Znamená změna dodavatelů energií pro zákazníky zisk, nebo prodělek?

ČTK :

„ Zatímco před rokem prodělalo 61 procent dotazovaných, letos je to 74 procent, vyplývá z průzkumu agentury IBRS. Průměrná roční ztráta spotřebitelů po přechodu k novým prodejcům se zvýšila z loňských 110 korun na 126 korun.“

Sice nevím, jak respondenti porovnávají zisk nebo ztrátu loni a letos, a také nevím, zda respondenti porovnávali celou částku za elektřinu nebo za zemní plyn. Ale nabízí se asi tento nejpravděpodobnější význam uvedených čísel: „loňské“ znamená vyúčtování za rok 2011 a letošní pak za rok 2012. Jedná se o celkovou částku za elektřinu nebo zemní plyn, tedy s částkou za komoditu, která zůstává u obchodníka a částkou za regulované platby a daně, kterou dostane stát a distributoři. Podívejme se nyní na vývoj cen elektřiny a zemního plynu u největších dodavatelů (ČEZ,RWE). Ceny alternativních dodavatelů jsou většinou méně či více nižší a kopíruji vývoj cen dominantních dodavatelů.

Porovnání vývoje cen při průměrné spotřebě 2700 kWh/rok v nejběžnějším tarifu D2d . Ceny jsou v Kč/MWh nebo v Kč/měsíc. Jedná se o distribuční pásmo ČEZ.

Graf ukazuje rostoucí podíl státem regulované složky ceny elektřiny a malý podíl ceny obchodníka na celkové částce, kterou domácnosti platí.

Porovnání vývoje cen zemního plynu při průměrné spotřebě 20 MWh/rok . Ceny jsou v Kč/MWh nebo v Kč/měsíc v distribučním pásmu RWE Gasnet.

Graf znázorňuje vývoj podílu státem regulované složky ceny a podíl ceny obchodníka na celkové částce, kterou domácnosti platí.

Úspora domácností volbou alternativního dodavatele ve srovnání s nabídkou ČEZ Comfort, při spotřebě elektřiny 2700 kWh/rok v tarifu D02d v distribuční oblasti ČEZ dosahovala podle kalkulátoru cen energií TZB-info v roce 2011 až 850 Kč/rok. Přitom prakticky všichni alternativní dodavatelé deklarují, že jsou dlouhodobě levnější než dominantní dodavatel v dané oblasti. Porovnáním celkové ceny elektřiny v roce 2010 a 2011 u dominantního dodavatele vyjde cenový nárůst ČEZu o 788 Kč. Tedy snížení ceny díky změně dodavatele nepokryje u většiny dodavatelů zvýšení ceny způsobené zejména zvýšením státem regulovaných plateb. V roce 2012 by se dalo ušetřit oproti nabídce ČEZ Comfort až 1 244 Kč/rok, přičemž produktová řada ČEZ Comfort zdražila o 643 Kč. Tedy volbou dodavatele se dalo ušetřit, většina zákazníků však platila více než v předchozím roce, ale platila méně, než když by zůstala u dominantního dodavatele.

Podobná situace je u zemního plynu. Posuzoval jsem vývoj ceny u nás dominantního dodavatele RWE - standardní nabídka v distribučním územi RWE Gasnet. V roce 2011 se při spotřebě 20 MWh/rok volbou alternativních dodavatelů dalo ušetřit až 4 022 Kč/rok, přičemž zdražení RWE mezi roky (2010 a 2011) podle tabulky činilo 3 856 Kč. V roce 2012 činil rozdíl daný výběrem levnějšího dodavatele až 8 715 Kč a zdražení RWE činilo 5 350 Kč. Tedy opět vhodným výběrem dodavatele se dalo ušetřit nebo alespoň zmírnit dopad zdražení.

Problém vidím v tom, že nejaktivnější alternativní dodavatelé v získávání nových zákazníků byli jen o málo levnější než dominantní dodavatel, často jen o několik desetikorun za rok. Pak při všeobecném zdražování měli zákazníci pocit, že dodavatel nesplnil očekávání a zákazník nedosáhl slibovaných úspor, nebo dokonce díky změně dodavatel platí mnohem více.

