Tísňové informování obyvatelstva v České republice

Ačkoli v době, kdy na jaře roku 2020 vznikal tento článek, bylo již značnou dobu těžiště komunikace orgánů veřejné správy s občany položeno na řízení a řešení protipandemických opatření a související problematiku, neměli bychom zapomínat, že „klasické“ hrozby pro životy, zdraví a majetek obyvatelstva i pro další hodnoty „nejsou v karanténě“ a kdykoli se mohou projevit. Cílem článku je seznámit čtenáře s pojmem „tísňové informování obyvatelstva“ jako jedním z důležitých opatření ochrany obyvatelstva v České republice a nedílnou součástí všech komunikačních toků od orgánů veřejné správy k obyvatelstvu ohroženému následky možných mimořádných událostí.

Vzhledem k rozsahu a komplexnosti problematiky tísňového informování obyvatelstva nelze v rozsahu časopiseckého článku podrobněji reflektovat a probrat všechny jeho aspekty. Proto je pozornost v článku zaměřena především na technickou oblast realizace procesu tísňového informování obyvatelstva a specifické podmínky jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV). Vzhledem k především informativnímu a popularizačnímu charakteru článku mohou být některé části textu poněkud zjednodušeny, není to však na úkor jejich správnosti.

1 Tísňová informace, tísňové informování obyvatelstva

Pojem „tísňová informace“ vyplývá z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., § 10 [1]. Právní předpis k poskytování tísňových informací stanoví: (1) Tísňovou informací se obyvatelstvu sdělují údaje o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé mimořádné události (MU) a údaje o opatřeních k ochraně obyvatelstva. (2) K poskytování tísňové informace se využívá koncových prvků varování, které jsou vybaveny modulem pro vysílání hlasové informace, a všech hromadných informačních prostředků. (3) Tísňová informace je předávaná bezodkladně po vyhlášení varovného signálu.

Varovný signál, uvedený ve vyhlášce, je základní a hlavní formou varovné informace poskytovanou JSVV a jeho koncovými prvky varování. Z uvedeného vyplývá, že pojmy „tísňová informace“ a „tísňové informování obyvatelstva“ jsou vždy spojeny s varováním obyvatelstva varovným signálem, tedy s varováním obyvatelstva v podmínkách JSVV. Proces tísňového informování obyvatelstva však může být a v praxi i bude realizován nejen v podmínkách JSVV, ale i mimo něj.

Schéma toku varovných a tísňových informací a možností jejich předávání v JSVV jednotlivými kategoriemi koncových prvků varování i mimo JSVV

Tísňové informace jsou poskytovány a obyvatelstvu předávány procesem tísňového informování obyvatelstva. V současnosti není jedna celostátně platná a závazná definice tohoto pojmu. Proto je možné pojem účelově definovat, přičemž lze vyjít z různých náhledů a definice je možné zpracovat s různou šířkou pojetí. Zřejmě v nejužším pojetí by bylo možné pojem definovat jako „proces poskytnutí a předání tísňové informace“. V širším pojetí pojmu se ujala a v širokém spektru odborné veřejnosti je užívána definice ve stylu: Tísňové informování obyvatelstva je komplexní souhrn organizačních, technických a provozních opatření, jejichž cílem je včasné poskytnutí a předání tísňové informace o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé MU a údaje o opatřeních k ochraně obyvatelstva.

Při srovnání uvedené definice tísňového informování obyvatelstva s obdobně koncipovanou definicí varování obyvatelstva vyplyne, že oba procesy jsou založeny na předání informací (varovné informace, tísňové informace), které mají společnou podstatu, a proto i těsnou vzájemnou vazbu. Z toho důvodu se v praxi vžil pojem „varování a tísňové informování obyvatelstva“. Tento souhrnný pojem dobře vystihuje nejen společnou podstatu obou kategorií informací, ale reflektuje i jejich praktickou vazbu a pořadí jejich předávání. Na varování a tísňové informování obyvatelstva navazuje komunikace orgánů veřejné správy s ohroženým obyvatelstvem při řízení realizace ochranných opatření, a to až do odstranění následků MU a navození normálního stavu.

Tísňové informace mohou být poskytovány v různých formách a tísňové informování obyvatelstva může být realizováno širokou škálou prostředků, zařízení, systémů a způsobů.

