Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové navazuje na Gočárovu architekturu

Místem pro stavbu nové knihovny se stal břeh řeky Orlice u Moravského mostu. Poslední velká plocha u řeky a mostu s návazností na historické centrum a náměstí, propojená zastřešenými schody, byla plodně zúročena v souladu s progresivním urbanistickým plánem architekta Josefa Gočára. Původní plány výstavby zahrnovaly také regulační plán nábřeží a systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

Stavební řešení knihovny

Dům je objektem půdorysného tvaru písmene X. Hlavním materiálem je beton. Plní nosnou funkci, jeho akumulačních schopností se využívá i pro chlazení a vytápění objektu a jeho povrch je ponechán jako pohledový. Konstrukce budovy je navržena v železobetonovém skeletovém systému s nosnou obvodovou stěnou, vnitřními sloupy a na nich uloženými stropními deskami.

Exteriér představuje monolitickou plochu vnějšího pláště hlavní budovy, včetně stěn anglických dvorků, neprosklených stěn průchodů a rovněž jejich stropů. Dále jsou to stěny sjízdné zásobovací rampy, vjezdového tunelu z parkoviště do garáží a opěrné stěny parkoviště. Budova má jedno podzemní a pět nadzemních podlaží.

Plášť budovy je perforován kulatými dřevěnými okny, zvolenými pro svou schopnost vytvořit intimní a soustředěné vnitřní prostředí. Okna jsou umístěna ve dvou parapetních výškách. Z části se jedná o pevná okna a z části o okna výkyvná okolo vodorovné osy. V rámci řádového rastru jsou nepravidelně rozmístěna podle vnitřních prostor. Jejich velký počet spolu s velmi potlačenou strukturou obvodových stěn vytváří velmi zajímavý prvek. Navíc zevnitř skýtají nádherné pohledy na řeku Orlici, hradecké věže a Gočárovu, původně koželužskou školu přes ulici.

Receptura betonu byla navržena s ohledem na jeho použití a na požadované vlastnosti včetně pohledovosti. Na fasádách a na zábradlích je aplikován samozhutňující beton. Finální povrch je opatřen transparentní lazurou s protiprašnou úpravou.

V čele dvou protilehlých křídel stojí velké prosklené dřevěné stěny přes všech pět nadzemních podlaží. Na jižní straně je tato stěna kryta pevnými dřevěnými lamelami proti slunečním paprskům. Vstup do objektu je řešen prosklenou fasádou z hliníkových profilů, která je zároveň zasklením nástavby konferenčního sálu. Studovny v posledním patře jsou osvětleny membránovými kruhovými světlíky. U obvodového pláště byl kladen důraz na akustickou izolaci vůči vnějším zdrojům hluku, zejména dopravy z Hradecké ulice. Dlážděná plocha v okolí objektu navazuje na okolní komunikace a na zelenou plochu střech garáží, nabízí možnost průchodu a rozptýlení velké frekvence pěších a cyklistů.

Konstrukci polozapuštěného parkoviště tvoří ze tří stran železobetonová opěrná stěna zasazená do terénu a lehká ocelová konstrukce lávek nad parkovištěm spolu se sítěmi pro popínavou zeleň. Železobetonové konstrukce jsou z vodostavebního betonu a ocelové prvky v provedení žárově pozinkovaném bez další povrchové úpravy. Sítě pro popínavou zeleň jsou z nerezových lanek. Pochozí lávky včetně laviček jsou vytvořeny z dubových tlakově impregnovaných fošen v kombinaci s ocelovými žárově pozinkovanými prorošty s malými oky. Vjezd a výjezd na parkoviště i vjezd do podzemního parkoviště pod hlavní budovou chrání bezpečností rolovací mříž. Parkování pro veřejnost je umístěné v otevřeném soklu jižně před budovou a zastřešené je pouze rastrem sítí, připravených na zelený porost.

