Jak nakupovali nezodpovědní dodavatelé a co by se mělo udělat jinak

Ze dne na den se skoro 10 procent odběrných míst, což může odpovídat zhruba 8 procentům domácností, dostalo do situace, kdy jsou u dodavatelů poslední instance na velmi vysokých cenách. Vlastně jsme zjistili, že na základě této skutečnosti nikdo dopředu nepočítal s tím, že takováto situace může nastat. Nemáme kontrolní mechanizmy, nemáme nastavenou kapitálovou přiměřenost, nemáme nastavenou povinnost dodržovat alespoň základní konzervativní přístup k nákupům elektřiny. Myslím si, že v tuto chvíli je přesně ten správný moment toto téma vyndat a začít o něm diskutovat.

Za situaci, do které se domácnosti dostaly, nemůže pouze rostoucí cena elektřiny a plynu na burzách, ale nezodpovědný přístup dodavatelů, kteří své zákazníky hodili přes palubu a zklamali. Ostatní dodavatelé musí pro tyto zákazníky elektřinu a plyn nakoupit a je to pro dodavatele velká finanční zátěž. Je to samozřejmě zátěž i kapacitní. Těchto několik set tisíc zákazníků volá na zákaznické linky a zákaznická centra a těžko zákazníkům vysvětlíte, že mají několik měsíců možnost si vybírat nového dodavatele.

Na obrázku 1 vidíte konzervativní přístup k nákupu energií. Modrá část je tzv. CAL, což je základní produkt, který se nakupuje roky dopředu pro zákazníky, v poměru, podle nákupní strategie obchodníka. Křivka spotřeby není přímkou, ale je to křivka, je to součet spotřeb všech zákazníků. Proto musíte k základnímu produktu dokoupit ještě tzv. kvartály a měsíce. To zelené, co vidíte nahoře, to je dnes hodně diskutovaný spot, ten reprezentuje denní nákup, kterým potřebujete tu křivku dokrýt. Samozřejmě se dostanete do situace, kdy megawatthodiny nakupujete a prodáváte, abyste tu křivku zjednodušeně řečeno vykreslili přesně.

Nad nákupní strategií neexistuje žádná kontrola, kontrola na úrovni jednotlivých dodavatelů, risku, finančního zajištění. Nikam se to nevykazuje, nevykazuje se to Energetickému regulačnímu úřadu. Mimo jiné je to i důvod, proč Energetický regulační úřad vyzval dodavatele, aby poskytli informace o tom, jak jsou zajištěni na další období.

Na obrázku 2 je ukázáno, jak to může dopadnout, pokud dodavatel zvolí velmi riskantní nákupní strategii. Od roku 2018 začala cena elektřiny mírně klesat, to v zásadě vytvořilo prostor pro spekulace ohledně jejího dalšího snižování a od listopadu 2020 začaly ceny zase jít nahoru. Dodavatelé neuzavírali otevřené pozice, nákup odkládali a až ve finále došli k tomu, že neměli jinou možnost, než nakupovat elektřinu na spotovém trhu. V září začala cena elektřiny prudce růst až na úroveň 250 EUR/MWh a právě téhle situaci byli nezodpovědní dodavatelé vystaveni a nebyli schopni nákupy financovat. A proto tito dodavatelé ze dne na den poslali zákazníky k dodavateli poslední instance.

„My v Centropolu jsme přesvědčeni, že trh vyžaduje mnohem větší odpovědný přístup a zároveň si dovedeme představit, že tohoto cíle je možno dosáhnou i tzv. regulativní povinností, to je reportovat kapitálové zajištění a reportovat dodávky, které jsou pro zákazníky zajištěny. Říkáme, pojďme se začít bavit o pravidlech a na čem se domluvíme, pojďme propsat až do legislativy.

Můžeme se bavit o zajištění nákupu, o povinnosti mít nakoupeno pro své zákazníky až 12 měsíců dopředu. Pokud dodavatel nabídne zákazníkovi elektřinu s fixovanou cenou na dva roky, tak musí dokázat, že je schopen nakoupit elektřinu až na dva roky. Dovedeme si také představit, že dodavatel bude povinen dodávat zákazníkům energie až tři měsíce po skončení činnosti. Dodavatelé by měli prokazovat zajištění nákupu bankovními zárukami, depozitem, složeným u výrobců elektřiny. V případě využívání komoditních derivátů s velkou volativitou by měl mít dodavatel peníze pro zajištění rizikové přirážky.“

Celou konferenci můžete sledovat zde.