Požární výška objektu

3. Požární výška objektu

Požární výška objektu je důležitým vstupním údajem, od kterého se dále odvíjí požadavky na požární bezpečnost budovy a bývá často předmětem chybné intepretace. Za požární výšku tak často bývá nesprávně například uvažována výška od upraveného terénu či naopak výška po atiku či hřeben střechy.

Požární výška objektu h je definována jako výška od čisté podlahy 1. nadzemního podlaží k čisté podlaze posledního užitného nadzemního podlaží (event. posledního podzemního podlaží). Za nadzemní podlaží z hlediska požární bezpečnosti se považuje každé podlaží, které nemá povrch podlahy níže než 1,5 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu ležícím ve vzdálenosti do 3 m od objektu (Obrázek 3a). Za 1. nadzemní podlaží lze považovat i podlaží, které má podlahu níže než 1,5 m pod přiléhajícím terénem, pokud plocha otvorů v obvodové stěně (S_o) vůči podlahové ploše hodnoceného požárního úseku (S) zabírá alespoň 9 %, tj. poměr S_o/S ≤ 0,09. U objektů např. v zářezu do strmého terénu bývá rozhodující vstupní podlaží, kterým se předpokládá zahájení zásahu požárních jednotek. Za užitná podlaží se nepovažují např. poslední technická podlaží se strojovnami výtahů nebo vzduchotechniky, kde je výskyt osob příležitostný a nižší v porovnání s běžným užitným podlažím.

(a) (b)
Obrázek 3:(a) požární výška objektu h; (b) různé požární výšky pro různě vysoké části objektu

Má-li objekt více částí o různém počtu podlaží, pak je možné požární výšku určovat pro jednotlivé části, pokud se vztahuje na celé požární úseky nebo pokud jsou části objektu na sobě vzájemně staticky nezávislé, tj. stavebně oddilatované (Obrázek 3b).