Učňovské školství potřebuje nové impulsy

O problému nedostatku kvalifikovaných pracovních sil ve stavebnictví se mluví už hodně dlouho. Mění se situace k lepšímu, nebo se naopak zhoršuje?

Přestože jsou tady nejrůznější aktivity, situace se za poslední roky nijak zvlášť nezlepšila. Poptávka po kvalitní pracovní síle sice roste, ale české učňovské školství se příliš nemění a úspěšné zahraniční modely se aplikují pouze zřídka. Na neuspokojivý vývoj počtu kvalifikovaných pracovních sil a na problémy s nedeklarovanou prací samostatně výdělečně činných osob upozorňujeme pravidelně na mezinárodních konferencích i na dalších akcích již od roku 2000. Je třeba si uvědomit, že bez kvalifikovaných pracovních sil hrozí, že Česká republika ztratí svůj výrazně exportní ráz, založený na inovačním potenciálu. Kvalifikované pracovníky navíc přetahují vyššími platy nejrůznější montovny a nadnárodní společnosti. Přitom malé a střední podniky spolu se soukromými řemeslníky vytvářejí podle našich odhadů až šedesát procent HDP, zatímco takzvané montovny generují nesrovnatelně menší objem HDP - kompletují dovážené komponenty, stejně jako řada nadnárodních stavebních společností. Kontingenty dělníků ze zahraničí a vydávání zelených karet nepovažujeme z dlouhodobého hlediska za dobré řešení. Jak jsem se dozvěděl z našich mezinárodních projektů, dobře pracuje pouze první generace příchozích cizinců. Jejich potomci, podobně jako domácí mládež, dávají přednost školám s maturitou. Potom nezískají práci a hrozí opakování bouří z pařížských předměstí. Francie se nakonec poučila. Firmy společně se státem investovaly velké prostředky do technického vzdělávání. Do učebních oborů dnes odchází potřebný počet patnáctiletých, a tak se v zemi podařilo odvrátit kolaps průmyslu a řemesel. Měli bychom se poučit ze zkušeností států, které již podobné problémy řešily.

Svaz podnikatelů v oboru technických zařízení je členem celé řady evropských konfederací. Co konkrétně vám tento bezprostřední styk s evropskými státy, asociacemi či cechy přináší a jak se tyto zkušenosti aplikují v praxi?

Členství nám přináší především maximální množství informací v celé řadě oblastí. Víme, co se v Evropské unii připravuje v legislativě, víme o technických normách, o úrovni kvalifikace, o nových technologiích, o ochraně podnikatelů či o dalších záležitostech, které se nás týkají. K návrhům se můžeme vyjadřovat a připomínkovat je, lze se zapojit i do jejich tvorby. Co však výrazně chybí, je akceptace našich návrhů českými politiky. Věřím, že se alespoň někdy nad materiály, které jim posíláme z Hospodářské komory ČR, zamyslí - tedy nejen zamyslí, ale i zapracují je do svých programových cílů.

Kde cítíte největší rezervy? V čem jsme před státy Evropské unie vpředu a v čem naopak zaostáváme?

Řekl bych, že dokážeme na evropských jednáních velice fundovaně informovat o nutnosti řešení problémů, které mají naši podnikatelé. Bohužel nemáme takovou finanční a politickou podporu, jako jiná evropská sdružení, abychom věci dotáhli do konce.

Co je třeba konkrétně udělat pro větší atraktivitu učňovského školství?

Především je třeba realizovat celorepublikovou kampaň na propagaci řemesel. V zahraničí to dělají příslušná společenstva a financují to z paritních fondů. Do těchto fondů přispívají všichni z oboru, podnikatelé i zaměstnanci, malým procentem z výdělku, asi 0,01 procenta. Vzorem může být již zmíněná Francie, kde se v televizi prezentují různé podniky i soukromníci a nabízejí využití řemesel a výhody především pro mladé řemeslníky. Větší důraz by měl být kladen také na odborné soutěže a na jejich propagaci. Například EuroSkills podporuje na celoevropské úrovni v soutěži mladých řemeslníků do 25 let kvalitu, lepší služby, efektivitu a inovace v řemeslech a odborném školství. Cílem je motivovat mladé lidi, aby absolvovali odborné vzdělání a následně s ním vstupovali na trh práce. První ročník EuroSkills se uskutečnil v nizozemském Rotterdamu, kde Česká republika získala bronzové medaile. Soutěž se koná každé dva roky a v mezidobí probíhá celosvětová soutěž WorldSkills. Stejně jako EuroSkills jsou aktivity Národního centra CzechSkills při Hospodářské komoře ČR zaměřeny na podporu odborných dovedností, zvyšování jejich prestiže a v neposlední řadě i kvality, která je klíčová pro konkurenceschopnost země.

