Projekt „Překonejme bariéry“
Aktuální pozitivní posun v pojetí bezbariérového konceptu v českém veřejném prostoru je nezpochybnitelný, přesto má toto pole architektury stále své rezervy.
V celém procesu je nutné začít u autora stavby, jehož pochopení dané problematiky a následné pojetí určuje, zda konečný výsledek nebude pouze naplňovat povinné legislativní penzum, ale bude reagovat na skutečnou potřebu budoucích uživatelů stavby tak, jak se to od kvalitní architektury ve 21. století očekává.
Projektant si především musí být vědom skutečnosti, že bezbariérově přístupná architektura vzniká pro potřeby velmi široké cílové skupiny, která zasahuje podstatnou část populace, a s tématem je tedy třeba pracovat už od prvotní myšlenky. Zcela chybnou koncepcí je implementování legislativních požadavků o technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb do již hotového projektu.
Řada nedostatků v realizacích ovšem vzniká i mylnou interpretací vyhlášky či prostou neznalostí způsobu, jakým se některé technické a stavební prvky v praxi užívají.
Proto v roce 2003 vznikl společný projekt ČVUT Fakulty architektury – Ústavu nauky o budovách, Pražské organizace vozíčkářů (POV) a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), jehož klíčovou myšlenkou je ukázat studentům architektury, pozemních, dopravních staveb a dalších technických i uměleckých oborů požadavky na bezbariérovost prostředí nejen z hlediska legislativy, ale především z pohledu uživatelů.
Výukový program na Fakultě architektury se skládá ze tří navazujících složek v rámci povinné výuky v prvním ročníku: úvodní přednáška objasňuje základní teorii bezbariérového řešení staveb. Během praktického cvičení si následně studenti vyzkouší pohyb na vozíku v reálném městském prostředí dle předem naplánovaných tras.
Poslední částí je pak zážitkový seminář v prostorách Fakulty architektury. Během něj si studenti sami mohou na simulované trase, doplněné vzorovými místnostmi (kabiny WC, výtahů) a specifickými prvky (rampy, zúžený koridor…) vyzkoušet pohyb na různých typech ortopedických vozíků nebo se slepeckou holí. Modelovým prostředím, které představuje požadavky bezbariérové vyhlášky MMR č. 398/2009 Sb., provádí účastníky individuálně, případně v malých skupinkách samotní uživatelé nebo odborníci na různé aspekty tvorby bezbariérového prostředí.
Osobní praktická zkušenost zásadním způsobem pomáhá studentům pochopit základní specifika pohybu lidí s nejrůznějšími typy pohybového nebo zrakového omezení a nahlížet problematiku z nové perspektivy.
Principy bezbariérového navrhování a řešení staveb pro budoucí odborníky pak přestávají být neznámou a mnohdy negativně vnímanou nutnou částí projektové dokumentace, ale samozřejmou součástí jejich tvůrčí profese.
