ČSN EN 13130-6
Materiály a předměty ve styku s potravinami - Složky plastů podléhající omezením - Část 6: Stanovení vinylidenchloridu v plastech

ČSN EN 13130-6


Tato část evropské normy specifikuje metodu stanovení vinylidenchloridu (VdC) v materiálech a předmě-tech z plastů. Metoda se používá u fólií z polyvinylidenchloridu (PVdC), fólií a laminátů nánosovaných PVdC a koextru-dovaných materiálů obsahujících PVdC. Stanovená hladina vinylidenchloridu se vyjadřuje v miligramech vinylidenchloridu na kilogram polymeru. Metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení vinylidenchloridu při hladině 5 mg/kg v materiálech a předmětech z plastů. Hladina vinylidenchloridu v polymeru se stanovuje plynovou chromatografií metodou headspace, s použitím automatického nástřiku vzorku a detektoru elektronového záchytu (ECD) nebo plamenového ionizačního detektoru (FID). Pokud není možné získat zkušební materiál bez vinylidenchloridu, používá se metoda přídavku standardu. Kvantifikace se provádí použitím 1-chlorpropanu (1-CP) jako vnitřního standardu.

Vzorky plastů se před analýzou metodou headspace rozpustí v N,N-dimethylacetamidu (DMA). U vzorků nerozpustných v tomto rozpouštědle, např. lamináty a koextrudované materiály, se stanovení může pro-vádět metodou "hot jar", kdy se polymer zahřívá samostatně, aby uvolnil vinylidenchlorid.

Jestliže se předpokládá ovlivňování vnitřním standardem, provádí se kalibrace externí kalibrací. Jestliže se nemůže provádět automatické dávkování vzorku metodou headspace, provádí se ruční nastříknutí popsané v příloze A.

Ověření hladiny vinylidenchloridu se provádí buď plynovou chromatografií v kombinaci s hmotnostní spektroskopií (GC/MS) nebo opakovanou analýzou na druhé GC koloně s rozdílnou polaritou.