ČSN EN ISO 10077-2

Tato část ISO 10077 určuje metodu a uvádí referenční vstupní údaje pro výpočet součinitele prostupu tepla profilů rámů oken a dveří a lineárního činitele prostupu tepla jejich styku se zaskleními nebo neprůsvitnými výplněmi.
Metodu lze rovněž používat pro hodnocení tepelného odporu profilů okenic a tepelných vlastností roletových skříní a podobných komponent (např. žaluzie).
Tato část ISO 10077 uvádí také kritéria pro validaci výpočtových metod použitých pro výpočet.
Tato část ISO 10077 nezahrnuje vlivy slunečního záření, přenos tepla způsobený vzduchovou netěsností nebo přenos tepla pomocí trojrozměrného teplotního pole jako např. čepovým bodovým kovovým spojem. Vlivy tepelných mostů mezi rámem a stavební konstrukcí nejsou zohledněny.
Výpočet se provádí použitím numerické metody dvojrozměrného teplotního pole v souladu s ISO 10211. Prvky musí být rozděleny tak, aby jakékoliv další rozdělení výrazně nezměnilo vypočítaný výsledek.
Uvedená metoda je alternativní ke zkušební metodě uvedené v EN 12412-2. Metoda teplé skříně může být upřednostňována v některých případech, hlavně když nejsou k dispozici fyzikální a geometrické údaje nebo profil je z hlediska geometrického tvaru složitý.
Přestože metoda v této části ISO 10077 v podstatě platí pro svislé profily rámů, je to přijatelná aproximace pro vodorovné profily rámů (např. dolní a horní díly rámu) a pro výrobky používané ve skloněných polohách (např. střešní okna).
Tato část ISO 10077 nezahrnuje fasády budov a lehké obvodové pláště. Tyto jsou obsaženy v ISO 12631, nebo EN 13947.