Sanace starších objektů
Velmi frekventovaným tématem posledních několika let jsou sanace objektů postavených panelovou technologií. Je mu věnována celá řada odborných návrhů řešení jednotlivých konstrukcí a částí objektů (střechy, statika, stavebně fyzikální závady, okna, výtahy apod.). Ale jak je to s objekty postavenými z tradičních materiálů - cihlových? Ty také vyžadují rekonstrukce, případně nahrazení některých konstrukčních prvků, jako jsou například výplně stavebních otvorů.
Stav
Při spojení pojmů historické, ale lépe řečeno starší cihlové objekty a okna - vzniká ve vztahu k těmto elementům vyrobeným z tvrzeného PVC často nepříznivý přístup. Předně chci upozornit, že nejsem ortodoxním zastáncem pouze a jenom určitého druhu konstrukce (jsou vysoce historické objekty, kam nic jiného než výplně - repliky oken z dřevěného masivu - nepatří), kdy ovšem požadované proporce nemohou splnit, byť dřevená, eurookna. Existuje ovšem velké množství vnitroměstských objektů, kde ve velké části Evropy jsou okna plastová - zejména od 2.NP výše - osazována. Vztah v ČR k plastovým oknům, zejména složek památkových úřadů, částečně chápu a jejich negativní postoj si způsobili dodavatelé a výrobci částečně sami naprostou necitlivostí vůči původním proporcím a členění (způsobu otevírání) "nových" oken. I já se přikláním ke kritikům těchto necitlivých zásahů, neboť výsledky jsou někdy skutečně tristní (ale nemusí to být pouze plast, ony europrofily dřevěných oken jsou velice často masivnější než vybrané, speciálně tvarované profily PVC).
Vedle znehodnocení fasád však dochází i k zásadním stavebně fyzikálním újmám, a ty mají už často vliv na vlastní komfort bydlení (zásadní zmenšení prosklené poměrné části a tím snížení hladiny osvětlení, zvýraznění tepelných mostů ostění, razantní omezení infiltrace apod.). Nyní je ale nutné ze zkušenosti důrazně upozornit na fakt, že bohužel vedle naprostého amatérství některých výrobců má zásadní vliv na celou řadu negativních důsledků v neprospěch plastových oken i sám investor. Toho z převážné většiny zajímá cena a on se vždy "najde" někdo, kdo zcela bez skrupulí klasické dvoukřídlé okno s nadsvětlíkem nahradí oknem jednokřídlým, děleným v lepším případě sloupkem, v tom horším do T dělení vytvořené meziskelní 18mm příčkou. Zde plně za názory památkářů.
Řešení existuje
Přitom při vzájemné plodné vstřícnosti lze z hlediska pohledového vyrobit a osadit okna velice těžko rozpoznatelná od původních, avšak se všemi pozitivy moderních výplní. Taková okna se musí, jak si dovolím tvrdit, naprojektovat. Největší výrobci a nositelé plastových profilových systémů mají ve svých řadách prvky rámů, křídel, sloupků, klapaček apod. ve velice štíhlých provedeních, tvarů apod. Například pohledová šíře klapačkového spojení 106 mm je někdy méně, než měla původní. Je to pouze o chuti a znalostech. Právě cena vede často k použití běžných rámů a křídel a nechuť se něčím zabývat k těmto neblahým výsledkům. Členění otevírání je poměrně těžko diskutovatelná oblast ve vztahu k původnímu vzoru - zmíněná upravená, zjednodušená jednokřídla tam nepatří. Zde je ale největší problém cena, ono totiž "komplikované" tříkřídlé eventuálně dvoukřídlé (navíc z tvarových profilů) je určitě dražší než jednokřídlý paskvil.
Dalším velmi působivým prvkem je barevné řešení. Některé imitace dřevin jsou ve výši od druhého podlaží nerozpoznatelné od pravých dřevěných výloh pateru obchodů. Velice málo se dnes využívá dříve hojně rozšířená barevná kombinace - rámy a poutce v barvě, křídla bílá. Taková kombinovaná okna umocňují zeštíhlující efekt a cenově jsou přijatelnější než celobarevná okna. Konstrukčně je možné doplnění celou řadou ozdob, tvarových poutců, tvarovaných nalepovacích lišt apod. To vše vyžaduje profesionální přístupy z hlediska znalostí technických možností systémů a technické zkušenosti z oblasti stavebních zásad doby výstavby objektů. Vedle pohledových, estetických parametrů je celá řada technických a stavebně fyzikálních zásad. Je zapotřebí si uvědomit, že zpravidla nahrazujeme špaletová okna (kastlová) jednovrstvou konstrukcí, což v ostění je nahrazení konstrukce se vzdáleností až 20 cm vnější od vnitřní roviny (povrch s vnější teplotou a povrch s vnitřní teplotou) konstrukcí s tloušťkou profilu v rozpětí 60-75 mm. Konstrukce obvodového pláště je v lepším případě z plných cihel, což z hlediska tepelně technického je docela dobrý tepelný vodič - v dnešním pohledu vysoce špatný izolant). Dosti často právě z hlediska členité zdobené fasády ji nelze opatřit vnějším zateplovacím systémem a vzniká kritický detail v ostění a nadpraží - masivní tepelný most. Opět za přispění investora ("...a nepoškoďte hlavně vnější část fasády") dochází nahrazením 20centimetrové konstrukce špaletového okna k jednovrstvou k dokonalému zvýraznění všech negativ tepelného mostu. Tento detail vyžaduje zejména v případě, kdy je jasná situace, že fasáda nebude zateplena, zásadní řešení. Naší firmou byly tyto detaily navrženy a na řadě objektů realizovány (viz obr. 1). Ty jsou ovšem řemeslně náročné na provádějící pracovníky (zcela jistě nevystačí s osazením a vypěněním), kteří musí opravdu zvládat více technologií, případně je zkoordinovat.
Obr. 1 - špaleta
Jak to bývá se vším, čím podrobněji se problematika odkrývá, tím větší rozsah znalostí a řešení různých hledisek je složitější. Výše popsané je pouze malou částečkou problematiky, která vzniká (další mohou být například vysoké zvukoizolační požadavky, infiltrace, způsoby ovládání, osazení EZS, bezbariérové nároky, zastiňující doplňující komponenty apod.).
Cílem tohoto příspěvku byl pokus nastínit spravedlivější pohled na využití plastových oken v oblasti sanací starších, tradičních budov a snad také změnit i přístup památkových úřadů ve větší vstřícnost opravdové, technicky vyzrálé snaze najít řešení problému, který tady opravdu vznikl.
Firma REHAU nabízí prémiová řešení na bázi polymerů. Pro oblast TZB dodáváme podlahové a stěnové vytápění/chlazení – trubky a technika spojování, systémové desky, regulace, rozdělovače; rozvody studené a teplé vody - instalace pitné vody, odhlučněná ...
