Směrnice č. HE 43/77 (čj. HEM-321.6-5.1.1977) jimiž se stanoví způsob měření a hodnocení hluku ve stavbách pro bydlení, ve stavbách občanského vybavení a ve venkovním prostoru
PŘEDPIS BYL ZRUŠEN 10.01.2001
| se změnami: | zrušeno 20/2001 Sb. |
| uveřejněno v: | Registrováno v částce 4/1977 na straně 56 |
| schváleno: | 01.02.1977 |
| účinnost od: | 01.04.1977 |
| zrušeno: | 10.01.2001 |
| [Textová verze] |
HE43/77
SMĚRNICE, JIMIŽ SE STANOVÍ ZPŮSOB MĚŘENÍ A HODNOCENÍ HLUKU VE
STAVBÁCH PRO BYDLENÍ, VE STAVBÁCH OBČANSKÉHO VYBAVENÍ A VE
VENKOVNÍM PROSTORU
(Č.j. HEM - 321.6 - 5.1.1977 ze dne 1. února 1977)
Ministerstvo zdravotnictví ČSR - hlavní hygienik ČSR stanoví
podle § 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví
lidu, se zřetelem k § 18 vyhlášky č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví
před nepříznivými účinky hluku a vibrací:
Část první
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Úvodní ustanovení
( 1) Těmito směrnicemi se stanová způsob zjišťování hladin
hluku ve stavbách pro bydlení, ve stavbách občanského vybavení
a ve venkovním prostoru a způsob posouzení, zda jsou v nich
dodrženy nejvyšší přípustné hladiny hluku stanovené vyhláškou
č. 13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku
a vibrací (dále jen "vyhláška").
( 2) Podle směrnic se rovněž postupuje při popisu hluku
v životním prostředí lidí, který má sloužit k všeobecné informaci,
při srovnávání hlučnosti prostředí v různých místech pobytu lidí
v čase nebo závislosti na různých okolnostech a při posuzování
prováděných opatření ke snížení nepříznivého účinku hluku.
( 3) Ve směrnicích se používá názvosloví, veličin, jednotek
a značek zavedených vyhláškou a Československými státními
normami 1).
------------------------------------------------------------------
1) ČSN 01 1600 Akustické názvosloví
ČSN 01 1603 Metody měření hluku
ČSN 01 1304 Veličiny, jednotky a značky v akustice
Část druhá
MĚŘICÍ PŘÍSTROJE, JEJICH ZKOUŠENÍ A OZNAČOVÁNÍ
§ 2
Měřící přístroje
( 1) K měření hluku podle těchto směrnic se používají
přístroje vyhovující ustanovením ČSN 35 6870 "Zvukoměry"
o přesných zvukoměrech.
( 2) Provádí-li se měření přístroje, který vyhovuje
ustanovení ČSN 35 6870 "Zvukoměry" o běžných zvukoměrech, je nutno
počítat s ním, že se přesnost měření může lišit od skutečné
hodnoty až o 2dB; vzniknou-li při takovém měření pochybnosti, zda
byly dodrženy nebo překročeny nejvyšší přípustné hodnoty, provede
se nové měření s přístrojem podle odst. 1.
( 3) Nepřímé měření hluku, tj. magnetický záznam hluku
a vyhodnocení nahrávky v laboratoři, lze provádět za předpokladu,
že použijí speciální měřící magnetofony nebo magnetofony upravené
pro tento účel a že celý měřicí soubor vyhovuje ustanovením ČSN
35 6870 "Zvukoměry".
§ 3
Ověřování a zkoušení měřících přístrojů
( 1) Způsobilost přístrojů k měření musí být alespoň jednou
za 2 roky ověřena Československým meteorologickým ústavem nebo
laboratoří určenou v dohodě s tímto ústavem a mimoto vždy, je-li
podezření z nesprávné funkce.
( 2) Na počátku každého měření a po jeho ukončení se provádí
přezkoušení přístrojů způsobem stanoveným v návodu k používání
přístroje; přezkoušení zpravidla zahrnuje i měřící mikrofon. Po
ukončení měření se nesmí nastavení přístroje lišit od původně
nastavené hodnoty o více než 1,5 dB; je-li odchylka vyšší, provede
se nové nastavení všech přístrojů a nové měření (u bateriových
přístrojů zpravidla po vyměnění baterií).
