Možné dopady nové legislativy v oblasti ochrany osobních údajů do bytového hospodářství

Správa bytů se vždy úzce dotýkala problematiky zpracování osobních údajů, tak jak ji dnes známe v rámci podmínek, které představuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOU“). Tyto podmínky se musí adaptovat v roce 2018 (nejpozději do 25. května), kdy nabývá účinnosti nové Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále jen „Nařízení“).

Pro povinné subjekty jen tato základní informace přináší mnoho otázek, které se týkají dopadů této nové právní úpravy na rozsah jejich povinností, které vyplývají ze základních podmínek pro zpracování osobních údajů.

Je zřejmé, že bude třeba se co nejdříve blíže seznámit se změnami, které s sebou Nařízení přináší. Už jen to, že půjde o předpis evropského druhu, může být při čtení jeho základních článků problém. V české kotlině jsme až příliš zahleděni do národního právního rámce a tak se často při řešení některých otázek neumíme rozhlížet kolem sebe. To se změní. Zpracování osobních údajů se stává stále více evropskou problematikou a dodržování zásad zákonnosti je častým předmětem rozhodovací praxe jak českých soudů, tak Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nebo Soudního dvora Evropské unie – jak jsme se mohli přesvědčit při řešení předběžné otázky v kauze František Ryneš versus UOOU – kamerový systém v rodinném domě snímající veřejné prostranství (Věc C 212/13).

Fotografie: Michal Randa, redakce TZB-info

Co je třeba říci úvodem? Nařízení je přímo závazné dnem 25. května 2018 bez ohledu na to, zda Česká republika stihne připravit novelizaci zákona č. 101/2000 Sb. Případně dalších souvisejících právních předpisů. To znamená, že nové pojmosloví obsažené v článku 4, zásady legality a legitimity zpracování promítnuté v kapitole II. – zásady a řadu dalších principů a povinností musí být odpovědné subjekty schopné vstřebat již v období přípravy na adaptaci Nařízení.

Nařízení s sebou dále přináší řadu nových oprávnění pro subjekty údajů (právo na výmaz, právo na omezení zpracování, právo na přenositelnost údajů), které jsme až dosud znali z jiných oblastí. Současně se zde objevuje celá řada nových povinností pro odpovědné subjekty v postavení správce nebo zpracovatele (vedení záznamů o činnostech zpracování, ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů, provedení posouzení vlivu na ochranu osobních údajů nebo povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů).

Příprava na adaptaci Nařízení by proto měla probíhat již v tomto období. Každý subjekt odpovědný za dodržování všech podmínek nezbytných pro zpracování osobních údajů by měl co nejdříve provést analýzu dopadů Nařízení, ze které vyplynou nároky na změnu dosavadních postupů, případně doplnění dokumentace, která se ke zpracování osobních údajů dnes váže.

V návaznosti na tento úvodní komentář se budeme dále věnovat jednotlivým kapitolám Nařízení, a to i s ohledem na rozdíly oproti současným podmínkám s cílem přiblížit dopady nařízení všem, kteří se o tuto problematiku již dnes zajímají.