Nekalá soutěž

Úprava nekalé soutěže je u nás v důsledku mezinárodních smluv, konkrétně Pařížské unijní úmluvy, součástí právního řádu nepřetržitě od roku 1927. V současné době není úprava nekalé soutěže obsažena v jednom předpise. Pojem nekalé soutěže definuje v obchodním zákoníku ustanovení § 42 jako jednu z forem zneužití účasti v hospodářské soutěži. Druhou formou zneužití účasti je nedovolené omezování hospodářské soutěže, kterému se ale obchodní zákoník již dále nevěnuje.

K pochopení současné úpravy je nutno si uvědomit, že oblast hospodářské soutěže v sobě zahrnuje prvky veřejnoprávní i soukromoprávní. Obchodní zákoník je předpis soukromoprávní, z úpravy hospodářské soutěže jsou v něm proto obsažena pouze obecná ustanovení, výčet a definice nekalosoutěžních jednání a pravidla soudní obrany proti nim, zatímco ochrana hospodářské soutěže náleží do oblasti veřejnoprávní, tj. oblasti, kde ochranu zajišťují správní orgány a instituce, a je upravena samostatným právním předpisem - zákonem č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. Závažná porušení pravidel hospodářské soutěže jsou potom postihována i trestním zákonem. Dvojí úpravu nalezneme i u některých druhů nekalé soutěže, např. u reklamy. Vyplývá to z většího zájmu státu o ochranu před těmi druhy nekalé soutěže, které jsou považovány za společensky nebezpečnější.

Obchodní zákoník se věnuje vymezení a postihování porušování pravidel hospodářské soutěže, jako svobodné soutěže v zájmu dosažení hospodářského prospěchu, spočívajícím v zneužití účasti v této soutěži ve formě nekalého soutěžního jednání a postihování těchto porušení, ale pouze v oblasti občanskoprávních sporů. Z charakteru obchodního zákoníku jako soukromě právního předpisu vyplývá, že nemůže obsahovat postižení ve formě pokut či jiných sankcí ukládaných správními orgány, ale pouze ve formě soudních rozhodnutí.

Obecné vymezení nekalé soutěže nalezneme v obchodním zákoníku v ustanovení § 44, který jej definuje jako jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Současně takové jednání zakazuje. Jednání odpovídající nekalé soutěži musí tedy splňovat tři podmínky - musí jít o jednání v hospodářské soutěži, tj. jednání směřující k hospodářskému prospěchu, případně sdružování za účelem jeho dosažení, musí být v rozporu s dobrými mravy. Zda jednání je či není v rozporu s dobrými mravy posuzuje soud. Poslední podmínkou je, že jednání je způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli či spotřebiteli. Za újmu se přitom považuje nejen poškození materiální, ale i újma materiální. K naplnění tohoto znaku navíc postačuje, že hrozí vznik takové újmy, aniž by již skutečně nastala.

Shora uvedené ustanovení v druhém odstavci uvádí příklady nekalé soutěže. Tento výčet není taxativní, tj. lze se domáhat ochrany i proti jiným jednáním, která zde uvedena nejsou, ale naplňují tři uvedené podmínky. Zákon za nekalou soutěž považuje především klamavou reklamu, klamavé označování služeb a zboží, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamu, porušování obchodního tajemství, ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

Nejčastěji se pravděpodobně setkáte s problémy s klamavou reklamou. Zákon ji vymezuje jako jakékoliv šíření údajů o vlastním či cizím podniku, výrobku nebo výkonu, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů. Kromě této úpravy jsou reklamě věnována ustanovení zákona 40/1995 Sb. o regulaci reklamy.

Podstatné je, že za šíření se považuje jakékoliv sdělení přesahující osobní názor, které je schopno přivodit výhodu na úkor jiných soutěžitelů a které je prezentováno nejen ve sdělovacích prostředcích nebo na veřejně umístěných reklamách, ale také na internetu nebo v dopisech, které jsou zasílány konkrétním adresátům. Klamavá reklama může ohrozit buď ostatní soutěžitele nebo spotřebitele. Na druhou stranu není ochrana před klamavou reklamou bezbřehá. Podstata reklamy je upozornit na nabídku zboží, služeb, produktů. V žádném případě to není obchodní nabídka k uzavření smlouvy, ale pobídka k tomu, aby se veřejnost o nabízené začala zajímat. V tomto duchu také nedávno skončil spor o klamavost reklamy nabízející úžasně výhodný úrok u úvěru, který ale zájemce mohl získat za splnění několika dalších podmínek a pouze na omezenou dobu. V daném případě taková reklama nebyla shledána za klamavou, protože obsahovala informaci o tom, kde je možné získat bližší údaje o nabízeném produktu, a soud dospěl k závěru, že každý, kdo bude úvěrovou smlouvu uzavírat, se nespokojí s reklamním letákem, ale podmínky úvěru si předem zjistí.

