Nízká energetická gramotnost české populace brání většímu rozhýbání trhu s energiemi

Změnou dodavatele energií či různými změnami ve spotřebě by Češi mohli ročně ušetřit miliardy, ale…

Mnoho Čechů změnu dodavatele energií neřeší, a to přesto, že tak mohou někteří přicházet až o tisíce korun ročně. Důvodem může být nízká energetická gramotnost a z ní plynoucí nedůvěra v možnost úspory při přechodu k jinému dodavateli.

„Z našeho průzkumu vyplynulo, že energetická gramotnost Čechů je velmi nízká, a to na úrovni 35 %. O něco gramotnější jsou lidé z venkova než městské obyvatelstvo a úplně nejnižší gramotnost najdeme u obyvatel sídlišť, kde žije čtvrtina Čechů. Je to dáno vlastnickou strukturou, lidé na sídlištích byty, které obývají, často nevlastní a pokud ano, pak o provozních záležitostech tak jako tak často rozhodují kolektivně, což je nemotivuje si o problematice dodávek energií zjišťovat více informací.“ vysvětluje Jan Tuček z agentury STEM/MARK.

Velkou neznámou představuje pro Čechy hlavně skladba ceny za odebíranou energii. Podle průzkumu energetické gramotnosti si 2/3 lidí nezjišťovaly výhodnost a ceny jednotlivých druhů energie pro jejich konkrétní podmínky. Třetina lidí pak dokonce neví ani to, že svou cenu energie může ovlivnit. To mohou být jedny z hlavních důvodů, proč se někteří spotřebitelé do změny dodavatele příliš nehrnou. Přitom cca 70 % celkové platby za plyn je tvořeno obchodní částí ceny, kterou lze změnou dodavatele výrazně ovlivnit a tím ušetřit. Stačilo by si jen nezávazně nechat srovnat na některém z online kalkulátorů, zda u stávajícího dodavatele zbytečně nepřeplácí – např. Kalkulátor cen energií tzb-info.cz, který doporučuje přímo Energetický regulační úřad.

Podle průzkumu energetické gramotnosti více než polovina lidí neví, jaký má tarif pro odběr energie. „Přesto, že většina lidí uvádí, že se nad možnými úsporami zamýšlí a že zná své náklady za spotřebu energie, zdá se, že některá fakta jsou vykládána nesprávně. Dobrým příkladem může být převažující názor, že mám-li přeplatek, znamená to, že jsem buď uspořil, nebo mám „dobrou“ smlouvu.“, uvádí dále Tuček.

Procesu změny dodavatele se zbytečně bojíme – představy jsou horší než skutečnost

Samotná změna dodavatele není administrativně náročná, probíhá pouze na papíře bez nutnosti měnit plynoměr nebo elektroměr. Podle studie STEM/MARK – Energetická gramotnost dvě třetiny spotřebitelů ale o této možnosti vůbec nevědí a představují si změnu zbytečně složitě. K tomu, aby člověk nemusel jednat s dosavadním dodavatelem, stačí dát plnou moc tomu nově vybranému, který celý převod zařídí za zákazníka.

Neznáme klíčové podmínky smluv

Od změny dodavatele zákazníky odrazuje také nízká orientace v tom, jaká ustanovení obsahuje jejich dosavadní smlouva. Polovina lidí neví, zda má ke smlouvě dodatek, více než 3/5 spotřebitelů nevědí, kdy mají smlouvu vypovědět, aby nebyla automaticky prodloužena, a dokonce 4/5 zákazníků neznají lhůtu pro odstoupení od smlouvy.

Uvádění informací o podmínkách smlouvy na každém vyúčtování je pro společnosti, které dodávají energie, pouze dobrovolné. Nicméně už teď můžeme mezi dodavateli najít takové, kteří chtějí přispět k transparentnosti. „Některé společnosti své zákazníky informují, zda je smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou, na každém vyúčtování. V případě, že je smlouva uzavřena na dobu určitou, uvádějí konkrétní datum ukončení smlouvy, nebo údaj o termínu, kdy dojde k jejímu automatickému prodloužení. U smluv na dobu neurčitou uvádějí výpovědní lhůtu a pro případ podání výpovědi počátek běhu výpovědní lhůty,“ doplňuje Jan Tuček ze STEM/MARKU.

