Vyhláška č. 12/2009 Sb. o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů
PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 01.01.2013
| uveřejněno v: | č. 4/2009 Sbírky zákonů na straně 117 |
| schváleno: | 18.12.2008 |
| účinnost od: | 01.05.2009 |
| zrušeno: | 01.01.2013 |
| [Textová verze] [PDF verze (3623 kB)] |
12/2009 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 18. prosince 2008
o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí
skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím
skleníkových plynů
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 24 písm. b) a c)
zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů a o změně některých zákonů, (dále jen "zákon") k
provedení § 4 odst. 2 a § 7 odst. 1 zákona:
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských
společenství^1) a upravuje rozsah a postup zjišťování, vykazování a
ověřování množství emisí skleníkových plynů ze zařízení, a to emisí z
běžného provozu, z nepravidelných událostí, zejména nabíhání,
odstavování a havarijních situací, ke kterým došlo v průběhu období
zjišťování a vykazování.
(2) Pro zařízení podle § 5 odst. 2 zákona se ustanovení této vyhlášky
vztahují na zařízení, u kterých je prahová hodnota překročena alespoň u
jedné z činností podle přílohy č. 1 k zákonu.
(3) Vyhláška stanoví formulář žádosti o vydání povolení k emisím
skleníkových plynů.
§ 2
Základní pojmy
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) vsázkou - množství paliva nebo materiálu podrobeného
reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v
rámci jedné nakládky nebo kontinuálně po určitou dobu,
b) biomasou - nefosilní a biologicky rozložitelný organický materiál
pocházející z rostlin, zvířat a mikroorganismů, včetně produktů,
vedlejších produktů, zbytků a odpadu ze zemědělství, lesnictví a
příbuzných odvětví, jakož i nefosilní a biologicky rozložitelné
organické frakce průmyslového a komunálního odpadu, včetně plynů a
kapalin znovu získaných rozkladem nefosilního a biologicky
rozložitelného organického materiálu,
c) podílem biomasy - hmotnostní podíl uhlíku biologického původu
vztažený na hmotnost celkového uhlíku biologického i fosilního původu
ve směsném palivu,
d) palivem z biomasy - biomasa spalovaná k energetickým účelům,
e) emisemi ze spalování - emise skleníkových plynů pocházející z
exotermické reakce paliva s kyslíkem,
f) emisí z procesů - emise skleníkových plynů odlišná od emise ze
spalování, ke které dochází v důsledku záměrných i nezáměrných reakcí
mezi chemickými látkami nebo jejich transformací, včetně chemické nebo
elektrolytické redukce rud kovů, tepelným rozkladem nebo tvorbou látek
pro použití jako produktu nebo suroviny,
g) úrovní přesnosti - dosažená přesnost při stanovení aktivitních
údajů, emisních faktorů a oxidačních nebo konverzních faktorů,
h) postupem zjišťování - postup stanovení emisí přímým měřením nebo
výpočtem, jakož i výběr úrovně přesnosti,
i) obdobím vykazování - období kalendářního roku, v němž jsou emise
zjišťovány a vykazovány,
j) emisním hlášením - výkaz provozovatele zařízení o celkovém množství
emisí skleníkových plynů,
k) aktivitním údajem - informace o materiálových tocích, spotřebě
paliva, vstupní surovině nebo výstupním produktu, vyjádřené buď jako
energetický obsah [v terajoulech (TJ)] stanovený pomocí výhřevnosti v
případě paliva nebo jako materiálový vstup nebo výstup [v tunách (t)
nebo obvyklých metrech krychlových (Nm3)] v ostatních případech,
l) emisním faktorem - faktor vycházející z obsahu uhlíku v palivech
nebo vstupním materiálu, vyjádřené v tCO2/TJ nebo tCO2/Nm3 v případě
spalovacích emisí a v tCO2/t nebo tCO2/Nm3 v případě emisí z procesů,
m) zdrojem - konkrétní proces nebo konkrétní místo, kde dochází v daném
zařízení k emisi skleníkových plynů,
n) méně významným zdrojem - zdroj, jehož roční emise nepřekračuje 5 kt,
nebo zdroje, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více než z
10 %, maximálně však 100 kt,
o) nejméně významným zdrojem - zdroj, jehož roční emise nepřekračuje 1
kt, nebo zdroje, které se dohromady nepodílejí na celkové emisi více
než z 2 %, maximálně však 20 kt,
p) zdrojovým tokem - konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt
způsobující emise příslušných skleníkových plynů v jednom nebo více
zdrojích v důsledku jeho spotřeby nebo produkce,
q) méně významným zdrojovým tokem - zdrojový tok, jehož roční emise
nepřekračuje 5 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na
celkové emisi více než z 10 %, maximálně však 100 kt,
r) nejméně významným zdrojovým tokem - zdrojový tok, jehož roční emise
nepřekračuje 1 kt, nebo zdrojové toky, které se dohromady nepodílejí na
celkové emisi více než z 2 %, maximálně však 20 kt,
s) technickou proveditelností - možnost provozovatele zařízení v
požadované době získat technické zdroje schopné plnit požadavky
navrhovaného systému,
t) komerčním standardním palivem - mezinárodně normalizované komerční
palivo, které vykazuje 95% interval spolehlivosti, nejvýše +- 1 %
jejich specifikované výhřevnosti, a to včetně zemního plynu, plynového
oleje, lehkého a těžkého topného oleje, benzínu, petroleje, kerosinu,
ethanu, propanu a butanu,
u) komerčním materiálem - materiál konkrétního složení, se kterým se
často a volně obchoduje, pokud se s konkrétní vsázkou obchoduje mezi
ekonomicky nezávislými stranami,