§ 4
Měřicí mikrofon
( 1) Při měření hluku podle těchto směrnic lze použít
a) mikrofonu upevněného na stativu a propojeného kabelem
s měřicím přístrojem;
b) mikrofonu upevněného spolu s měřicím přístrojem na stativu;
pro spojení mikrofonu s přístrojem se používá kovová ohebná
hadice. Obsluha musí být při odečtu nejméně 50 cm za přístrojem;
c) v ruce drženého přístroje s mikrofonem; při měření se přístroj
s mikrofonem oddaluje co nejdále od těla (35 - 50 cm).
( 2) Mikrofon ani měřicí přístroj nesmí být při měření
vystaven nadměrným otřesům, vibracím, magnetickým nebo elektrickým
polím, nadměrné teplotě, nebo chladu, nadměrné vlhkosti,
silnějšímu radioaktivnímu záření nebo jiným nepříznivým vlivům;
nesmí být rovněž vystaven rychlému proudění vzduchu.
Překračuje-li rychlost proudícího vzduchu 2 m/s, musí být měřena
a uváděna v protokolu o měření zároveň s údajem, zda byl mikrofon
opatřen krytem proti větru; výsledky měření se v takovém případě
korigují vzhledem k rychlosti proudění vzduchu a druhu použitého
krytu. Při rychlosti větru do 3 m/s není korekce nutná (chyba
menší než 1 dB), při rychlostech 3 až 5 m/s se provádí korekce
podle údajů stanovených výrobcem přístroje, při rychlostech větru
nad 5 m/s nelze měření provádět.
Část třetí
ÚDAJE ZJIŠŤOVANÉ PŘI MĚŘENÍ HLUKU
§ 5
Základní údaje
( 1) Při měření se na měřícím místě zjišťují a v protokolu
o měření uvádějí kromě údajů zjištěných vlastním měřením vždy také
údaje a veličiny neakustické, a to zejména: topografické situování
místa vzhledem k zdroji hluku, možnost šíření hluku od zdroje do
měřícího místa, fyzikální a atmosférické podmínky při měření,
rychlost a směr větru, charakteristika zdroje hluku, doba trvání
hluku a jeho výskyt v průběhu dne.
( 2) Při měření se zjišťují jednak okamžité hodnoty, jednak
časový průběh hluku.
( 3) Hodnoty hluku se ve všech případech vyjadřují jako
hladiny hluku při použití váhového filtru A, tj. jako hladiny
hluku A (LA) v decibelech - dB (A); tam, kde je žádoucí
a technicky realizovatelné, se provádí ještě pásmová kmitočtová
analýza, a to buď oktávová, nebo třetinooktávová. V případě, že
nelze pásmovou analýzu provést a je třeba alespoň orientačně znát
kmitočtové složení měřeného hluku, se provádí mimo měření hladiny
hluku A v dB(A) také měření hladiny hluku C v dB(C), popř. měření
celkové hladiny akustického tlaku L v dB(lin). Z kmitočtových
charakteristik Lin a váhových filtrů A, popř. C, se posoudí, zda
je akustická energie soustředěna v oblasti nízkých či vysokých
kmitočtů, zda je rozložena přibližně rovnoměrně, a provedou se
i další závěry o povaze a fyzikálním charakteru hluku.
§ 6
Zjišťování povahy hluku
( 1) Zjištění, zda jde o hluk ustálený nebo proměnný, se
provádí měřením průběhu hladin hluku A v čase při dynamické
charakteristice F ("Fast" - "Rychle").
( 2) Zjištění, zda jde o hluk impulsivní, se provádí, pokud
je možno použít záznamového zařízení (např. osciloskopu
s paměťovou obrazovkou nebo s obrazovkou s dlouhou dobou dosvitu),
změřením průběhu okamžitých hladin hluku A nebo akustického tlaku
A v typických okamžicích. Není-li možno použít záznamového
zařízení, změří se maximální hladiny hluku při dynamické
charakteristice měřidla I ("Impuls") a S ("Slow" - "Pomalu")
několikrát za sebou; za impulsivní se hluk považuje, je-li rozdíl
mezi naměřenými hodnotami (LAI - LAS) větší než 5 dB(A). Ukáže-li
zjištění, že sice nejde o proměnný hluk impulsní, avšak podle
subjektivního posouzení jsou v akustickém signálu patrny rázy,
provádí se měření způsobem obvyklým pro proměnný hluk při použití
dynamické charakteristiky měřidla F. Maximální hladina hluku A je
pak dána hodnotou změřenou přístrojem s připočtením korekce + 5
dB(A).
