Dopad otevření německého pracovního trhu na stavebnictví

Změny související s otevřením německého pracovního trhu

Dne 30. dubna 2011 vyprší omezení volného pohybu osob a volného pohybu služeb, uplatňované vůči osmi zemím přistoupivším k EU dne 1. května 2004:

• Občané nových členských států od tohoto dne nebudou potřebovat pro výkon zaměstnání v Německu žádné pracovní povolení. Tuto výhodu pocítí obzvláště agenturní zaměstnanci, jimž doposud pracovní povolení nebyla vydávána.
• Odpadají kontingenty pro vysílání pracovníků v oblasti stavebnictví z východoevropských států do Německa v rámci smluv o dílo nebo smluv o poskytování služeb.

V oblasti pronájmu pracovní síly a vysílání pracovníků však na německém pracovním trhu platí mnoho pravidel, s nimiž by se firmy a pracovníci měli seznámit.

Pronájem pracovní síly

Rozhodným kritériem určujícím zákonné podmínky pro nasazení pracovníků z nových členských států na německých stavbách je způsob jejich nasazení. Je rozlišováno mezi pronájmem pracovní síly a vysláním pracovníků:

• Při pronájmu pracovní síly přenechává zaměstnavatel (pronajímatel) třetí osobě (nájemci) pracovníky, které nájemce využije podle svých pracovních potřeb ve svých prostorách. Pronajatí pracovníci se přitom řídí pokyny nájemce.
• Při vyslání naopak zaměstnanci, které poskytovatel služeb nebo zhotovitel díla vyšle k zákazníkovi, zůstávají začleněni do organizace poskytovatele služeb nebo zhotovitele díla a podléhají jeho pokynům.

K pronájmu pracovní síly do Německa s cílem dosahování zisku je nutné (na rozdíl od vysílání pracovníků) získat příslušné povolení.

Také po 1. květnu 2011 platí obecný zákaz pronájmu pracovní síly "v podnicích v oblasti stavebnictví pro činnosti, které jsou obvykle vykonávány zaměstnanci". Nejdůležitější výjimku z tohoto zákazu mohou využít pronajímatelé se sídlem v jiném členském státě EU, kterých se netýkají příslušné německé kolektivní smlouvy a kteří chtějí pronajímat pracovníky německým stavebním podnikům. Předpokladem pro umožnění pronájmu pracovní síly je prokazatelný převažující výkon činnosti pokryté rámcovými kolektivními smlouvami a kolektivními smlouvami o sociálních pokladnách, platnými pro daného uživatele, minimálně po dobu tří let. Jako důkaz pro tuto činnost může být použito například potvrzení o účasti v zahraniční dovolenkové pokladně. Zahraniční podniky mohou pronajímat pracovníky pouze německým podnikům působícím v jejich oboru činnosti. Tím je umožněn pronájem pracovní síly ve stavebnictví v rámci jednotlivých oborů a zároveň znemožněn pronájem pracovní síly "čistými" agenturami práce z jiných členských států EU německým stavebním podnikům.

Pokud existují důvody pro výše popsanou výjimku z obecného zákazu pronájmu pracovní síly ve stavebnictví, musí zahraniční stavební firma před zahájením pronájmu v Německu, stejně jako ostatní pronajímatelé pracovní síly, požádat o povolení u příslušného regionálního ředitelství spolkové agentury práce. Pronájem pracovníků bez tohoto povolení by byl nejen přestupkem, za nějž hrozí pokuta až 25 tisíc eur, ale mohl by vést také k neplatnosti smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem a nájemcem. Kromě toho by byl vztah mezi nájemcem a pronajatým pracovníkem považován ze zákona za zastřený pracovní vztah. Konečně by také mohl pronajatý pracovník od pronajímatele požadovat náhradu škody, kterou utrpěl tím, že se spoléhal na platnost smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem.

Čeští pronajímatelé musejí při pronájmu pracovní síly respektovat také tzv. equal-pay-princip. Podle něj musejí být pronajatí pracovníci zaměstnáni za stejných podmínek jako zaměstnanci nájemce. Od tohoto principu se může pronajímatel odchýlit pouze tím, že se smluvně zaváže respektovat určitou kolektivní smlouvu. Podle současné právní úpravy to může být i česká kolektivní smlouva, v níž může být stanovena nižší minimální hodinová sazba. V oblasti stavebnictví je tato odchylka umožněna jen v nanejvýš omezeném rozsahu, neboť pronajímatel musí povinně dodržovat pracovní podmínky zaměstnanců nájemce, jestliže jsou tyto upraveny všeobecně závaznou kolektivní smlouvou nebo nařízením. Pro stavební sektor to například znamená, že zahraniční pronajímatel musí poskytovat minimální mzdu stanovenou v 7. nařízení o povinných pracovních podmínkách ve stavebnictví a v kolektivní smlouvě upravující minimální mzdu ve stavebnictví.

Pronajímatel musí dále dodržovat ustanovení všeobecně závazné spolkové rámcové kolektivní smlouvy pro stavebnictví o pracovní době, dovolené atd. a být účasten v sociálních pokladnách (pojišťovnách) pro stavebnictví.

Porušení výše uvedených povinností je sankcionováno významnými pokutami a může vést k vyloučení z účasti na veřejných zakázkách v Německu. Němečtí nájemci zase riskují, že budou muset ručit za splnění povinností zahraničního pronajímatele, především ohledně výplaty minimální mzdy zaměstnancům.

Vysílání pracovníků

Při vyslání pracovníků do Německa je nutné respektovat především německý zákon o vysílání pracovníků, který byl přijat v roce 1996 za účelem ochrany stavebního sektoru před nízkými mzdami. Kromě ustanovení tohoto zákona se musí dodržovat také minimální pracovní podmínky (například ustanovení o bezpečnosti práce). Ustanovení kolektivních smluv ve stavebnictví jsou povinně uplatňovaná, jestliže byly prohlášeny za všeobecně závazné nebo byla jejich platnost rozšířena nařízením na všechny podniky a pracovníky. Tato ustanovení obsahují především minimální mzdu včetně příplatků za přesčasy, minimální požadavky týkající se dovolené, úpravu pracovní doby atd. (viz např. výčet v odstavci o pronájmu pracovní síly výše). K zajištění nároků pracovníků na odměnu při dovolené atd. se musejí zahraniční zaměstnavatelé také účastnit německých dovolenkových pokladen.

Před zahájením činnosti v Německu se musí zahraniční podnik nahlásit u německé celní správy. Následně musejí být na místě výkonu činnosti k dispozici (a po určitou dobu uchovány) doklady prokazující dodržení pracovních podmínek a minimální mzdy, doklady k sociálnímu zabezpečení atd. Při pronájmu pracovní síly je naproti tomu za nahlášení u německé celní správy a uchovávání zmíněných dokumentů odpovědný německý nájemce a nikoliv zahraniční pronajímatel.

Za porušení uvedených pravidel mohou být uloženy vysoké pokuty a firmě může být zakázána účast na veřejných zakázkách v Německu. Rizika hrozí i německým odběratelům: mohou ručit za dodržení povinností českým poskytovatelem služeb, především minimálních mezd.