BIM 5D, ceny a klasifikace produkce (část 1)

Úvodem

BIM model poskytuje podstatnou část dat nutných k ocenění stavby. Dále se budeme zabývat tím, jaké metody k odhadu ceny výstavby v jednotlivých fázích životního cyklu stavby používáme. BIM ze své podstaty obsahuje velice precizně zpracovaná data o množstvích, výměrách a skladbě jednotlivých prvků stavbu tvořících. V českém prostředí se takový report nazývá výkazem výměr, v angličtině je nazýván jako QTO (Quantity Take Off). Začneme-li však studovat, jakou další podporu ke správnému odhadu ceny BIM model rozpočtářům poskytuje, budeme zklamáni. V českých podmínkách je obvykle BIM model používán právě jenom pro určení výměr, sumarizací, agregací a typů prvků, zatímco pro ostatní činnosti rozpočtáře se musí spolehnout na tradiční postupy. Problémy cenových odhadů v podmínkách metodiky BIM a jejímu členění se budeme zabývat v tomto článku. K členění budovy a jejich konstrukcí do ucelených částí se používá tzv. klasifikační systém anebo specifikace. Obvykle se jedná o stromový model, který umožňuje strukturovat stavbu a její elementy do ucelených jednotek, se zvolenou mírou podrobnosti a za tyto „jednotky“ provádět např. cenové či množstevní agregace, které se mohou stát základem pro určování KPI či porovnávání – benchmarking.

Odborníci pracující s nástroji pro tvorbu, správu a využití BIM modelu (např. Revit) jistě zaznamenali, že při vkládání systémového prvku, je v jeho atributech obsažen i tzv. Omniclass kód, tedy kód amerického klasifikačního systému. Analýzy prováděné nad modelem proto mohou tohoto klasifikačního systému využívat.

Klasifikace produkce

Jednoduchou odpovědí na otázku, proč vlastně provádíme klasifikaci stavební produkce je, že umožňuje provádět nákladové (cost estimation) a další analýzy, a to na různých stupních detailu tvorby BIM modelu. Díky klasifikaci si můžeme klást otázky typu: „Jaký podíl v nákladech celé budovy tvoří zhotovení výplňového zdiva z cihelných příček Porotherm?“, či „Jaký vliv na výši investičních nákladů bude mít jejich 20% nahrazení skleněnými příčkami“, kolik budou stát svislé nosné konstrukce a kolik beton do základových konstrukcí, kolik bude stát systém zastínění na severní a kolik na jižní fasádě? Máme-li navrhovanou budovu začleněnou (použitím klasifikačního systému) mezi např. administrativní budovy kategorie A v centru města, můžeme využívat agregovaných nákladových položek stanovených na měrnou jednotku (m³ obestavěného prostoru anebo m² podlahové plochy) a odhadovat nejenom celkovou cenu investice, ale také např. měrnou energetickou náročnost a můžeme porovnávat cenu některých jejich prvků, třeba klimatizace. Autorům těchto řádek není znám klasifikační systém, který by byl doplněn cenovou databází včetně výše provozních nákladů spojených s daným konstrukčním prvkem. Nicméně jejímu vybudování principiálně nic nebrání, alespoň v případě prvků, u nichž k nějaké správě a údržbě, dochází.

Získat nákladové údaje v raných stádiích posuzování projektu, je třeba v okamžicích zajišťování financování projektu, při výpočtech studií proveditelnosti a také při volbě nejlepší varianty v úrovni studie, třeba z pohledu energetické spotřeby. Otázky, zda by mi nemohl klasifikační systém pomoci vyhledat konstrukční prvek anebo výrobek, je logická. A nemohl by některý ze softwarů BIM tím, že konstrukční prvek umísťuji v modelu v interakci s dalšími prvky, klasifikační začlenění jednoduše přidělit? Klasifikační systémy se stávají volitelnou součástí nástrojů pro práci s BIM modelem. Takže se může stát, že klasifikačního systému návrhář využívá jaksi implicitně, aniž by si toho byl plně vědom. Jako každá klasifikace, tak i klasifikace stavebních výrobků a prací se snaží o zatřídění prvků a součástí, z nichž jsou prvky tvořeny, do rámce klasifikačního systému.

