ČSN EN 13829

Norma stanovuje postupy určení průvzdušnosti (vzduchové propustnosti) budov nebo jejich částí měřením na budovách (in-situ). Použije se především pro :
a) kontrolu splnění požadavků na vzduchotěsnost budov nebo jejich částí, zpravidla vyjádřených nejvyšší přípustnou intenzitou výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa;
b) porovnání průvzdušnosti budov nebo jejich částí mezi sebou ;
c) lokalizaci netěsností v obvodovém plášti budov ;
d) určení poklesu průvzdušnosti při dotěsňování obvodového pláště. K tomu se provádí opakovaná měření.
Norma určuje postupy měření objemového vzduchového toku vyvolaného ventilátorem, zpravidla osazeným do okenního nebo dveřního otvoru, v závislosti na voleném rozdílu statického tlaku vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím budovy. Norma popisuje použití přetlakové a podtlakové metody.
Tlaková metoda se nepoužije k měření výměny vzduchu v budově za přirozených podmínek (infiltrace). K tomu se využijí zejména indikátorové metody podle ČSN EN ISO 12569. Výsledky získané tlakovou metodou podle ČSN EN 13829 je ale možné použít k výpočtovému odhadu přirozené výměny vzduchu. Norma nestanovuje postupy určení průvzdušnosti jednotlivých stavebních prvků.
Norma stanovuje požadavky na měřicí zařízení (ventilátor, měřidlo rozdílu tlaku vzduchu, měřidlo objemového toku vzduchu, teploměr). Norma popisuje podstatu postupu měření, způsob přípravy budovy nebo její části před měřením, způsoby vyhodnocení výsledků. Norma dále uvádí informace o výsledné přesnosti měření.