§ 7
Fyzikální charakter hluku
( 1) Údaje, kterými se hluk charakterizuje z hlediska
fyzikálního, závisí na povaze hluku a přesnosti měření
a hodnocení.
( 2) Ustálený hluk se vyjadřuje hladinou hluku A, kterou
odečítáme jako ustálený údaj měřidla, nebo je aritmetickým
průměrem nejméně deseti po sobě jdoucích pravidelných odečtů,
např.- po 10 s.
( 3) Proměnný hluk přerušovaný se vyjadřuje hladinou hluku
A zvlášť pro hlučný a zvlášť pro tichá interval, a to vždy jako
aritmetický průměr pro deset po sobě jdoucích cyklů, popř. 10
údajů pro hlučný a 10 údajů pro tichý interval. Není-li v průběhu
tichého intervalu hluk ustálený, udává se průměrná hodnota tohoto
intervalu jako ekvivalentní hladina hluku A, tj. LAeq. Zároveň se
udává doba trvání hlučného a tichého intervalu, a to buď jako
absolutní údaj (např. hlučný interval 30 s, tichý interval 120 s),
nebo jako poměr (doba trvání hlučného intervalu k době trvání
tichého intervalu např. 1:4). Pokud doba trvání jednoho hlučného
intervalu přesahuje 30 minut, hodnotí se tento hluk jako ustálený
hluk.
( 4) Proměnný hluk nepravidelný se vyjadřuje ekvivalentní
hladinou hluku A a histogramem hladin hluku A, pokud je to
technicky možní vzhledem ke způsobu získávání údajů.
( 5) Proměnný hluk impulsní se vyjadřuje maximálními
hladinami hluku A jednotlivých impulsů nebo sledu impulsů; zároveň
se udává četnost výskytu jednotlivých impulsů vzhledem k jejich
časovému rozložení a počtu výskytu za určitý časový úsek (např. za
1 minutu, 1 hodinu nebo celý den) a údaje o hluku pozadí mezi
jednotlivými impulsy.
§ 8
Zjišťování ekvivalentní hladiny hluku
( 1) Ekvivalentní hladinu hluku A je možno zjistit buď
výpočtem podle vztahu uvedeného ve vyhlášce, nebo přímým měřením
s použitém "Měřiče Leq" nebo zvukového dozimetru.
( 2) Základním předpokladem pro správné zjištění ekvivalentní
hladiny hluku je zvolení vhodné doby a délky měření, a to v období
(v ročním, měsíčním, týdenním, denním i hodinovém) i v délce
trvání (v délce trvání celého měření i v délce měřicích
intervalů).
( 3) Časový interval se volí tak, aby v jeho průběhu byly
zachyceny všechny typické hlukové situace, které se v místě
vyskytují. Při měření hluku z pozemní dopravy je určení délky
časového intervalu závislé na hustotě dopravy. Při intenzívním
provozu se zpravidla volí časový interval 10 minut, při malém
počtu projíždějících vozidel se měření provádí 20 minut, popř.
i déle. V době měření musí projet minimálně 50 vozidel a být
zastoupeny všechny druhy dopravních prostředků, provozované
v posuzované lokalitě.
( 4) Zvolený časový interval se rozdělí na pravidelné díly;
tím se určí intervaly pro odečet jednotlivých okamžitých hladin
hluku A. Odečítají-li se okamžité hladiny hluku A vizuálně ze
zvukoměru, musí být v měřeném časovém intervalu provedeno alespoň
100 odečtů (odečítá se vždy v setině měřeného intervalu).
Používá-li se hladinový zapisovač, statistický (distribuční)
analyzátor nebo automatizovaný měřicí systém, volí se kratší
intervaly jednotlivých odečtů okamžitých hladin hluku A, takže se
v měřeném časovém intervalu získá více než 100 odečtů.
( 5) Získané odečty okamžitých hladin hluku A se přiřazují do
hladinových pásem. (Např. při dynamice hluku v měřeném časovém
intervalu 20 dB(A) se může volit šířka hladinového pásma 2 dB(A)
a deseti pásmy se pokryje celá dynamika 20 dB(A). Se zřetelem ke
konstrukci měřicích přístrojů (zapisovačů a statistických
analyzátorů) se zpravidla užívá hladinového pásma 5 dB(A) nebo
2,5 dB(A).
