Proč došlo k žalobě Evropské komise na Českou republiku?

Evropská komise poslala Českou republiku k unijnímu soudu, protože země nezajistila řádné vystavení certifikátů energetické náročnosti v budovách. V Česku panuje mezi firmami a provozovateli budov jen slabé povědomí o smyslu energeticky úsporných opatření a také pobídky ze strany státu jsou nedostatečné. K neochotě snižovat energetickou náročnost přispívají také špatně nastavené státní pobídky a administrativní překážky. Nejvýznamnější příčiny současného stavu shrnuje a komentuje energetický specialista Jiří Plánička, odborný konzultant inspekční a certifikační společnosti Bureau Veritas.

Proč došlo k žalobě Evropské komise na Českou republiku?

Žaloba je důsledkem nesprávného převedení evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) do české národní legislativy a také nedůslednou kontrolou naplňování zavedených pravidel. V kostce jde o to, že země EU musí zajistit certifikaci energetické náročnosti budov, která souvisí s běžným užíváním budovy. Vztahuje se například na ohřev vody, vytápění, větrání, klimatizaci nebo osvětlení. Certifikáty jsou potřeba například pro rodinné a bytové domy, školy, hotely, restaurace, administrativní budovy či nemocnice. Povinné jsou také pravidelné inspekce topných a klimatizačních systémů. Kromě toho musejí unijní státy zajistit, aby od roku 2021 měly všechny nové budovy téměř nulovou spotřebu energie, což je pojem, který si musí každý stát jasně definovat až na národní úrovni. Z tohoto důvodu jsou parametry budovy s téměř nulovou spotřebou energie například v Dánsku zhruba pětkrát přísnější než v České republice (cca 15 kWh/m².rok v Dánsku vs. cca 70 kWh/m².rok v ČR).

V Česku je všeobecně mezi firmami a provozovateli budov malý zájem o energeticky úsporná opatření. Kde jsou nejčastější bariéry?

K celkovému problému snižování energetické náročnosti budov velikou měrou přispívá administrativní a časová náročnost získání stavebního povolení. Z hlediska energetické náročnosti je největší důraz kladen na novostavby, ty je však stále složitější a časově náročnější realizovat. Velký vliv má dále nedostatečné vysvětlování přínosu snižování energetické náročnosti budov. Lidé sice správně vnímají ekonomické přínosy (ceny energií průběžně rostou, čímž zkracují návratnosti energetických opatření, jako jsou zateplovací systémy nebo technologie s vyšší účinností), ale ostatní důsledky ve společnosti nejsou zakotvené. Nejsou dlouhodobě a dobře komunikovány například informace o energetické nezávislosti, tedy o dovozu neobnovitelných surovin jako jsou zemní plyn a ropa. Málo se komunikují také pozitivní důsledky snižování náročnosti budov na životní prostředí.

Proč se tedy mají firmy zabývat úsporami energií? A jaké nástroje pro to v praxi existují?

Energetický management je v dnešní době pro střední a veliké společnosti téměř nezbytností, pokud chtějí hledat finanční úspory i jinde než mezi svými zaměstnanci. Pokud je podnikání firmy spjato s držením nemovitostí nebo firma spotřebovává energie ve výrobě nebo pro svůj provoz, určitě se dá najít potenciál pro energetickou a  tím pádem i emisní úsporu. Zavedení ISO 50001 může být velice zajímavou alternativou proti energetickým auditům, které patří mezi základní nástroje. Zvláště pokud společnost vlastní větší množství budov nebo jiné zdroje energeticky významné spotřeby. To může být například i vozový park, který spotřebovává pohonné hmoty. Podle současné legislativy v ČR je třeba, aby provozovatel tohoto portfolia nemovitostí obnovoval každé čtyři roky energetické audity. Po zavedení příslušného ISO standardu si společnost může sama určovat energetickou strategii a její reálné dopady. Na rozdíl od výsledků energetických auditů, které bývají přísně spjaty s nemovitostmi a vlastně ani nemusí být realizovány.