V zásadě mohou být tísňové informace ve formě audiální (přijímané sluchem), formě vizuální (přijímané zrakem) a formách kombinovaných. Audiální forma tísňových informací bude nejčastěji založená na živém nebo předem nahraném mluveném slovu (verbální forma tísňových informací). Audiální forma je formou dominantní nejen při tísňovém informování obyvatelstva realizovaném v podmínkách JSVV, ale i mimo něj. Toto specifické postavení je možné zdůvodnit řadou argumentů. Vizuální forma tísňových informací může vycházet z různě zpracovaných textů, piktogramů apod. Vizuální forma se s úspěchem může uplatnit zejména v případech, kdy by i pro otologicky „normální“ obyvatelstvo byla kvalita recepce audiální formy tísňové informace výrazně snížena, či dokonce znemožněna, například z důvodu značného hluku prostředí. V některých případech mohou být uvedené základní formy rozšířeny a doplněny formami dalšími. Jako příklad je možné uvést formu taktilní (přijímanou hmatem). Taktilní forma se může výhodně uplatnit například při návěštění předávaných tísňových informací zpracovaných jako SMS textové zprávy osobám se sluchovým postižením.

Na tísňové informování obyvatelstva je možné klást celou řadu požadavků, které by pro funkčnost a účinnost celého procesu měly být splněny. Mezi nejdůležitějšími požadavky budou optimální včasnost poskytnutí tísňové informace v případě hrozící nebo již vzniklé MU, rychlost a spolehlivost předání tísňové informace co největšímu počtu ohrožených obyvatel (resp. obyvatelstva v ohrožených lokalitách), věcná správnost, autorita a obsahová srozumitelnost tísňové informace. Pokud bude podrobněji reagováno na požadavek rychlosti a spolehlivosti předání tísňové informace, potom právě již vzpomenutá šíře využitelných prostředků, zařízení, systémů a způsobů a pluralita jejich využití v kontextu s charakterem konkrétní MU a řešením komunikačních toků během ní k naplnění tohoto požadavku významně přispívá. Další požadavky budou vyplývat z konkrétně využité formy tísňové informace. U audiální formy to bude především požadavek akustické srozumitelnosti tísňové informace.

2 Tísňové informování obyvatelstva v podmínkách JSVV

Elektronické koncové prvky varování JSVV, elektronické sirény a místní informační systémy zařazené do JSVV jsou v současné době považovány za základní a hlavní prostředek předávání tísňových informací obyvatelstvu. V dubnu 2020 bylo v provozu více než 1 760 elektronických sirén a více než 2 160 místních informačních systémů. Pro úplnost počtů dodejme, že ve stejné době bylo v provozu něco přes 4 600 dálkově ovládaných elektromechanických rotačních sirén, tyto se však samozřejmě na tísňovém informování nikterak nepodílejí.

Elektronické koncové prvky varování JSVV, které stojí na počátku procesu tísňového informování obyvatelstva, mohou předání tísňových informací rea­lizovat několika dále popsanými způsoby.

2.1 Verbální informace

V prvé řadě – ve smyslu časovém i z hlediska praktického významu – jsou reprodukovány tzv. verbální informace. Standardní verbální informace: Všeobecná výstraha, Nebezpečí zátopové vlny, Chemická havárie a Radiační havárie jsou reprodukovány bezprostředně po konci reprodukce varovného signálu, tím naplňují požadavek vyhlášky i požadavky další, zároveň prakticky otevírají celou informační a komunikační kampaň směrem k ohroženému obyvatelstvu. Obsah znění verbálních informací se skládá z části deskriptivní a části performativní. Deskriptivní část popisující charakter hrozby je obsažena dvakrát. To výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že informace bude přijata a i z jejího fragmentu mohou příjemci včas zahájit realizaci kvalifikovaných ochranných opatření.

Od roku 2008 může být v elektronických koncových prvcích varování uloženo až pět verbálních informací zpracovaných podle požadavků HZS krajů; tyto mohou mít podle svého obsahu – znění rovněž charakter tísňových informací. Pro doplnění budiž ještě dodáno, že v elektronických koncových prvcích varování je uložena i verbální informace Konec poplachu sloužící pro odvolání ohrožení obyvatelstva.