Jakého klasifikačního systému bych měl, v souvislosti s BIM použít a jaké jsou vlastně možnosti, jakých kódů bych měl použít pro své rodiny, existují nějaká srovnání, jaké jsou výhody a nevýhody klasifikačních systémů? Jaké klasifikace jsou vhodné pro nákladové analýzy a výkazy výměr a výpisy prvků, jaké je vhodné použít pro FM, jaké se používají v jakých částech světa? Mohu v jednom projektu používat více klasifikačních systémů? A proč bych vlastně vůbec měl nějakých klasifikačních systémů používat? Jaké to přinese výhody? A nejsou tyto výhody více než vyváženy ztrátou produktivního času, který musím věnovat správnému začlenění? To jsou otázky, které bychom zde chtěli diskutovat.

Tak především se pokusme odpovědět na otázku, proč vlastně systémy klasifikace ve stavebnictví a v BIM modelech používáme? A používáme jenom jeden klasifikační systém? Existuje nějaký „zlatý“ klasifikační systém, který by byl všeobecně přijatelný? Jaké klasifikační systémy máme k dispozici? Jaké jsou jejich výhody a nevýhody?

Klasifikační systémy

Žádný jednoznačný a všeobecně přijatý klasifikační systém stavební produkce ve světě neexistuje. O tom svědčí i jejich používané množství a relativně obtížná přenositelnost mezi regiony a zeměmi, verze klasifikačních systémů a jejich obtížná transformace.

Principiálně se klasifikace (taxonomy) používá v různých oborech pro rozčlenění nějaké reality anebo jevu, rozdělením na menší části (kategorie), identifikované nějakou individualitou. Opakováním tohoto členění lze získat hierarchický systém členění. Kategorizace či klasifikace je základem vědy, vědeckých oborů. Známé jsou klasifikační systémy např. v botanice či biologii (snad si vzpomeneme ze školy), které člení živočišnou či rostlinou říši do kmenů, oddělení, tříd, řádů, čeledí, rodů a druhů. V dobách, kdy význačnou část reality popisujeme a zkoumáme prostřednictvím informačních technologií, je pro identifikaci jednotlivých částí používán systém kódování. Zde je každé kategorii klasifikace přidělen jednoznačný (nikoliv nutně číselný) kód. Začlenění v hierarchické klasifikaci pak může znamenat zřetězení kódů jednotlivých kategorií a lze z ní odvodit nejen jednoznačný identifikátor koncového prvku, ale také jeho začlenění ve všech částech hierarchického systému klasifikace. Takže jednoduchá odpověď na otázku: „Proč vlastně používáme klasifikační systémy?“, zní: „protože jejich prostřednictví jsme schopni rozčlenit objektivní realitu na menší části s identifikovatelnou individualitou a v hierarchickém klasifikačním systému můžeme studovat prvky v libovolné úrovni hierarchie, můžeme je tedy členit i agregovat podle hierarchie a na tomto základě učinit cenový odhad v úvodních fázích projektu, položkový rozpočet ve fázi dokumentace pro stavební povolení a výrobní kalkulaci v realizační dokumentaci či přímo při provádění“.

Propočet či cenový odhad pro realizaci výstavby se provádí na základě správného zatřídění stavebních objektů, určení objemu v m³ obestavěného prostoru anebo m² podlahových ploch a na základě správného zatřídění, k níž přísluší jednotková srovnávací cena. Součin objemu a jednotkové ceny pak udává hrubý cenový odhad. Pravděpodobnost správného určení této ceny není vyšší než 70–80 %. Projekt v předvýrobních fázích v převážné míře zobrazuje realitu, jak bude vypadat, až budou představy investora, návrháře a realizátora finalizovány. Položkový rozpočet provádí specialista, rozpočtář, jehož hlavní náplní práce je transformovat objekty umístěné v projektu a ocenit je. Pomineme-li práci návrháře, architekta a investora, je právě rozpočtář tím důležitým kolečkem v týmu, na němž stojí a padá úspěch celé výstavby. Rozpočtář – bohužel – nebývá aktivním členem návrhářského týmu od samého počátku. Přitom právě na jeho stole se transformují představy návrhářů do procesů, které je realizují, a to včetně stavebně podpůrných procesů (zařízení staveniště, staveništní výroba, prefabrikace, atd.). Všechny tyto aktivity rozpočtář oceňuje. I když disponuje dokonale zpracovaným výkazem výměr (Quantity Take Off), který je snadné získat z BIM modelu, stejně je to on, kdo přidává k materiálu a výrobkům náklady spojené s prací, strojohodinami mechanismů a podpůrnými procesy. Jak vypadá takové „ocenění“ zpracované na základě BIM projektu, ukazuje obr. č. 2. BIM rozpočtáři poskytuje zcela pregnantní výměry a výpisy prvků, což je sice dobré, ale řeší to pouze polovinu problému. Druhou polovinou je soustava cen, která poskytuje ocenění toho kterého prvku. Klasifikační systém je právě tím nástrojem, který umožní použít odpovídající jednotkovou cenu materiálu, prvku, jeho zhotovení, umístění a montáže, vedlejších nákladů, režií, atd. a vynásobit ji odpovídajícím množstvím. Vzhledem k tomu, že právě rozpočtář je tím, kdo určuje technologický postup, vypočítává výměry (viz obr. – SW Kros), je s podivem, že některé rozpočty se víceméně „trefí“ do skutečných nákladů projektu.

