Další pohled na rozúčtování nákladů na OTOP dle indikátorů topných nákladů.

1) Vytápěcí systém
Každý vytápěcí systém by měl být proveden v souladu s platnými předpisy (ČSN 06 0310) na základě výpočtu tepelných ztrát dle ČSN 06 0210. Hrubou kontrolu, že topný systém byl takto proveden lze provést při výpočtu hydraulických poměrů pro instalaci termostatických ventilů. V případě správného provedení a hydraulickém vyregulování topného systému je při stejném otevření jednotlivých ventilů topných těles ve všech místnostech dosažena stejná teplota.
V případě zjištění, že osazení topných těles a topný systém neodpovídá tepelným ztrátám jednotlivých místností je nutné uvedení systému do odpovídajícího stavu. Topný systém neodpovídající čl. 139 ČSN 06 0310 tj. nezpůsobilý spolehlivého, hospodárného a bezpečného provozu by, bez odstranění závad, neměl být trvale provozován a neměly by být v něm instalovány další nadstavbové prvky (TRV, ITN).

2) Úhrada za vytápění - rozúčtování nákladu
Vytápění bytů a nebytových prostor uvnitř objektu není prodejem tepla ale službou spojenou s užíváním bytu případně nebytových prostor. Celkový náklad za objekt, se dle platné legislativy, rozdělí na základní (30 -50 % nákladů) a spotřební (50 -70 % nákladů) složku. Základní složka se rozdělí mezi jednotlivé byty či nebytové prostory dle započitatelné plochy a spotřební složka dle údajů indikátorů. Konkrétně dle vyhlášky MPO 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. MPO "Spotřební složka se rozdělí mezi spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu či nebytového prostoru v zúčtovací jednotce".
Spotřební složka nákladu by tedy měla být rozdělena dle výše odběru služby tj. dle kvality a množství služby pro jednotlivé místnosti přičemž kvalitou je dosahovaná průměrná teplota místností a množstvím je prostor příp. plochy místností kde je tato teplota dosahována.

3) Technické prostředky pro zjištění kvality služby
Topný systém většiny objektů, kdy jsou topná tělesa instalována na vertikálně orientované potrubí tzv. stoupačky, neumožňuje měřit spotřebu tepla pro jednotlivé byty a je tedy nutno použít "měřicí" zařízení na topných tělesech. Kalorimetrická měřidla tepla není možno z titulu vysoké ceny (cca 8 tis./těleso) použít a proto se používají indikátory topných nákladů (ITN) umístěné na topném tělese případně na zpětném potrubí na výstupu z tělesa.
Z fyzikálního principu se indikátory topných nákladů umístěné na topných tělesech dělí na odpařovací a elektronické. Indikátory umístěné na potrubí na výstupu z topného tělesa jsou systému VIPA založené na změně optické hustoty aktivní látky působením teploty.

4) Co vyjadřuje údaj indikátorů topných nákladů - kvalita služby
Údaj (odpar, odečet) všech typů indikátorů umístěných na topném tělese nebo na zpětném potrubí vyjadřuje teplotu v místě umístění (topného tělesa, zpětného potrubí)a dobu trvání této teploty tzn. integrál těchto dvou funkcí za zúčtovací období. Údaj nezávisí na výkonu (velikosti) topného tělesa. Při dimenzování topného systému a výkonů topných těles dle platných předpisů a norem (viz. odst. 1) je teplota místnosti funkcí teploty topného tělesa a lze matematicky dokázat, že údaj indikátoru topných nákladů charakterizuje průměrnou teplotu místnosti za zúčtovací období což znamená, že charakterizuje kvalitu služby.

5) Množství služby
Protože údaj ITN udává pouze kvalitu služby (průměrnou dosahovanou teplotu místnosti) je nutno charakterizovat množství dodávané služby. Množství služby je dáno prostorem místnosti. Pro objekty se stejnou výškou stropu (bytové domy) je množství (kvantita) služby dáno plochou místností, ve které je daná teplota dosahována. V případě více topných těles v místnosti je množství služby dáno plochou (prostorem) připadajícímu danému topnému tělesu.