Obsah verbálních informací ukládaných do paměti elektronických koncových prvků varování je standardizován dokumentem „Technické požadavky na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění“ v aktuálním znění [2]. Nahrávky verbálních informací jsou variantně zpracovány v ženském a mužském hlasu. O používání příslušné varianty na území kraje rozhodují HZS krajů.
Varovný signál lze spolu s následující verbální informací odpovídající charakteru MU aktivovat dálkově ze zadávacích terminálů JSVV umístěných na operačních a informačních střediscích organizací se vstupem do JSVV, místně­ovládacími prvky umístěnými na vlastním elektronickém koncovém prvku varování, případně dalšími technickými způsoby. Dálkové ovládání umožňuje velice rychlou aktivaci varování a tísňového informování v ohrožených lokalitách, bez ohledu na jejich velikost. Místní ovládání je typické zejména pro místní informační systémy využívané jako městské/obecní/objektové rozhlasy a je plně v kompetencích jejich provozovatelů – uživatelů.

2.2 Hlášení mikrofonem a mobilním telefonem

Dalším technicky možným a provozně významným způsobem poskytování – předávání tísňových informací je přímé hlášení prostřednictvím mikrofonu. Tento způsob je typický hlavně pro místní informační systémy. Technická řešení přímého mikrofonního hlášení umožňují provozovatelům – uživatelům místních informačních systémů poměrně komfortní, kvalitní a spolehlivou práci, koncová místa ozvučení místních informačních systémů principiálně zajišťují kvalitní akustické pokrytí zabezpečovaných lokalit, a tudíž srozumitelnost hlášení. Hlavním přínosem přímých mikrofonních hlášení je možnost poskytovat obyvatelstvu tísňové informace časově a obsahově přesně na míru MU. Kombinací principu uložených verbálních informací a přímého mikrofonního hlášení je schopnost místních informačních systémů ukládat mikrofonem zpracované informace do audio souborů uložených v jejich paměti. Takto připravená hlášení je podle potřeby možné aktivovat v režimu místního ovládání.

V současnosti prakticky všechny typy místních informačních systémů zavedených v JSVV disponují GSM technologiemi umožňujícími přímé hovorové vstupy z mobilních telefonů oprávněných osob. To umožnuje zejména orgánům měst/obcí okamžité informační vstupy do zařízení a včasné poskytování a rychlé předávání tísňových informací. Nedílnou součástí GSM technologie je zabezpečení místního informačního systému před vstupy nepovolaných osob.

U elektronických sirén implementaci GSM technologie zatím nabízí jenom jeden výrobce. Proto je možné problematiku hovorových prostupů z mobilních telefonů považovat za prakticky okrajovou záležitost.

2.3 Retranslace rozhlasového vysílání

Prakticky nevyužívaným způsobem je zabezpečení předávání – retranslace vybraných tísňových informací aktuálně šířených rozhlasovým vysíláním elektronickými koncovými prvky varování obyvatelstvu, které z nějakých důvodů nemá možnost sledovat toto rozhlasové vysílání přímo z rozhlasových přijímačů.

Standardní součástí elektronických koncových prvků varování zaváděných do JSVV od roku 2008 je modul rozhlasového přijímače naladěného na kmitočet rozhlasové stanice, se kterou je v dané lokalitě dohovor o provádění tísňového informování obyvatelstva. Ke sjednání dohovorů lze v současné době využít několika platných právních předpisů. Aktivace a deaktivace rozhlasových modulů elektronických koncových prvků varování by zřejmě byla realizována především dálkově ze zadávacích terminálů JSVV, i když je ji možné provádět i místní obsluhou. Vzhledem k relativní provozní složitosti popisovaného způsobu šíření tísňových informací je vhodné s rozhlasovým studiem probrat metodické provozní postupy součinnosti s obsluhou zadávacích terminálů JSVV. Při výcviku obsluh zadávacích terminálů JSVV je potřebné věnovat této modelové úloze potřebnou pozornost (pozn.: výcvik a další obdobné aktivity je povoleno provádět výhradně na trenažérových zadávacích terminálech).

Hlášení z rozhlasového studia lze popsat dvěma principiálně možnými řešeními. První řešení spočívá v přímém hlasatelském vstupu z rozhlasového studia, zpravidla s využitím předem připravených a studiu předaných materiálů, podle situace aktualizovaných před hlášením. Druhým řešením může být telefonní hovorový prostup z místa, ze kterého jsou poskytovány tísňové informace, zprostředkovaný technologií rozhlasového studia a šířený jako rozhlasové vysílání.