Klasifikace nám umožňuje provádět agregace v rámci různých hierarchií. V BIM modelu se nemusíme starat o geometrii prvku a jeho umístění a vazby Při cenových odhadech v různých stádiích vývoje výstavby používáme různé nástroje a různé cenové databáze a jak projekt postupuje do fází užívání, jsme již obvykle schopni vyčíslit celkové náklady vlastnictví (TCO). Tak, jak se zvyšují znalosti o projektu, zvyšuje se míra detailu zachycená ve stadiích projektu, čímž se zvyšuje se pravděpodobnost úspěšného odhadu ceny. Nutno si uvědomit, že cena jednotkového množství stavebního prvku umísťovaného do BIM modelu, je statistickou veličinou, která vzniká na základě zprůměrovaných hodnot, dosažených na různých stavbách, různě velikými stavebními organizacemi, dosažených v minulých obdobích. Nejenom že má tedy průměr a směrodatnou odchylku, ale má také časový trend. Zatím neexistuje poptávka ke stanovení pravděpodobnosti úspěšného cenového odhadu.

Klasifikace ve výstavbě v ČR

Stejně jako ostatní obory, i výstavba zavádí různé klasifikační systémy. Statistická klasifikace pak představuje hierarchicky uspořádané třídění určitých ekonomických, sociálních nebo demografických jevů či procesů. Výstavba, která je charakteristická individualitou jednotlivých projektů, člení předmět zkoumání, jímž je hotový produkt (stavba), do opakovatelných částí, členěných podle nejrůznějších a hledisek a účelů. Jedním z nejznámějších hierarchických klasifikačních systémů používaných ve výstavbě především pro analýzy cen, je tzv. TSKP – třídník stavebních konstrukcí a prací (viz obr.)

Značného užití se také těšila JKSO (Jednotná klasifikace stavebních objektů), která sloužila zejména pro začlenění stavebních objektů. Pro účely statistiky byl tento klasifikační systém již nahrazen klasifikací (SKP-CZ CC) a JKSO oficiálně neplatí, přesto se ještě někdy používá. Klasifikace činností (CZ-NACE, dříve OKEČ), produkce (SKP), zaměstnání (KZAM) a vzdělání (KKOV) jsou základními klasifikačními systémy Českého statistického úřadu. Klasifikační systémy ve výstavbě se nepoužívají pouze k radosti statistiků. Mají také své praktické využití, zejména při stanovení cen, při nákladových analýzách, pro benchmarking. No a o peníze jde vždy až v první řadě, jak říká bývalý pan prezident. Takže hierarchie a podrobnost členění klasifikačního systému je dána účelem, s nímž je takový systém budován. V ČR je známá a používaná Cenová soustava (CS URS), společnosti URS Praha, a.s.

Hlavním smyslem klasifikace je usnadnit cenové odhady a analýzy v různých fázích vývoje výstavby. Zejména v raných vývojových fázích výstavby, je třeba správně rozčlenit stavbu na stavební objekty, např. podle funkce a konstrukčního systému. Jednotlivé stavební objekty zatřídit podle charakteru, účelu a konstrukčního systému v návaznosti na způsob ocenění do JKSO (Jednotná klasifikace stavebních objektů), případně do jiného třídníku, který navazuje na strukturu použité základny pro propočet.