Za klamavou reklamu se považuje i tzv. skrytá reklama, tj. reklama, která je obsažena v článcích, rozhovorech, které zdánlivě nemají s inzercí nic společného, ale slouží i reklamě, přitom to nemusí být jejich jediný účel. Osobně se domnívám, že takové reklamy je poměrně hodně. Její nebezpečnost spočívá v tom, že čtenář či divák si neuvědomuje, že je objektem cílené reklamy, a je proto náchylnější k přizpůsobení svého jednání reklamě.

Všeobecně je známo, že je zakázána srovnávací reklama, tj. reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo služby či zboží nabízené jiným soutěžitelem. Způsob vyrovnání se s tímto pravidlem všichni zřejmě znají z reklam v televizi na prací prášky, kde je používán termín běžný prací prostředek. Protože na druhou stranu se uznává, že spotřebitel má právo na informace, byly zákonem upraveny podmínky, kdy naopak srovnávací reklama přípustná je (viz § 50a obchodního zák.). Tato ustanovení jsou velmi podrobná a zabraňují tak rozdílnému posuzování přípustné či nepřípustné srovnávací reklamy soudy. Obecně lze tyto podmínky shrnout tak, že srovnání musí být objektivní tj. u obdobných výrobků, obdobných vlastností, s časovým vymezením apod.

Dalším deliktem je klamavé označení zboží a služeb, které zákon vymezuje jako každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené produkty pocházejí z určitého státu, místa či oblasti, nebo od určitého výrobce, nebo že mají určitou charakteristickou vlastnost. Podrobně je upraveno i klamavé označení, které sice nese dodatek sloužící k odlišení, ale přesto je způsobilé vyvolat mylnou domněnku o původu zboží. Takovým dodatkem mohou být slova: druh, typ, způsob.

Stejně jako u klamavé reklamy, i zde se může jednat o pravdivé údaje, které však vzhledem k okolnostem nebo souvislostem mohou uvést v omyl.

Naopak za klamavé označení není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil jako označení druhu nebo jakosti zboží, s výjimkou situace, kdy by k takovému zboží byl připojen dodatek způsobilý vyvolat omyl, např. původní, pravý apod. Toto ustanovení se vztahuje na výrobky, kde jejich původní název odvozený od místa či výrobce se již natolik rozšířil, že se stal obecným názvem. Příkladem mohou být redisová pera ("redispera"), která vnímáme jako druh psacích per, nikoliv jako pera od firmy Redis.

Ustanovení o klamavém označení se nedotýkají ochrany práv ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními předpisy.

Vyvolání nebezpečí záměny má stejně jako klamavé označení vyvolat omyl spočívající v neoprávněném spojení produktu s jiným podnikem, firmou, zvláštním označením nebo produkty jiného soutěžitele. I k naplnění tohoto deliktu postačuje, že takové jednání je schopno záměnu vzbudit, aniž by k ní skutečně došlo. Obchodní zákoník v ustanovení § 47 podrobně upravuje v čem vyvolání nebezpečí záměny spatřuje, patří sem užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného po právu jiným soutěžitelem, užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů, které jsou v zákaznických kruzích považovány za příznačné pro určitý podnik nebo závod, např. označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků, napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů. Poslední uvedené jednání - napodobení produktů a obalů, není jednáním vyvolávajícím nebezpečí záměny, pokud jde o podobnost v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil.

Všechny shora uvedené delikty mají společný prvek spočívající v tom, že k jejich naplnění zcela postačuje, že znaky uvedené v zákoně nastanou bez ohledu na to, zda účastník hospodářské soutěže, který se jich dopustil, o takový výsledek usiloval nebo si jich byl vědom. I zcela nevědomé jednání může způsobit odpovědnost za takový delikt, je proto nutné při zadávání či schvalování reklamy nebo uvádění nových výrobků či produktů na trh se zamyslet, zda není v rozporu s některým ustanovením o nekalé soutěži.

Tento článek nepostihuje, jak vyplývá ze shora uvedeného výčtu nekalosoutěžních jednání, všechna v zákoně upravená. O zbývajících jednáních, která jsou upravena v této části obchodního zákoníku (Hlava pátá. Díl druhý.), a hlavně o ochraně proti nim bude pojednávat příští článek.