2.4 Vizuální informační panely

Mezi lety 2008 až 2014 několik společností experimentovalo se zařízeními, pro která se vžil pojem „vizuální informační panely“ nebo také „informační panely“. V principu jde o zařízení, která standardní varovné a tísňové informace JSVV převádí do vizuální formy, nejčastěji do podoby textu, někdy doplněného piktogramy. Text informace je zobrazován na jedno i víceřádkových LED displejích různých rozměrů. V pokročilejších řešeních by bylo možné (alespoň hypoteticky) využívat i velké displeje v prostorách dopravních systémů atd. Smyslem využívání textu namísto zvuku byla eliminace možných ztrát audiální informace v místech se značnou hlukovou expozicí či místech neumožňujících kvalitní akustické pokrytí, dále byly zohledněny názory na možnosti předávání varovných a tísňových informací sluchově postiženým osobám.

Z hlediska konstrukčního pojetí a řešení lze vizuální informační panely rozdělit na zařízení integrovaná do místních informačních systémů a zařízení samostatná. Integrované vizuální informační panely využívají část funkcionalit místních informačních systémů a slouží k předávání vizuálních informací více méně synchronně s koncovými místy ozvučení místních informačních systémů. V této konstrukční verzi byly přednostně zamýšleny pro umístění v interiérech úřadů a dalších veřejných budovách. V tomto pojetí se dostaly i do praxe, byť ve velmi malém počtu instalací. Samostatné vizuální informační panely byly koncipovány jako samostatné koncové prvky JSVV. Byť jejich prototypy splňovaly technické požadavky dané standardy JSVV, do praxe se nikdy nedostaly.

U všech řešení vizuálních informačních panelů je nutné kromě splnění technických požadavků velice důsledně dbát na vhodný převod informací z JSVV na text, a to i v kontextu s umístěním vizuálního informačního panelu. Při nevhodném řešení převodu by totiž nejenže nebyl naplněn ochranný účel informace, ale například v objektu by mohlo dojít k panice či jiným nežádoucím jevům.

3 Některé způsoby tísňového informování obyvatelstva mimo JSVV

Jak již bylo uvedeno, tísňové informování obyvatelstva je primárně spojeno s varováním obyvatelstva varovným signálem z koncových prvků varování JSVV a bude koncovými prvky varování i realizováno. Avšak vedle nich může být a též zpravidla bude realizováno i širokou škálou prostředků, zařízení, systémů a způsobů. O některých z nich je referováno v tomto článku v konkrétních souvislostech s probíranou tématikou (rozhlasové vysílání, osobní vyhlášení).

Z prostředků a zařízení umožňujících předávání tísňových informací obyvatelstvu v ohrožených lokalitách budou v dalším textu článku rozebrány místní informační systémy nezařazené do JSVV, mobilní technologie a internetové technologie.

I místní informační systémy, které nesplňují technické požadavky pro připojení do JSVV, se mohou zapojovat do tísňového informování obyvatelstva a vzhledem k jejich počtu mohou pokrýt velikou část populace na území České republiky. Jako městské/obecní/objektové rozhlasy budou provozovány zejména v režimu přímého hlášení prostřednictvím mikrofonu.

„Klasikou“ využití mobilních technologií pro tísňové informování obyvatelstva je rozesílání SMS textových zpráv. Systémy pro rozesílání SMS textových zpráv mohou pracovat ve dvou základních principech. Princip první, v České republice využívaný celou řadou měst a obcí, je založen na databázích telefonních čísel příjemců zpráv s tísňovými informacemi. Byť je toto řešení relativně jednodušší než řešení podle principu druhého, a tudíž poměrně jednoduše dostupné i pro malé provozovatele, jeho jistým úskalím je správa databází čísel. Pokud přihlášení příjemci neaktualizují svá telefonní čísla při jejich změnách či se neodhlásí při přestěhování apod., může se stát, že v databázi bude až 50 % nefunkčních čísel (praktický poznatek z několika měst). Druhý základní princip využívá faktu, že systémy mobilních operátorů znají telefonní čísla přístrojů v okruhu signálového pokrytí jednotlivými buňkami základnových stanic. Bylo­li by potřeba, informace by byly šířeny na všechny telefony v buňkách na ohroženém území. Toto řešení vyžaduje úzkou vazbu s mobilními operátory a jejich technologiemi. Tuto část lze doplnit informací, že stále významnější roli v tísňovém informování obyvatelstva budou s postupem času hrát specializované aplikace pro mobilní zařízení.