v) zařízením kategorie A - zařízení s vykazovanými průměrnými ročními
emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou rovny nejvýše 50 kt
fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2; pokud není údaj k
dispozici, použije se odhad ročních emisí,
w) zařízením kategorie B - zařízení s vykazovanými průměrnými ročními
emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou větší než 50 kt a
rovny nejvýše 500 kt fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2;
pokud není údaj k dispozici, použije se odhad ročních emisí,
x) zařízením kategorie C - zařízení s vykazovanými průměrnými ročními
emisemi za předchozí obchodovací období, které jsou větší než 500 kt
fosilního CO2 před odečtením přemístěného CO2; pokud není údaj k
dispozici, použije se odhad ročních emisí,
y) kontinuálním měřením emisí - soubor činností, které mají za cíl
stanovit hodnotu veličiny pomocí pravidelného měření několikrát za
hodinu, přičemž se používají buď měření na místě v komíně, nebo
extraktivní metody, při nichž je měřicí přístroj umístěn v blízkosti
komína; nezahrnují se postupy měření založené na shromažďování
jednotlivých vzorků z komína,
z) neúměrně vysokými náklady - náklady na opatření nepřiměřené jeho
celkovým přínosům stanoveným Ministerstvem životního prostředí (dále
jen "ministerstvo"), přičemž
1. při výběru úrovní přesnosti může být prahová hodnota definována jako
hodnota povolenek odpovídající zlepšení úrovně přesnosti,
2. při opatření zvyšujícím kvalitu vykazovaných emisí, ale bez přímého
dopadu na přesnost, mohou neúměrně vysoké náklady odpovídat podílu
překračujícímu indikativní prahovou hodnotu 1 % průměrné hodnoty z
dostupných údajů o emisích buď vykázaných za předchozí období
obchodování, nebo pro zařízení bez tohoto období z údajů použitých z
reprezentativních zdrojů vykonávajících stejné nebo srovnatelné
činnosti jako referenční a v poměru k jejich kapacitě.
§ 3
Způsob zjišťování
(1) Emise se zjišťují postupem založeným na výpočtu nebo postupem
založeným na měření nebo kombinací obou metod v případě stanovení emisí
z různých dílčích zdrojů a zdrojových toků spadajících pod jedno
zařízení. Při tomto kombinovaném stanovení emisí provozovatel zařízení
zajistí, aby nedošlo k vynechání nebo ke dvojímu započítání emisí.
Provozovatel zařízení zjišťuje emise v souladu se zásadami stanovenými
v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2) Provozovatel zařízení vytváří podrobný popis postupu zjišťování pro
své zařízení, který je součástí žádosti o povolení k emisím
skleníkových plynů podle § 4 zákona. Popis postupu zjišťování pro dané
zařízení obsahuje
a) popis zařízení a činností v něm vykonávaných, které mají být
monitorovány,
b) přehled o odpovědnostních vztazích za zjišťování a vykazování uvnitř
zařízení podle bodu 7 části B Plánu zjišťování a vykazování emisí
skleníkových plynů,
c) seznam zdrojů emisí a zdrojových toků, které mají být monitorovány,
pro každou z činností vykonávaných v zařízení,
d) popis metodiky založené na výpočtu nebo metodiky založené na měření,
která má být použita,
e) soupis úrovní přesnosti podle § 8 aplikovaných pro aktivitní údaje,
emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory pro každý ze zdrojových
toků, které mají být monitorovány,
f) popis typu, specifikace a přesné umístění měřicích zařízení
použitých pro každý ze zdrojových toků, které mají být monitorovány,
g) doklady prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje
o činnosti a případně ostatní parametry pro použité úrovně přesnosti
pro každý zdrojový tok,
h) popis přístupu použitého pro vzorkování paliva nebo materiálu pro
stanovení výhřevnosti, obsahu uhlíku, emisních faktorů, oxidačních nebo
konverzních faktorů a podílu biomasy v palivu pro každý ze zdrojových
toků, které mají být monitorovány,
i) popis zamýšlených analytických postupů pro stanovení výhřevnosti,
obsahu uhlíku, emisních faktorů, oxidačních nebo konverzních faktorů a
podílu biomasy v palivu pro každý ze zdrojových toků, které mají být
monitorovány,
j) seznam a popis neakreditovaných laboratoří a příslušných
analytických postupů, včetně seznamu všech příslušných opatření pro
zabezpečení kvality, například mezilaboratorní porovnání,
k) popis kontinuálního systému měření emisí, bude-li použit pro
zjišťování dílčího zdroje, tedy místa měření, frekvence měření,
použitého přístroje, kalibrační procedury, sběru dat a odpovídající
kontroly kvality dat,
l) při použití tak zvaného nouzového přístupu zevrubný popis postupu a
analýza nejistot, pokud již nejsou zahrnuty v písmenech a) až k),
m) popis standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu dat,
n) informace o příslušném propojení s činnostmi vykonávanými v rámci
řízení podniku a auditu z hlediska životního prostředí, pokud jsou tyto
činnosti vykonávány, zejména o postupech a kontrolách s významem
monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů.
§ 4
Měření
(1) Měření emisí kontinuálními měřicími systémy pro každý dílčí zdroj
může provozovatel zařízení navrhnout, pokud
a) jsou použity normy CEN, ISO nebo ČSN,
b) je předložena analýza nejistot podle § 16 odst. 1,
c) měření spolehlivě poskytuje přesnější výsledky než výpočet
používající kombinaci nejvyšších úrovní přesnosti, nebo
d) srovnání měření a výpočtu je založeno na shodném seznamu zdrojů a
emisí.
