Regulace cen plynu - realita nebo fikce?
V pondělí 28. března Česká televize v pořadu Události odvysílala reportáž redaktora Jana Černého o možné regulaci cen plynu. Důvodem podle reportáže byly neúměrně vysoké ceny plynu pro domácnosti v porovnání s vývojem cen na burze. Odpovědní prý zvažují nápravu v podobě zavedení regulace cen.
V reportáži bylo uvedeno:
Bezmála deset let po otevření trhu s plynem se v Česku znovu rýsuje možnost regulace, připouští ji premiér i ministr průmyslu, pokud zdejší ceny nebudou odpovídat ceně suroviny na světových burzách, kde je momentálně tato komodita levná. Energetický regulační úřad právě zkoumá, nakolik jsou nůžky rozevřené. Dodavatelé se ale hájí, že platby lidem snižují přiměřeně.
Příští rok to bude deset let, kdy si domácnosti mohly poprvé vybrat dodavatele plynu, deset let od liberalizace, kdy ceny neurčuje regulační úřad, ale nabídka obchodníků. Ceny na svobodném trhu v Česku ale podle regulátora klesají méně než ceny na světových trzích.
Vladimír Černý, mluvčí ERÚ: „Už jsme zaznamenali snížení ceny, hodnotíme to pozitivně, nicméně je potřeba říci, že ta sleva je deset, patnáct procent a jestli je dostatečná, budeme muset posoudit.“
Třeba největší distributor hlásí od začátku do poloviny roku snížení až o 23 procent. Martin Chalupský, RWE: „Reagujeme podle různých kategorií zákazníků na vývoj ceny na mezinárodních trzích.“
Jíří Gavor, ENA: „Obchodníci určitě reagují na vývoj cen na mezinárodních trzích, regulátor a teď i členové vlády mluví o možnosti tvrdé regulace trhu.“
Jan Mládek, MPO: „Dovedu si regulaci představit, je to možné, je to ale takové krajní řešení, protože žijeme v tržní ekonomice.“
Vrchní energetická regulátorka Alena Vitásková v pilotních projektech Visegradské čtyřky zjišťuje, který model tržní regulace by byl pro Česko nejvýhodnější. Pravděpodobná by byla slovenská cesta, tam marže obchodníků určuje stát. Jan Mládek: „Máme zprávy ze Slovenska a v tuto chvíli se zdá, že to zajišťuje fungování trhu, aby zákazníci neplatili accesivní ceny.“
Jiří Gavor: „Tvrdá regulace, to znamená přímé určování marže, není to ta nejšťastnější cesta, mohlo by to skončit tak jako například v Maďarsku, kdy prakticky dochází k zestátnění obchodu s plynem.“
Cena plynu pro spotřebitele klesá se zpožděním, obchodníci totiž nakupují na burze s velkým časovým předstihem. Burzovní cena se tak třeba během půl rok propadla na polovinu, aniž by slevu zákazníci pocítili. Ta přichází nyní s nabídkami většiny obchodníků, pokud ale cena plynu neklesne podle představ regulátora, otevře se možnost, že desáté výročí svobodného trhu s plynem bude poslední.
Komentář:
Příspěvek vysílaný v České televizi zapadá plně do obrázku našeho energetického trhu a do obrazu celé naší společnosti. Energetický trh funguje podle zákonů, na kterých se dodavatelé podíleli. Při porovnání se zahraničím se zdá, že obchodníkům tyto zákony vyhovují více než obyvatelům, kterým mají zákony sloužit především. Propojení politiky a obchodu je u nás v tomto konkrétním případě více než pevně zakořeněno.
Výsledek špatných zákonů zákazníci pociťují delší dobu a vysoké ceny plynu jsou jedním z důsledků, který se nyní objevuje více než jindy. Deset let po liberalizaci zákazníci téměř nemění dodavatele. Obchodníci, kteří chtějí získat větší tržní podíl, musí nakupovat zákazníky tak, že koupí jiného obchodníka, jako by zákazník byl nedílnou součástí majetku společnosti, jako by nemohl změnit dodavatele. Sice při projednávání energetického zákona byly četné připomínky k ochraně práv zákazníků, ale problém ochrany zákazníků je podle mého názoru v těchto několika následujících bodech:
- smlouva na dobu určitou je na příliš dlouhou dobu, stačilo by snížit dobu závazku maximálně na jeden nebo dva roky,
- zakázat automatické prodlužování smluv, zákazník by v případě ukončení závazku měl základní produkt a měl by čas se rozhodnout, jakou nabídku si zvolí,
- doba změny dodavatele, výpovědní lhůta by byla tři týdny místo nynějších třech měsíců.
Jedná se o zcela základní ustanovení, která jsou ve vyspělých společnostech běžná, pokud nehledáme vzory v zemích, kde je liberalizace trhu s energiemi v počátcích.
Tyto změny vypadají sice jednoduše, ale reálně mají velmi malou šanci na přijetí. Myslím, kdyby nastal případ, kdy by si dodavatelé mohli vybrat tyto změny nebo regulaci cen, odhaduji, že by všichni zvolili regulaci cen.
Řešení každého problému by mělo probíhat od základu, od podmínek na trhu. Upravovat výsledek se zdá být ne příliš rozumné, pokud hlavním motivem není skutečné dosažení svobodného trhu a jemu odpovídajících cen. Pokud cílem reportáže bylo pouze ukázat, že odpovědné orgány se o občany starají, je to podle mne málo.
Otázkou je, zda by tyto změny mohl někdo prosazovat. Ministr Jan Mládek se několikrát v minulosti vyjádřil, že zákazníci v energetice mají práv dost. Předsedkyně ERÚ sice naslibuje kde co, ale asi by se našlo málo věcí, které by pomohly lepšímu postavení zákazníků. Mohu připomenout ochranu nejslabších – energetickou chudobu, jednodušší vyúčtování, zveřejňování termínů ukončení smluv nebo novou tarifní soustavu.
Na druhou stranu by okamžitá změna podmínek, tedy navržené změny, v nejbližší době pravděpodobně nepřinesly očekávané výsledky. Problémem jsou špatné zkušenosti z dob nadvlády podomního prodeje. Sice tento prodej pomalu mizí, ale zkušenosti a strach v zákaznících zůstávají.
Důvodem zveřejnění reportáže pravděpodobně nebylo informovat diváky, co se chystá, co by se mohlo stát. Pravděpodobnější motivací je ukázat divákovi snahu jednoho dodavatele, jak neustále snižuje ceny v době těsně před oznámeným snížením cen. I kdyby chtěl regulátor sáhnout k regulaci cen, pravděpodobně by velmi silně narazil na odpor obchodníků. Navíc regulací by si ERÚ vystavil nelichotivou známku za deset let své činnosti.
Na základě těchto skutečností se lze oprávněně domnívat, že za několik dnů již o tomto tématu nic neuslyšíme a vše zůstane při starém.
