Názory na PVC

V poslední době jsem se setkala se dvěma zajímavými články o PVC. Mnohokrát jsme v praxi postaveni před různé argumenty proč potrubí z polyolefínů (zejm. polypropylen, polybuten, polyetylen) a s argumenty proč ne z PVC. Oba dále uvedené články nabízejí jistá fakta a článek z časopisu Plasty a kaučuk i osobní názory autora. Protože se jedná o obchodně ožehavé téma, komentář bych raději nechala na diskusi Vás čtenářů. Tato polemika je již tradiční debatou odborníků i laiků a určitě se objeví celá řada názorů.

Pozn.:
Sdružení gumárenského a plastikářského průmyslu ( www.itczlin.cz / SGP STANDARD) v roce 2002 připravuje studii, ve které budou popsána fakta o jednotlivých rizikových faktorech u plastů.

Převzato z časopisu Plasty a kaučuk č.11/2001 (Tomis)
V časopisu Plasty a kaučuk byl uveřejněn článek Několik poznámek k současnému dění kolem PVC.

Evropský parlament hlasoval 3.dubna 2001 pro postupnou náhradu PVC, neboť jeho výroba, užívání a likvidace ohrožuje životní prostředí a lidské zdraví. Prioritní je zákaz používání měkčeného PVC k výrobě dětských hraček a medicínských pomůcek.

Evropští zákonodárci a ekologické skupiny tedy trvají na tom, že výrobky z PVC jsou potencionálně zdravotně nebezpečné, protože obsahují škodlivé dioxiny, ale tyto mohou vznikat až při jeho spalování. Pokud se týká chlóru, ten také obsahuje např. kuchyňská sůl a přitom ji nepovažujeme za jedovatou. Navíc samotný chlór se používá k přípravě pitné vody a opět, pokud koncentrace nepřekročí určité meze, nelze vůbec hovořit o zdravotních rizicích. Neměkčený PVC neobsahuje žádné ftaláty a pokud se jedná o olovo, zjištěné obvykle v popeli, jde o olovnaté sloučeniny, které se z PVC prakticky nevyluhují a navíc jejich obsah je poměrně malý. Námitky proti olovnatým stabilizačním systémům v PVC byly vznášeny v padesátých letech, bez jediného důkazu nebezpečnosti. Lze tedy posléze shrnout, že námitky Evropského parlamentu jsou liché a nepodložené.

Poněkud jiná situace se může ukázat při sledování materiálového životního cyklu PVC. Spalování ani ukládání na skládkách nelze skutečně považovat za vyhovující. Uspokojivá může být buď recyklace, nebo regenerace. V prvém případě to znamená sběr a třídění, dále pak čištění a vracení do nového využití. Ve druhém případě pak rozklad na HCl a uhlíkaté zbytky, které pak lze zužitkovat obvyklými postupy.

Současná kampaň proti PVC má již delší historii. V USA, tuším v sedmdesátých letech, byl PVC obviňován z karcinogenity, ač toto podezření platilo především pro monomer. Byla proto provedena účinná opatření ve výrobnách PVC, aby se předešlo případným zdravotním nedostatkům. Akce však byla inspirována spíše obchodními zájmy než ekologickými požadavky. Šlo totiž v podstatě o konkurenční boj mezi polyolefíny a PVC. Zřejmě tato motivace dále přežívá, byť obviňování PVC může střídat náměty.

Snad ještě k otázce ftalátů v souvislosti s měkčeným PVC. Asi použití hraček z měkčeného PVC pro kojence vyžaduje jistou opatrnost. Ale desítky let se vyrábějí z měkčeného PVC transfúzní soupravy bez jediného případu selhání. Obsah ftalátů v měkčeném PVC je nepochybný, nicméně přestup tohoto změkčovadla do jiného prostředí nemůže být nebezpečný při obvyklých podmínkách využití. Zde uvedené názory jsou podloženy dlouholetou praxí.

Pozn. redakce Plasty a kaučuk:
Dne 30.5.2001 podepsal prezident ČR nový zákon o odpadech, který již neobsahuje žádné omezení ve vztahu k používání PVC.

V časopisu kwd-globalpipe 2001-14 ( www.kwd-globalpipe.com ) byl uveřejněn následující článek Friatec - dobré výsledky v roce 2000.

Článek se zabývá zhodnocením obchodních výsledků firmy, kde pokles prodejů je dán do souvislosti s poklesem prodejů ve zdravotním sektoru a s prudkým poklesem německého stavebnictví, naopak je vyzdvižen podíl divize technických plastů, která zpevňovala svou pozici na trhu elektrotvarovek pro potrubní systémy.

V souvislosti s tímto článkem byly uveřejněny následující dva grafy: