ČSN EN 1991-1-4 ed. 2

ČSN EN 1991-1-4 přejalo překladem roce 2007 evropskou normu EN 1991-1-4: 2005 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí - Část 1-4: Obecná zatížení - Zatížení větrem včetně jejích příloh A až F. V této konsolidované verzi ČSN EN 1991-1-4 ed. 2 jsou do textu normy (kat. čís.: 77516) zapracovány všechny dosud vydané změny a opravy (katalogové číslo: 86880, 81237, 85909, 87450, 85360 a 89262). Součástí ČSN EN 1991-1-4 ed. 2 je také aktualizovaná národní příloha NA, která určuje národně stanovené parametry (NSP) platné pro území České republiky včetně mapy větrných oblastí.
EN 1991-1-4 uvádí pokyny pro stanovení zatížení větrem pro navrhování pozemních a inženýrských staveb pro každou z uvažovaných zatížených ploch. Zahrnuje celé konstrukce, části konstrukcí nebo prvky na nich připevněné, tj. dílce, prvky obvodového pláště a zařízení pro jejich upevnění, svodidla a protihlukové stěny. Tato norma platí pro pozemní a inženýrské stavby s výškou do 200 m a mosty s rozpětím menším než 200 m za předpokladu, že splňují kritéria pro dynamickou odezvu. Tato norma neplatí pro zatížení větrem na příhradové věže, zatížení kotvených stožárů a komínů větrem, kroutivé kmitání, např. vysokých budov s centrálním jádrem, kmitání hlavní nosné konstrukce mostu od turbulence větru v příčném směru, zavěšené mosty a kmitání, při kterém se musí uvažovat více tvarů kmitání (ne pouze první tvar kmitání). Kapitola 1 vymezuje oblast použití normy a uvádí definice a značky. Kapitola 2 se zabývá návrhovými situacemi. Kapitola 3 charakterizuje zatížení větrem, jeho modely, klasifikuje ho podle ČSN EN 1990, 4.1.1 a definuje jeho charakteristické hodnoty. Kapitola 4 definuje výchozí základní rychlost větru a vztahy pro výpočet dynamického tlaku větru, jeho změnu v závislosti na výšce, kategorii terénu, orografii a okolní zástavbě. Výchozí základní rychlost se stanoví z mapy větrných oblastí České republiky, která je součástí národní přílohy. V kapitole 5 jsou uvedeny vztahy pro výpočet zatížení větrem, tj. vnějších, vnitřních nebo výsledných (dynamických) tlaků, sil na konstrukce nebo jejich prvky a třecích sil. Kapitola 6 obsahuje definici součinitele konstrukce cscd, který má vzít v úvahu účinek zatížení větrem při nesoučasném výskytu maximálních tlaků větru na povrchu konstrukce (cs) společně s účinkem kmitání konstrukce, vyvolaného turbulencí (cd). V kapitole 7 jsou definovány hodnoty součinitelů vnitřních a vnějších tlaků, sil a součinitelů tření pro různé typy konstrukcí a způsob jejich použití. Součinitele vnějšího tlaku se rozdělují na celkové součinitele a lokální součinitele. Součinitele síly udávají celkový účinek větru na konstrukci, nosný prvek nebo dílec jako celek včetně tření, pokud to není výslovně vyloučeno. Kapitola 8 uvádí zatížení mostů větrem. Podrobněji vymezuje oblast použití, definuje síly v jednotlivých směrech na nosnou konstrukci a pilíře mostu. Dále definuje kombinační hodnoty pro současné působení zatížení mostu a vozidel větrem v případě silničních mostů resp. mostu a vlaků v případě železničních mostů. Příloha A obsahuje vyobrazení kategorií terénu a pravidla pro zahrnutí účinků orografie včetně výšky posunutí úrovně terénu, změny drsnosti terénu, vlivu krajiny a vlivu okolních staveb. Přílohy B a C uvádějí alternativní postupy pro výpočet součinitele konstrukce cscd a v příloze D jsou jeho hodnoty pro běžné typy konstrukcí. Příloha E uvádí pravidla pro výpočet odezvy způsobené odtrháváním vírů a základní pokyny pro ostatní aeroelastické jevy. V příloze F jsou uvedeny vztahy pro stanovení dynamických charakteristik konstrukcí.