Cenové odhady, propočty, rozpočty a kalkulace

Abychom mohli v tomto článku dále argumentovat a používat terminologii, zkusíme vyjasnit základní pojmy a metody, které se používají v českém prostředí k nákladovým analýzám. Tento popis je velice stručný a nevystihuje celou problematiku oblasti. Zájemce o podrobnější popis proto odkazujeme na odbornou literaturu a webové zdroje organizací zabývajících se cenovou problematikou ve stavebnictví.

Prvotní cenový odhad se obvykle stanovuje na základě výnosové anebo porovnávací metody. Je to umožněno dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, kde jednou z možností ocenění majetku či služeb je použití porovnávacího způsobu. Vychází z porovnání předmětu se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho prodeji; je jím též ocenění věci odvozením z ceny jiné funkčně související ceny.

Ve vyhlášce č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je podrobněji rozpracováno použití porovnávací metody. Metoda je založena na tom, že jsme schopni stanovit, na základě BIM modelu, základní hmotové parametry projektu (např. obestavěný prostor anebo hrubá podlahová plocha). Tyto hodnoty model poskytuje již v raných projektových fázích a je tedy je možné použít ke stanovení cenového odhadu.

Agregované položky cenových systémů (někdy označované jako Cenové ukazatele) umožňují v dalších fázích vývoje projektu stanovovat podrobněji členěné konstrukce a se zvyšující se mírou podrobnosti a znalostí dat čerpaných z BIM modelu, jsme schopni jich využít pro zpřesňované cenové odhady, eventuálně směřovat projekt tak, aby splňoval základní limity, jimiž investor výstavbu podmiňuje. Agregované položky zde plní úlohu cenových databází. Propočet ceny se tak stává dynamickým nástrojem, doprovázejícím tuto fázi projektování. Hlavním účelem těchto činností je zajištění financování budoucí stavby, které je třeba zajišťovat v předstihu. Dalším dokumentem vznikajícím na konci fáze projektu pro stavební povolení je položkový rozpočet.

Jedná se o položkové vyjádření jednotlivých stavebních, řemeslných a montážních prací doplněné jednotkovými cenami za měrnou jednotku těchto prací a dodávek obsahující konečnou cenou za každou konkrétní položku včetně rekapitulace stavebních oddílů, které specifikují jednotlivé druhy prací (například zemní práce, základové konstrukce, svislé konstrukce, apod.) a v součtu cenu díla. Ke zhotovení rozpočtu slouží projektová dokumentace, výkaz výměr a cenová databáze strukturovaná dle jednotlivých prací nutných ke zhotovení projektovaného díla. BIM model obsahuje velice precizní výkaz výměr (QTO Quantity Take Off)) pro všechny stavební a technologické elementy v dostatečné podrobnosti. Vzhledem k tomu, že rozpočet spíše než produkty a jejich kvantitu, obsahuje především „výkaz prací“, které je třeba vykonat, aby se dané výrobky, staveništní výroba, produkty, atd., daly do stavby „zabudovat“ podle projektu. Takže v běžném rozpočtu (obvykle zpracovávaném projekčním týmem) jsou ke stavebním pracím přiřazovány stavební elementy a jejich kvantita.

BIM model může poskytnout přesný výkaz stavebních elementů strukturovaný dynamicky, dle potřeby a včetně všech v modelu obsažených parametrů. To, co model neobsahuje – stejně jako jiná dostupná dokumentace - v této fázi výstavby, jsou pracovní a mechanizační náklady, náklady podpůrných služeb stavební organizace (lešení, jeřáby, doprava, skladování, bednění, péče o pracovníky, BOZP, …). Rozpočtář, na základě dokumentace, transformuje přesný výkaz výměr jednotlivých stavebních elementů na stavební práce, které je potřeba k osazení elementu vykonat. Vcelku přehledně průběh této transformace můžeme vidět na ukázce rozpočtu na předchozí straně. Výkaz výměr (Quantity Take Off) je tedy pouze částí dat, s nimiž rozpočtář pracuje a kde mu BIM usnadňuje práci s výpočtem kubatur a rozměrů. Zásadní problém, ve kterém také dochází k největším chybám, zdá se, zůstává transformace z prvků k aktivitám, které jsou spojeny s jeho zabudováním do stavby a které tvoří položkový a strukturovaný rozpočet. Cenové databáze jsou strukturované tak, jak pracuje projektant, tedy podle výše zvolených aktivit a obsahují cenu vztaženou na jednotku aktivity. Součin této jednotkové databázové ceny a konkrétního množství pak udává cenu jedné položky rozpočtu. Pro práce, které neexistují v databázi, umožňuje naše legislativa definovat tzv. R-položku. To však překračuje zaměření tohoto článku. Principiálně je rozpočet určen ke stanovení tzv. srovnávací cenové úrovně za konkrétní stavbu.

