Mgr. Jan Labský

V předchozích částech tohoto článku bylo pojednáno o přípustnosti vyvlastnění i o náhradě za vyvlastnění. Třetí imanentní částí institutu vyvlastnění je proces, ve kterém se posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem vyžadované podmínky, včetně procesních, a je určována adekvátní náhrada.

Vyvlastnění je jedním z právních institutů, který ve společnosti dlouhodobě vzbuzuje silné emoce. V první části článku jsme se zabývali základními právními východisky institutu vyvlastnění, následující text pojednává o náhradě při vyvlastnění či omezení vlastnického práva a následně i o procesu vyvlastnění, včetně jeho soudního přezkumu.

Vyvlastnění je jedním z právních institutů, který ve společnosti dlouhodobě vzbuzuje silné emoce. Dvoudílný článek se v první části zabývá základními právními východisky institutu vyvlastnění a jeho přípustnosti a doplňuje tato východiska judikaturním výkladem českých soudů. V pokračování bude následně pojednáno o náhradě při vyvlastnění či omezení vlastnického práva a následně i o procesu vyvlastnění, včetně jeho soudního přezkumu.

Při každé větší stavební zakázce dochází k interakci řady subjektů (investor, generální dodavatel, subdodavatelé, projektant, technický dozor), jejichž zájmy jsou na první pohled stejné – úspěšné dokončení stavebního záměru. V praxi ale nezřídka dochází k tomu, že jakmile se objeví první větší problémy s realizací díla, začíná se původní cíl měnit a velice rychle je hledán někdo, kdo za zjištěný problém ponese odpovědnost, zejména tu finanční. Jak se bránit takovýmto situacím?