Jaká je podle vás budoucnost řemesla. Se kterými obory se budeme muset s největší pravděpodobností rozloučit a které vidíte i nadále jako perspektivní?

Myslím si, že bude zapotřebí zachovat všechny obory. Je ale třeba změnit náplň osnov, řemeslníci se musejí věnovat dalšímu vzdělávání. Musejí poznávat nové technologie a nové výrobky. Stavebnictví je podle mého názoru atraktivní právě díky novým technologiím, materiálům a postupům - jako příklad lze uvést nízkoenergetické stavění. Hodně novinek najdeme také v kovovýrobě, třeba numericky řízené stroje. Dále ve službách, v takzvaném facility managementu, v bílé technice, ale i v dalších oborech.

Co považujete za nutné aktuálně řešit, aby se situace v učňovském školství zlepšila?

Východisko vidí Hospodářská komora ČR kromě již zmíněného také v návratu učilišť pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Podporuje totiž duální systém, kdy se na přípravě technických pracovníků podílejí i malé a střední firmy. Zřizovatelé středních odborných učilišť - kraje - na svoji úlohu zjevně nestačí. Přestože se mnohé z nich velmi snaží a motivují uchazeče různými stipendii. Velké stabilní podniky by se měly více podílet na organizaci škol - příkladem budiž firma Metrostav. Ve stavebnictví by neměl být problém nabídnout učňům - absolventům po nějaké době bydlení. Proto, aby se menší podniky mohly zapojit do přípravy učňů, bude nutné založit již zmíněné paritní fondy. Tyto fondy by pak měly kromě jiného zabezpečovat další vzdělávání řemeslníků a rekvalifikace. Tento systém již běží v některých zemích Evropské unie, nejlépe pak ve Francii.

Problém může být také v tom, že nechybějí jen řemeslníci, ale také učitelé odborné výchovy. Je ve stavebnictví dostatek lidí, kteří by chtěli předávat své zkušenosti mladým?

V důsledku demografického poklesu narozených dětí se snižují také stavy v odborných učilištích, přičemž učitelů odborného výcviku je relativně dost. Bývají to ovšem důchodci. Mladí lidé se do učitelování příliš nehrnou kvůli nízkým platům. Ale i staří páni mistři odcházejí do důchodu a nemají své mladé nástupce. Aktivnější školy si vybírají mezi svými žáky, hledají místa pro praxi v nově vzniklých podnicích i u soukromníků, účastní se nejrůznějších soutěží a pracují na propagaci školy i učebních oborů. Snaha některých odborných škol situaci řešit je skutečně chvályhodná, hospodářská komora to oceňuje, ale neřeší to základní problémy celonárodně, neřeší se problémy méně atraktivních oborů, regionálních odborných škol, počty žáků, učitelů. To vše by mohly vyřešit v zahraničí osvědčené paritní fondy a vstřícný přístup vlády. Vždyť k čemu budou politikům, manažerům, ředitelům, obchodníkům a dalším bílým límečkům platné vysoké posty a tituly, pokud neseženou odborníka, který by jim opravil plynový kotel, vyřešil odpad či zajistil řemeslnické služby.

Chybějící řemesla ve stavebním oboru
kolik žáků v Praze se přihlásilo na vybrané obory v letech
Zdroj: Magistrát hlavního města Prahy

Stav učňovského školství sleduje ve svých prognózách i Svaz podnikatelů ve stavebnictví a nabízí návrh řešení, které by nemělo výrazný dopad na státní rozpočet. Potřebné zdroje vedle přímé účasti zaměstnavatelů lze zajistit přerozdělením některých položek, jejichž využití je v podstatě duplicitní. V tomto směru je návrh slučitelný s principy l. části ekonomické reformy. Celý text ZDE.

Schema funkce systému - alternativa 1