Právo na zdravé vnitřní ovzduší - prohlášení Světové zdravotnické organizace

Ve dnech 15. až 17. května 2000 se v nizozemském Bilthovenu konalo zasedání pracovní skupiny Světové zdravotnické organizace, složené z 23 předních odborníků, které se dohodlo na souboru prohlášení o "Právu na zdravé vnitřní ovzduší". To vyplývá ze základních principů v oblasti lidských práv, biomedicínské etiky a ekologické udržitelnosti. Tato prohlášení zvyšují akceschopnost veřejnosti tím, že ji s těmito právy seznamují.

Světová zdravotnická organizace (SZO) vyzývá, aby s tímto dokumentem byla širší veřejnost seznámena formou jeho kopií, překladů, výtahů z něj, posudků a komentářů.

Kvalita vnitřního ovzduší představuje důležitou determinantu zdraví a duševní pohody populace. Lidé v moderní společnosti tráví většinu času ve vnitřních prostorách, např. doma, v práci, ve škole a v dopravních prostředcích. Expozice škodlivinám, přenášeným vzduchem a přítomným v mnoha vnitřních prostorách, způsobuje nežádoucí účinky jako respirační onemocnění, alergie a podráždění dýchacího ústrojí. Nevhodně nebo špatně větrané prostory se spalovacím zařízením představují reálné ohrožení akutní otravou oxidem uhelnatým. Expozice radonu a cigaretovému kouři z vnitřního ovzduší zvyšuje riziko rakoviny plic. Mnohé chemické látky, vyskytující se ve vnitřním prostředí, nepříznivě ovlivňují smyslové vnímání a vyvolávají pocit nepohody i další příznaky.

Péče o kvalitu vnitřního ovzduší je často neadekvátní i když významným způsobem ovlivňuje zdravotní stav člověka. Často dochází k napětí a konfliktům mezi jedinci trpícími znečištěním vnitřního ovzduší a těmi, jejichž počínání negativně ovlivňuje kvalitu vnitřního ovzduší. K expozici škodlivinám z vnitřního ovzduší většinou dochází v soukromých domech, kde se uplatňování předpisů často považuje za porušení osobní svobody. Navíc boj se znečištěním vnitřního ovzduší často vázne na komerčních zájmech, a to i přes existenci vědeckých důkazů o škodlivém účinku takového znečištění na zdravotní stav člověka.

Právo na zdravé vnitřní ovzduší platí na celém světě. Zatímco prevence znečištění vnitřního ovzduší představuje jeden problém, ti, kdo rozhodují jak uvnitř resortu zdravotnictví tak mimo něj mají v tomto ohledu další důležité úkoly. Zvláště resorty stavebnictví a energetiky hrají významnou roli. Kvalitu vnitřního ovzduší ovlivňuje mnoho různých faktorů, včetně projektu, stavby, vybavení, provozu a údržby budov nebo jiných vnitřních prostor, jakož i kvalita venkovního ovzduší a záliby a činnosti uživatele. Všechny jednotlivé skupiny, ať už soukromé nebo veřejné, jejichž aktivity jsou vázány na budovu nebo jiné vnitřní prostory, nesou odpovědnost za zdravé vnitřní ovzduší a ochranu zdraví uživatelů prostoru.

V moderních společnostech vede expozice vnitřnímu ovzduší k většímu styku s mnoha škodlivinami z životního prostředí, než je tomu v případě expozice z potravin, vody a venkovního ovzduší. Avšak legislativa na ochranu populace před expozicí škodlivinám z vnitřního ovzduší zaostává za předpisy týkajícími se venkovního ovzduší, pitné vody nebo kvality potravin. Tím se potenciálně zvyšuje nerovnost v otázkách zdraví a ohrožení zdraví méně informovaných chudších skupin populace, jakož i nejohroženějších skupin populace, zejména dětí.

Šíření znalosti zásad, které určují práva jednotlivců na zdravé vnitřní ovzduší pomůže lidem pochopit, které hodnoty mají prioritu v libovolném specifickém kontextu, ať už je to doma, v kanceláři nebo na vládní úrovni rozhodování a/nebo vytváření politiky. Vedení jednotlivců, k chování v souladu s ekologickou udržitelností, zároveň pomůže při zajišťování udržitelné kvality vnitřního ovzduší.

