže.
(2) Tepelná izolace se chrání před mechanickým poškozením.
Vnější povrch izolovaného potrubí se upraví tak, aby byl odolný
vůči vnějšímu prostředí a slunečnímu záření. Zvlhnutí tepelné
izolace se brání opatřením k ochraně před atmosférickou vlhkostí,
u bezkanálového provedení před zemní vlhkostí, při vedení
v kanálech před vnikáním podzemní a povrchové vody.
(3) Tepelná izolace u vnitřních rozvodů s teplonosnou látkou
do 110 st. C se navrhuje tak, že její povrchová teplota je o méně
než 20 K vyšší oproti teplotě okolí a u vnitřních rozvodů
s teplonosnou látkou nad 110 st. C o méně než 25 K oproti teplotě
okolí, není-li projektem na základě technicko-ekonomického výpočtu
stanoveno jinak.
(4) Na všech vnitřních rozvodech se instaluje tepelná
izolace, pokud nejsou určeny k vytápění nebo temperování okolního
prostoru.
(5) Izolace armatur a přírub se provádí jako snímatelná.
Izolace se nepožaduje u armatur, kde by to ohrožovalo jejich
funkci nebo podstatně ztěžovalo manipulaci s nimi, zejména
u pojistných ventilů a odvaděčů kondenzátu.
(6) Minimální tloušťka tepelné izolace armatur se volí stejná
jako u potrubí téže jmenovité světlosti.
(7) Při výpočtu tepelných ztrát rozvodů se tepelné ztráty
armaturami, uložením a kompenzátory násobí opravným součinitelem
na délku potrubí
a) u bezkanálového uložení 1,15,
b) při vedení v kanálech 1,25,
c) u nadzemního nebo pozemního vedení 1,30.
(8) Pro tepelné izolace rozvodů se použije materiál mající
součinitel tepelné vodivosti lambda u rozvodů menší nebo roven
0,045 W/m.K a u vnitřních rozvodů menší nebo roven 0,040 W/m.K
(hodnoty lambda udávány pro 0 st. C), pokud to nevylučují
bezpečnostně technické požadavky.
(9) Tloušťka tepelné izolace u vnitřních rozvodů do DN 20 se
volí >= 20 mm; u DN 20 až DN 35 se volí >= 30 mm; u DN 40 až DN
100 se volí >= DN; nad DN 100 se volí >= 100 mm. U vnitřních
rozvodů plastových a měděných potrubí se tloušťka tepelné izolace
volí podle vnějšího průměru potrubí nejbližšího vnějšímu průměru
potrubí řady DN. U rozvodů se tloušťka tepelné izolace stanoví
optimalizačním výpočtem.
(10) Pro potrubí vedené ve zdi, při průchodu potrubí stropem,
křížení potrubí, ve spojovacích místech, u centrálního rozdělovače
a u přípojek k otopným tělesům, které nejsou delší než 8 m, se
volí poloviční tloušťka tepelné izolace uvedená v ustanovení
odstavce 9.
(11) Při nižších hodnotách lambda, než je uvedeno
v ustanovení odstavce 8, se minimální tloušťka tepelné izolace
(de-d)/2 stanoví výpočtem tak, aby součinitel prostupu tepla
vztažený na jednotku délky potrubí k byl menší nebo roven 0,35
W/m.K. Výpočet se provede podle vztahu uvedeného v příloze č. 3.
§ 7
Předávací stanice a jejich vybavení
(1) Každý zdroj tepelné energie pro ústřední vytápění,
popřípadě k němu připojené předávací stanice se k zabezpečení
hospodárného nakládání s tepelnou energií teplem a rovnovážného
stavu mezi výrobou a spotřebou tepelné energie vybaví zařízením
automaticky regulujícím teplotu otopné vody, zejména v závislosti
na průběhu klimatických podmínek nebo venkovní teploty ve
spolupráci s teplotou vnitřní ve vytápěném prostoru nebo podle
zátěže, nebo regulátorem tlaku páry. Požadavek se nevztahuje na
kotelnu s násypnými kotli na tuhá paliva.