§ 9
Histogram hladin hluku
Histogram hladin hluku vyjadřuje grafickým způsobem četnost
výskytu hladin hluku A, popř. hladinových pásem. Výskyt hladin se
udává relativní četností, tj. v procentních hodnotách vztažených
k celkovému počtu odečtených hodnot. Udává se též relativní
kumulativní četnost výskytu hladin hluku A, jíž se vyjadřuje, po
jakou část doby jsou u proměnného hluku hladiny hluku A nižší než
příslušná hladina hluku A.
Část čtvrtá
MĚŘENÍ HLUKU
§ 10
Obecné zásady
( 1) Při všech měřeních podle těchto směrnic se užívá
dynamika měřidla (časová konstanta) F, popř. I, s výjimkou měření
proměnného neimpulsního hluku přímou metodou (vizuální odečty
z ručkového měřidla přístroje), kdy se užívá dynamika měřidla S.
( 2) Dynamika měřidla se nastavuje přepínačem na zvukoměru.
Při použití hladinových zapisovačů ovlivňuje dynamiku záznamu
způsob napájení zapisovače elektrickým signálem (střídavý nebo
stejnosměrný rozsah (dB). Směnné doporučení hodnoty pro jednotlivé
časové konstanty se řídí podle tohoto přehledu:
+------------+---------------------------------+-----------------+
| | Zápisová rychlost | |
| +---------+-----------------------+ |
| Dynamické | | (mm/s) | Dolní mezní|
| vlastnosti | |při šířce záznamu 50 mm| kmitočet |
| | (dB/s) |a dynamickém rozsahu | (Hz) |
| | +-----------+-----------+ |
| | | 25 dB | 50 dB | |
+------------+---------+-----------+-----------+-----------------+
| A - Pro signál odebíraný ze střídavého výstupu zvukoměru: |
+------------+---------+-----------+-----------+-----------------+
| | | | | |
| Slow | 25 - 32 | 16 | 25 | 10 |
| Fast |100 - 125| 50 | 100 | 10 |
| Impuls |315 - 400| 160 | 315 | 10 |
| | | | | |
+------------+---------+-----------+-----------+-----------------+
| B - Pro signál odebíraný ze stejnosměrného výstupu zvukoměru: |
+------------+---------+-----------+-----------+-----------------+
| | | | | |
| Slow | 40 | - | 40 | 50 |
| Fast | 100 | - | 100 | 50 |
| Impuls | 160 | - | 160 | 200 |
| | | | | |
+------------+---------+-----------+-----------+-----------------+
Poznámka: Předpokládá se, že dynamika měřeného hluku
nepřekročí 20 dB. Pokud je dynamika větší než 20 dB, snižuje se
přesnost měření a v protokolu je nutno na to upozornit.
( 3) Měření proměnného hluku je založeno na vzorkování
časového průběhu hladin hluku A a na statickém zpracování. Pro
účely této metodiky se připouští minimální počet 100 odečtů, čímž
se podle statistické teorie dosáhne 93 % pravděpodobnost zachycení
všech stavů signálu. Měřicí interval má zachycovat
charakteristickou situaci. Při přímém odečtu z přístroje se
provádí odečty v pravidelných intervalech.
§ 11
Volba měřicího místa a měření ve venkovním prostoru
( 1) Na volných prostranstvích, např. mezi budovami obytného
souboru, na zelených plochách, v parcích apod., se měří na jednom
nebo několika místech, a to tam, kde se zdržuje nejdéle největší
počet lidí, nebo kde jsou lidé nejvíce rušeni hlukem, anebo
v místech, která jsou rozhodující pro šíření hluku do chráněného
prostoru. Více měřicích míst se zvolí v případě, že hladiny hluku
na několika místech se při předběžném měření liší o více než 5
dB(A); při volbě měřicích míst se přihlíží k tomu, aby údaje
získané měřením bylo možno přenést do náčrtku, v němž spojení
stejných hladin hluku křivkou umožní vyhodnocení vlivu místních
podmínek (překážek) na šíření hluku.
( 2) Mikrofon se umisťuje nejméně 2 m před plochu odrážející
hluk (např. před obvodový plášť budovy) a směřuje se
k nejvýznamnějšímu zdroji hluku, popř. tak, aby rovina membrány
byla rovnoběžná s dráhou pohybujících se zdrojů hluku. Měření
hluku značně vzdáleného zdroje (více než 500 m) se zpravidla
provádí za bezvětrného počasí při teplotě vzduchu neodchylující se
o více než 5 stupňů Celsia od průměrné roční teploty.