Internet je bezesporu informačním fenoménem dneška (a o to více budoucnosti) a v současnosti by bylo zřejmě obtížné najít oblast, která není prostředím internetu a jeho technologiemi poznamenána a ovlivněna. Pro tísňové informování obyvatelstva, a to nejen mladé generace, jak se někdy uvádí, je možné využívat sociálních sítí a v řadě míst České republiky se již tak činí. Sice starší, avšak stále ještě zajímavou, je technologie RSS (Really ­Simple ­Syndication) informačních kanálů. RSS informační kanály umožňují svým provozovatelům ukládat informace jimi zpracované, v tomto případě informace tísňové, na servery a příjemci se k informacím dostávají prostřednictvím programů ve svých počítačích nebo mobilních zařízeních, tzv. RSS čteček. Na pracovišti varování obyvatelstva Institutu ochrany obyvatelstva (IOO) byl navržen, vyvinut a úspěšně otestován editor tísňových informací pro RSS informační kanály s názvem ETIRSS. Editor, určený především pro využívání obcemi, pracuje s předdefinovanými texty tísňových informací zpracovaných v rozsahu v místě analyzovaných hrozeb a tyto texty před odesláním do internetu umožňuje editačně upravit podle aktuální situace. Současně s testováním editoru a serverové technologie byly získány i dílčí zkušenosti s některými typy RSS čteček, byť to nebylo součástí projektu. Po vyhodnocení projektu bylo konstatováno, že technologie RSS informačních kanálů může při používání obcemi plnit úlohu jednoho z alternativních systémů tísňového informování obyvatelstva, byť je podmíněna, zejména na straně příjemců, s některými konkrétními požadavky při instalaci a provozu RSS čteček. Programová aplikace ETIRSS ve formě funkčního modelu v současnosti slouží zejména jako praktická prezentace možností využití RSS informačních kanálů pro šíření tísňových informací a vizualizační a funkcionální podklad pro vývoj aplikací RSS editorů a RSS čteček určených pro využívání v obcích, případně i v dalších organizacích a institucích veřejné správy.

4 Tísňové informování osob se sluchovým postižením

Čas od času bývají v souvislosti s varováním a tísňovým informováním obyvatelstva v podmínkách JSVV (ale i mimo něj) diskutovány možnosti předávání varovných a tísňových informací osobám se sluchovým postižením. K tomu lze uvést, byť snad poněkud nadneseně, že kolik je sluchově postižených osob, tolik je typů a stupňů sluchových postižení. Proto není možné podat jednoduché a univerzálně fungující odpovědi. Platné právní předpisy a normy definují sluchové postižení z hlediska zdravotních a sociálních důsledků pro postižené osoby. Čistě medicínský náhled je dán hodnocením ztráty sluchu a dělením na dvě základní skupiny: nedoslýchavé osoby (se stupněm slabé, střední a těžké sluchové ztráty) a neslyšící osoby. Sociální vymezení, v současnosti svým významem převažující, posuzuje vliv postižení na praktický život postižené osoby. Rozdělení osob na nedoslýchavé a neslyšící reflektuje zejména schopnost/neschopnost postižených osob po přijetí různých opatření (zejména používání technických kompenzačních prostředků) přijímat audiální informace v té míře, že jsou schopny/neschopny komunikovat mluvenou řečí. Při sociálním hodnocení stupně postižení hrají velkou roli i individuální faktory psychické, sociální a další, přičemž hodnocení založené na sebehodnocení postižené osoby i posudků z jejího okolí je vždy subjektivní. Účelem této pasáže je i na úrovni nejzákladnějšího a relativně laického pohledu na problematiku navést na myšlenku, že se v kategorii sluchově postižených osob nalézá široká škála rozdílných stupňů postižení, různých úrovní jeho technické kompenzace a různých stupňů jeho medicínské eliminace i negativních dopadů v praktickém životě.