(2) V odběrném tepelném zařízení se trvale udržuje tlakový
rozdíl ve výši, která umožňuje regulaci vytápění a teploty teplé
užitkové vody u spotřebitelů.
(3) Předávací stanice se přednostně zřizují samostatně pro
jednotlivé odběratele. Společné stanice pro více odběratelů se při
rekonstrukcích nahrazují stanicemi pro jednotlivé odběratele.
Pokud je ze závažných důvodů použito odchylné řešení, doloží se
optimalizačním výpočtem.
(4) Při navrhování regulace v předávacích stanicích se volí
způsob podle technicko-ekonomického výpočtu nejvýhodnější.
(5) Ohřev teplé užitkové vody je u předávacích stanic řešen
vždy jako tlakově nezávislý s oddělením ohřívající a ohřívané
teplonosné látky teplosměnnou plochou.
(6) Předávací stanice se vybavuje automatickou regulací
teploty otopné vody. Druh použité regulace se volí podle maximálně
dosažitelných úspor tepelné energie.
(7) U vodního primárního rozvodu se u nových nebo
rekonstruovaných předávacích stanic provede opatření zamezující
překročení maximálního dovoleného průtoku na primární straně
rozvodu u odběratele. U parních tepelných sítí se instalují
omezovače spotřeby tepla.
(8) Parní předávací stanice jsou takové stanice, kde je
primární teplonosnou látkou vodní pára. U dodávky vodní páry se
provádí opatření, aby primární teplonosnou látkou v místě napojení
předávací stanice nebyla mokrá pára.
(9) Vnitřní rozvody tepelné energie ve zdrojích tepla
a v předávacích stanicích se opatřují tepelnou izolací podle § 6.
§ 8
Regulace a řízení dodávky tepelné energie
(1) Oběhová čerpadla se dimenzují na jmenovitý průtok
a tlakovou ztrátu hlavní zásobované větve rozvodu.
(2) Oběhová čerpadla v předávacích stanicích s jmenovitým
tepelným výkonem nad 50 kW se vybaví automatickou plynulou nebo
alespoň třístupňovou regulací otáček, pokud tomu nebrání
bezpečnostně technické ukazatele.
(3) Oběhová čerpadla v otopných soustavách s jmenovitým
tepelným výkonem nad 50 kW se vybaví automatickou plynulou nebo
alespoň třístupňovou regulací otáček, pokud tomu nebrání
bezpečnostně technické ukazatele.
(4) Zdroje tepla se vybaví automatickou regulací umožňující
centrálně snížit či odstavit dodávku tepelné energie, stejně jako
zapnout a vypnout elektrická zařízení v závislosti na venkovní
teplotě nebo jiné určující veličině. Volba druhu regulace
upřednostňuje požadavek maximálních úspor tepelné energie.
Požadavek se nevztahuje na kotelnu s násypnými kotli na tuhá
paliva.
(5) Spotřebiče se vybaví místní regulací tak, aby se dosáhlo
zohlednění tepelných zisků z oslunění a vnitřních tepelných zisků.
U skupin spotřebičů a u skupin místností stejného typu a druhu
využití v nebytovém objektu se připouští skupinová regulace.
(6) K zajištění úsporného, bezhlučného a bezporuchového
provozu celé otopné soustavy se okruhy jednotlivých vertikálních
větví nebo více okruhů tvořících celistvou zónu vzhledem
k tepelným ziskům vytápěných prostor nebo otopná soustava tvořící
menší samostatný celek s více než 70 % otopných těles opatřených
regulačními ventily s regulátory vybaví regulátory tlakové
diference nebo regulátory objemového průtoku nebo automatickým
přepouštěcím zařízením, pokud to dovoluje požadavek na teplotu ve
vratném potrubí.
(7) U rozvodu tepelné energie a vnitřního rozvodu vytápění
a teplé užitkové vody se prokazuje seřízení průtoků měřením
v jednotlivých větvích otopné soustavy měřením tak, aby odpovídaly
projektovaným jmenovitým průtokům s maximální odchylkou +/- 15 %.