( 3) Pro hodnocení hlukové situace obytných budov je
rozhodujícím měření provedené před fasádou budovy, v níž jsou okna
obytných místností; mikrofon upevněný na nekmitající tyči nebo
konstrukci se umisťuje v příslušném podlaží ve vzdálenosti 2 m od
obvodového pláště budovy před zavřené okno a směruje se výrobcem
předepsaným směrem ven z budovy a kolmo na obvodový plášť budovy.
§ 12
Volba měřicích míst a měření v budovách
( 1) V obytných místnostech bytů se volí měřicí místo
zpravidla ve středu místnosti, popř. nejméně 1,5 m od okna a 1
m od stěn. Okna i dveře místnosti musí být zavřeny; zamezeno musí
být rovněž vzniku hluku z činnosti osob v bytě bydlících (hovor,
chůze, provoz přístrojů apod.)
( 2) V budovách sloužících k ubytování osob a v budovách
a zařízeních občanského vybavení se zvolí měřicí místo tam, kde se
zdržuje největší počet osob; je-li takových míst více, zvolí se
měřicí místo tam, kde při předběžném měření byla zjištěna nejvyšší
hladina hluku A. V místnostech, kde nelze stanovit místa
nejčastějšího a nejdelšího pobytu osob, se zvolí alespoň 3 měřicí
místa, vzdálená alespoň 1 m od obvodových stěn; neliší-li se
hladiny hluku na těchto měřicích místech při předběžném měření
o více než 5 dB(A), lze provést měření na jednom měřicím místě,
zpravidla ve středu místnosti.
( 3) Je-li příčinou hluku v místnosti nebo v budově hluk
pronikající z venkovního prostoru, provádí se vždy současně měření
vnějšího hluku podle § 11 odst. 3; není-li možné provést současná
měření, provede se měření venkovní hlukové situace ihned po měření
v budově, jsou-li hlukové podmínky přibližně stejné jako v době
měření v budově.
§ 13
Hluk pozadí
( 1) Hluk pozadí se měří před vlastním měřením hluku; měří se
na stejných měřicích místech a ve stejných veličinách jako hluk.
( 2) Je-li rozdíl mezi měřeným hlukem a hlukem pozadí větší
než 10 dB, neovlivňuje hluk pozadí měřenou hodnotu; je-li rozdíl
od 4 do 6 dB, odečtou se od změřených hladin hluku 2 dB, je-li
rozdíl 6-9 dB, odečte se od změřených hladin 1 dB.
( 3) Je-li hluk pozadí nižší o méně než 4 dB než měřený hluk,
nelze měření hodnotit.
§ 14
Doba měření
( 1) Doba měření má rozhodující vliv na výsledek měření,
zejména u hluku z dopravy, a volí se proto tak, aby odpovídala
průměrné situaci. V místech, kde je rozhodujícím zdrojem hluku
silniční doprava, volí se měření zpravidla v době mezi 7. a 14.
hodinou. Měření v jiné době lze provést v případě, že je ze
sledování dopravní zátěže (sčítání vozidel) zřejmé, že se v době
měření dopravní zátěž blíží průměrné zátěži, tj. asi 8 % v hodině
z celodenního provozu.
( 2) Doba měření na komunikacích používaných jen pro část dne
(např. příjezdové komunikace ke staveništi, k závodu apod.) se
zvolí tak, aby počet průjezdů odpovídal průměrné dopravní zátěži
v době používání komunikace.
Část pátá
HODNOCENÍ HLUKU A HYGIENICKÝ DOZOR
§ 15
Zásady pro hodnocení
( 1) Hodnocení hluku z hlediska jeho nepříznivého působení na
zdraví lidí v obytných budovách, v budovách občanského vybavení
a ve venkovním prostoru se provádí porovnáváním hodnot zjištěných
podle těchto směrnic s nejvyššími přípustnými hodnotami
stanovenými vyhláškou.
( 2) Nejvyšší přípustné hodnoty hladin hluku A, stanovené
vyhláškou pro obytné budovy a stavby občanského vybavení, popř.
místnosti v těchto budovách, jsou stanoveny pro místnosti nebo
prostory zařízené nebo vybavené způsobem obvyklým podle charakteru
jejich užívání. Při hodnocení hluku v nezařízených nebo
nevybavených místnostech či prostorech (např. pro účely
kolaudačního řízení) jsou nejvyšší přípustné hodnoty dodrženy,
není-li rozdíl mezi naměřenou hodnotou a nejvyšší přípustnou
hodnotou vyšší než 2 dB(A), neboť se předpokládá, že vybavením se
sníží doba dozvuku a tím i hlučnost o 2 dB(A). V ostatních
případech jsou nejvyšší přípustné hodnoty dodrženy,
nepřesahuje-li naměřená hodnota zaokrouhlená na celé dB nejvyšší
přípustnou hodnotu.