(2) Pro každé období vykazování potvrdí provozovatel zařízení shodu
naměřených hodnot s hodnotami vypočtenými potvrzovacím výpočtem
postupem podle § 5. Pro potvrzovací výpočet emisí lze obecně použít
nižší úrovně přesnosti, tedy i minimální úroveň přesnosti 1.
(3) Pro stanovení koncentrací CO2 i pro stanovení objemového průtoku
spalin nebo jiného vstupního plynu lze použít jen normalizované měřicí
postupy v pořadí CEN, ISO, ČSN.
(4) Provozovatel zařízení zajistí, že u použitého měřicího zařízení je
pravidelně prověřována jeho funkčnost a chování včetně
a) časové odezvy,
b) linearity,
c) interference,
d) posunu nulové linie a rozpětí,
e) přesnosti v porovnání s referenční metodou.
(5) Měřené emise CO2 připadající na biomasu se odečtou od celkových
emisí CO2 daného zařízení na základě potvrzovacího výpočtu a následně
je provozovatel zařízení vykazuje odděleně jako zvláštní položku.
§ 5
Výpočet
(1) Provozovatel zařízení vypočte emise CO2 jako součin aktivitního
údaje, emisního faktoru a oxidačního nebo konverzního faktoru nebo
použije specifické výpočty uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce.
(2) CO2 neemitovaný z daného zařízení, ale přemístěný jinam jako čistá
substance, jako složka paliva nebo jako vstupní surovina pro chemický
nebo papírenský průmysl, se od vypočtené úrovně emisí odečte a vykáže
odděleně jako zvláštní položka. Přemístěným CO2 se rozumí zejména
a) čistý CO2 použitý pro karbonizaci nápojů,
b) čistý CO2 použitý jako suchý led,
c) čistý CO2 používaný jako hasicí médium, chladicí médium nebo pro
laboratorní účely,
d) čistý CO2 používaný jako rozpouštědlo v potravinářském a chemickém
průmyslu,
e) CO2 používaný jako surovina v chemickém nebo papírenském průmyslu,
f) CO2, který je částí paliva exportovaného mimo zařízení,
g) uhličitany vázané v absorpčním produktu sušeném rozprašováním z
polosuchého čištění spalin. Za čistý CO2 se považuje látka, která
obsahuje nejméně 97 % hmotnostních CO2.
(3) CO2 zastoupený jako část palivové směsi, která se používá v
zařízení, se zahrnuje do emisního faktoru tohoto paliva a vykazuje se
jako emise v tom zařízení, kde je toto palivo obsahující CO2 spalováno.
(4) Zachycený a uschovaný CO2 se nezahrne do emisí daného zařízení.
§ 6
Emise ze spalování
(1) V případě emisí ze spalování je aktivitní údaj založen na spotřebě
paliv. Množství paliva se vyjadřuje v jednotkách energetického obsahu v
TJ. Skutečnost, že během spalování se převážná část uhlíku obsažená v
palivu zoxiduje na CO2, přičemž část uhlíku může zůstat nezoxidovaná v
popelu nebo se tvoří saze, se zohlední oxidačním faktorem vyjádřeným
jako podíl zoxidovaného uhlíku, kdy jeho maximální hodnota je rovna
jedné. Emisní faktor v sobě může zahrnovat i faktor oxidační, v tom
případě se oxidační faktor již nevyjadřuje. Emise CO2 vyjádřené v
tunách se vypočtou jako součin spotřeby paliva v TJ, emisního faktoru
vyjádřeného v t/CO2 na TJ a oxidačního faktoru.
(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této
vyhlášce.
§ 7
Emise z procesů
(1) V případě emisí z procesů jsou aktivitní údaje založené na spotřebě
suroviny, prosazení nebo vyrobeného produktu v tunách nebo obvyklých
metrech krychlových. Uhlík obsažený ve vstupní surovině, který není
přeměněn na CO2 během procesu, se zohlední v konverzním faktoru. V
případě převedení veškerého uhlíku v surovině na CO2 je konverzní
faktor roven jedné. Obsahuje-li emisní faktor v sobě faktor konverzní,
konverzní faktor se již nevyjadřuje. Množství vstupního materiálu lze
vyjádřit buď hmotnostně nebo objemově. Emise CO2 vyjádřené v tunách se
vypočtou jako součin aktivitního údaje vyjádřeného v tunách nebo
metrech krychlových, emisního faktoru vyjádřeného v t/CO2 na tunu nebo
na metr krychlový a konverzního faktoru.
(2) Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v příloze č. 2 k této
vyhlášce.
§ 8
Úroveň přesnosti
(1) Úroveň přesnosti slouží k určování proměnných, jimiž jsou aktivitní
údaje, emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory. Zvyšující se
číslo úrovně přesnosti znamená vyšší přesnost, v případě stejné úrovně
přesnosti za použití rozdílných přístupů jsou tyto přístupy rozlišeny
písmeny. V případě použití alternativních postupů označených stejným
číslem a různými písmeny lze provést změnu postupu, pokud se prokáže,
že tato změna povede ke zvýšení přesnosti.
(2) Pro stanovení všech proměnných použije provozovatel zařízení u
všech zdrojových toků ve všech zařízeních kategorie B nebo C pro účely
zjišťování a vykazování nejvyšší úroveň přesnosti. Nejvyšší úroveň
přesnosti nemusí být použita u oxidačních faktorů a pro komerční
standardní paliva u výhřevnosti a oxidačních a emisních faktorů. Nižší
úroveň přesnosti pro příslušné proměnné v rámci zjišťovacího postupu je
možné použít pouze, pokud se prokáže, že nejvyšší úroveň přesnosti není
technicky proveditelná, nebo vyžaduje nepřiměřeně vysoké náklady. Pokud
je to technicky proveditelné, použije provozovatel zařízení pro všechny
proměnné všech významných zdrojových toků minimálně ty úrovně
přesnosti, které jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce.