Měření se provádí při uvádění do provozu, po odstranění závažných
provozních závad, při nedostatečném zásobování nebo přetápění
u některého odběratele či spotřebitele a při změnách zařízení,
které ovlivňují tlakové poměry v síti, zejména při připojení
nových a odstavení stávajících odběratelů či spotřebitelů.
Protokol o měření a nastavení průtoků zůstává trvale uložen
u provozovatele rozvodu či vnitřního rozvodu.
§ 9
Tepelná izolace zásobníků teplé vody a expanzních nádob
(1) Minimální tloušťka tepelné izolace zásobníků teplé vody
a otevřených expanzních nádob je 100 mm při použití izolačního
materiálu se součinitelem tepelné vodivosti lambda rovným nebo
menším než 0,045 W/m.K (udáváno při teplotě 0 st. C). Při jiných
hodnotách součinitelů tepelné vodivosti se tloušťka izolace
přepočítá tak, aby bylo dosaženo stejných nebo lepších tepelně
izolačních vlastností.
(2) Minimální tloušťka tepelné izolace pasivních zásobníků
(akumulačních nádob) je 100 mm při použití izolačního materiálu se
součinitelem tepelné vodivosti lambda rovným nebo menším než
0,04 W/m.K (udáváno při teplotě 0 st. C). Při větších hodnotách
součinitelů tepelné vodivosti se tloušťka izolace přepočítá tak,
aby bylo dosaženo součinitele prostupu tepla k <= 0,30 W/m2.K.
(3) U dlouhodobých nebo sezonních zásobníků tepla se tloušťka
tepelné izolace určuje optimalizačním výpočtem.
§ 10
Rozvody chladicích látek a tepelné izolace
(1) Rozvody s provozní teplotou +15 st. C a nižší mají
tloušťku izolace podle § 6 odst. 9. Pro tepelné izolace rozvodů
a vnitřních rozvodů se použije materiál mající součinitel tepelné
vodivosti lambda menší nebo roven 0,038 W/m.K (hodnoty lambda
udávány pro 0 st. C).
(2) Čím je povrchová teplota rozvodu nižší, tím se volí
kvalitnější izolace s nižším součinitelem tepelné vodivosti.
(3) Povrchy, spoje a čela tepelných izolací se opatří vhodnou
nepřerušovanou parotěsnou vrstvou k zamezení pronikání vlhkosti
difuzí vodních par. Pro ochranu izolací platí rovněž § 6 odst. 2.
Tepelné izolace opatřené na vnějším povrchu kovovým opláštěním se
při provozních teplotách nižších než +15 st. C na všech spojích
opatří stále pružným tmelem proti difuzi vlhkosti s difuzním
odporem mikro > 7000.
(4) Pokud není vnější povrch tepelné izolace opatřen
parotěsnou vrstvou nebo utěsňovaným oplechováním, použije se
tepelná izolace se součinitelem difuzního odporu mikro > 5000.
(5) Pro rozvody s provozní teplotou nižší než +15 st. C se
vláknité izolace nepoužívají.
(6) Při montáži potrubí a při dopěňování polyuretanových
izolací se vždy postupuje podle technologického předpisu výrobce
potrubí.
(7) Tepelná izolace se provede tak, aby jí neprocházely žádné
kabely, vodovodní potrubí apod. Pokud je nezbytné, aby izolací
procházel vodič, provede se v tepelné izolaci zvláštní průchodka
vhodně zaizolovaná a utěsněná proti difuzi.
§ 11
Metody zjišťování tepelných ztrát a zisků
v zařízeních pro rozvod tepla a chladu
(1) Podle účelu měření se měřicí metody dělí na laboratorní
a provozní. Laboratorní metody se používají v laboratořích, kde se
měří za přesně definovaných podmínek s přesností 5 %. Za těchto
podmínek jsou pro daný vzorek tepelné izolace měření
reprodukovatelná. Minimální počet vzorků jednoho druhu izolace
jsou tři kusy a zpravidla se zjišťuje tepelná vodivost.
