Úrazy osob/zaměstnanců na pracovišti jiného zaměstnavatele

Ne všichni zaměstnanci mají to štěstí (nebo smůlu?), že veškerý svůj pracovní čas tráví v objektu nebo na pracovištích svého zaměstnavatele. Je spousta zaměstnanců, osob na dohody nebo osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ), které se pohybují na pracovištích jiného zaměstnavatele, ať už jako obchodníci, řemeslníci, revizní technici apod. U všech takovýchto osob hrozí, že se jim na pracovišti jiného zaměstnavatele může stát pracovní úraz. Když už k takové situaci dojde, může se stát, že postižená osoba zpanikaří a nezachová se správně. Z tohoto důvodu se Vám v tomto článku pokusíme přiblížit, jak by se měl postižený zachovat, jak by se k této situaci měl postavit jeho zaměstnavatel a také zaměstnavatel, u kterého se pracovní úraz stal.

Pojem pracovní úraz dle zákona č. 262/2006 Sb., § 380:

Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Pokud k úrazu dojde, je povinností zraněného (zákon č. 262/2006 Sb., § 106, odst. 4, písm. h), bezodkladně oznámit svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin. Při úraze na externím pracovišti je potřeba úraz ohlásit i osobě, která za něj na tomto pracovišti odpovídá – většinou se jedná o vedoucího zaměstnance. Tato osoba by měla zajistit prvotní ošetření, přivolání lékařské pomoci, provedení opatření k zábraně vzniku dalších škod na zdraví či majetku, popřípadě provedení dechové zkoušky na alkohol.

Pracovní úraz je potřeba ohlásit ihned – (telefonicky, ústně, mailem, apod.), aby mohlo dojít k případnému ošetření zraněného a zaevidování úrazu. Není možné jej ohlásit po několika hodinách nebo dokonce až druhý den – v takovémto případě nemusí a ve většině případů ani není uznán jako pracovní, neboť zaměstnavatel zde nemá jistotu, že se úraz stal v práci a ne někde na sportovišti, doma apod. O tom, zda úraz bude šetřen jako pracovní, rozhoduje zaměstnavatel!

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu.

O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je zaměstnavatel, u kterého k pracovnímu úrazu došlo, povinen bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění (zákon č. 262/2006 Sb., § 105).

Zaměstnavatel, u kterého k pracovnímu úrazu došlo, je povinen přijímat opatření proti opakování vzniku pracovního úrazu, a to přijetím technických, výchovných nebo organizačních opatření.

Všichni zaměstnavatelé jsou povinni vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Dále jsou povinni vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo:

1. ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo
2. k úmrtí zaměstnance.

Zápis do knihy úrazů by měl učinit jak zaměstnavatel, u kterého k úrazu došlo, tak i zaměstnavatel zraněného zaměstnance. Pokud pracovní úraz není vážný a není zde pracovní neschopnost, je úraz evidován pouze v knize úrazů. Pokud je ovšem úraz vážnějšího charakteru, a/nebo je zde pracovní neschopnost delší než 3 kalendářní dny (nebo nastala smrt zraněného), je potřeba vést úraz jako šetřený – tzn. ohlásit pracovní úraz a zaslat vyplněný záznam o úrazu (dle NV č. 201/2010 Sb.) stanoveným orgánům a institucím. Záznam o úraze vyplňuje zaměstnavatel zraněného, nikoliv zaměstnavatel, u kterého k úrazu došlo!

Dle § 369 zákona č. 262/2006 Sb., má zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za:

1. ztrátu na výdělku,
2. bolest a ztížení společenského uplatnění,
3. účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
4. věcnou škodu.

Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

POZOR!

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla:

1. tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
2. v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla:

1. v důsledku skutečností uvedených v odstavci výše pod písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody,
2. proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění.

Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných (zákon č. 262/2006 Sb., § 367)

Řešení pracovních úrazů je někdy běh na dlouhou trať, proto by se všichni zaměstnavatelé měli snažit úrazům předcházet. Jak na to? Existuje spousta opatření, a to např.:

• školení – (ústní, písemné) – seznámení s riziky a s nebezpečím, s nástrahami ve společnosti, seznámení s pracovištěm apod.,
• vhodné umístění výstražných cedulí a bezpečnostního značení – „pozor, vysokozdvižné vozíky“, „zákaz kouření“, „pozor, elektrické zařízení“, „pozor, nerovný povrch“, „pozor, kluzká podlaha“, označení sníženého průchodu, označení výkopů apod.,
  
  
  
• doprovod po pracovišti – s externím pracovníkem půjde vždy doprovod, který dané pracoviště zná,
• zajištění pravidelného úklidu – zejména v zimě pravidelně uklízet chodníky, utírat mokré podlahy, nenechávat materiál v uličkách, udržování pořádku na pracovišti apod.
• atd.