ČSN EN ISO 21258
Stacionární zdroje emisí - Stanovení oxidu dusného (N2O) - Referenční metoda: Metoda nedisperzní infračervené spektrometrie

ČSN EN ISO 21258

Azoxid (N2O, známý rovněž jako oxid dusný) je významný skleníkový plyn s potenciálem globálního oteplování 310krát větším než CO2. N2O je přirozeného i antropogenního původu. Zvýšené emise N2O byly zjištěny například ve spalinách spalovacích procesů využívajících dusíkatých paliv při teplotách pod 900 °C a při redukci NOx za použití procesu selektivní nekatalyzované redukce (SNCR), zvláště za použití močoviny. Ohledně emisí N2O panuje značná nejistota, která se projevuje širokým rozsahem uváděných emisních faktorů. Největší nejistotou jsou zatíženy emise z přírodních a zemědělských zdrojů, jejichž přesné měření je obtížné. Dříve byly emise ze stacionárních zdrojů, jakými jsou uhelné elektrárny a průmyslové spalovací zdroje, přeceněny vzhledem k vážnému problému vzniku artefaktů při použití extraktivní metody vzorkování při měření emisí. N2O je společně s CO2 a methanem (CH4) součástí obchodování emisemi v EU.
Norma uvádí postup odběru a úpravy vzorků a stanovení azoxidu (N2O) v odpadních plynech odváděných potrubím a komíny do ovzduší. Sestává z analytické metody nedisperzní infračervené spektrometrie (NDIR) a využití vzorkovacího systému se systémem úpravy vzorku.
Tato norma je referenční metodou pro periodické měření a pro kalibraci, nastavení a řízení automatizovaných měřicích systémů trvale instalovaných v potrubí.
Tato referenční metoda byla úspěšně ověřena ve spalovně kalů z čistírny komunálních odpadních vod, kde hmotnostní koncentrace N2O v odpadním plynu dosahovaly až asi 200 mg/m3.
Obsáhlá přílohová část popisuje konstrukci typického dvoupaprskového NDIR analyzátoru, postupy určení charakteristik v průběhu základní provozní zkoušky, příklad posuzování shody NDIR metody stanovení N2O s požadavky na měření emisí, výsledky srovnávacích zkoušek a postup zkoušky těsnosti. Normu doplňuje seznam literárních odkazů.