(2) U laboratorního vzorku se zjistí a dále se sledují,
zapisují a uvedou v protokolu
a) rozměry s přesností 0,1 mm,
b) hmotnosti s přesností 0,01 g,
c) pravidelnost rozměrů,
d) přesný a úplný název materiálu,
e) struktura, barva a chemické složení,
f) výrobce a dodavatel vzorku,
g) použitelnost, teplotní stálost a odolnost,
h) povrchová teplota izolace vnitřní a vnější,
i) průměrná teplota okolí ve vzdálenosti max. 1 m od měřicího
přístroje,
j) doba měření,
k) střední teplota měřeného vzorku,
l) příkon topné desky, částí měřicích systémů s přesností 0,001 W.
(3) Používané laboratorní metody jsou zejména metoda desková
(Poensgenova), metoda válce (Van Rinsumova) a metoda koule
(Nusseltova). Jejich popis je uveden v příloze č. 4 a v českých
technických normách.
(4) Provozní metody se používají v provozních podmínkách.
U provozních metod nejsou teploty přesně definovány a měření je
závislé na možnostech měřicí metody. Přesnost naměřených hodnot,
tj. tepelného toku, popř. tepelné vodivosti je horší než 5 %.
Provozní metody ověřují tepelně izolační vlastnosti především
tepelnou vodivostí a tepelnými ztrátami. Ověřování tepelně
izolačních vlastností za provozu je účelné a potřebné.
(5) V protokolu z provozního měření se zaznamená
a) datum, čas a délka měření,
b) technický popis měřicího zařízení a místa měření,
c) rozměry měřené izolace, zejména průměry potrubí, složení
a tloušťky vrstev s přesností 0,1 mm,
d) druh izolačního materiálu a jeho stav,
e) provozní teploty, teplota okolí, klimatické poměry.
(6) Mezi provozní metody patří metody Schmidtova, termovizní
a kalorimetrická. Popis provozních metod je uveden v příloze č. 5.
(7) Vzhledem k toku tepla se měření provádí
a) při ustáleném toku tepla, v časovém úseku, kdy se nemění
teploty vnitřního a vnějšího prostředí ani rychlost proudění
okolního vzduchu (stacionární metoda),
b) při neustáleném tepelném toku, při řízeném ohřívání nebo
ochlazování, za současného zjišťování času, za který se druhá
strana izolované desky ohřeje nebo ochladí. Jde o metody
laboratorní s vyšší nepřesností a nemožností určení střední
teploty (nestacionární metoda).
§ 12
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministr:
doc. Ing. Grégr v. r.
Příl.1
Stanovení účinnosti užití energie
pro rozvod tepelné energie
A) Účinnost užití z hlediska dopravy tepelné energie je
určena vztahem:
kde
l + m + n = l [-]
B) Účinnost užití z hlediska tepelných ztrát je určena
vztahem:
kde
PN jmenovitý příkon čerpadla [kW]
PSN příkon čerpadla při nižších než jmenovitých
otáčkách [kW]
QOD,i teplo odebrané i-tým odběrným místem
k počet pevně nastavitelných stupňů otáček, na
které je čerpadlo provozováno [-]
l poměrná část provozní doby čerpadla za otopné
období, kdy čerpadlo nepracuje [-]
m poměrná část provozní doby čerpadla za otopné
období, kdy čerpadlo pracuje se jmenovitými
otáčkami [-]
n poměrná část provozní doby čerpadla za otopné
období, kdy čerpadlo pracuje se sníženými
otáčkami; u čerpadel s plynule proměnnými
otáčkami se uvažuje n = 0,5 [-]
Příl.2
Směrné hodnoty tepelného výkonu neizolovaného
potrubí vztažené na 1 m délky
Tabulka 1 Vertikální rozvod
+-------+---------+-------------------------------------+
| | Vnitřní | Teplota vody v trubce [st. C] |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
|Potrubí|výpočtová| 90 | 85 | 80 | 75 | 70 | 65 | 60 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| | teplota | Tepelný výkon neizolovaného potrubí |
+-------+---------+-------------------------------------+
