Požární ochrana staveb - zařízení autonomní detekce a signalizace

V poslední době se zvýšila četnost dotazů z řad široké laické veřejnosti na nutnost používaní a nasazování protipožární detekce. Jedná se o technologie, které nelze přímo posuzovat jako elektrickou požární signalizaci (EPS) a která se nasazuje podle odborného posouzení - požárního zatížení staveb nebo podle libovůle provozovatele či investora. To zvláště tam, kde není nutno použít EPS, ale provozovatelé se snaží zvýšit stupeň zabezpečení (hotely, sklady, provozovny) a tím případně získat bonusy u pojišťovacích společností.

O co se tedy jedná, pokud nejde o klasickou EPS (monitorovací ústředna + detektory), ale pouze o jakési samostatně pracující detektory, které si může, resp. bude muset každý namontovat? Oprávněnost takovýchto postupů byla postupně monitorována a výsledkem byl vznik vyhlášky č. 23/2008 Sb., jejíž platnost by měla být od 1. července 2008.

Dovolil bych si zde proto některé body, vztahující se k tematice zařízení autonomní detekce a signalizace, zmínit.

¹⁾ Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
²⁾ § 2 odst. 4 vyhlášky č. 246/2001 Sb.
³⁾ § 41 odst. 4 vyhlášky č. 246/2001 Sb.

Po zamyšlení se nad výše uvedenými fakty vyvstávají otázky:

• na straně uživatelů: jak zařízení autonomní detekce a signalizace pořídit, jak ho instalovat a udržovat ve správné funkčnosti po celou dobu životnosti;
• na straně výrobců: jak zařízení autonomní detekce a signalizace nejlépe navrhnout, vyrobit a nabídnout uživateli v nejvhodnější konfiguraci.

Pokusme se proto zmínit některé z řady výrobků, které jsou na trhu k dispozici, a odpovědět na základní otázky, resp. vysvětlit základní pojmy autonomní detekce a signalizace.

Zařízením autonomní detekce a signalizace se rozumí

1. autonomní hlásič kouře podle české technické normy ČSN EN 14604, nebo
2. hlásič požáru podle české technické normy řady ČSN EN 54 Elektrická požární signalizace, a to například část 5, část 7 a část 10. Tyto hlásiče jsou použity například v lince elektrických zabezpečovacích systémů v souladu s českými technickými normami řady ČSN EN 50131 Poplachové systémy - Elektrické zabezpečovací systémy.

Typy hlásičů

Opticko-kouřový detektor slouží k včasnému odhalení vznikajícího požáru na základě průvodních znaků - kouře. U kvalitnějších detektorů je měřicí komora opatřena mřížkou proti nečistotám či létajícímu hmyzu. Hlásič pracuje na základě Tyndallova fotoelektrického jevu a je určen k rozpoznání požárů v počátečním stadiu. Proniknou-li částice kouře do měřicí komory hlásiče, dojde k odrazu vysílaného infračerveného paprsku, takže část záření dopadne na přijímací fotodiodu umístěnou mimo optickou osu vysílací LED. Tato změna je dále zpracována vyhodnocovacími obvody typu fuzzy logic a po zakódování je informace o stavu hlásiče - požár, resp. klidový stav - zobrazen LED na hlásiči.

Hlásič je vhodný pro rozeznání prahového hoření v počátečním stádiu, není citlivý na vliv prachu, vlhkost a vysokou rychlost proudícího vzduchu. Obzvláště je vhodný tam, kde při hoření dochází k vývoji světlého kouře.

Ionizační kouřové detektory jsou používány některými výrobci, kteří udávají, že ionizační složka je extrémně malá, a tudíž lidskému zdraví neškodná. Funkce spočívá ve vyhodnocení a porovnání dvou komor - referenční, se stopovým obsahem prvku vyzařující záření, a měřicí, do které vstupuje kouř. Obě komory jsou porovnávány, a pokud dojde k vyrovnání či zvýšení záření obsažené v kouři v měřicí komoře, dojde opět k vyhlášení poplachu - identifikace pomocí LED.

Teplotní hlásič diferenciální nebo maximální rozpoznává otevřené ohně s kouří nebo bez kouře. Detekuje okolní teplotu a naměřené hodnoty vyhodnocuje podle speciálního algoritmu a ověřuje věrohodnost výsledku testu. Hlásič reaguje jak na nárůst teploty, tak i na překročení teplotního maxima. Je možno ho použít i ve zhoršených podmínkách, jako je prašnost, kouř nebo pára. LED signalizuje opět vyhlášení poplachu.

