Ing. Roman Jirák, Ph.D.

Recenzovaný Výpočty součinitelů prostupu tepla U_cw lehkých obvodových plášťů patří mezi složitější tepelnětechnické výpočty konstrukcí ve stavebnictví. Vzhledem k trendu stále se zvětšujících prosklených ploch na obálce budovy mají lehké obvodové pláště výrazný vliv na tepelné chování budov a v neposlední řadě také na splňování požadavků na energetickou náročnost budov.

Článek si klade za cíl vyvinout jednoduchou použitelnou metodiku pro stanovení resp. odhad teplotního faktoru v nejkritičtějším místě okenních konstrukcí, kterou je zasklívací spára. Minulý článek ukázal zjednodušenou metodiku pro stanovení f_Rsi na charakteristickém průřezu rámu. Protože však nejkritičtější místo se vyskytuje v rohu zasklívací jednotky, bylo nutné vyvinout metodiku pro odhad teplotního faktoru v tomto místě.

Článek se zabývá vývojem metodiky, která by stanovila kvalitu konstrukce z pohledu kondenzace vodních par, a mohla tak projektantovi pomoci, bez složitých a nákladných výpočtů, vybrat vhodnou okenní konstrukci pro zabudování do daného objektu. Vzhledem k výsledkům experimentálních měření a matematicko-numerických simulací publikovaných předcházejících článků je nutné metodiku zaměřit na oblast zasklívací spáry v charakteristickém průřezu a v dalších publikacích i na oblast rohu zasklívací jednotky.

Tento příspěvek se zabývá časovým úsekem, kdy dochází v průběhu dne ke kondenzaci vodních par na vnitřním povrchu, a závažností tohoto jevu. Ke kondenzaci na povrchu konstrukce dochází v případě, že její povrch je ochlazen na nebo pod teplotu rosného bodu, který je funkcí teploty, relativní vlhkosti a atmosférického tlaku prostředí.

Shodu s požadavkem ČSN 720540-2 na teplotní faktor vnitřního povrchu je nutné ověřit u každé konstrukce otvorové výplně zvlášť. Zatím neexistují všeobecně platná pravidla, která určují, pro jakou konstrukci může být použit který okraj zasklívací jednotky.