Energetická náročnost budovy a řešení vytápění a klimatizace

Budova knihovny je architektonicky řešena jako kompaktní celek ve tvaru X s minimálním členěním. Tím je dosaženo velice dobrého poměru plochy obvodových konstrukcí ke kubatuře a k užitné ploše objektu. Energeticky výhodný je i poměr prosklení k celkové ploše obvodového pláště a volba velikosti prosklení s ohledem na světové strany. Transparentní plochy obvodového pláště na jižní straně jsou opatřeny účinnou ochranou proti tepelným ziskům z vnějšího prostředí. Zasklení světlíků v 5. nadzemním podlaží je provedeno mléčným sklem. Zvolený konstrukční systém železobetonového skeletu umožňuje účinné využívání tepelněakumulačních schopností budovy.

Z hlediska energetické náročnosti optimalizovaného architektonického řešení bylo možné vedle klasických systémů pro vytápění, chlazení a klimatizaci i nasazení systémů, které jsou zatím v České republice málo využívané. Jedná se o velkoplošné systémy vytápění a chlazení místnosti, tzv. aktivace betonového jádra (zkr. TABS - Thermoactiv Building System nebo BKT - Betonkernaktivierung). Navržené řešení vede ke snížení instalovaného chladicího a vytápěcího výkonu při zachování tepelné pohody. Při TABS je potrubí pro vytápění a chlazení integrováno přímo ve stavební konstrukci, většinou v neutrální ose betonových stropů. Topné nebo chladicí médium odevzdává akumulační hmotě stavební konstrukce teplo nebo chlad. Potrubí z plastu, většinou dimenze 20 x 2 mm nebo 17 x 2 mm, je vkládáno do stavební konstrukce zároveň s armováním, a to buď ručně nebo ve formě registrů. Běžná rozteč potrubí je 15 cm. Topné registry jsou dodávány na stavbu předhotovené.

Systémy s vloženým potrubím ve stavební konstrukci jsou známy již dlouhou dobu, především pod označením Crittall. Jejich většímu rozšíření však bránila nejen materiálová základna, ale i vysoká energetická náročnost budov a tehdejší systémy měření a regulace.

V případě knihovny byla zvolena dimenze potrubí 20 x 2 mm a rozteč 15 cm. Potrubní registry i páteřní rozvody jsou zabetonovány ve stropní desce. Teplota topné/chladicí vody se pohybuje podle ročního období v rozmezí 17 °C až 28 °C. Vzhledem k tepelné akumulaci stavebních konstrukcí lze budovu předchlazovat v noční době a tím zvýšit hospodárnost provozu. Systém vytápění a chlazení TABS je doplněn klasickým teplovodním systémem s radiátory a systémem vzduchotechniky.

Interiér knihovny

Při vchodu do budovy zaujme především schodiště ve tvaru helvetského kříže. Vestibul je centrálním prostorem přes dvě patra; je prosvětlený kruhovým atriem s hlavním schodištěm procházejícím celou budovou až ke střešnímu světlíku. Patro vestibulu s internetovým klubem, studovnou a sedacími koutky je vizuálně propojeno dalšími kruhovými otvory. Vnitřní balkony, nesoucí zajímavá a nestandardní schodiště, podobně jako nedotažené stropy na konci jednotlivých hal, skýtají četné pohledy do otevřených sousedních podlaží a umožňují velké zážitky z třídimenzionálního rozvolnění prostoru.

Vnitřek je mimořádně bohatě ozvláštněn průhledy do exteriéru. Zde se plně ukazuje potřeba kulatých oken, se kterými kontrastují veliká prosklená průčelí, obrácená k jihu a severu. Neodolatelně lákají k postávání na koncových galeriích, na kterých je možno vychutnávat okolní zeleň, oblohu, řeku i starší okolní zástavbu směrem k historickému městskému jádru.

Nelze se nezmínit o nástěnných malbách Martiny Novotné, které oživily a uvedly v pohyb nehybnou šedou barvu betonu. Pokud však chce návštěvník obdivovat fresky zblízka, musí se pohroužit do útrob knihovny. A pokud tak učiní, odměnou mu bude (kromě jiného) i zářivý zážitek netypické malby.