(3) Nejnižší úrovně přesnosti lze použít tam, kde se jedná o méně
významné zdroje nebo méně významné zdrojové toky. U nejméně významných
zdrojů nebo u nejméně významných zdrojových toků lze k monitorování a
vykazování použít postupy založené na vlastní metodě odhadu a bez
stanovených úrovní přesnosti. Pro paliva z čisté biomasy mohou být
použity postupy nižších úrovní přesnosti nebo přístupy bez stanovených
úrovní přesnosti, mezi které patří metoda energetické bilance, pokud by
se takto vypočítané emise neodečítaly od emisí stanovených na základě
kontinuálního měření. Za čistou biomasu se považuje palivo, které
obsahuje nejméně 97 % podílu uhlíku pocházejícího z biomasy v celkovém
množství uhlíku v palivu. Všechny ostatní zdroje nebo zdrojové toky
jsou považovány za významné.
(4) Pokud pro dočasné technické problémy nelze aplikovat předepsané
úrovně přesnosti, aplikuje se nejvyšší dosažitelná úroveň přesnosti do
té doby, než se podaří návrat k původnímu stavu. Dočasnou změnu
provozovatel zařízení bez prodlení nahlásí ministerstvu s uvedením
důvodů, které k této změně vedly.
(5) Změny v úrovních přesnosti podle odstavce 4 provozovatel zařízení
plně dokumentuje. Mezery v datech způsobené výpadky měřicích zařízení
je nutno minimalizovat. Dojde-li ke změně úrovní přesnosti uvnitř
období vykazování, výsledky pro ovlivněné činnosti se započtou a oznámí
v oddělených sekcích emisního hlášení pro obě části období vykazování,
tedy pro období před změnou a pro období po změně úrovně přesnosti.
(6) Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností
podle přílohy č. 1 zákona uvádí tabulka v příloze č. 3 k této vyhlášce.
§ 9
Stanovení aktivitních údajů
(1) Nelze-li aktivitní údaje potřebné pro výpočet emisí měřit přímo
před vstupem do procesu a jestliže tato vyhláška nestanoví jinak,
stanoví se s ohledem na změny zásob jako vztah
Materiál C = Materiál P + (Materiál S - Materiál E) - Materiál O,
kde Materiál C je materiál zpracovaný během období vykazování,
Materiál P je materiál koupený během vykazovaného období,
Materiál S je materiál skladovaný na začátku vykazovaného období,
Materiál E je materiál skladovaný na konci vykazovaného období,
Materiál O je materiál použitý pro ostatní účely (dopravený jinam nebo
odprodaný).
(2) V případech, kdy to není technicky proveditelné nebo pokud by to
vedlo k nepřiměřeně vysokým nákladům při stanovení Materiálu S a
Materiálu E měřením, lze tyto dvě hodnoty odhadnout na základě dat z
kalendářního roku před obdobím vykazování a korelace s produkcí za
období vykazovaní a doložit je podpůrnými a dokumentovanými výpočty a s
příslušnými finančními výkazy. Stanovení všech ostatních hodnot
majících vliv na výběr úrovně přesnosti se provádí podle pokynů
uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§ 10
Použití emisních faktorů
(1) Emisní faktor vztažený na jednotku hmotnosti, tedy tCO2/t, lze
použít i pro případ paliva, pokud se prokáže, že tak bude dosaženo
trvale vyšší přesnosti než při použití emisního faktoru standardně
vztaženého na energii obsaženou v palivu, tedy tCO2/TJ.
(2) Pro konverzi uhlíku na oxid uhličitý se použije koeficientu 3,664
[tCO2/ tC], přičemž se uvažují relativní atomové hmotnosti 12,011 pro
uhlík a 15,9994 pro kyslík.
(3) Vyšší úrovně přesnosti s většími požadavky na přesnost lze použít
jen při dodržení pravidel uvedených v § 12.
(4) Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1 jsou stanoveny v
příloze č. 4 k této vyhlášce. Jestliže palivo nepatří do některé z
kategorií paliv uvedených v této příloze, zařadí provozovatel zařízení
palivo do některé příbuzné kategorie paliv.
(5) Emisní faktory jsou stanoveny následujícím způsobem:
a) pro biomasu je stanoven emisní faktor 0; emise CO2 pocházející z
biomasy se nezapočítávají; skutečné emise z biomasy se vykazují
odděleně od ostatních emisí daného zařízení ve formuláři podle přílohy
č. 5 k této vyhlášce; seznam materiálů považovaných za biomasu je
uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce,
b) pro odpady obsahující fosilní uhlík a používané jako paliva nejsou
emisní faktory stanoveny, použijí se odvozené hodnoty podle pravidel
uvedených v § 12,
c) pro paliva nebo materiály obsahující fosilní nebo nefosilní uhlík se
stanoví vážený emisní faktor, založený na zastoupení fosilního uhlíku v
celkovém množství uhlíku, tedy fosilního a biogenního; tento výpočet
musí být transparentní, náležitě zdokumentovaný a v souladu s pravidly
uvedenými v § 12.
(6) Všechny relevantní informace týkající se emisních faktorů, včetně
informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv, vstupního nebo výstupního
materiálu, provozovatel náležitě zdokumentuje a příslušnou dokumentaci
uloží pro případ kontroly.