Kombinované opticko-kouřové a teplotní hlásiče mají stejné parametry jako jednotlivé dílčí detektory a pomocí algoritmu vyhodnocují obě složky požáru - kouř, resp. teplotu. Výhodou tohoto hlásiče je použití dvou hlásičů v jediném provedení.

Kombinovaný hlásič opticko-kouřový s detekcí CO zajišťuje ochranu proti nejčastějším rizikům - požáru a úniku oxidu uhelnatého, a to zvláště v prostorách s možným vznikem spalin (dílny, garáže, koridory s průjezdem aut apod.).

Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý nezapáchající plyn vyprodukovaný některými domácími spotřebiči (krb, karma atd.). Může ublížit, nebo dokonce i zabít člověka již za 15 minut. Protože je to tiché nebezpečí, jehož příznaky spíše připomínají chřipku, hodně lidí ani neví, že na ně oxid uhelnatý působí, a může být již příliš pozdě. Hlásiče oxidu uhelnatého spustí poplach, pokud zjistí větší výskyt oxidu uhelnatého, a dají čas a šanci pro evakuaci osob do bezpečí.

Sirénou jsou vybaveny všechny výše uvedené typy hlásičů. Tato může bát aktivní - požár je detekován LED a zároveň je aktivován akustický poplach (intenzita se liší od výrobce, 85-95 dB).

Napájení hlásičů je zajištěno akumulátorem - baterií (zpravidla 9 V ss), jejíž trvanlivost je závislá na kvalitě (až 10 let).

Funkční zkoušky jsou doporučovány každým výrobcem individuálně. Jedná se zpravidla o periodickou aktivaci čidla - zkušebním tlačítkem na detektoru, kdy je zkoušena siréna, reléový modul a nabití baterie.

Některé typy hlásičů

Instalace a funkčnost

Montáž/aktivace čidla - vložením baterie/funkční zkouška

Hlásiče kouře, teplotní či CO, je nejlépe umístit doprostřed stropu chráněné místnosti, minimálně však ve vzdálenosti 30 cm od stěny. Maximální výška pro umístění je 6 m od podlahy chráněného prostoru. Hlásiči by měly být vybaveny minimálně centrální místnosti objektu a místnosti, kde se spí.

Příklad pro rozmístění v místnosti

CO detektory by měly být ideálně v prostorách s možným výskytem kouře - v místnostech s krbem, dílnách, garážích.

Jednou z řady funkcí, kterou nabízejí výrobci, je možnost vzájemného propojení přes reléový modul, který umožňuje bezdrátové propojení jednotlivých hlásičů do skupin. Počet hlásičů ve skupině je až deset. Značnou výhodou je, že hlásič, který je umístěn např. v ložnici, bude aktivován detektorem v místnosti, kde došlo ke vzniku požáru (garáž, kotelna apod.). Osoby jsou tak informováni (akusticky, opticky) o stavech v jiných prostorách objektu. Díky výstupnímu relé z hlásiče lze akusticky či opticky (siréna, maják) signalizovat i vně objektu. Je to zvláště vhodné tam, kde se nenacházejí žádné osoby a kde je spíše nebezpečí v podobě materiálních ztrát (garáže, technické místnosti - rozvodny, klimatizační jednotky, strojovny apod.).

Závěr

Jenom v Německu zemře na následky požárů vzniklých z nedopalků cigaret, vadného odkouření v objektech, vznícení od spotřebičů ročně kolem 600 lidí. V anglosaských zemích má použití detektorů dlouholetou tradici a pro nové objekty je jejich použití naprostou samozřejmostí. Tak jako asi před 15 lety začalo být u nás standardem použití zabezpečovacích systémů (EZS) do rodinných domů či bytů ve vícepatrových objektech, tak se i nyní postupně stává standardem protipožární zabezpečení a je s touto technologií počítáno již v prvopočátečních projektech. Zde se spíše užívá technologie s metalickým propojením na ústřednu (vedle pohybových PIR čidel se používají i protipožární čidla). Co však dát do objektů, které jsou již hotovy? Zde jakékoliv zásahy do instalace či pokládka nových kabelů nepřichází v úvahu. Právě zde je technologie bezdrátových hlásičů tou nejoptimálnější formou.