ČSN EN ISO 13790

Tato norma uvádí výpočtové metody pro hodnocení roční spotřeby energie na vytápění a chlazení obytných a nebytových budov nebo jejich částí, dále označovaných jako "budovy".
Tato metoda obsahuje výpočet:
a) přenosu tepla prostupem a větráním zóny budovy vytápěné nebo chlazené na konstantní vnitřní teplotu;
b) příspěvku vnitřních a solárních tepelných zisků v tepelné bilanci budovy;
c)roční potřeby energie na vytápění a chlazení pro zajištění požadované teploty v budově - teplo skupenských změn není zahrnuto;
d) roční spotřeby energie na vytápění a chlazení budovy s využitím vstupních údajů z příslušných norem odkazovaných v této normě a uvedených v příloze A.
Budova může mít více zón s odlišnými požadovanými teplotami a může být vytápěna nebo chlazena přerušovaně.
Časovým úsekem výpočtu je jeden měsíc nebo jedna hodina. Pro obytné budovy může být časovým úsekem také celé období vytápění nebo období chlazení.
Tato norma také poskytuje alternativní hodinovou metodu výpočtu s využitím hodinových uživatelských profilů (například časový profil požadované teploty, způsobu větrání nebo provozu pohyblivého stínění).
Popsány jsou postupy pro využití podrobnějších simulačních metod pro zajištění kompatibility a konzistence mezi použitím a výsledky různých metod. Tato mezinárodní norma například poskytuje společná pravidla pro okrajové podmínky a fyzikální vlastnosti bez ohledu na vybraný výpočtový přístup.
Výpočtové postupy v této normě jsou omezeny pouze na citelné teplo pro vytápění a chlazení. Spotřeba energie na zvlhčování je vypočtena v příslušné normě na energetickou náročnost systémů větrání, jak je uvedeno v příloze A; podobně spotřeba energie na odvlhčování je vypočtena v příslušné normě na energetickou náročnost systémů chlazení, jak je uvedeno v příloze A.
Výpočet není používán k rozhodování, zda je potřebné využít strojní chlazení.
Tato norma je platná pro navrhované a stávající budovy. Vstupní údaje přímo nebo nepřímo vyžadované pro použití této normy by měly být k dispozici ze stavební dokumentace nebo ze samotné budovy. V případě, že to tak není, je explicitně stanoveno na příslušných místech v této normě, že může být rozhodnuto na národní úrovni umožnit další zdroje informací. V tomto případě uživatel informuje, které vstupní údaje byly použity a z jakého zdroje. Obvykle je pro posouzení energetické náročnosti budovy (vydání energetického průkazu budovy) na národní nebo regionální úrovni definován protokol, který specifikuje informační zdroje a podmínky, kdy mohou být použity místo plných požadovaných vstupních údajů.