§ 11
Použití oxidačních a konverzních faktorů
(1) Oxidační nebo konverzní faktor se použije v těch případech, kdy
emisní faktor nezohledňuje fakt, že část uhlíku zůstává nezoxidována.
(2) Výpočet oxidačního nebo konverzního faktoru se řídí pravidly
stanovenými v § 12.
(3) Jestliže různá paliva nebo materiály jsou použity uvnitř zařízení a
počítají se technologicky specifické oxidační faktory, lze stanovit
jeden agregovaný oxidační faktor nebo přiřadit nekompletní oxidaci
pouze jednomu proudu paliva nebo materiálu a u ostatních uvažovat
hodnotu faktorů rovnu jedné.
(4) Všechny relevantní informace týkající se oxidačních a konverzních
faktorů, včetně informačních zdrojů a výsledků analýzy paliv, vstupního
nebo výstupního materiálu, se náležitě zdokumentují a příslušná
dokumentace uloží pro případ kontroly.
§ 12
Stanovení výhřevnosti a emisních faktorů pro paliva, technologicky
specifických oxidačních faktorů, emisních faktorů pro jiné než
spalovací procesy a údajů o složení a podílu biomasy
(1) Při procedurách aplikovaných na
a) vzorkování paliva a na určení jeho výhřevnosti, stanovení obsahu
uhlíku a emisního faktoru, zejména vzorkovací frekvence, vzorkovací
procedury, stanovení spalného tepla a výhřevnosti nebo obsahu uhlíku
pro různé typy paliv,
b) vzorkování paliva a na určení jeho technologicky specifických
oxidačních faktorů, zejména na stanovení obsahu uhlíku v sazích, popelu
a odpadech,
c) vzorkování a na stanovení složení příslušného materiálu nebo proces
odvození emisního faktoru,
d) vzorkování paliva a na stanovení podílu biomasy v něm se použijí
příslušné CEN normy. Neexistují-li normy CEN, použijí se normy ISO nebo
národní normy ČSN. Pokud neexistují žádné použitelné normy, postupy
mohou být prováděny podle návrhů těchto norem nebo podle metodických
pokynů přijatých provozovateli zařízení v dohodě s ministerstvem.
Odebraný vzorek pro danou vsázku musí být dostatečně reprezentativní.
(2) Pro stanovení emisních faktorů, obsahu uhlíku a výhřevnosti se
přednostně použije laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC 17025
s výjimkou případu, kdy provozovatel zařízení ministerstvu doloží, že
laboratoř splňuje požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v normě EN
ISO/IEC 17025. Příslušné laboratoře a související analytické postupy
musí být uvedeny v plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových
plynů pro dané zařízení.
(3) Je nutné dodržovat všeobecně akceptované praktiky pro
reprezentativní vzorkování a vyloučit odvozené oxidační faktory,
stanovené složení, emisní faktor, stanovený obsah uhlíku, výhřevnosti,
emisní faktory a vsázky biomasy, které nejsou dostatečně
reprezentativní a jsou zatíženy systematickou chybou.
(4) Stanovené emisní a oxidační faktory se použijí jen pro ty vsázky
paliva, které byly shledány jako reprezentativní. Plná dokumentace
procedur použitých v příslušné laboratoři pro stanovení složení,
emisního faktoru, oxidačního faktoru a stanovení podílu biomasy včetně
plného souboru výsledků se uschová a zpřístupní autorizované osobě.
(5) Podíl biomasy v palivu se stanoví například metodou manuálního
roztřídění složek směsných materiálů, diferenční metodou stanovující
výhřevnost binárních směsí a jejich čisté složky nebo isotopickými
metodami založenými na analýze uhlíku 14. Není-li stanovení podílu
biomasy ve směsném palivu technicky proveditelné nebo je zatíženo
neúměrnými náklady, uvažuje se v takových případech podíl biomasy jako
nulový.
§ 13
Požadavky na zařízení s nízkými emisemi
(1) Provozovatel zařízení s vykázanými emisemi nižšími než 25 kt v
průměru za rok během předchozího obchodovacího období může, pokud to
stanoví povolení,
a) použít informace o odhadu nejistoty údajů o činnosti měřicích
přístrojů od jejich dodavatele, přičemž odhad nejistoty se neváže na
zvláštní podmínky použití měřicích přístrojů,
b) používat nižší úrovně přesnosti, s minimální úrovní přesnosti 1, pro
všechny zdrojové toky a příslušné proměnné,
c) zjišťovat emise zjednodušeným postupem, což znamená, že nemusí
použít postup podle § 3 odst. 2 písm. a), b), c), e), f), k) a l),
d) stanovit použití paliv nebo materiálů na základě záznamů o nákupech
a odhadu změn zásob bez dalšího uvažování nejistot,
e) pro potřebu ověřování emisního hlášení nepředkládat důkazy o plnění
požadavků na kalibraci podle § 20.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na provozovatele zařízení, u
kterého nelze vycházet z vykazovaných údajů o emisích, protože již
nejsou použitelné v důsledku změn na zařízení nebo provozních podmínek
nebo chybí-li ověřené emise z předchozích let, pokud lze při vydání
nového povolení či změně stávajícího povolení předpokládat, že emise v
příštích pěti letech nepřekročí ročně množství 25 kt.
§ 14
Vyhodnocení nejistoty
(1) Nejistotu při zjišťování emisí podle § 3 je nutno omezit na
minimum. Maximální přípustná nejistota se vyjadřuje na základě
intervalu spolehlivosti, odpovídajícího hladině pravděpodobnosti 95 %.
