Sanační opatření po povodních z hlediska stavebnětechnického

Zachování budov , včetně nákladů za přežití a budoucí kondice budov, závisí na provedení správných sanačních opatření ve vhodném čase. Věcně či časově nesprávná rozhodnutí mohou povodňové škody znásobit.

Problémové je zejména rozhodování v těchto okruzích:

• Čerpání vody z objektu - je nezbytné jej provést v co nejkratším možném termínu. Důležité je zde slovíčko "možném". Čerpání totiž nelze provádět hluboko pod výrazně zvýšenou hladinou podzemní vody v okolním terénu, pokud není spodní stavba odolná proti tlaku, který tato voda vyvozuje, nebo pokud není na tento tlak dodatečně připravena. Zanedbání této podmínky může snadno způsobit destrukci objektu. Proto by k rozhodnutí o způsobu čerpání vody z objektu měl být vždy přizván odpovědný statik. Je třeba zvážit opatření ke snížení hladiny podzemní vody v bezprostřední blízkosti budovy.
• Snižování vlhkosti v konstrukcích - musí být účinné a nesmí být prováděno na úkor bezpečnosti stavby ani na úkor její nepoškozené části. Například - odvlhčování zdiva je možné účinně provádět jen tam, kde je odstraněn zdroj vlhkosti; rychlost šokového odvlhčení nesmí způsobit destrukci nosných konstrukcí; nadbytečná vlhkost musí být větráním odváděna do vnějšího prostředí, ne do dalších prostorů budov, apod. O postupech a zásadách při snižování vlhkosti v konstrukci podrobně pojednává řada odborných článku v tomto čísle. Přesto ani tento reprezentativní výběr nemůže postihnout všechny reálné situace a podmínky staveb. Objektivní a kvalifikované rozhodnutí o způsobech a postupu odvlhčení zdiva může provést pouze zkušený specialista v daném oboru.
• Odstraňování povrchových úprav - doporučované svépomocné otlučení omítek není vždy nezbytné - často postačí odstranění kontaminovaných a difuzně nepropustných povrchových úprav (maleb, nátěrů, tapet i jejich lepidel) a řádná dezinfekce omítky, je-li zachovalá. Je to samozřejmě výrazně levnější a umožňuje to dřívější dosažení obyvatelného stavu. Takto ošetřená omítka může někdy paradoxně urychlit vysušování stavby - je vhodnou vlhkosměnnou plochou, která zvyšuje intenzitu odvádění vlhkosti z konstrukce.
• Ochrana nadměrně vlhkých konstrukcí před mrazem - zkušenosti z předchozích povodní potvrzují, že mnoho domů přečká zaplavení, ale nevydrží následující mrazy. Silně vlhké zdivo je proto nutné chránit před opakovaným mrazem. Je třeba si včas přiznat, že do zimy není v lidských silách dostatečně vysušit všechny vlhké stavební konstrukce nad terénem. Pak je jedinou možností záchrany těchto konstrukcí před destrukčními procesy při mrazu provizorní prodyšná nebo odvětraná tepelná izolace na chladné straně konstrukce.
• Ponechání povodněmi zasažených zateplovacích systémů - ve většině případů mohou přes zimu působit jako provizorní ochrana před mrazem, a to i přes sníženou účinnost kvůli své vyšší vlhkosti při nedokonalém odvlhčení. Proto se zateplovací systémy i přes mírné zpomalení vysušování obvykle vyplatí ponechat až do jara - zabrání výraznějšímu poškození nosných částí konstrukcí mrazem. Na jaře pak lze podle jejich aktuálního stavu kvalifikovaně rozhodnout, zda a jakou sanaci zateplovacího systému provést.
• Obnova vnitřních povrchových úprav - jakkoliv je pochopitelná snaha o návrat budovy do původního stavu, je třeba tuto úpravu neuspěchat. Důkladně promočená stavba při záplavách totiž vysychá podstatně déle než novostavby - tedy nejméně rok, často však déle. Zdánlivě vyschlé konstrukce se suchými povrchy v sobě mohou obsahovat překvapivé množství vlhkosti, která po uzavření konstrukce novými nevhodnými povrchovými úpravami obtížně vysychá. Povrchové úpravy provedené na nedokonale vyschlé konstrukci mohou také mít nižší životnost i horší funkční vlastnosti. Povrchové úpravy pak třeba volit co nejprodyšnější a zároveň odolné vůči delšímu působení znečištěné vody (je výhodné se připravit na možnost opakování záplav a minimalizovat cenu budoucích nutných oprav).
• Obnova konstrukcí a budov - nejsnazší se vždy zdá zopakování původního řešení. Tím se však zopakují úpravy a řešení, které se při povodních neosvědčily. Zároveň se přitom promrhá ojedinělá možnost s minimálními prostředky zlepšit funkční vlastnosti konstrukcí a budov. Zejména je třeba zvážit takové úpravy konstrukcí, které zvýší jejich bezpečnost při náporu vody při záplavě (např. mechanické kotvení oken a dveří a ochrana jejich výplní, zlepšení hydroizolační ochrany stavebních konstrukcí pod terénem, apod.) Nedílnou součástí je i řešení okolí stavby, které bezpečně odkloní dravé proudění a plovoucí předměty od budovy. U obvodových konstrukcí je výhodné při obnově vnějších povrchů zlepšit jejich tepelnou ochranu (tato problematika, která není časově naléhavá, bude diskutována podrobněji v dalších číslech).
• Obnova užívání budov - v záplavovém území je třeba zvážit změny v užívání již existujících budov tak, aby případné evakuační práce měly co nejmenší rozsah a aby vybavení a skladované předměty voda pokud možno nepoškozovala.