Mgr. Petr Strejček, Ph.D. MBA

Dlouhodobá nedorozumění mezi Evropskou unií a Kremlem v oblasti energetické politiky vyústila v reálné kroky firmy Gazprom. Soustavná deklarace úmyslů Bruselu snižovat energetickou závislost na ruské firmě, legislativní podpory všech druhů energie a jiných alternativ k východnímu dodavateli, donutily ruské manažery k odvetným krokům.

Ukrajinská krize eskalovala v mnoho názorů a postojů, včetně výhružkami přerušení dodávek zemního plynu do EU, a to výhružkami jak ze strany Ukrajiny, tak upozorněním Gazpromu. Následující text se nesnaží reagovat přímo na nastalou situaci, naopak má ambici podívat se na problematiku energetického vztahu EU – RF jinou perspektivou. Autor se rozhodl po pečlivém a průběžně dlouhodobém studiu článků a výstupů firmy Gazprom utřídit texty do dvou hlavních okruhů (spotový trh, LNG a geopolitika) a podělit se s čtenáři o poznatky a ruské argumenty.

Zatímco je v České republice uvaleno „zatímní moratorium“ na těžbu ropy, nebo zemního plynu z břidlice , ve světě se pomalu nekonvenční způsob této produkce rozjíždí. Text popisuje a vysvětluje proces „břidlicové revoluce“ v USA a porovnává přístupy ke stejnému způsobu těžby ve více světových regionech a státech. Autor se v textu zamýšlí i nad splněním podmínek pro možnosti „exportu břidličných“ komodit globálně a nad důsledky rozšíření masivního vývozu nekonvenčního plynu a ropy.

Evropská energetická politika má dlouhou historii. Následující historický text cílevědomě vybírá důležité momenty v budování evropské energetické politiky, ve kterých hrozilo ohrožení bezpečnosti a ekonomických zájmů ES / EU.

V minulém roce ztratil Gazprom v dodávkách plynu pozici světové exportní jedničky. Nová, nekonvenční produkce břidlicového plynu v USA v roce 2012 přesáhla ruskou těžbu.

Po krizi v 70. letech 20. století se tehdejší Evropské společenství vyrovnalo s vysokou závislostí na ropě a organizaci OPEC. V současné době se EU ocitá v podobné závislosti na mnoha energetických komoditách dodávaných z Ruské federace. Text článku přibližuje problematiku závislosti EU na dodávkách zemního plynu z RF a představuje varietu nástrojů, kterými Brusel a členské státy efektivně proti jednostranné závislosti bojují.

Scramble for Africa je pojmem, kterým se nazývá období koloniálního dobývání afrického kontinentu mezi lety 1881 až 1914. Tehdejší evropské mocnosti pomocí armád obsazovaly území Afriky až do finální parcelace celého světadílu. Podobný je současný souboj Pobaltských zemí o prvenství ve vybudování vlastního LNG terminálu.

Recenzovaný Srovnání vývoje cen v 8 zemích EU ukazuje velmi zajímavá fakta. Např. pro běžnou českou domácnost se spotřebou 2,5-5 MWh/rok vzrostla cena elektřiny v roce 2011 na 229 % ceny roku 2001. Zatímco pro stejnou německou domácnost jen na 115 %. Přičemž současné ceny se velmi přiblížily (ČR 3,07, Německo 3,50 Kč/kWh).

Popis a vysvětlení dynamického vývoje elektroenergetického sektoru, který je příznačný pro některé ze zemí EU a jež vedl k významným cenovým pohybům. Na kterou složku ceny liberalizace působí, jaké je její intenzita a délka trvání? To jsou otázky, které se následující text pokusí objasnit.

Po rozpadu SSSR převzala RF veškeré diplomatické závazky směrem k Evropě. Nový vztah mezi Ruskou federací a Evropskou unií nevyvíjel zpočátku jednoduše a do dnešní podoby dospíval v postupných krocích. Jednání po roce 2000 problematizovala situace kolem uznání Kosova či rusko-gruzínský konflikt (2008).

Energetická charta má nyní 53 členů, z neevropských zemí například Austrálie, Japonsko, Kazachstán nebo Uzbekistán. Evropskou unii v Chartě zastupují Evropská společenství a Euratom. Dále existuje sekce 24 pozorovatelských států (například Kanada, Írán, Nigérie, Katar, USA nebo Venezuela) a 11 institucionálních pozorovatelů.

Ruská federace garantuje jednu třetinu dodávek zemního plynu do Evropské unie. Tento podíl má ve střednědobém horizontu narůst na jednu polovinu. To je ale mnohými kritiky zpochybňováno, především kvůli neotevírání nových ložisek a neinvestování do nových projektů. Jaký je skutečný stav těžby plynu v Rusku?