(2) Typické hodnoty nejistot při stanovení emisí CO2 při činnostech
nebo dílčích zdrojích rozdílné emisní mohutnosti E uvádí tabulka v
příloze č. 7 k této vyhlášce.
§ 15
Nejistoty při výpočtu
(1) V případě použití postupu založeného na výpočtu se navrhne v popisu
postupu podle § 3 odst. 2 kombinace úrovní přesnosti zahrnujících
nejistotu pro každý zdroj daného zařízení a tato kombinace se uvede ve
výročním emisním hlášení zahrnujícím všechny činnosti a příslušné toky
paliv a materiálu. Uvádění kombinací úrovní přesnosti v emisním hlášení
je dostatečným výkazem nejistoty vykázaných emisí.
(2) Přípustná nejistota určená pro měřicí zařízení pří úrovňovém
systému musí zahrnovat specifikovanou nejistotu daného měřicího
zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a dodatečné nejistoty
vyplývající z toho, jak náležitě je přístroj používán v praxi. Uváděná
hraniční čísla v úrovňovém systému se vztahují k nejistotě připadající
na výslednou hodnotu pro celé období zjišťování a vykazování.
(3) U komerčních paliv nebo materiálů může být roční tok stanoven pouze
na základě fakturovaného množství paliva nebo materiálu bez dalšího
samostatného důkazu souvisejících nejistot.
(4) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení se kontrolují
a redukují pomocí standardních kontrolních postupů zajišťujících
kvalitu dat. V průběhu ověřovacího procesu se kontroluje, zda je
odsouhlasený zjišťovací postup aplikován náležitě a dále se vyhodnocuje
kvalita procesu podchycení a redukce přetrvávajících nejistot
prostřednictvím správné aplikace standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat.
§ 16
Nejistoty při měření
(1) V případě měření podle § 4 odst. 1 provozovatel zařízení
ministerstvu předkládá analýzu nejistot založenou na nejistotách
majících původ v
a) kontinuálním měření koncentrací - charakteristická nejistota daného
měřicího zařízení, nejistota spojená s kalibrací, dodatečná nejistota
spojená s tím, jak je měřicí zařízení užíváno v praxi,
b) měření hmotnostního nebo objemového průtoku výstupního toku při
kontinuálním emisním zjišťování nebo pro provedení ověřovacího výpočtu
- charakteristická nejistota daného měřicího zařízení, nejistota
spojená s kalibrací, dodatečná nejistota spojená s tím, jak je měřicí
zařízení užíváno v praxi,
c) aplikaci dané výpočetní metody při určení výhřevností, emisních a
oxidačních faktorů nebo určení údajů o složení pro provedení
ověřovacího výpočtu - dodatečná nejistota spojená s tím, jak je daný
postup užíván v praxi.
(2) Kvantifikaci nejistoty, která vyplývá z počáteční důkladné analýzy
nejistoty, uvede provozovatel zařízení v emisním hlášení. Kvantifikace
této nejistoty v emisním hlášení je dostatečným výkazem nejistoty
vykázaných emisí.
(3) Zbylé nejistoty v emisních datech i v emisním hlášení provozovatel
zařízení kontroluje a redukuje pomocí standardních kontrolních postupů
zajišťujících kvalitu dat. V průběhu ověřovacího procesu se kontroluje,
zda je odsouhlasený zjišťovací postup aplikován náležitě, a dále se
vyhodnocuje kvalita procesu podchycení a redukce přetrvávajících
nejistot prostřednictvím správné aplikace standardních kontrolních
postupů zajišťujících kvalitu dat.
§ 17
Vykazování výsledků zjišťování
(1) Provozovatel zařízení vykazuje množství emisí skleníkových plynů ze
zařízení na formuláři pro vykazování výsledků zjišťování emisí ověřeném
autorizovanou osobou, jehož vzor je uveden v příloze č. 5 k této
vyhlášce.
(2) Součástí emisního hlášení jsou
a) údaje podle § 5 odst. 3 písm. c) zákona a identifikační číslo
povolení,
b) emisní součty, zvolený postup, tedy měření nebo výpočet, zvolená
úroveň přesnosti, aktivitní údaje, kdy pro spalování musí být uvedeno
jak množství, tak i energetický obsah paliva, emisní faktory, kdy u
spalování se uvádějí emisní faktory vztažené na jednotku energie
obsažené v palivu, a oxidační nebo konverzní faktory, tedy bezrozměrný
zlomek nepřesahující jedničku pro všechny zdroje; v případě aplikace
hmotnostní bilance se nahlásí hmotnostní toky, uhlíkový a energetický
obsah pro každý palivový nebo materiálový proud, a to vstupní i
výstupní, včetně zahrnutí jejich zásob,
c) dočasné nebo trvalé změny úrovní přesnosti, důvody pro jejich změny,
počáteční datum a konečné datum pro dočasné změny,
d) jakékoliv další změny prováděné v daném zařízení během období
vykazování, které by mohly být významné z hlediska vykazování emisí.
(3) Zvlášť se vykazují položky, které se nezapočítají do celkového
součtu emisí. Jedná se o
a) množství spalované biomasy [TJ] nebo použité v procesech [t nebo
Nm3],
b) množství CO2 [tCO2] z biomasy, kde se emise CO2 stanovují měřením,
c) množství CO2 přemístěné ze zařízení [tCO2], jakož i udání
sloučeniny, v níž byl CO2 přemístěn.
(4) Paliva a odpovídající emise se vykáží podle přílohy č. 4 k této
vyhlášce. Dále se vykáží různé druhy odpadů a emisí pocházejících z
jejich použití jako paliv nebo vstupního materiálu^2).