| DN | st. C | W/m |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 10 | 20 | 45 | 40 | 35 | 30 | 30 | 25 | 20 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 15 | 20 | 60 | 50 | 45 | 40 | 35 | 30 | 30 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 20 | 20 | 70 | 65 | 60 | 50 | 45 | 40 | 35 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 25 | 20 | 90 | 80 | 70 | 65 | 55 | 50 | 40 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 32 | 20 |110 |100 | 90 | 80 | 70 | 60 | 55 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 40 | 20 |125 |115 |100 | 90 | 80 | 70 | 60 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 50 | 20 |150 |140 |120 |110 |100 | 85 | 75 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
Tabulka 2 Horizontální rozvod
+-------+---------+-------------------------------------+
| | Vnitřní | Teplota vody v trubce [st. C] |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
|Potrubí|výpočtová| 90 | 85 | 80 | 75 | 70 | 65 | 60 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| | teplota | Tepelný výkon neizolovaného potrubí |
+-------+---------+-------------------------------------+
| DN |ti [st.C]| W/m |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 10 | 20 | 35 | 30 | 30 | 25 | 25 | 20 | 15 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 15 | 20 | 45 | 40 | 35 | 30 | 30 | 25 | 20 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 20 | 20 | 55 | 50 | 45 | 40 | 35 | 30 | 25 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 25 | 20 | 70 | 60 | 55 | 50 | 45 | 40 | 30 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 32 | 20 | 85 | 75 | 70 | 60 | 55 | 50 | 40 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 40 | 20 | 95 | 85 | 80 | 70 | 60 | 55 | 50 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
| 50 | 20 |115 |105 | 90 | 85 | 75 | 65 | 55 |
+-------+---------+----+----+----+----+----+----+-------+
Příl.3
Stanovení součinitele prostupu tepla
vztaženého na jednotku délky
kde:
k součinitel prostupu tepla vztažený na jednotku
délky
D vnitřní průměr trubky [W/mK]
d vnější průměr trubky [m]
diz vnější průměr izolace [m]
alfaiz součinitel přestupu tepla na povrchu izolace [m]
alfai součinitel přestupu tepla na vnitřní straně [W/m2K]
trubky [W/m2K]
lambdaiz součinitel tepelné vodivosti tepelné izolace [W/m.K]
lambdatr součinitel tepelné vodivosti materiálu trubky [W/mK]
te teplota okolního vzduchu [st. C]
tiz povrchová teplota tepelné izolace [st. C]
Součinitel přestupu tepla na vnitřní straně trubky se určí
z odpovídajících kriteriálních rovnic respektujících rychlost
proudění a další fyzikální veličiny a na vnější straně tepelné
izolace se ještě respektuje sálavá složka.
alfa = alfa + alfa
iz iz,K iz,S
kde:
alfa iz,K součinitel přestupu tepla na povrchu izolace
konvekcí [W/m2.K]
alfa iz,S součinitel přestupu tepla na povrchu izolace
sáláním [W/m2.K]
Příl.4
Laboratorní metody zjišťování tepelných ztrát a zisků
v zařízeních pro rozvod tepla a chladu
a) Deska metoda (Poensgenova)
Zařízení je určeno k ověřování tepelné vodivosti izolačních vzorků
tvaru rovinných desek. Měří se dva stejné vzorky (rozměrů,
kvality) položené vodorovně. Mezi nimi je uložena měřicí deska,
která po čtvercovém obvodě má kompenzační pás. Měřicí deska je
elektricky vytápěna a měří se její tepelný příkon. Okrajové
kompenzační pásy jsou rovněž elektricky vytápěny k zamezení
okrajových ztrát. Vytápění okrajových kompenzačních pasů je řízeno
pro každou stranu čtvercové desky tak, aby teploty na rozhraní
topné desky a okrajového pasu byly stejné. Za těchto předpokladů
veškeré teplo prochází horním a dolním zkušebním vzorkem do
chladicích desek umístěných po obou stranách nad a pod vzorkem.
Optimální tloušťka měřeného vzorku tepelné izolace je 0,2 l, kde
l je délka strany měřené desky. Pro nízké tepelné vodivosti
[lambda < 0,03 W/m.K] se tloušťka vzorků pohybuje v nižších
hodnotách a naopak.
Jsou použitelné rovněž přístroje na měření jednoho vzorku, kde
místo druhého vzorku je umístěna pomocná topná deska.