4.1 Vybrané možnosti tísňového informování v podmínkách JSVV

Jako autorský příspěvek k vymezení pojmu „sluchově postižená osoba“ (sluchově postižené osoby) ve vztahu k varování a tísňovému informování v podmínkách JSVV byla na pracovišti varování obyvatelstva IOO zpracována účelová definice: Za sluchově postižené osoby je považována ta část obyvatelstva, která vinou svého zdravotního postižení není schopna v konkrétní akusticky pokryté lokalitě přijímat audiální informace z JSVV na takové úrovni, aby je mohla využívat pro ochranu zdraví, života a majetku, ačkoli je to pro ostatní obyvatelstvo nacházející se v dané lokalitě běžně možné. Definice postihuje nejen medicínský a sociální aspekt sluchového postižení, ale váže ho ke konkrétní lokalitě a konkrétnímu stavu jejího akustického pokrytí z JSVV, a to v relaci s většinovým „zdravým“ obyvatelstvem a běžnými příjmovými podmínkami. Aplikace definice do teorie a praxe JSVV by měla umožnit cílené a účelné směrování opatření prováděných v JSVV ve prospěch sluchově postižených osob. Zároveň by však měla eliminovat výpadky příjmu informací vlivem krátkodobých a mimořádných okolností: atypického hluku, extrémních meteorologických podmínek apod.

Místní informační systémy ­mají poměrně dobrý principiální potenciál pro zkvalitňování podmínek příjmu tísňových informací osobami se sluchovým postižením, přitom je možné jít nejméně dvěma směry. V prvním jde o zkvalitňování akustického pokrytí zabezpečovaných lokalit optimalizací umístění koncových míst ozvučení a optimalizace hlasitosti jejich reprodukce ve vztahu k v místě typickému hluku prostředí, charakteru zástavby, překážek apod. Dále je potřebné používat akusticky kvalitní a obsahově a hlasatelsky správné nahrávky verbálních informací a předem nahraných hlášení. Při přímých hlášeních je potřebné dodržovat doporučené hlasatelské zásady. V místech, kde není technicky možné či ekonomické namontovat větší počet standardních koncových míst ozvučení, je možné zvážit nasazení venkovních přijímačů – bezdrátových hlásičů vyššího výkonu, nebo integraci místního informačního systému s elektronickými sirénami. Principiálně výhodné akustické vlastnosti místních informačních systémů mohou být při vhodném návrhu ozvučení, kvalitní montáži i při správném provozu ještě posíleny, čímž se může zlepšit kvalita reprodukce nejen pro osoby s lehčími formami sluchového postižení a s kompenzačními pomůckami, ale i pro sluchově „zdravou“ populaci.

Druhým směrem je vybavování míst, kde osoby se sluchovým postižením žijí nebo kde se často zdržují, interními přijímači místního informačního systému. Tyto přijímače, často zvané bytové či domácí, umožňují dosažení kvalitního poslechu bez negativních vlivů zevního prostředí. Většina výrobců místních informačních systému vyrábí a nabízí domovní – bytové přijímače v různých technických úrovních, od přijímačů relativně jednoduchých, pro přímý poslech a napájení výhradně z elektrorozvodné sítě, až po přijímače se záznamníkem a zálohovaným napájením. Výstupy z domovních – bytových přijímačů je principiálně možné upravit a provozovat s kompenzačními pomůckami: vibračními indikátory reprodukce, zesilovači hlasitosti reprodukce atd. V informačních zdrojích se uvádí, že mnoho osob se sluchovým postižením má lepší slyšení na nižších kmitočtech akustického signálu, slyšení na vyšších kmitočtech bývá omezené, ne­li nemožné. Příkladem tohoto jevu je presbyakuze. Ztráta slyšení vyšších kmitočtů má zásadně negativní vliv na srozumitelnost mluveného slova. V takových případech je možné zvážit vývoj domovních – bytových přijímačů se zesilovači s tónovou korekcí k výraznějšímu zesílení vyšších kmitočtů. Správnému příjmu informace může napomáhat i funkce pro záznam a opakovanou reprodukci informace.

O vizuálních informačních panelech, které díky vizualizaci informací odstraňují problémy příjmu standardních, tedy akustických, informací JSVV osobami se sluchovým postižením, bylo již referováno v bodu 2.4 tohoto článku.

