Budoucnost plynu – zvýší se ceny plynu?
Trh s plynem se mění. Díky silně se rozvíjející dopravě plynu tankery se plyn stává komoditou s celosvětovou tvorbou cen. V blízké budoucnosti budou mít rozhodující vliv na cenu jiné mocnosti, než dnes. Jaké jsou trendy, s čím se počítá a vzrostou ceny plynu vlivem jeho nedostatku pro nás spotřebitele?
© Fotolia.com
Zemní plyn přestává být lokální komoditou
Globální trhy se zemním plynem se neustále vyvíjejí, silně se zvyšuje poptávka a za ní nezaostává ani nabídka nových dodávek. Určit, kolik bude lidstvo spotřebovávat plynu za deset, dvacet let, je v současné době velmi složité a je spíš možné se soustředit na trendy, které budou spotřebu plynu ovlivňovat.
I když se zdá, že u zemí s nízkým podílem plynu v celkovém energetickém mixu je velký potenciál růstu spotřeby, nemusí tomu tak být. Tam, kde jsou zdroje plynu v blízkosti spotřeby, je velký potenciál zvýšení spotřeby, jak dokazují Spojené státy. Naopak, kde je třeba plyn dovážet a je nutné do jeho ceny započítávat cenu dopravy, vstupují do hry konkurenti plynu. Konkurentem nebo činitelem působícím proti zavádění plynu je především snadná dostupnost jiných fosilních paliv, především uhlí podpořená snahou politiků zajistit dostatek levné energie pro lidi. Dalším konkurentem plynu jsou obnovitelné zdroje energie, což je ale správné.
Naopak plyn má velký potenciál ve velkých městských aglomeracích jako poměrně bezproblémový zdroj energie – elektřiny, tepla, mobility při mnohem nižších emisích , než které jsou dosahovány dnes. Vše ale záleží na podpoře místních politiků, na směru, jakým se města, země vydají.
Nejvíc plynu se spotřebuje na výrobu elektřiny, kde se uplatňují výhody v podobě malých investičních nákladů. Plynové elektrárny jsou vhodným doplňkem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu plyn v moderní energetice musí čelit cenové konkurenci, která bude působit proti jeho rozvoji. Omezující faktory jsou zejména rozvoj skladování energie, levná elektřina z obnovitelných zdrojů a pak také zvyšující se energetická účinnost. Podobná situace je i v teplárenství.
Předpokládá se, že největší nárůst a potenciál spotřeby bude v průmyslu. Obnovitelné zdroje nemají v průmyslové výrobě významný vliv zejména tam, kde je potřeba mnoho tepla. Významným faktorem bude snížení emisí a také dostupnost zdroje plynu. Právě rozvoj spotřeby plynu v průmyslu může přinést dlouhodobější cenovou stabilitu, protože bude třeba uzavírat dlouhodobé kontrakty se stabilní cenou, neboť průmysl v dodávce energií nebude příliš flexibilní.
Mění se trhy
Zatímco ještě nedávno byla na světě jedna mocnost Rusko, která dominovala v dodávkách plynu potrubím a jeden významný dopravce zkapalněného plynu Katar. Na jedné straně byl jeden těžař a na druhé straně stálý příjemce nebo několik příjemců, kteří dostávali plyn na základě dlouhodobých kontraktů. Nyní se objevují zcela nové možnosti. Jednak se prudce rozšiřuje počet míst, odkud se dá dopravovat ztekucený plyn (LNG) od Austrálie až po západní Kanadu a také potenciálních zdrojů plynu je tolik, že některé zdroje zatím nebylo možno otevírat, protože se nenašel investor, který by vzhledem k realizačním cenám těžby investoval. Ve Spojených státech prudce roste těžba zemního plynu a v roce 2025 bude každý čtvrtý kubík amerického původu. Spojené státy chtějí plyn uplatnit také na mezinárodním trhu, což by mohla být brzda zvyšování cen plynu ve světě. Přebytek plynu se často prodává na krátkodobém spotovém trhu s proměnlivou cenou, která je velmi citlivá na zprávy z trhu. Významnými vývozci se také stávají Indonézie, Austrálie, některé země Afriky. Rusko začíná být také významným hráčem i v obchodu s LNG.
V době prudkého rozvoje spotřeby LNG získává na významu spotový trh, kde se prodá plyn do devadesáti dnů. Největší podíl na spotovém trhu má opět Čína. Ve světě je podíl spotových kontraktů asi 25 %, v Číně 50 %. Obchodování na spotovém trhu však neznamená nutně konec dlouhodobého uzavírání smluv o nových dodávkách. Nové projekty vyžadují obrovské investice a investoři potřebují jistotu dlouhodobých dodávek za co nejpevnější ceny, aby se jim investice vrátily.
Rozhodující pro vývoj ceny plynu je Čína
V energetickém mixu Číny zaujímá plyn zatím pouze 7 %, což je hluboko za světovým průměrem, který je 22 procent. Čínská poptávka po plynu závratně roste, v roce 2017 vzrostla o 15 %. V Číně je poptávka podporována především státní politikou zlepšení kvality ovzduší. Rostl zejména import LNG, ve kterém se Čína stala po Japonsku druhým největším dovozcem na světě a předběhla Jižní Koreu. Podle scénáře IEA by do roku 2040 měl podíl plynu v energetickém mixu činit již 14 % a tím by se dovoz plynu do Číny vyrovnal množství plynu dodávaného do Evropské unie. Export LNG do Číny bude představovat 30 procent veškerých dodávek LNG ve světě a rozhodujícím faktorem pro tvorbu cen se stane Čína, stejně jako u nafty, uhlí nebo v zařízení pro obnovitelné zdroje energie.
Další významní spotřebitelé vedle Číny
Čína není jediným rozvíjejícím se spotřebitelem plynu. I ostatní země jižní a jihovýchodní Asie se stávají významnými světovými hráči na trhu se zemním plynem. Podíl na dovozu plynu těchto zemí se má do roku 2040 více jak zdvojnásobit a má představovat 60 procent celosvětového obchodu s LNG. Různé země však nemají stejnou tradici ve spotřebě plynu, zatímco plyn v Indii je popelkou, v Bangladéši nebo v Pákistánu je dobře zaveden. Zatím ale platí, že ne všechny regiony jsou dnes připraveny následovat Čínu a prognóza spotřeby plynu je zde velmi obtížná.
Plyn může být dobrým řešením pro země s vlastními zdroji plynu, jako je severní Amerika, nebo pro země Blízkého východu. Naopak pravděpodobně mnoho zemí dá v následujících dvaceti letech přednost levnějšímu zdroji energie než je plyn bez ohledu na enviromentální důsledky.
Evropská unie
Evropská unie by podle scénáře EIA měla zvyšovat spotřebu zemního plynu v následujícím desetiletí a potom podobně jako Japonsko a Korea by měla být spotřeba plynu stabilní. Evropa již nyní působí jako odbytiště plynu (LNG), který z různých důvodů nelze uplatnit na trzích v Asii. Evropa má díky zavedené infrastruktuře možnost přijmout a skladovat dodávky plynu, které by se jinde v daném okamžiku neuplatnily. Pro Rusko je Evropa zásadní odběratel a na tom nemůže změnit ani plynovod do Číny nebo nově budované LNG terminály v Rusku. Proto z dnešního pohledu se odběratelé plynu nemusí bát přílišného zvýšení ceny plynu, který by se stal pro ně neúnosným.