Použitelný rozsah teplot této metody je 0 až 300 st. C.
Jednodesková metoda je použitelná pro teploty do -200 st. C a tyto
teploty se dosahují v chlazené desce.
b) Metoda válce (Van Rinsumova)
Je prakticky jedinou používanou metodou pro ověřování izolací
potrubí o průměrech 20 až 250 mm. Elektricky vytápěná trubka
(měřicí úsek) o uvedeném průměru má na povrchu čidla k měření
teplot. Na povrchu je trubka opatřena měřenou izolací. Povrch
měřené izolace je rovněž opatřen čidly k odečtu povrchových
teplot. Na obou koncích měřicího úseku jsou připojeny kompenzační
části s regulovaným vytápěním.
Dá se předpokládat, že tepelný tok prochází kolmo k ose potrubí
a že ztráty okrajů jsou rovny nule. Na povrchu celého zařízení je
instalována děrovaná fólie s odstupem od povrchu, která zabrání
nežádoucímu proudění okolo povrchu. Rozsah povrchových teplot se
pohybuje od 30 do 80 st. C a vnitřní teploty mohou dosahovat 100
až několik set st. C podle konstrukce přístroje.
c) Metoda koule (Nusseltova)
Je určena pro měření tepelné vodivosti sypkých, volných vláknitých
apod. materiálů. Jde o dvě soustředné koule, kde vnitřní koule je
podepřena v meziprostoru izolačním materiálem a elektricky
vyhřívána. Regulací topného proudu se řídí povrchová teplota
vnitřní koule. Povrchové proudění vzduchu se omezí. Koule je
osazena čidly k odečtu teploty. Průměr vnitřní koule je obvykle
150 mm a vnější 300 mm. Metoda je použitelná i pro hluboké teploty
do -200 st. C.
Příl.5
Provozní metody zjišťování tepelných ztrát a zisků
v zařízeních pro rozvod tepla a chladu
a) Schmidtova metoda
Gumový pásek je obložen sériovým termočlánkem měřícím rozdíl
teplot na tloušťce pásku 2 mm. Pásek je zavulkanizován do pasu
60 x 5 x 600 mm. Pas se přikládá k měřenému povrchu, kterým
prochází tepelný tok. Ten vyvolá změnu teplot na vnitřním
i vnějším povrchu zavulkanizovaného pásku a sériové termočlánky
násobící změnu signalizují napětí v závislosti na velikosti
tepelného toku. Po ocejchování pasu se získá konstanta pasu C.
Násobením odečteného napětí na svorkovnici pasu získáme hodnotu
měřeného tepelného toku. Vzhledem k cejchování pasu na rovině se
tepelný tok určovaný na potrubí násobí korekčním součinitelem.
Měření vyžaduje ustálený stav, povrch se chrání před prouděním
okolního vzduchu, pas nelze položit na kovový povrch, k zamezení
bočních ztrát se k pasu z boků přidávají další pasy a měření
vyžaduje zkušenost obsluhy.
b) Termovizní metoda
Tato metoda představuje způsob měření, při kterém se termovizní
kamerou snímá povrch izolovaného zařízení. Termovizní zobrazení
povrchových ploch umožňuje zaznamenat rozložení povrchových teplot
zařízení a tak případné vady izolace, které se projevují jako
tepelné mosty. Tato metoda neumožňuje ověření součinitele tepelné
vodivosti tepelných izolací.
Termovizní metoda je vhodná pro komplexní zhodnocení skutečného
stavu tepelně izolovaných rozvodů a energetických zařízení.
c) Kalorimetrická metoda
Metoda vycházející z kalorimetrické rovnice a umožňuje stanovit
tepelné ztráty či zisky na úseku rozvodu. Měřením se stanoví
rozdíl teplot teplonosné látky a průtok. Při využití fakturačních
měřidel tepla dodavatele a součtových hodnot fakturačních měřidel
na vstupu u odběratelů lze přibližně stanovit tepelné ztráty celé
sítě. Naměřený rozdíl však zahrnuje krom tepelné ztráty sítě
i veškeré nepřesnosti měřidel a často tato metoda nedává věrohodné
výsledky.