Výrobní kalkulace – je poslední a nejpodrobnější dokumentací, která slouží k ocenění všech aktivit nutných ke zhotovení díla popsaného projektem a rozpočtem. Výrobní kalkulaci zpracovává vybraný anebo soutěžící zhotovitel ve fázi bezprostředně předcházející zahájení výstavby. Měla by sloužit ke stanovení ceny, za niž je tento konkrétní dodavatel za známých podmínek a na známém místě schopen dokumentací a rozpočtem popsanou stavbu zhotovit. Obecný kalkulační vzorec dělí náklady na PŘÍMÝ MATERIÁL, PŘÍMÉ MZDY, NÁKLADY NA MECHANIZACI, SUBDODÁVKY, VÝROBNÍ A SPRÁVNÍ REŽII A ZISK. Jednotlivé položky rozpočtu se rozpadají do položek kalkulačních (některé položky přibydou, některé i ubydou) a jsou ohodnoceny konkrétními cenami zahrnujícími specifika stavby, pozemku a dodavatele, jeho technologického a personálního vybavení. VK by měla sloužit jednak ke stanovení nabídkové ceny, ale také, jako podklad pro vlastní plánování stavební organizace. Dosažené skutečné výsledky včetně základních záruk by měly řízeně vstupovat a aktualizovat datovou základnu podnikové výrobní kalkulace. Nikoliv všichni zhotovitelé používají výrobní kalkulace. Spíše používají vlastních položkových rozpočtů s upravenými cenovými databázemi.

Je nutné si uvědomit, že kvalitně zpracovaný BIM model v odpovídající úrovni podrobnosti (LOD) a sebelépe zpracovaný hierarchický klasifikační systém s dokonalou cenovou databází stanovenou v relaci ke stavebním prvkům, nemusejí být dostatečným podkladem pro precizní cenové odhady. Vždy zbyde nezanedbatelný počet činností, které v dokumentaci obsaženy nejsou, anebo jejichž ceny jsou obsaženy odhadem v cenových položkách. Výrobní kalkulace je právě tou částí cenových odhadů, která umožňuje zapojit technickou invenci, zkušenosti v zapojování inovací a technologických vylepšení konkrétních dodavatelů. Umožňuje dodavateli využít cenových rozpětí daných „zprůměrovanými“ cenami v databázích a o cenový rozdíl se rozdělit s investorem. Problémem zůstává způsob dodávky projektu a okamžik vyhlášení soutěže.

Všechny výše uvedené postupy využívají hierarchického klasifikačního systému. Nutno konstatovat, že žádný z českých klasifikačních systémů nebyl konstruován pro podmínky BIM modelování, ani automatizovaného zpracování. Určení správného cenového odhadu (používáme tento termín, protože více odpovídá realitě a také proto, že jde o překlad „cost estimation“, používaného v anglicky hovořícím světě) zahrnuje velké množství lidské práce a současný stav automatizace mu sice dává nástroje jeho práci usnadňující, ale nikoliv plně nahrazující.

Modelování metodikou BIM, které je založené na parametrických stavebních elementech a produktech, s nimiž se manipuluje ve všech životních cyklech, obsahuje také možnosti využívat klasifikačního systému. Revit implicitně obsahuje možnost klasifikace v tabulce 23 klasifikačního systému Omniclass (viz dále). Na jeho základě je možné konstruovat cenové odhady. Jeho exploataci v našich podmínkách brání nejenom nedostupná lokalizace do národního jazyka, ale také neexistence cenové databáze organizované na bázi takového klasifikačního systému.

