ČSN EN 13363-2


Tato norma stanovuje detailní metodu výpočtu zařízení protisluneční ochrany kombinovaného se zasklením, založenou na údajích spektrální propustnosti použitých materiálů. Pokud nejsou spektrální údaje dostupné, může být metoda přizpůsobena pro celková (integrovaná) data. Slouží k vyhodnocení celkové propustnosti solární energie do vnitřního prostoru staveb.

Metoda je platná pro všechny druhy zařízení protisluneční ochrany rovnoběžné se zasklením, jako jsou žaluzie nebo rolety.

Zařízení protisluneční ochrany mohou být umístěna uvnitř chráněné místnosti, vně místnosti nebo v mezeře mezi dvojitým zasklením. Větrání protisluneční ochrany se připouští při svislém zasklení a při stanovení sluneční energie pohlcené v zasklení nebo součástech protisluneční ochrany. Tato metoda je založena na kolmém dopadu záření a nebere v úvahu úhlovou závislost propustnosti nebo odrazivosti materiálů. Materiály součástí zařízení mohou být průhledné, průsvitné nebo neprůsvitné, kombinované se zasklení se známou propustností a odrazivostí slunečního záření a se známou emisivitou v oblasti tepelného záření. Difúzní ozáření nebo záření rozptýlené prostředky protisluneční ochrany je ve výpočtu zahrnuto jen tehdy, pokud bylo předtím přímé. Natáčivé nebo pevné žaluzie jsou považovány za homogenní materiály s ekvivalentními optickými charakteristikami slunečního záření, které mohou záviset na úhlu dopadajícího záření. Zvláštní případy, které nespadají do působnosti této normy, je možno řešit podle ISO 15099, která zahrnuje širší spektrum případů.

Tato norma také podává řešení některých normalizovaných případů, dodatečné předpoklady a nutné mezní podmínky.