Níže uvedené principy vycházejí ze základních principů oblasti lidských práv, biomedicínské etiky a ekologické udržitelnosti a jejich vzájemného propojení.

1. princip: Podle principu lidského práva na zdraví má každý člověk právo dýchat zdravé vnitřní ovzduší.

Kvalita vnitřního ovzduší ovlivňuje nejen zdravotní stav, ale i kvalitu života. Tato interpretace vychází ze Světového zdravotnického shromáždění (World Health Assembly) v roce 1977, které se usneslo, že do roku 2000 by všichni lidé měli dosáhnout takové úrovně zdraví, která jim umožní vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Expozice škodlivinám, která kvalitativně zhoršuje zdravotní stav, fungování nebo pohodu obyvatel vnitřních prostor je tedy nepřijatelná.

2. princip: Podle principu respektování autonomie ("sebeurčení") má každý člověk právo na adekvátní informace o potenciálně škodlivých expozicích a na poskytnutí účinných prostředků pro kontrolu alespoň části vnitřních expozic.

Jedinec musí mít určitý stupeň osobní kontroly nad kvalitou vlastního vnitřního prostředí a ovzduší. Osobní kontrola je nutná z toho důvodu, že hodnocení "optimálního vnitřního prostředí" se u jednotlivých lidí liší. Zdravotnické orgány by však měly doporučit minimální standardy.

3. princip: Podle principu nepáchání zla ("neškoď") by se do vnitřního ovzduší neměla dostat žádná látka v koncentraci, která vystavuje obyvatele vnitřního prostoru zbytečnému ohrožení zdraví.

Povinností lidí, kteří projektují, poskytují, staví, udržují a obývají vnitřní prostředí je nepoškozovat kvalitu vnitřního ovzduší v tomto prostředí. Nevědomost v otázkách kvality vnitřního ovzduší není omluvou pro způsobení škody v tomto ohledu. Fakta o kvalitě vnitřního ovzduší musí tedy být snadno dostupná a měly by je používat všechny zúčastněné strany.

K expozicím z vnitřního prostředí by nemělo docházet v důsledku přenášení problémů pracovního a venkovního ovzduší (například v důsledku emisí, ředění nebo substituce látek, které migrují do vnitřního prostředí).

Cigaretový kouř představuje zvláštní případ škodliviny ve vnitřním ovzduší, která má závažné rozsáhlé negativní následky pro lidské zdraví. Jako takový by měl být cigaretový kouř z vnitřního prostředí vyloučen.

4. princip: Podle principu prospěšnosti ("dělání dobra") nesou všichni jednotlivci, skupiny a organizace spojené s nějakou budovou, ať už soukromou, veřejnou nebo vládní, odpovědnost za teoretické i praktické prosazování přijatelné kvality ovzduší pro obyvatele vnitřních prostor.

Pokud existuje přesvědčivý důkaz o ohrožení zdraví v souvislosti s expozicí z vnitřního ovzduší, měly by odpovídající společenské orgány zorganizovat nebo iniciovat akce s cílem prevence nebo eliminace těchto expozic.

5. princip: Podle principu sociální spravedlnosti by sociálně-ekonomické postavení obyvatel vnitřních prostor nemělo mít žádný vliv na jejich přístup ke zdravému vnitřnímu ovzduší, ale zdravotní stav může určovat zvláštní potřeby některých skupin populace.

Sociální spravedlnost znamená spravedlivé rozložení břemen a výhod ve společnosti. Nezdravé vnitřní ovzduší je břemeno a zdravé vnitřní ovzduší je výhoda. V distribuci zdravého vnitřního ovzduší by tedy měla být sociální a ekonomická rovnost.

6. princip: Podle principu odpovědnosti by všechny významné organizace měly stanovit explicitní kritéria pro hodnocení kvality vnitřního ovzduší v budovách a jeho dopadu na zdravotní stav populace a životního prostředí.

Minimálně by měly být dodržovány všechny platné zákony a předpisy. Dále by měly být dodržovány všechny příslušné normy provádění a směrnice. Transparentnost je základem pro pochopení argumentace, ze které se vycházelo při rozhodování.