Kde se nacházejí největší energetické díry ve firmách?

Energetické díry bývají v každé společnosti jinde. Hlavní oblasti jsou však často podobné a jde zejména o nákup energií, výměnu dožívajících technologií za nové s většími účinnostmi, instalace kogenerační jednotky kvůli kombinované výrobě tepla a elektrické energie, nebo výměny svítidel za úspornější. Důležitý je také energetický management, tedy správné provozování technologií v budovách a především také energeticky správné chování uživatelů budov. Je zvláštní, kolik z nás se třeba v práci nebo na veřejnosti chová úplně jinak než u sebe doma. Zhasínat při odchodu v kanceláři nebo vypínat klimatizaci, to dělá opravdu jen mizivé procento uživatelů budov.

Mají vůbec firmy reálný zájem o fungující úsporná opatření, nebo se o to snaží jen naoko?

Velikým problémem je aplikace evropské směrnice o energetické náročnosti do rozsáhlých administrativních a průmyslových komplexů budov. Například povinnost zpracovat energetický audit firmy vnímají jako legislativní zátěž a ne jako přínosné opatření. Takže mnoho auditů je zakládáno do šuplíku a doporučení k energetickým úsporám nejsou realizována. Audity se zpracovávají, protože se musí zpracovat. To je velká chyba. Mělo by se dohlížet na realizaci úsporných opatření, která z auditů vyplývají. Dalším důvodem může být i chybné provozování úsporných technologií. Lidé se v budovách s inovativními technologiemi chovají intuitivně a vlastně špatně. Díky tomu se nedaří dosahovat úspor, které byly očekávány při projekci a přípravě mnoha opatření.

Umí vůbec firmy využít benefity energeticky úsporných opatření v praxi?

Velký problém v mnoha společnostech je jejich finanční řízení a oddělení provozních a investičních peněz. Snad nikde jsme neviděli správnou provázanost investičního rozpočtu s provozními náklady po realizaci úsporných opatření. Téměř všude se investicemi prvoplánově šetří, ale jejich pozitivní dopad na následné roky provozu budov málokdo správně vyhodnotí. V tom je třeba ISO 50001 velkým přínosem a může toto špatné vnímání ve společnostech změnit. Občas se stává, že přijdeme do společnosti, kde je energetika dlouhodobě řešené téma a prostor pro úspory je malý, protože už téměř celý potenciál využili. Takových firem je ale jako šafránu.

Jak vůbec v Česku funguje systém státních pobídek po energeticky úsporných opatření?

Systém dotací do úsporných opatření byl nataven tak, že lidé mají pocit, že bez dotace nemá úsporná technologie smysl. Podle mého jsou státní pobídky malé, případně administrativně složité. Například Zelená úsporám standardně nenaplňuje očekávané výsledky, protože systém získání dotace je pro běžné žadatele zbytečně složitý a také se z ní vytvořil samostatný komerční trh, kde se obchoduje se zpracováním projektové dokumentace, kde se nabízí služby za vyřízení žádostí o dotaci atd. A koncoví odběratelé nemají v tento trh důvěru. Domnívám se, že to není správně ošetřeno a že stát coby garant v oblasti energeticky úsporných opatření neplní svoji roli zcela dobře.

Můžete uvézt nějaký významný příklad z praxe, kde státní pobídky nefungují?

Nejvýraznější legislativní pobídkou v oblasti snižování energetické náročnosti byla v české historii podpora fotovoltaických elektráren. Ta byla sice na začátku nastavena správně a návratnosti technologií se pohybovaly kolem 15 roků. Během několika let však pořizovací cena fotovoltaických systémů klesla o více než 50 procent, ale pobídky zůstaly dlouhou dobu téměř beze změn. To vedlo k tomu, že návratnost investic klesla pod 10 roků, ale dotace zůstala ve stejné výši a po dobu 15 let. Tato nedostatečná pružnost legislativních pobídek nakonec skončila fiaskem pro Českou republiku.