Nedělní editorial

Jméno Hermann Scheer budí pozornost nejen svými radikálními názory na celkový přístup k využívání energie, ale i konkrétními výsledky při jejich prosazování. Od roku 1980 je poslancem spolkového sněmu, je též členem Rady Evropy a prezidentem sdružení EUROSOLAR. V roce 1999 mu byla švédským parlamentem udělena Alternativní Nobelova cena. Je autorem řady knih (Zürück zur Politik 1995, Solare Weltwirtschaft 1999, Sonnenstrategie - Politik ohne Alternative 1995, česky vyšlo pod názvem Sluneční strategie - politika bez alternativy, 1999). Poslední jmenovanou knihu jsem si přečetl vloni. Myšlenky v ní publikované jsou zajímavé, ale přece jen je znát, že už jsou 8 - 10 let staré a vývoj jde ve všech oblastech rychle dopředu.

Proto mne zaujal rozhovor Milana Smrže "Prolomit velkou energetickou lež", publikovaný v posledním čísle časopisu Sedmá generace. Podle názvu a na první pohled se jedná o stejné názory, které prosazují ekologičtí radikálové, z nichž mnozí mají svými postoji blíž k ruským revolucionářům 19. století, než k uživatelům a konzumentům všech technických vymožeností (mobilní telefony, internet, špičková moderní medicína, bydlení, stravování). Ale když si odpovědi p. Scheera pročtete podrobněji, zjistíte, že mají obsah, který zcela určitě stojí za zamyšlení...

Nabízím jen dvě citace:

Otázka: Jak jsou dnes přijímány obnovitelné zdroje energie v Evropské unii? Dostaly již zelenou?
Obecně probíhá vývoj vztahu k obnovitelným zdrojům v několika stádiich. V tom prvním bývá obvykle sluneční energie ignorována, ve druhém pak zesměšňována, jako snad sympatická možnost, kterou ovšem nelze brát vážně, protože prý zdaleka nemůže dostačovat k tomu, aby mohla nahradit atomovou a fosilní energii. Současně se proti myšlenkám na její výraznější využití bojuje praktickými kroky.
My se však nacházíme již ve třetí fázi, kdy boj o praktickou hodnotu sluneční energetiky elektrické podniky prohrály. Obnovitelné zdroje jsou dnes brány jako vážná alternativa, staly se faktorem, bez něhož úvahy o celkovém dalším rozvoji energetiky nemají vůbec smysl.
Mnozí lidé z konvenčního energetického hospodářství si neustále v novinách stěžují, že obnovitelným zdrojům je dáván příliš velký manévrovací prostor. Co se týče aktuálního podílu obnovitelných zdrojů na výrobě, zdá se tato výtka pochopitelná, nicméně z hlediska významu její nezbytnosti pro trvale udržitelnou budoucnost je prostor, který je jí poskytován, plně opodstatněný. Bylo totiž nutné ukázat, že solární energetika a obnovitelné zdroje - to je ta velká budoucnost. Jen tak se celá záležitost dala do pohybu. Již před několika lety jsme věděli, že většina veřejnosti nevěří velkým energetickým podnikům, když říkají, že "obnovitelné energie nejsou alternativou". V současné době jsou už k dispozici další průzkumy, které ukazují, že veřejnost je více fascinována obnovitelnými zdroji než třeba Microsoftem nebo dokonce olympijskými hrami.

Otázka: Jaká je dnes situace v oblasti obnovitelných zdrojů např. ve Francii? Je známo, že téměř 80 % veškeré elektrické energie získává z jádra.
Francie se dostala do extrémní závislosti na jaderné energii. Avšak její odpor k obnovitelné energetice nespočívá jen v obrovské kapacitě jaderných elektráren. Obdobně je tomu i v jiných zemích, kde pro změnu stojí velké uhelné nebo plynové elektrárny (např. Itálie s převahou plynových elektráren). Všude tam můžeme pozorovat stejně velký odpor. Je to odpor etablované energetiky proti obnovitelným zdrojům, který má svou příčinu především v centralizované struktuře současného elektrického zásobování s velkými elektrárnami a rozsáhlou distribuční sítí. Obnovitelné energie, které vyrábějí proud decentralizovaně, jsou pro ni cizím tělesem. Vysoce centralizovaným výrobcům energie jde především o zachování jejich současného výrobního monopolu, včetně zachování centralizovaných distribučních a dopravních struktur. U obnovitelných zdrojů je zcela jisté, že to vše bude využíváno v mnohem menší míře.
Obnovitelné energie představují jeden z mála zdrojů, který nabízí cestu od importní energie k vlastní energii, od dlouhých transportních cest ke krátkým, od malého počtu velkých elektráren a rafinerií k velkému množství malých elektráren a rafinerií (tj. zařízení pro výrobu pohonných hmot z biomasy), a tedy cestu od několika málo podniků a firem k potenciálně velkému množství podniků a velmi mnoha samozásobitelům. Nemůžeme proto vůbec očekávat, že by současné energetické struktury přijaly obnovitelné energie. Ty jsou totiž něčím, co rozbíjí jejich strukturu. Samozřejmě, argumentuje se náklady, ekonomií, nedostatečným potenciálem, chybějícími technologiemi. Nic z toho však není relevantním argumentem, neboť na začátku každého takového nového rozvoje jsou náklady vždy větší. Jádrem odporu vůči sluneční energetice je tedy v první řadě její odlišná struktura....

Nemyslím si, že prosazování jenom obnovitelných zdrojů energií všude a za každou cenu je ta správná cesta. Jsem přesvědčen, že bychom si měli vážit a rozumně využívat každou energii, která se nabízí a po zvážení zvolit tu jednu, nebo lépe několik, které jsou pro konkrétní podmínky optimální. A zde pak usilovat o co nejvyšší účinnost a co nejnižší dopady na naše životní prostředí. Nicméně tím dlouhodobým, koncepčním směrem rozvoje energetiky zcela jistě bude v naší republice i celosvětově směr decentralizovaného využívání relativně malých obnovitelných zdrojů energie slunce, vody, větru a v našich podmínkách pak především fytopaliv. I proto jsme v pátek zveřejnili na TZB-info zcela novou informační oblast Dřevní peletky - fytopalivo budoucnosti. Zkuste si ji prohlédnout.

Úspěšný a ničím nerušený týden
Vám přeje Milan Bechyně