Hygienické zázemí řešené bez bariér

Ve stavbách občanské vybavenosti se stále můžeme setkat s nevyhovujícími realizacemi hygienického zázemí pro osoby s omezenou schopností pohybu.

Mezi nedostatky u novostaveb i u změn dokončených staveb patří nedodržení požadavků na minimální rozměry kabiny, přestože vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb rozměry kabin WC a ostatních prostor hygienického zázemí (sprch, koupelen) přesně stanovuje.

Kóty místností vztažené v projektové dokumentaci původně k vnitřním rozměrům kabin totiž po položení obkladů většinou odpovídají kótě hrubého zdiva, a zejména u změn staveb tak vzniká po realizaci o 50–80  mm zmenšená místnost. K dalšímu omezení prostoru dochází často z důvodu přizdívky u zadní stěny kabiny, obvykle u varianty se závěsnou mísou WC. Pro uživatele s různými druhy pohybového omezení je třeba bezpodmínečně umožnit těsné přiblížení vozíku k míse WC, volný prostor musí být zepředu, z boku i diagonálně.

Ale je třeba věnovat pozornost také požadavku na správnou dispozici kabin, na vyhovující uspořádání všech prvků, které je z hlediska bezbariérového užívání zásadní. Obvyklou chybou je nesprávné osazení mísy WC, konkrétně nedostatečné odsazení čela mísy od zadní stěny a nesprávná výška mísy WC, přesněji řečeno jejího sedátka. Požadavek na výšku sedátka mísy WC 460 mm má svou logiku, je stanovený z důvodů snadného přesedání a souvisí s totožnou výškou sedáku běžného vozíku, proto je třeba ji dodržet. Důležitá je vzdálenost čela mísy WC od zadní stěny, musí být min. 700 mm. Totéž platí i pro hloubku prostoru pro vozík vedle mísy – sedák vozíku pak může stát vedle mísy „bok po boku“ paralelně, což je důležité z důvodu snadného přesednutí na mísu WC u přístupu z boku. V prostoru pro umístění vozíku nesmí být žádná omezující překážka, např. topné těleso, přizdívka. U kabin s minimálními rozměry by se měl dispozičně prostor pro umístění vozíku vždy situovat proti vstupu.

Problematické je dostatečné kotvení madel u mísy WC, již při hrubé stavbě je třeba zajistit jejich pevné kotvení (nosnost madla musí být min. 150 kg), přesné umístění s dostatečným přesahem mísy WC – pozor na dodržení požadavků na pevné madlo i v případě jeho osazení v boční stěně.

Ze strany projektantů se setkáváme s častými dotazy na umístění ovládání splachování mísy WC a na signalizační systém nouzového volání.

Ovládání splachování nesmí být umístěno za zády, ale na boční stěně tak, aby byl k němu přístup z pozice na vozíku, nebo případně z mísy WC.

Signalizační systém nouzového volání se mnohdy řeší dodatečně nebo opožděně v závěru stavby. Nejvhodnější na manipulaci je tlačítkový systém, obvyklé opatření pouze s „nouzovým provázkem“ místo tlačítka není vyhovující z důvodu obtížného úchopu a manipulace. Jak se ale zdá, v současné době není na trhu nabídka help systémů dostatečná.

Další vybavenost kabiny tvoří umyvadlo, zde je třeba při realizaci současně hlídat výšku 800 mm i dostatečný podjezd o výšce min. 700 mm. V případě rekonstrukcí je možno použít umývátko menších rozměrů. Páková baterie umyvadla musí mít páku dostatečně dlouhou, překvapivě se stále objevují baterie s otočným regulačním ventilem, které jsou pro obtížnou manipulaci nevhodné.

Nevhodná baterie sprchy

Detail odtokového žlábku sprchy

Sprchové kouty jsou dalším oříškem. Zde je třeba opět pečlivě skloubit více věcí: správnou dispozici a pečlivé umístění jednotlivých prvků společně s technickým řešením. Podlaha bez převýšení, kdy výškový sklon může činit max. 20 mm, se sklonem sprchové plochy max. 2 %, si vyžaduje dostatečné odvodnění v podlaze, nikoliv pouze bodově, ale pokud možno delším žlábkem u zadní stěny sprchy. Také volba povrchu podlahy musí splňovat požadavky proti skluzu a současně musí být zajištěn dostatečný a rychlý odtok vody.

U staveb sociálních služeb a zdravotnických zařízení jsou požadavky specifické (mycí centra s vanou, bezbariérové WC s asistencí) a řešené v souladu s dalšími souvisejícími normami.

U sportovních staveb je třeba vytvořit zázemí pro sportující a případně návštěvnickou veřejnost. Vznikají bazény se společnými šatnami, u kterých není bohužel dodržen požadavek na převlékací prostor (kabinu) pro osoby s omezenou schopností pohybu. Tato převlékací kabina by měla být vždy v blízkosti hygienického zázemí nebo lépe – přímo propojena.

U hygienického zázemí zařizovaného v bytě pro konkrétního jednotlivce je třeba provádět úpravy vždy přímo na míru.

Pro dobré řešení vybavenosti hygienického zázemí je stručně řečeno třeba porozumět kromě technických parametrů i potřebám uživatelů.

Pražská organizace vozíčkářů s tímto cílem a ve spolupráci s ČVUT FA a Sjednocenou organizací nevidomých pořádá v nové budově ČVUT – Fakulty architektury již 12. ročník takto zaměřeného odborného projektu Překonejme bariéry 19.–20. 11. 2014. Ve středu 19. 11. odpoledne se plánuje workshop.

Akce je určena studentům, budoucím technikům, architektům a designérům, odborné i laické veřejnosti, představuje aplikaci vyhlášky, přibližuje specifika pohybu osob s nejrůznějšími typy pohybového nebo zrakového omezení se snahou potřebám těchto lidí co nejlépe porozumět.

Překonejme bariéry – minulé ročníky