Z pohledu zdravotnictví je naším úkolem snižovat expozici člověka škodlivinám bez ohledu na jejich původ nebo na místo, kde se vyskytují.

7. princip: Podle principu předběžné opatrnosti se v případě rizika expozice škodlivému vnitřnímu ovzduší nesmí nejistota v tomto ohledu považovat za důvod k odkládání efektivních opatření, kterými by této expozici bylo možno předejít.

Prevence je lepší než odškodnění, zmírnění škod a jejich náprava, což platí nejen o zdraví, ale i vzhledem k tomu, že prevence se vyplatí. Prevence je lepší než léčba.

8. princip: Podle principu "původce znečištění platí" je původce znečištění odpovědný za jakékoli poškození zdraví a blaha plynoucí z expozice nezdravému vnitřnímu ovzduší. Navíc je původce znečištění odpovědný za jeho zmírnění a nápravu.

Původci znečištění se nemohou vyhnout odpovědnosti za odškodnění postižených stran. Ekonomické, provozní nebo administrativní důvody nepředstavují dostatečné argumenty pro to, aby se proti znečištění vnitřního ovzduší nemuselo nic dělat.

9. princip: Podle principu udržitelnosti nelze od sebe oddělovat otázky zdraví a životního prostředí a zajištění zdravého vnitřního ovzduší by nemělo vést k narušení globální nebo lokální ekologické integrity nebo práv budoucích generací.

Zajištění zdravého vnitřního ovzduší představuje základní aspekt při projektování, budování, provozu, údržbě, nahrazení/demolici nebo zachování budov. Při zajišťování zdravého vnitřního ovzduší je však z hlediska udržitelnosti podstatná i minimalizace dopadu na životní prostředí.
Úvahy o udržitelném rozvoji, udržitelném způsobu života a udržitelném zdravotním stavu jsou pro podporu zdravého vnitřního ovzduší podstatné.

Dilema nastává, když vlivem nároků na lidské pohodlí, které nemá podstatný vliv na zdraví a duševní pohodu člověka, dochází k nadměrnému využívání přírodního bohatství a znečišťování životního prostředí a tím k ohrožení samostatného fungování systémů udržujících život. Tudíž, tam kde dochází ke konfliktu mezi zajištěním zdraví člověka a potřebami jiných živočišných druhů, měly by se upřednostnit potřeby člověka, ale tam kde lidské pohodlí ohrožuje udržitelnost systémů udržujících život, by měla zvítězit ochrana systémů udržujících život.

1. Tento dokument je koncipován jako rámcový materiál se zaměřením na pokyny, návody a stanovení místních priorit. Je zdůrazněna potřeba spolupráce na mezinárodní, národní a místní úrovni.
2. Od tohoto dokumentu se očekávají jak krátkodobé tak dlouhodobé výstupy.
3. Principy uvedené v tomto dokumentu se vztahují zejména na evropskou oblast SZO, i když mají souvislost s otázkami vnitřního ovzduší i v jiných oblastech.
4. Vzhledem k tomu, že zdravé vnitřní ovzduší je určováno velkým počtem faktorů, nenese za jeho stav žádná jednotlivá profese nebo orgán plnou odpovědnost. Tento dokument byl napsán pro ty, kdo se podílejí na řízení, tedy tvůrce koncepcí a řídící pracovníky, a měl by přinést prospěch i široké veřejnosti.
5. Protože oblast zdravotnictví a životního prostředí se často zkoumá odděleně, vyžaduje řízení kvality ovzduší spolupráci při řešení problémů vnitřního ovzduší a multidisciplinární a meziresortní přístup.
6. Principy se snaží vést lidi v budovách a dopravních prostředcích k tomu, aby sami vyhledávali zdravé vnitřní ovzduší, aby se účastnili rozhodovacího procesu v otázce kontroly expozice a aby se chovali odpovědně jako spotřebitelé.
7. Přístup k informacím, výměna odborných znalostí mezi vědeckými pracovníky a dostupnost odpovídajících osvětových programů představují klíčové aspekty při uplatňování zásad obsažených v tomto dokumentu.

Text dokumentu byl zpracován zdravotnickou dokumentační službou Regionální úřadovny SZO pro Evropu, Kodaň.

Výtah z dokumentu: A. Lajčíková