(5) Emise pocházející z různých zdrojů jednoho zařízení patřící ke
stejnému typu činnosti podle přílohy č. 1 k zákonu mohou být nahlášeny
souhrnně a přiřazeny k této činnosti.
(6) Emise se vykazují zaokrouhleně na celé tuny. Aktivitní údaje,
emisní faktory, oxidační nebo konverzní faktory se zaokrouhlí tak, aby
nedocházelo ke zkreslování vykazovaného množství emisí.
(7) Každá činnost uvedená v příloze č. 1 zákona vykonaná v zařízení
musí být označena oběma kódy uvedenými v příloze č. 8 k této vyhlášce.
§ 18
Uchovávání informací
(1) Informace o zjištěném množství emisí skleníkových plynů z daného
zařízení provozovatel zařízení uchovává alespoň 10 let od předložení
emisního hlášení podle § 7 odst. 1 zákona. Uchovávaná data musí být
takového rozsahu, aby bylo umožněno provedení ověření výročního
emisního hlášení předloženého provozovatelem zařízení.
(2) Pro zjišťování pomocí výpočtu se uchovají tyto informace
a) seznam všech monitorovaných zdrojů,
b) aktivitní údaje použité pro jakýkoliv výpočet emisí pro každý zdroj,
rozčleněné podle typu na paliva emisí ze spalování a materiály u
procesních emisí,
c) dokumenty odůvodňující výběr zjišťovacího postupu a dokumenty
odůvodňující dočasné nebo trvalejší změny postupu zjišťování a výběr
úrovně přesnosti potvrzený v povolení,
d) dokumentace postupu zjišťování a výsledky odvození technologicky
specifických emisních faktorů a relativního zastoupení biomasy pro
konkrétní paliva, oxidačních a konverzních faktorů,
e) dokumentace procesu sběru aktivitních údajů pro zařízení a jejich
zdroje,
f) dokumentace odpovědností ve spojitosti s emisním zjišťováním,
g) emisní hlášení,
h) jakékoliv další informace, které byly identifikovány jako nezbytné
pro ověření emisního hlášení.
(3) Pro zjišťování pomocí kontinuálního emisního měření se uchovají
tyto informace
a) seznam všech monitorovaných zdrojů emisí,
b) dokumenty odůvodňující volbu měření jakožto postupu zjišťování,
c) data použitá pro analýzu nejistot pro každý zdroj, rozčleněných na
procesní emise a emise ze spalování paliv,
d) detailní technický popis systému kontinuálního měření včetně
dokumentace změn v průběhu času a zápisy o provedených testech,
poruchách, kalibraci, servisu a údržbě,
e) dokumentace o provedených změnách měřicího systému.
§ 19
Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat
(1) Provozovatel zařízení zajistí, aby byly všechny informace podle §
18 odst. 2 a 3 zaznamenány, kontrolovány a připraveny k nezávislému
ověření.
(2) Požadovaná kvalita standardních kontrolních postupů zajišťujících
kvalitu dat se řídí systémem řízení podniku a auditu z hlediska
životního prostředí nebo jiných systémů na zacházení s daty a jejich
správou, včetně ISO 14001.
(3) Standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat zahrnují vždy
a) identifikaci zdrojů podle zákona,
b) posloupnost a vzájemné ovlivnění procesů zjišťování a vykazování,
c) odpovědnostní vztahy,
d) metody výpočtu nebo měření, které byly užity,
e) použité měřicí zařízení, bylo-li použito,
f) vykazování a záznamy,
g) vnitřní kontrolu vykázaných dat a kvality systému,
h) opravné a preventivní činnosti.
(4) Autorizovaná osoba provádí kontrolu transpa- rentnosti, zjišťování
a vykazování výsledků v souladu s požadavky na standardní kontrolní
postupy zajišťující kvalitu dat.
§ 20
Měřicí techniky a zařízení
(1) Provozovatel zařízení zajišťuje, že měřicí zařízení je
zkalibrované, adjustované, ověřené a testované pomocí příslušných norem
pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud
jsou k dispozici, před prvním použitím a dále v pravidelných
intervalech. Zjistí-li provozovatel zařízení, že přístroj zcela
neodpovídá stanoveným požadavkům, vyhodnotí a zdokumentuje správnost
předchozích výsledků měření a okamžitě přijme potřebná nápravná
opatření. Záznamy a výsledky kalibrace a dalších testů provozovatel
zařízení uschová.
(2) Pro kontinuální měřicí systém emisí platí pokyny obsažené v normách
EN 14181 a EN ISO 14956. Je-li měřením, vyhodnocováním dat a
vykazováním výsledků pověřena nezávislá a akreditovaná testovací
laboratoř, použije se laboratoř akreditovaná podle normy EN ISO/IEC
17025 s výjimkou případu, kdy provozovatel zařízení ministerstvu
doloží, že laboratoř splňuje požadavky odpovídající požadavkům
stanoveným v normě EN ISO/IEC 17025. Příslušné laboratoře a související
analytické postupy musí být uvedeny v plánu zjišťování a vykazování
emisí skleníkových plynů pro dané zařízení.
§ 21
Správa dat
(1) Při použití standardních kontrolních postupů zajišťujících kvalitu
dat zajistí provozovatel zařízení, aby nedošlo k opominutím, zkreslením
nebo chybám při zacházení s daty a jejich správou. Způsob provedení
těchto kontrolních postupů musí provozovatel zařízení navrhnout s
ohledem na komplexnost datového souboru. O použití postupů učiní
provozovatel zařízení záznam, který slouží jako podklad při ověřování.