4.2 Osobní předání tísňových informací s využitím QR kódu

V celé možné škále způsobů tísňového informování osob se sluchovým postižením mimo JSVV patří osobní předání tísňových informací k základním způsobům. Někdy může být v kontextu s charakterem MU a jí vyvolanou situací způsobem jediným možným a efektivním. I tento zdánlivě netechnický způsob je možné díky využití současných běžně využívaných zařízení zefektivnit a zkvalitnit ku prospěchu příjemců informací. Příkladem toho může být využívání QR kódu. Na pracovišti varování obyvatelstva IOO byly ověřovány možnosti využitelnosti QR kódu pro tísňové informování obyvatelstva obecně a zejména pro tísňové informování vybraných specifických cílových skupin tísňového informování, jakými jsou kromě jiných i osoby se sluchovým postižením. Možnost využívání QR kódu je opřena zejména o jednoduchost převodu tísňových informací v textové formě do formátu QR kódu, snadné přijetí QR kódu do mobilních zařízení informovaných osob a jeho významně úspěšný převod zpět do textu tzv. čtečkami QR kódu, možnost další práce s textem v mobilním zařízení atd.

Jako praktický nosič QR kódu byly navrženy a na úrovni experimentálního prototypu zpracovány komunikační karty. Komunikační karty slouží ve třech informačních úrovních. Základní informace o situaci a ochranných opatřeních jsou předtištěny ve formě krátkých a stručných textů (zpravidla v délce jedné věty). Informační nadstavbou nad tištěnými texty jsou natištěné QR kódy s URL adresou a s doplňkovým instrukčním a návěstním textem a QR kódy s úplným informačním textem. Třetí komunikační úrovní by měl být (mohl být) psaný text přinášející aktuální informace, které nelze předem konkrétně připravit, například časy apod. a/nebo reagující na aktuálně vzniklou specifickou situaci u příjemce informací, jeho dotazy atd.

Závěr

Varování a tísňové informování obyvatelstva mají zásadní místo v rámci komplexu opatření ochrany obyvatelstva. Zahajují celý proces komunikace orgánů veřejné správy s obyvatelstvem v ohrožení při řízení realizace ochranných opatření, a tak již v počátku MU umožňují minimalizovat jejich negativní dopady na životy, zdraví a majetek obyvatelstva a další hodnoty.

Problematika tísňového informování obyvatelstva je v teoretických základech i v praktické aplikaci široká a rozhodně i zajímavá. Na pracovišti varování obyvatelstva IOO je tísňovému informování obyvatelstva dlouhodobě věnována pozornost v rámci celého spektra odborných a vzdělávacích aktivit. Z výstupů publikační činnosti mohou zájemci o problematiku tísňového informování obyvatelstva nalézt některé další informace a názory v článcích publikovaných v časopisu The Science for Population Protection. Konkrétně jde o číslo/ročník: 1/2016 (Základy tísňového informování obyvatelstva), 2/2016 (Editor tísňových informací pro RSS kanály), 1/2017 (Vybrané možnosti varování a tísňového informování sluchově postižených osob), 1/2018 (Ověřování QR kódu a komunikační karty). Archiv článků je dostupný na http://www.population-protection.eu/archiv.php. Další poznatky a informace je možné získat v rámci vzdělávacích akcí pořádaných na pracovišti i při individuálních konzultačních aktivitách.

V samém závěru článku je vhodné poznamenat, že sebelépe organizačně, technicky a provozně připravené a v případech nutnosti provedené varování a tísňové informování obyvatelstva zčásti či zcela ztrácí na účinnosti, pokud na varovné a tísňové informace nebude ohrožené obyvatelstvo včas a kvalifikovaně reagovat a nebude schopné zahájit a správně realizovat potřebná ochranná opatření.

Literatura

1. Česká republika. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 133.
2. Česká republika. 15. Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 15. 4. 2008 k realizaci technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění (čj.: MV-24666-1/PO-2008 ze dne 15. dubna 2008). In: Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV­-GŘ HZS ČR, 2008, ročník 2008, částka 24.
   Změna č. 1 „Technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění“ (čj.: MV-15523-1/PO-2009 ze dne 20. března 2009). In: Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV­-GŘ HZS ČR, 2009, ročník 2009, částka 13.