Počty zákazníků, kteří změnili dodavatele:

ČTK:

„K jinému dodavateli elektřiny přešlo v letošním prvním čtvrtletí 121.037 zákazníků, zájem o změnu dodavatele energií tak meziročně o čtvrtinu klesl. Loni změnil dodavatele elektřiny rekordní počet lidí, za celý rok to bylo 473.128 zákazníků.“

Podle mého mínění, i když tyto počty zákazníků jsou jistě správné, pochybuji o tom, že každý z těchto zákazníků změnil dodavatele po zralé úvaze, po zvážení všech pro a proti. Jak si jinak vysvětlit, že dodavatelé s vyššími cenami, špatnou pověstí a s horšími podmínkami se pyšní největšími počty nových zákazníků. Naopak o dodavatele s dobrým chováním i pověstí a skvělými cenami je na trhu malý zájem. Odhaduji, že počet skutečných zájemců o nákup levnějších energií může dosahovat pouhých 10 %. 90% zákazníků je pak získán podomním prodejem, na který přešli téměř všichni dodavatelé z první desítky řazených podle počtu získaných zákazníků. Za uvážený krok zákazníka často není ani podpis smlouvy na základě telefonického zavolání, či přechod k dominantnímu dodavateli s komoditou, u které není uvedený dodavatel dominantní.

Poplatky dodavatelům:

ČTK:

„Přetrvávajícím důvodem pro změnu dodavatele energií je nižší cena. Ta ale bývá podle IBRS mnohdy navýšena o různé poplatky. Firmy si účtují například aktivační a deaktivační poplatky, vyžadují platbu za studii o výhodnosti nabídky nebo za zavolání na zákaznickou linku.“

Aktivační a deaktivační poplatky takto nazvané si žádný dodavatel již neúčtuje, protože je to energetickým zákonem zakázáno. Prakticky se zákazníci již nesetkávají ani s jejich náhražkou nazvanou poplatkem za zprostředkování smlouvy, i když někteří dodavatelé tuto možnost v obchodních podmínkách stále mají. Pouze jeden dodavatel vyměnil aktivační poplatky za měsíčně zpoplatněný Průkaz garance nižších cen, který ovšem znamená pro dodavatele vyšší finanční přínos než dříve aplikovaný aktivační poplatek. Zákazník se ale může setkat s platbou za volání na infolinku, či za návštěvu obchodního centra v případě sjednaného produktu Online. Bohužel tyto poplatky vybírá nejvíc jeden náš dominantní dodavatel. Posledním poplatkem, který bych chtěl zmínit, je poplatek za asistenční služby či za pojištění splácení finančních závazků. Většina poplatků je závislá na volbě zákazníka, zda si k produktové řadě přiobjedná doplňkové služby.

Charakteristika české zákazníka:

ČTK:

„Velkou slabinou českých zákazníků v oblasti elektřiny, a pravděpodobně i dalších komodit, je podle IBRS nezájem o vyúčtování. Celkem 37 procent respondentů přiznalo, že fakturu nečte téměř vůbec, zajímá je pouze výše nedoplatku, případně přeplatku.“

Souhlasím s tvrzením, že většinu zákazníků zajímá především výše přeplatků, či nedoplatků. Na obranu zákazníků musím uvést skutečnou nepřehlednost faktur. Ty zaberou hodně času i člověku, který má přehled. Dalším argumentem na obranu zákazníka je skutečnost, že dodavatelé s výjimkou dominantních a několika málo alternativních dodavatelů zcela zanedbávají poskytování informací o jednotlivých produktových řadách. Nelze říci, že by dodavatelé tyto informace neposkytovali, ale většinou zákazník stráví hodně často čtením obchodních podmínek s množstvím údajů a tak mu důležité informace často unikají.

Slabou stránkou českého zákazníka vidím v malém sebevědomí. Zákazníci si neuvědomují, že oni jsou ti, kteří platí a tak mají právo znát důležité detaily podmínek, mají právo učinit určité kroky v případě, že dodavatel změní podmínky nebo ceny. Myslí si, že v našem právním státě nebudou mít zastání, a tak buď raději energie neřeší vůbec, nebo se nechají oslovit prodejci s tím, že to oni za ně vyřeší. Naopak, kdyby povědomí o právním státě bylo na té samé úrovni, jako je v Německu, tak by spotřebitelé řešili otázky jako: Kde nakoupit levněji, zda nakoupená energie je z ekologických zdrojů, či koho osloví za rok.

Závěr:

Krátká zpráva ČTK rozhodně nemá za cíl provádět analýzu zveřejněných dat. Naopak uvedená zpráva mi dala možnost napsat svůj názor na trh s energií v ČR. I když tento trh v ČR jistě není v nejlepším stavu, přeci jenom, když porovnávám jeho vývoj v posledních dvou letech, vidím světlo na konci tunelu. Zákazníci se nyní více ptají na to, jakého dodavatele si vybrat, ptají se na reference dodavatelů či na nákup aukcemi. Před dvěma lety se řešily nejvíc otázky, jak ukončit smlouvu s dodavatelem nebo jak se bránit nekalým obchodním praktikám. Jsem rád, že i náš kalkulátor cen energií TZB-info rozhodně k lepší informovanosti zákazníků přispívá.