Nízkou energetickou gramotnost dokládá i špatná orientace ve fakturách za energie. Podle průzkumu STEM/MARK se v nich nevyzná až 9 z 10 lidí, kteří pak na propočet úspor raději rezignují. Na vině nejsou jen samotní dodavatelé energií, kteří faktury vystavují, ale také pravidla, která přesně stanovují, jak má faktura za energie vypadat. Tady se otevírá prostor pro odbornou diskuzi, zda není na čase regulaci v tomto bodě omezit, aby faktury mohly být jednodušší a pro zákazníky srozumitelnější.

Etický kodex dodavatelů zůstává veřejnosti utajený

Na jedné straně je regulace příliš, na druhé straně zase chybí. K Etickému kodexu obchodníka s elektřinou nebo plynem se dodavatelé energií totiž hlásí pouze na dobrovolné bázi. Zakotvení alespoň některých bodů Etického kodexu do zákona se zatím nepodařilo prosadit a na trhu, kde probíhá boj o každého zákazníka, se tak otevírá prostor pro nekalé jednání. Přitom právě dodržování zásad Etického kodexu by pro zákazníky mohlo být důležitým vodítkem, kterého dodavatele si vybrat. O jeho existenci ale ví zatím pouze desetina lidí, i to by se mohlo jeho větším komunikováním směrem k veřejnosti změnit.

V rámci studie Energetická gramotnost populace ČR agentury STEM/MARK, kterou podpořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, proběhlo 6 hloubkových rozhovorů s experty ze strany regulátora, dodavatelů, ANDE, MPO apod. a byl proveden kvantitativní průzkum mezi českou veřejností. Průzkumu se zúčastnilo více než 1 400 respondentů ve věku od 25 do 69 let, jednalo se o ty, kteří se podílejí na rozhodování o výběru dodavatele energií. Výzkum byl uskutečněn prostřednictvím kombinace online a telefonického dotazování.

Názor Jana Schindlera:

Podle mého názoru problém spočívá ve špatných zkušenostech z minulosti. Lidé se sice nedokáží orientovat ve fakturách za dodávku energií, ale pamatují si, že soused platil pokutu dodavateli, který jej napálil. Pamatují si na reportáže, kde se mluvilo o starých lidech, jak je podvodným způsobem podomní prodejce převedl na jiného dodavatele. Na druhé straně je některými dodavateli zdůrazňováno, že se nevyplatí podepisovat smlouvu s malým levnějším dodavatelem. V médiích jsou v souvislosti s energetickým trhem často zmiňované krachy dodavatelů. V takové atmosféře se nelze divit, že většina lidí je spokojena s tím, co má a netouží sama dobrovolně dodavatele měnit. Když je spokojena s tím, co má, tak pak ani nemá zájem si zvyšovat energetickou gramotnost a vzdělávat se.

Myslím si, že možným vylepšením stavu je legislativa, která by zakázala podávat informace, které jsou zkreslující a mají nabídnout zákazníkovi produkt v lepším světle, než je ve skutečnosti. Velmi často se cenové nabídky interpretují pomocí srovnání úspor, cena je nabízena ve výši měsíční platby, což budí dojem velmi nízkých plateb. Prodloužení smlouvy je zdůrazňováno jako velká výhoda pro zákazníka, výhoda v úspoře času. Zkrátka v nabídce i na internetu by měly být současně s ceníkem jasně definovány podmínky, například druh smlouvy, závazek do nebo termín od kdy závazek začíná, termíny pro případné prodloužení smlouvy. Je to podobné, jako u prodeje potravin, kde jsme k přijeti legislativy byli přinuceni Unií. Každý spotřebitel ví, jaká je cena za kilogram, jaké je složení a podíl jednotlivých ingrediencí. Předpis uvádí, co jak se může jmenovat, co má být na čelní straně obalu. Člověk nemusí být odborník, aby se pro sebe důležité informace dozvěděl rovnou při nákupu. Podobně by tomu mohlo být u energetického trhu pro domácnosti. Potom by se nemusela zkoumat gramotnost zákazníků, protože by informace byly jednoduše pro všechny srozumitelné. Bohužel si myslím, že se jedná o celospolečenský problém přesahující do více oborů a že napravit současný stav není v  silách našich zákonodárců.