Nejnavštěvovanější odborný web
pro stavebnictví a technická zařízení budov

Jak je to s odstoupením od smluv na dodávky energií uzavřených distančním způsobem

Ing. Jan Schindler, redakce

Smlouvy uzavřené distančním způsobem jsou jedním z nejběžnějších způsobů uzavření smlouvy na dodávku elektřiny nebo plynu. Otázka, která je mezi dodavateli různě vysvětlována, je možnost odstoupení od smlouvy, zda zákazník může odstoupit do 15 dnů od uzavření smlouvy nebo do 14 dnů po zahájení dodávek.

Kalkulátoru cen energií TZB-info se tato otázka zvlášť dotýká, protože poskytujeme zájemcům možnost kontaktovat dodavatele, a potom zákazník na základě svého rozhodnutí může uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem většinou distančním způsobem.

Jedná se o ustanovení § 11a odstavec 3 zákona č. 458/2000 (energetický zákon) o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích ve znění platném od 1. 1. 2016. Podle tohoto ustanovení v případě uzavření smlouvy o dodávce elektřiny nebo plynu spotřebitelem distančním způsobem (elektronicky, poštou) nebo mimo obchodní prostory dodavatele je zákazník oprávněn bez sankce vypovědět uzavřenou smlouvu na dobu určitou nebo neurčitou ve lhůtě do patnáctého dne po zahájení dodávky elektřiny nebo plynu.

Výpovědní doba začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Tím nejsou dotčena práva a povinnosti zákazníka a dodavatele týkající se sjednané výpovědi smlouvy na dobu neurčitou.

Interpretačně spornou částí tohoto ustanovení je věta „ve lhůtě do patnáctého dne po zahájení dodávky elektřiny nebo plynu“. Přístup jednotlivých dodavatelů se liší v tom, zda výpověď akceptují ode dne uzavření smlouvy nebo až ode dne zahájení dodávky.

Vzhledem k závažnosti problému pro energetický sektor a nutnosti sjednotit přístup jednotlivých dodavatelů ke spotřebitelům se úřad rozhodl vydat v souladu s Energetickým zákonem výkladové stanovisko (č. 10/2016).

Energetický regulační úřad doporučuje dodavatelům elektřiny a plynu interpretovat § 11a odst. 3 energetického zákona tak, že je možné dané typy smluv vypovídat již od jejich uzavření.

Ve zdůvodnění se úřad opírá o několik pohledů

Z jazykového hlediska je nejpodstatnější gramatická konstrukce věty, kde hned za výrazem „ve lhůtě“ je umístěna předložka „do“, která na sebe váže zbývající gramatické členy, takže daná věta neurčuje počátek výpovědní lhůty, ale specifikuje pouze konec této lhůty. Větu použitou v energetickém zákoně lze také napsat takto: „ve lhůtě, která končí patnáctého dne dodávky“ – tak vynikne, že je specifikován pouze konec dodávky.

Použitá gramatická konstrukce připomíná některá ustanovení občanského zákoníku, např. § 1846 (Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy“), ale rozhodně nejde o stejné věty. Ve větě použité v občanském zákazníku chybí právě předložka „do“ a je ji možno nahradit „ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy“.

Ze srovnávacího pohledu považuje úřad za nejvhodnější hledat analogii v úpravě v institutu odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem, a to jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni.

Podle článku 9 odst. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/83/EU běží lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy „v případě kupních smluv, kdy spotřebitel získá zboží do fyzického držení“.

Preambule v bodě 40 stanoví, že spotřebitel by měl mít možnost odstoupit od kupní smlouvy i před tím, než získá zboží do fyzického držení. V současnosti existují rozdíly v délce lhůt pro odstoupení od smlouvy jednak mezi jednotlivými členskými státy a jednak mezi smlouvami uzavřenými na dálku a smlouvami uzavřenými mimo obchodní prostory. Tyto rozdíly vytvářejí právní nejistotu. Na smlouvy uzavřené na dálku a na smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory by se měla vztahovat tatáž lhůta pro odstoupení od smlouvy.

V případě smluv o poskytnutí služeb by lhůta pro odstoupení měla skončit 14 dnů ode dne uzavření smlouvy. V případě kupních smluv (dodání zboží) by lhůta pro odstoupení od smlouvy měla skončit 14 dnů ode dne, kdy spotřebitel získá zboží do fyzického držení, přičemž před získáním zboží do fyzického držení by měl mít právo na odstoupení od smlouvy.

Byť tedy jazykový výklad samotné právní normy odpovídá tomu, že odstoupit lze až poté, kdy spotřebitel obdrží zboží, je zjevným cílem právní úpravy vyplývající z preambule, aby norma byla vykládána a aplikována tak, že i před získáním zboží do fyzického držení má spotřebitel právo odstoupení od smlouvy a nemusí čekat na získání zboží do fyzického držení.

Podle názoru MPO je dikce energetického zákona i po úpravě opět jasná. Zákazník v postavení spotřebitele může od smlouvy, jejímž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu a uzavřené mimo obchodní prostory nebo na dálku, odstoupit v době od jejího uzavření do 14 dnů. Pokud této doby nevyužije k odstoupení, má právo smlouvu vypovědět bez sankcí v době od jejího uzavření do patnáctého dne po zahájení dodávky elektřiny nebo plynu. V zákoně není nic, co by nasvědčovalo tomu, že k výpovědi smlouvy bez sankcí je vymezena pouze doba od zahájení dodávky do patnáctého dne po zahájení dodávky.

V případě, že dodavatel vykládá ustanovení jinak, pak takový výklad považujeme za účelový a nesprávný. Záměrem zákonodárce bylo při schvalování novely č. 131/2015 Sb. posílit ochranu zákazníka a jeho možnosti obrany proti praktikám obchodníků.