Úplně nový systém, zase na druhou stranu, nutně musí jako základ používat data systémů stávajících, takže algoritmus oboustranného převodu bude nutné vytvořit společně s novou soustavou cen. Jejich orientace na parametrické stavební elementy, základní to objekty BIM, nikoliv na stavební práce, by velmi usnadnila tvorbu nákladových analýz. Do té doby všichni zúčastnění inženýři budou moci těžit profit z metodiky BIM, avšak rozpočtáři se budou muset omezit na precizní „výkaz výměr“.

Zahraniční kódovací a klasifikační systémy

V oběhu je dnes množství různých kódovacích systémů, ale stále jsme daleko od chvíle, kdy publikovaný strukturovaný průmyslový kód stavebního objektu BIM databáze se stává vstupem do cenového systému, který bezprostředně tento kód přiřadí k cenovým položkám. Uniformat II je příkladem takového systému, který se blíží tomuto cíli, jehož stávajícím nedostatkem je nedostatečná úroveň specifikace materiálů a omezujících podmínek.

Všechny světové klasifikační systémy lze rozdělit do 4 skupin podle prvků, obchodu, produktů a funkcí.

• Prvky (nákladově): ACMM2 anebo “QSID” (AUS), UniFormat II (US), COBie2 Tabulka 21(US), Uniclass tabulka G (UK), BCIS4 (UK)
• Obchod (specifikace & subdodávky) NATSPEC (AUS), ASMM5 (AUS), MasterFormat (US), Uniclass tabulka J & K(UK)
• Výrobky (katalog výrobce) Ominclass (US), COBie2 Tabulka 23 (US), Uniclass Tabulka L (UK)
• Funkce (srovnávání a využití) COBie2 Tabulka 11 & 13 (US), Uniclass Tabulka D & F (UK)

V této souvislosti je třeba porozumět tomu, že Cobie není jeden kódovací systém. Jedná se o 8-9 různých tabulek, které náleží do všech 4 předchozích skupin. Dostupné kódovací systémy jsou určeny k organizaci informací podle logického schématu a k analýze nákladů na úrovni prvků, což lze využít ke konzistentnímu porovnávání (benchmarking) a reportování projekčních nákladů.

Žádný „zlatý“ a jediný platný klasifikační systém, který lze vždy doporučit, neexistuje. Každý z klasifikačních systémů byl vyvinut k různému účelu, takže nejlepších výsledků lze dosáhnout jejich použitím ve vzájemné kombinaci.

Mnoho dokumentů, úvodů do BIM a doporučení pro vypracování BIM prováděcího plánu (tzv. BEP) zmiňuje OmniClass, MasterFormat a UniFormat k pojmenování a kódování prvků či rodin. Jsou to systémy produkce vytvořené v USA Construction Specification Institute (CSI) a Construction Specifications Canada (CSC) pro stavební průmysl a mohou být použité ke strukturování stavebních dat spojených s modelem.

Omniclass

Tento klasifikační systém (také známý jako OCCS) a je navržen k tomu, aby pomohl organizacím s tříděním a vyhledáváním informací o produktech a je vhodný k mnoha použitím při organizaci katalogů a knihoven materiálů, dat o produktech a jejich použití v projektech, k zajištění klasifikační struktury pro elektronické databáze. Zahrnuje v sobě jiné existující systémy, které jsou používány jako základ mnoha Omniclass tabulek (byly inkorporovány do Omniclass), např. MasterFormat pro práce, Uniformat pro prvky a EPIC (Electronic Product Information Cooperation) pro strukturování výrobku. Rámec pochází z OmniClass 1.0 Tabulka 23, která se konkrétně zabývá klasifikací stavebních výrobků, což mohou být individuální výrobky, či výrobky složené z mnoha částí (jiných výrobků) anebo samostatné funkční systémy. Nejvyšší souhrnná hladina kódů zahrnuje:

• 23.15.00.00 – Výrobky pro utility a dopravu (Utility and Transportation Construction Products)
• 23.20.00.00 – Výrobky všeobecného použití a povrchové výrobky (General Purpose Construction Accessories and Surfacing Products)
• 23.25.00.00 – Výplňové a oddělovací produkty (Structural and Space Division Products)
• 23.30.00.00 – Otvory, pasáže, zabezpečení (Openings, Passages, Protection)
• 23.35.00.00 – Krytiny, obklady a povrchové úpravy (Covering, Cladding, and Finishes)
• 23.40.00.00 – Zařízení a vybavení (Equipment and Furnishings)
• 23.45.00.00 – Sanitární výrobky, praní a čistění (Sanitary, Laundry, and Cleaning Equipment)
• 23.50.00.00 – Dopravníkové systémy a manipulace s materiálem (Conveying Systems & Material Handling)
• 23.55.00.00 – Individuálně zhotovené struktury (Manufactured Structures)
• 23.60.00.00 – Služby všeobecného účelu (General Purpose: Services)
• 23.65.00.00 – Dodávky a distribuce kapalin a plynů (Supply and Distribution of Liquids and Gases)
• 23.70.00.00 – Odpadové hospodářství (Waste Management)
• 23.75.00.00 – Řízení klimatizace (Climate Control (HVAC))
• 23.80.00.00 – Silnoproud a osvětlení (Electric Power and Lighting)
• 23.85.00.00 – Informace a komunikace (Information and Communication)

Příkladem, jak lze využít Omniclass k nalezení rodiny, je AutodeskSeek web
http://seek.autodesk.com/taxbrowse.htm?category=std%3Aoc1amp;full=false.

Další informace o Omniclass jsou dostupné na http://www.omniclass.org.

Omniclass a National CAD standard (vdávané organizací CSI) se staly součástí v roce 2012 vydaných NBIMS (National BIM standards) organizací BuildingSmart – www.buildingsmart.org

MasterFormat 2004

MasterFormat je historicky nejstarší ze specifikací stavebních prací používaných v USA a Kanadě. Vydali jej Construction Specifications Institute (CSI) a Construction Specifications Canada (CSC). Specifikace MasterFormat jsou součástí novějšího Omniclass. Obsahuje očíslované tituly klasifikovaných výsledků práce nebo stavebních postupů, sloužících především k organizování specifikací, příruček a detailních informací o projektu, stejně jako umožňují formovat zápis specifikace návrhu. Poskytuje standardizovaný způsob ukládání a načítání seznamu, názvy a čísla oddílů pro organizaci dat o požadavky na konstrukci, data o produktech a aktivitách. To usnadňuje komunikaci mezi architekty, rozpočtáři, smluvními partnery a dodavateli.

Příklady, jak využít MasterFormatu k nalezení rodiny produktů, je možné nalézt on-line na webu Autodesk Seek http://seek.autodesk.com/taxbrowse.htm?category=std%3Amf04&full=false

UniFormat

UniFormat je metodou, jak uspořádat stavební informace do standardních schémat a sekvencí založených na standardních stavebních elementech (prvcích), včetně prvků individuálně navržených, anebo částí vybavení charakterizované funkcí, bez ohledu na materiály a funkce používané v konstrukci. Stavení elementy jsou zde nazývány systémy anebo sestavení a tvoří základy tabulky 21 Omniclass klasifikace. A opět můžeme příklad, jak použít Uniformat k vyhledání rodin, nalézt na Autodesk Seek http://seek.autodesk.com/taxbrowse.htm?category=std%3Auniformat&full=false. Další informace o Uniformat jsou dostupné na webu CSI.

ACMM2

ACMM2 je druhým vydáním australského klasifikačního systému publikovaného Australian Institute of Quantity Surveyors. Jedná se o tří úrovňovou klasifikaci, převážně určenou k cenovým analýzám. Na první úrovni jsou umístěny standardní elementy, pomocí nichž jsou umožněny analýzy nákladů, usnadněno plánování a proveden odhadnout budoucí výstavby, na základě historických dat vybudovaných na základě srovnávacích dat z různých projektů. Prvek je částí projektu, který splňuje konkrétní fyzické účely, bez ohledu na konstrukci a specifikace (např. vnější stěny, klimatizaci a komunikace). Aby mohly být sestaveny podrobnější informace o nákladech, je vystavěn hierarchický systém, který je na nižších dvou úrovních, nazývaný dílčí prvky a dílčí prvky divize. Čtvrtá úroveň je systémem předpokládaná systémem, a je určená pro specifika daného projektu. Dílčí prvky jsou součástí prvků a jsou fyzicky a rozměrově nezávislé a v peněžním vyjádření oddělitelné. Dílčí prvky divize jsou části dílčích prvků a obecně popisují typ systému či identifikovatelné části práce nebo zařízení nebo součástí.

