ČSN EN ISO 10140-2

Tato část ISO 10140 stanovuje laboratorní metodu měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních výrobků, jako jsou např. stěny, stropy, dveře, okna, clonicí prvky, fasádní prvky, fasády, zasklení, malé technické prvky, např. zařízení pro rozvod vzduchu, větrací panely, výústky sání vzduchu, kabelové kanály, systémy těsnění styků stavebních konstrukcí a kombinace prvků, např. stěny nebo stropy s přídavnými konstrukcemi, zavěšené podhledy nebo plovoucí podlahy.
Nová řada norem ČSN EN ISO 10140 nahrazuje části norem ČSN EN ISO 140 určené pro laboratorní měření. Normy ČSN EN ISO 10140 jsou členěny zcela jiným způsobem a jsou doplněny o nové poznatky a postupy. Principy měření se nemění. Nové členění norem umožní budoucí jednodušší změny a dodatky s ohledem na aktualizace montážních podmínek zkoušených konstrukcí.
ČSN EN ISO 10140-1 stanovuje aplikační pravidla pro určité konstrukce a výrobky, včetně specifických požadavků na přípravu a na montážní, provozní a zkušební podmínky. ČSN EN ISO 10140-2 a ČSN EN ISO 10140-3 obsahují obecné postupy pro měření vzduchové resp. kročejové neprůzvučnosti a odkazují na příslušné části ČSN EN ISO 10140-4 a ČSN EN ISO 10140-5. Pro konstrukce a výrobky bez specifického aplikačního pravidla, popsaného v ČSN EN ISO 10140-1, je možné použít ČSN EN ISO 10140-2 a ČSN EN ISO 10140-3. ČSN EN ISO 10140-4 obsahuje základní metody a postupy měření. ČSN EN ISO 10140-5 obsahuje požadavky na zkušební zařízení a přístrojové vybavení.