6) Rozúčtování spotřební složky nákladů
Celková služba dle které lze rozúčtovat spotřební složku nákladů je dána kvalitou a množstvím služby tzn. součinem odečtu indikátorů topných nákladů a odpovídající plochy příslušné místnosti (její části). Tento způsob rozúčtování má fyzikální opodstatnění a plně odpovídá příslušné legislativě. Vyhláška MPO 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. MPO. odst. 4 : uvádí "Spotřební složka se rozdělí mezi spotřebitele úměrně údajům měřičů tepla nebo indikátorů s použitím výpočtové metody, která umožní rozúčtovat spotřební složku nákladů podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem bytu či nebytového prostoru v zúčtovací jednotce". Výše popsaný způsob rozúčtování plně splňuje požadavky vyhlášky neboť vychází ze samého principu vytápění tj. dosažení požadované teploty a čímž přímo navazuje na práci projektanta a zhotovitele. Opodstatněnost jeho použití lze matematicky doložit.

7) Zvláštní případy
V praxi se samozřejmě mohou vyskytnout případy, kdy je topný systém zhotoven jako celek a v některých parametrech nevyhovuje výše uvedeným předpisům a kde nelze provést okamžitou nápravu. Dle naší praxe (rozúčtováváme více jak 150 tis. ITN) činí tyto případy méně než cca 1 %. V těchto případech není možno výše uvedený způsob rozúčtování použít a je nutno volit "výkonovou" metodu s použitím korekcí. V případech, kdy neodpovídají pouze některá tělesa, nebo změny potřeb tepla po zateplení objektu, lze pro vytápění nastavit požadovaný výkon přednastavením na tělese a pro rozúčtování použít opravný součinitel na "neodpovídající" těleso.
Jako základní zásada by však mělo platit, že topný sytém neodpovídající platným předpisům (spolehlivost, hospodárnost, bezpečnost) by, bez odstranění závad, neměl být provozován a neměly by být v něm instalovány další nadstavbové prvky (TRV, ITN).

Závěr
Stávající legislativa tj. vyhláška MPO 245/95 Sb. ve znění vyhlášky č. 85/98 Sb. MPO tento logický způsob rozúčtování umožňuje, i když pro některé "odborné" instituce nebyl žádoucí a byl preferován "výkonový" způsob tj. z údajů ITN odvodit dodané teplo do místnosti a toto korigovat dle fyzikálně tepelných vlastností jednotlivých místností. Základním nedostatkem "výkonového" způsobu je problematičnost korekcí, neboť prakticky nikde nejsou stanoveny na základě měrných tepelných ztrát jednotlivých místností (W/m²) ale více nebo méně přesným odhadem.
Nově předložený návrh vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj a SEI však předpisuje provádění rozúčtování s využitím indikátorů pouze rozúčtování "výkonovým" způsobem tj. na základě určení dodaného množství tepla do místnosti korigovaného nekontrolovatelnými, jak již bylo řečeno, odhadnutými, korekcemi na polohu místnosti a tím znemožňuje činnost firmám, které používají ostatní, mnohdy vhodnější, způsoby rozúčtování.
V připomínkách k předchozím návrhům vyhlášky bylo jednotlivými subjekty zabývajícími se touto problematikou a profesními sdruženími (Teplárenské sdružení, ARTAV) na tento problém upozorňováno. Předložený návrh, který nebere na připomínky jednotlivých subjektů a profesních sdružení zřetel, není oproti stávající legislativě pokrokem, ale naopak ve svém důsledku vrací stav legislativy před rok 1995 tj. před vydání vyhlášky 245/95 Sb. Dle našeho názoru se jedná o zakonzervování pouze jednoho (importovaného) způsobu rozúčtování nákladů a neumožňuje použití jiných způsobů, mnohdy fyzikálně správnějších a ve vztahu k uživatelům bytů zajišťujících spravedlivější rozúčtování, i když některé tzv. "české" metody jsou používány a legislativou povoleny již od r. 1983.
To, že předložený návrh je v této podobě může být způsobeno nepochopením problému, nedostatkem v komunikaci s ostatními subjekty nebo, v horším případě, záměrem preferovat určité firmy používající tento způsob rozúčtování. Z tohoto titulu bylo "Úřadu pro hospodářskou soutěž" podáno již několik podnětů na přešetření porušení zásad hospodářské soutěže.