Uniclass

Ve Velké Británii používají systém klasifikace produkce Uniclass od r. 1997, kdy byl zveřejněn skupinou CPIC (Construction Project Information Committee). V roce 2013 byla vydána druhá verze tohoto klasifikačního systému Uniclass2. Hlavní změnou byla redukce z původních 15 tabulek na 7, i když další mohou být přidány. Současným systémem klasifikace pro stavební sektor je dnes v ostrovním království právě Uniclass 2. Ubniclass 2 lze snadno používat jako klasifikační systém pro COBie. Další informace o Uniclass je možné získat na http://www.cpic.org.uk/en/publications/uniclass-listing.cfm.

COBie (Construction Operations Building Information Exchange)

COBie je na výrobcích software nezávislý datový standard, který specifikuje a určuje způsob formátování dat návrhu stavby, ale i výstavby (zhotovení, předání do provozu,…), takže je lze využít také pro CAFM software. COBie popisuje nejen proces shromažďování, ale i ověřování dat a výsledná množina dat pak obsahuje požadovaná data. Konkrétní obsah COBie závisí na fázi projektu a míře detailu, v němž se projekt nachází. COBie se během návrhu stavby zaměřuje na prostory, plochy a zóny, dále stavební výrobky, zařízení a systémy. COBie během výstavby (zhotovení) se zaměřuje na výběr a instalaci produktů a zařízení. COBie ve fázi uvedení do provozu zachycuje skutečné provedení.

COBie je systém pro sběr informací při návrhu stavby a jejím zhotovení, které mohou být použity pro účely Facility Managementu, včetně správy budov, provozu a údržby. Klíčovým prvkem systému jsou předem formátované tabulky aplikace Excel, které jsou používány k zaznamenání všech výše uvedených informací. COBie standardizuje způsoby předávání dat mezi účastníky výstavby a eliminuje tím aktuálně složité procesy založené dnes na přenosu obrovského množství dat na papíru. COBie snižuje náklady spojené s pořizováním dat skutečného provedení, čímž pomáhá snižovat náklady na pořízení dat.

Více informací o COBie je možné získat na http://www.wbdg.org/resources/cobie.php a na webu organizace buildingSMARTalliance http://www.buildingsmartalliance.org/index.php/projects/cobie.

Drafty průvodce COBie lze oponovat a diskutovat na fóru http://forums.buildingsmartalliance.org/.

BCIS4 (Building Cost Information Service) 2012 (UK)

Principy, instrukce, prvky a definice BCIS jsou popsány uvnitř tzv. „Základního standardního formuláře pro analýzu nákladů (Elemental Standard Form of Cost Analysis)“, který je obsažen ve 4. vydání BCIS (Building Cost Information Service) vydaného Britským Královským institutem (Royal Institute of Charted Surveyors – RICS). Tato publikace obsahuje příklad formulářů určených pro nákladovou analýzu, popisuje BCIS základní XML schéma a program pro nákladovou analýzu.

Hlavním cílem nákladové analýzy je poskytnout data, která umožní porovnání nákladů, za nichž lze dosáhnout funkcí v konkrétní budově tohoto projektu s těmi náklady, za nichž bylo shodných funkcí dosaženo v jiných projektech. Je to nákladová analýza založená na porovnání nákladů jednotlivých elementů. Za prvek je v kontextu analýzy nákladů považována velká fyzická část budovy, která plní specifickou funkci, anebo funkce bez ohledu na její návrh, specifikaci nebo konstrukci. Analýzu nákladů lze provádět na různých úrovních detailu ve vztahu k návrhu anebo realizaci. Všeobecné náklady vztažené na jednotku plochy anebo objemu jsou nutné v úvodních stadiích projektu a postupně se vzrůstajícím počtem elementů a se vzrůstající mírou detailu, s níž jsou modelovány, dávají stále přesnější odhad výše nákladů.

Závěrem

Žádný z klasifikačních systémů není stejně dobře použitelný pro všechny typy staveb. Klasifikace produkce je používaná dlouhé roky, většinou tvoří osvědčený systém, na jehož bázi jsou stavební náklady strukturovány a mohou být porovnávány. Výkazy výměr včetně klasifikace prvků jsou však jenom jednou částí problematiky odhadu nákladů v různých fázích životního cyklu. Jaké programové vybavení lze používat i pro určení ceny dané produkce, se budeme snažit popsat ve druhé části článku.