Vzít rozum do hrsti - aneb česko-švýcarské postřehy (I)

Nedávno, po výstavě Aquatherm 2001 v Praze, mi během jízdy v pražském metru padl do oka velký plakát s "Přepravním řádem městské hromadné dopravy". Pod bodem 5 jsem se dočetl o pravidlech pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace ... A uvědomil jsem si, že by to vlastně mohlo platit i pro mne - poněkud však v jiném významu.

Ještě během odcinkávání klíčů na Václavském náměstí jsem pln nadšení vyhrnoval rukávy a vrhl se s chutí do práce pomoci znovuzrozené demokracii.

Opravdu a upřímně jsem chtěl pomoci. Chtěl jsem nezištně a pokud možno rychle předávat zkušenosti, kterých mi bylo dopřáno získávat a osvojovat si během mého působení v projekčních a realizačních firmách v oboru vytápění, vzduchotechniky a klimatizace ve Švýcarsku.

Nedá mi to a stále srovnávám Českou republiku (Česko) a Švýcarskou konfederaci (Švýcarsko). Rozlohou i počtem obyvatel přibližně stejné. Česko vyspělejší po první, Švýcarsko po druhé světové válce. Švýcarsko má perfektní legislativu a exekutivu, Česko již méně. Česko chce do EU, Švýcarsko ne (přesto však jsou švýcarské normy a předpisy velice rychle a účelně přizpůsobovány evropským). Tak proč se nepoučit! Proč nepřebrat to, co je fungující a prověřené praktickými zkušenostmi, eventuelně mírně upravit na české poměry?
Poznámka na okraj:
během mých studií (60-tá léta) nebyly k dostání "západní" odborné publikace. K dostání však byly jejich precizní překlady v ruštině.

Zprvu se zdálo, že vše půjde hladce. Zájem byl veliký a první přednášky a semináře na sebe nedaly dlouho čekat. Ale potom se cosi zadrhlo. Úřední šiml, probírající se z polistopadového šoku, pookřál a začal ržát. Nové zákony a vyhlášky byly tvořeny a novelami opět měněny takovým tempem, že jepičí život byl, ve srovnání s jejich životností, životem Metuzaléma.

První varování, které mne upozornilo, že vše nebude přeci jenom růžové, bylo chování účastníků jedné z prvních odborných besed. Seminář byl zdarma a zdařilý, účast veliká, diskuse na úrovni. Po 14 hodině se 2/3 účastníků náhle zvedlo a odešlo. Zkoprněle jsme se s mojí lichtenštejnskou kolegyní zalekli, zda jsme nějakým způsobem nezranili city návštěvníků. Teprve po chvilce nám došlo - skončila pracovní doba.
Druhé varování, tentokrát vážnějšího charakteru, se mi dostalo během odborné disputace ohledně vyhlášky o ochraně životního prostředí. Příslušný odborný inspektor ČIŽP obhajoval určité pasáže vyhlášky s tím, že emisní limity ve "výfucích z kotlů ....".

Možná, že mám opravdu sníženou schopnost pohybu a orientace v českém prostředí. Jenom doufám, že to není věkem - je mi teprve 56 let a ještě bych toho chtěl hodně vykonat.

A vzhledem k tomu, že se jen tak nevzdávám, budu Vám i nadále tlumočit moje zkušenosti z profese TZB, ale i jiné. Tentokráte však zvolím demokratický způsob prostřednictvím internetu. Asi se mne hned tak nezbavíte. Příště budu pokračovat.

Váš V.J.Švejcar