ČSN EN ISO 140-11

ČSN EN ISO 140-11 stanovuje metody měření akustických vlastností podlah včetně podlahových krytin z hlediska snížení přenosu kročejového zvuku. Účelem této části ISO 140 je zavést metodu pro zjištění kročejové neprůzvučnosti podlahy při normalizovaných podmínkách zkoušky. Zkouška je limitována technickými podmínkami postupů fyzikálního měření zvuku generovaného specifickým zkušebním zdrojem (normalizovaný zdroj kročejového zvuku) v laboratorních podmínkách a nevztahuje se přímo k subjektivnímu významu výsledků.
Popsaná zkušební metoda je charakteristická tím, že využívá k simulaci kročejového zvuku podobného hluku vyvolaného chůzi (různé povahy) osob, normalizovaný zdroj kročejového zvuku. Kromě toho jsou v informativních přílohách C a E uvedeny metody stanovení kročejové neprůzvučnosti podlah používající modifikovaný zdroj kročejového zvuku s kladívky nebo je použita, pro případ zdrojů kročejového zvuku s výraznou složkou na nízkých kmitočtech, odpovídající například chůzi lidí nebo skákání dětí, jako specifické budicí těleso vyvolávající obdobný kročejový zvuk, speciální dutá silikonová koule dopadající na podlahu s kontrolovanou razancí. Jako zjednodušená metoda měření snížení hladiny akustického tlaku kročejového zvuku způsobené instalací poddajné a elastické podlahy, je v příloze D uvedena metoda, která používá maketu lehkého dřevěného stropu.
Tato část ISO 140 platí pro všechny typy jak jednovrstvých, tak vícevrstvých podlah včetně podlahových krytin, které se instalují na lehké stropní konstrukce. V případě vícevrstvé podlahy mohou být vrstvy prefabrikovány nebo pokládány přímo na zkušebním místě. Zkušební metoda je vhodná pouze pro laboratorní měření. Neobsahuje žádná opatření umožňující hodnocení účinnosti podlah in situ.