Ceny elektrické energie a energetická politika Německa a ČR
Lunch debate
Další z řady expertních kulatých stolů k energetice diskutoval mechanismy tvorby cen elektrické energie v ČR a v Německu, souvislosti jejich současného vývoje a možný vývoj v příštích letech, mimo jiné v souvislosti s různým rozvojem obnovitelných zdrojů a energetiky v obou zemích.
Pracovní oběd v pražském hotelu Jalta pořádala nadace Heinricha-Böll-Stifgung ve spolupráci se sdružením Calla a Hnutím DUHA.
V úvodní části přednesli své příspěvky Charlotte Loreck, energetická expertka z Ökoinstitut e. V., Miroslav Zajíček, ekonom z VŠE Praha a Jan Ondřich, analytik z konzultační společnosti Candole. Následovala moderovaná diskuse, kterou řídil redaktor ekonomického deníku E15 Jan Žižka.
Charlotte Loreck mimo jiné uvedla, že prodloužení životnosti jaderných elektráren, které bylo po havárii ve Fukušimě zrušeno, bylo spojeno s plánem přechodu na 80 až 100 % OZE v roce 2050. Vysvětlila, jak se tvoří cena elektřiny na spotovém trhu a vliv výroby z OZE na tuto cenu. Zjednodušeně řečeno jsou elektrárny uváděny do provozu podle momentální potřeby v pořadí podle marginálních variabilních nákladů. Výsledná cena elektřiny je určena nejvyššími variabilními náklady z provozovaných zdrojů. Díky podpoře prostřednictvím výkupních cen je cena elektřiny z OZE na trhu nulová a tyto zdroje jsou zapojovány přednostně (vyplývá to ze zákona).
Odstavení jaderných elektráren po havárii ve Fukušimě se projevilo pouze na futures, spotový trh byl ovlivněn zanedbatelně. Cena elektřiny v Base Load dobře koreluje s cenou povolenek na emise CO2 a s cenou uhlí. V Peak Load je korelace dobrá pro poměr uhlí:plyn kolem 3:1. Vyšší podíl OZE v Německu znamená nižší ceny na spotovém trhu. Na druhou stranu Však rostou náklady na podporu OZE. Ve výsledku cena elektřiny v krátkodobém horizontu spíše roste.
Nepotvrdila se obava, že vysoký podíl OZE s výrobou závislou na počasí bude výrazně zvyšovat nároky na podpůrné služby. Přestože je v Německu instalováno přes 25 GWp fotovoltaických elektráren, objem nakupovaných podpůrných služeb zůstal stejný. Podobnou zkušenost uvedl Jiří Gavor i pro českou elektroenergetiku – objem podpůrných služeb je stejný jako před fotovoltaickým boomem.
Miroslav Zajíček mimo jiné prohlásil, že v současnosti v podstatě nejsme schopni prognózovat vývoj cen elektřiny. Existují tlaky na zrušení emisních povolenek, takže ani není jisté, zda po roce 2020 vůbec budou. To vytváří vysokou nejistotu pro dlouhodobé investice. Proto jsou v současnosti budovány jen OZE a plynové elektrárny.
Varoval před nekritickým přebíráním údajů z Eurostatu. Jednak je v každém státu používána jiná metodika, a jednak obsah pojmu „typický zákazník“ je v každém státě jiný. Například v Itálii je ve velkoobchodní ceně elektřiny zahrnuta část nákladů na přenos a distribuci a typický rezervovaný příkon domácnosti je 3 kW (1x16 A, pro srovnání v ČR je typické připojení 3x16 A).
Na přímý dotaz z publika odpověděl, že vysoké náklady na distribuci v České republice vznikly primárně v důsledku přecenění majetku distribučních společností při jejich formálním oddělení od výroby, přenosu a obchodu.
Jan Ondřich srovnával situaci na konkurenčním trhu v Německu s monopolním trhem v České republice. Zatímco na konkurenčním trhu cena elektřiny odpovídá marginálním nákladům poslední připojené elektrárny, na monopolním trhu je cena vždy vyšší. S tím souvisí další tvrzení, že trhy v ČR a v Německu po většinu času nejsou dokonale propojeny. Podobný názor zastává i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, podle něhož je pro ČEZ relevantní trh Česká republika a nikoli širší území. K tématu se rozběhla diskuse, v níž Jan Ondřich uvedené názory opakovaně zdůvodňoval.
V průběhu oběda diskuse pokračovala, dotazy však byly vznášeny ke všem přednášejícím. Zajímavé například je, že proměnlivost výroby elektřiny z FVE a VTE by šlo částečně řešit pomocí fluktuujících tarifů, o ty však údajně dosud není mezi zákazníky zájem (z diskuse nebylo zřejmé, co přesně je tímto pojmem míněno, na obecný zmatek v pojmech upozorňovali i někteří diskutující, pozn. red.). Zatímco marže obchodníků s elektřinou se pohybují kolem 10 %, marže výrobců elektřiny přesahují v některých případech v České republice 50 %.
Překvapivé je že se v médiích velmi málo diskutuje o nepřiměřených nákladech na distribuci elektřiny v České republice. Distribuované zdroje snižují zatížení distribuční a přenosové soustavy, tato konkurenční výhoda se však nemůže projevit, protože se nepromítá do nižších poplatků za distribuci. Větší část ceny elektřiny je v současnosti regulována (viz obrázek dole).
Problém je, že ceny na liberalizovaném trhu jsou postaveny na investicích realizovaných před zavedením volného trhu. Ceny postavené na variabilních nákladech však neumožňují investovat do obnovy zdrojů Miroslav Zajíček se vyjádřil proti všem dotacím a prohlásil, že naši dědové si s rozvojem energetiky dokázali poradit i bez dotací. Charlotte Loreck mu oponovala upozorněním, že jaderné elektrárny by bez dotací vůbec nebylo možno vybudovat.
Another in series of expert roundtables on energy discussed mechanisms of electricity prices creation in the Czech Republic and in Germany, the context of their current development and potential development in the coming years, including relations with the development of various renewable energy sources and energy industry in both countries.