(2) Jednoduché a efektivní standardní kontrolní postupy zajišťující
kvalitu dat musí vycházet z porovnání výsledků zjišťování při použití
vertikálních či horizontálních přístupů.
(3) Vertikální přístup spočívá v porovnání emisních dat zjišťovaných v
daném zařízení v různých letech, pokud se rozdíly mezi jednotlivými
roky nedají vysvětlit změnami
a) v povaze prováděných činností,
b) týkajícími se množství použitých paliv nebo materiálů, nebo
c) týkajícími se provozních charakteristik procesů, při nichž dochází k
emisím.
(4) Horizontální přístup spočívá v porovnávání různých způsobů sběru
relevantních dat, vždy se jedná o porovnání
a) dat o spotřebě paliv nebo vstupních materiálů v daných zdrojích s
údaji o nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
b) dat o celkové spotřebě paliv nebo vstupních materiálů s údaji o
nákupu těchto paliv a údaji o změnách zásob,
c) emisních faktorů, které byly stanoveny provozovatelem zařízení nebo
prodejcem paliva, s národními nebo mezinárodními referenčními
hodnotami^3) pro porovnatelná paliva,
d) emisních faktorů získaných na základě analýzy paliva s národními
nebo mezinárodními referenčními hodnotami3) pro porovnatelná paliva,
e) naměřených a vypočtených hodnot.
§ 22
Ověřování
(1) Při ověřování emisního hlášení autorizovaná osoba posuzuje, zda
aplikovaný zjišťovací postup souhlasí se schváleným popisem
zjišťovacího postupu a zda výsledky zjišťování obsažené v emisním
hlášení jsou prosty nedostatků, zkreslení nebo chyb, které by vedly k
nepřesně nahlášeným informacím.
(2) V rámci ověřovacího procesu autorizovaná osoba vždy
a) seznámí se se všemi činnostmi realizovanými v zařízení, zdroji v
tomto zařízení, měřicími přístroji použitými ke zjišťování nebo měření
aktivitních údajů, způsobem odvození a aplikace emisních faktorů,
oxidačních a konverzních faktorů a prostředím, ve kterém je zařízení
provozováno,
b) seznámí se se systémem zacházení s daty a jejich správou, kterou
provádí provozovatel zařízení s ohledem na zjišťování a vykazování;
opatří si, analyzuje a ověří data obsažená v tomto systému,
c) vychází z akceptovatelné úrovně přesnosti ověřovacího procesu v
kontextu s povahou a komplexností činností realizovaných v zařízení a
zdrojích,
d) zjišťuje stupeň rizika, zda u daného emisního hlášení mohlo dojít ke
zkreslení vykázaných údajů, přičemž bere v úvahu jakýkoliv nedostatek,
deformaci nebo chybu, zejména sleduje možnou netransparentnost způsobu
správy dat a vychýlené nebo nekonzistentní hodnoty,
e) sestaví plán ověřování, který koresponduje s těmito riziky a s
rozsahem a komplexností činností a zdrojů v daném zařízení, a definuje
jej výběrovými metodami užitými s ohledem na toto zařízení,
f) uskuteční tento plán ověřování údajů v souladu s definovanými
výběrovými metodami a zajištěním všech dodatečných faktů, na kterých
autorizovaná osoba založí své závěry,
g) prověří náležitou aplikaci postupu zjišťování, která je deklarována
v povolení a která deklaruje stupeň přesnosti zjišťování pomocí
příslušných úrovní přesnosti,
h) vyžádá si v případě potřeby od provozovatele zařízení chybějící data
nebo doplnění chybějící části dokumentace, vysvětlení odchylky v
emisních datech nebo revizi výpočtů před tím, než bude učiněn
definitivní závěr o ověřování,
i) prověří, zda standardní kontrolní postupy zajišťující kvalitu dat
byly použity v souladu s touto vyhláškou,
j) přesvědčí se, zda zjištěné informace nenasvědčují předchozímu
zkreslování výsledků.
(3) V závěru ověřovacího procesu autorizovaná osoba vydá provozovateli
zařízení doklad o výsledku ověření emisí.
§ 23
Formulář žádosti
Formulář žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů je
uveden v příloze č. 9 k této vyhlášce. Ministerstvo zveřejňuje formulář
v elektronické podobě na svých webových stránkách.
§ 24
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Vyhláška č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování,
vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů.
2. Vyhláška č. 150/2005 Sb., kterou se stanoví formulář žádosti o
vydání povolení k emisím skleníkových plynů.
§ 25
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 2009.
Ministr:
RNDr. Bursík v. r.
Příloha 1
ZÁSADY ZJIŠŤOVÁNÍ A VYKAZOVÁNÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 2
Pokyny ke zjišťování emisí CO2, stanovení emisí skleníkových plynů a
metody odběru vzorků a frekvence analýz
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 3
Přehled předepsaných úrovní stanovení emisí pro různé typy činností
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 4
Referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 5
Formuláře pro vykazování výsledků zjišťování emisí
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 6
Seznam materiálů považovaných za biomasu s nulovým vlivem na emise CO2
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 7
Nouzové přístupy
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 8
Kódy pro označení činností uvedených v příloze č. 1 zákona
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
Příloha 9
Žádost o vydání povolení k emisím skleníkových plynů
--------------------------------
*) Pozn.: Příloha je k dispozici ve formátu PDF
1) Rozhodnutí Komise 2007/589/ES, kterým se stanoví pokyny pro
monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES.
2) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, kterým se nahrazuje rozhodnutí
94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice
Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se
stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice
Rady 91/689/ES o nebezpečných odpadech.
3) Článek 4 odst. 2 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/2005
Sb. m. s. o sjednání Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně
klimatu.