§ 16
Hygienický dozor
( 1) Kladný závazný posudek orgánů hygienické služby
k výstavbě obytných budov, budov občanského vybavení, průmyslových
objektů, výrobních zařízení, provozoven, komunikací, dopravních
zařízení a jiných objektů, k návrhům na rekonstrukce těchto budov,
objektů a zařízení a k jejich uvedení do trvalého provozu je možno
dát, jestliže hodnoty hluku, změřené a zhodnocené podle těchto
směrnic, popř. hodnoty vypočtené, nepřesahující nejvyšší přípustné
hodnoty stanovené vyhláškou. Stejně se postupuje při vydávání
závazných posudků k návrhům územních plánů.
( 2) Není-li možno při vydávání závazných posudků zjistit
potřebné údaje měřením na místě, lze posoudit situaci podle měření
provedených ve srovnatelných podmínkách nebo rozhodnout na základě
výpočtu. Pro výpočet hluku z dopravy je rozhodující počet
a složení vozidel, která v daném místě projedou za průměrnou
hodinu (asi 8 % vozidel z celodenního provozu). Špičková hladina
(obvykle charakterizovaná 12 % průjezdů z celodenního provozu) se
nehodnotí. V případech, kdy je komunikace používána jen část dne
(příjezdová komunikace ke staveništi, k závodu apod.), se hladina
hluku vypočte z průměrného počtu průjezdů připadajících na 1
hodinu duby používání komunikace. Pro výpočet hluku na obslužných
komunikacích v obytném území se nepřihlíží ke krátkodobé zvýšené
zátěži vznikající výjezdem či dojezdem motorových vozidel obyvatel
bydlících na daném území.
( 3) Pokud krajský hygienik po zvážení konkrétních okolností
rozhodne při vydávání závazného posudku povolit podle § 19
vyhlášky výjimky, může v jednotlivých případech
a) upravit korekce na využití místností podle tabulky 5 přílohy
k vyhlášce o + 5 dB(A),
b) upravit korekce na místní podmínky podle tabulky 7 přílohy
k vyhlášce v těchto ukazatelích;
1. připustit korekci O dB(A) pro rozsáhlé školní a kulturní
prostory, rekreační prostory celoměstského významu, rekreační
prostory příměstské, vnitřní lázeňská území a jiné prostory
vyžadující zvláštní ochranu,
2. připustit korekci + 5dB(A) pro obytná území předměstská a nové
sídliště,
3. zvýšit rozsah korekce 10 dB(A) v prostoru bezprostředně
navazujícím na území hlavních komunikací až na 25 % celkového
poštu bytových jednotek.
( 4) K návrhům na rekonstrukci komunikací v intravilánech
měst, při nichž se nemění dosavadní zástavba kolem komunikací,
může být vydán kladný závazný posudek v případě, že
a) u dočasných řešení nedojde ke zhoršení současné hlukové
situace,
b) u trvalých řešení (při dopravní zátěži v budoucích 10
letech) dojde ke snížení dosavadní hladiny hluku.
( 5) Akustické podmínky vzniklé po realizaci projektů nebo
územích řešení se kontrolují a hodnotí způsobem uvedeným
v předchozích ustanoveních.
Část šestá
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 17
( 1) Hodnoty veličin naměřených a vypočtených podle těchto
směrnic, kterých se přímo nepoužívá pro hodnocení hluku, lze
využít pro analýzu příčin dané hlukové situace, zejména z hlediska
technických a organizačních opatření; jsou vhodnou pomůckou
v situacích, kde se navrhuje náprava a směry, které by mohly
nápravu přinést.
§ 18
Zrušuje se výnos hlavního hygienika ČSR ze dne 21.1.1976
zn. HEM-321.6-22.1.1976, jímž byla zavedena pro hygienickou službu
metodika měření a hodnocení hluku pro účely komunální hygieny.
§ 19
Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. července 1977.
Hlavní hygienik ČSR:
prof. MUDr. Vilém Škovránek, v.r.
