Zateplování rodinných domů II.

Dům může nejvíce poškodit zatékající voda, jejímž zdrojem bývají srážky anebo povrchová voda. Dalším častým zdrojem vlhkosti v domě je vzlínání spodní vody, vodní pára zkondenzovaná v konstrukcích a voda z poškozených instalací či z provozu domu.

Pro rizika při zateplování domu je rozhodujícím zdrojem vzlínající zemní vlhkost. Pokud objekt, který má tento zdroj vlhkosti, zateplíme, odstraníme obvykle možnost vysychání objektu do exteriéru, což způsobí další vzlínání vlhkosti do vyšších míst.

Proto je nutné před zateplením provést průzkum objektu a podle něj volit příslušný způsob zateplení. Pokud to jde, je nejvhodnější před zateplením objekt nejprve odizolovat od zemní vlhkosti. Osobně se kloním ke klasickému mechanickému odizolování, například podříznutím nebo podražením, např. nerezovými plechy. Po osobní zkušenosti s odizolováním injektáží se domnívám, že tento způsob není dokonalý. Používání jakýchsi zařízení vysílajících nějaké záření, čímž dochází k odvlhčování, mě uvádí do rozpaků, neboť nejsem schopen pochopit fyzikální podstatu věci. Proč? Když to má zamezit kapilární vzlínavosti ve zdivu, nezamezí tento systém i kapilární vzlínavosti v rostlinách?

Dodatečné zateplení domů je nutné provádět výhradně z exteriéru. Pokud to z nějakých důvodů není možné, je nutné návrh zateplení komplexně svěřit odborníkovi a připravit se na vysokou cenu nejen projektu, ale i realizace. Jde skutečně o velmi komplikované záležitosti, které je potřeba řešit komplexně a v souvislosti s celým domem a jeho provozem.

Z exteriéru není zateplování již tak komplikované a v zásadě lze použít kontaktní zateplovací systém (zkratka ETICS), kdy je na stěnu přilepena deska tepelného izolantu a na ní provedena tenkovrstvá omítka. Další možností je použít odvětrávanou fasádu, jejíž princip spočívá v tom, že se na zdivo umístí tepelná izolace s minimálním difuzním odporem, následuje vzduchová dutina nahoře i dole otevřená do exteriéru a před ní fasáda, která chrání tepelnou izolaci před povětrností. Třetím systémem lze označit použití tepelně izolační omítky, přizdění či jinou úpravu založenou na tradičním způsobu stavění. Tento třetí způsob se příliš nepoužívá, protože pokud chceme dosáhnout vysokých hodnot tepelného odporu, jde o finančně velmi náročnou operaci.

Z mnoha praktických důvodů je asi nejvhodnější kontaktní způsob zateplení. Jeho výhodou vzhledem k odvětrávané fasádě je především: menší tloušťka při stejném tepelném odporu, menší tepelné mosty kotvících prvků, nižší finanční náročnost a další. Nevýhodou je vyšší difuzní odpor povrchové úpravy, který může vést k vlhkostním problémům. Proto jej lze aplikovat pouze na dokonale suché domy. Vliv tepelných mostů vzniklých kotvícími prvky tepelné izolace je patrný jednak na termogramech umístěných na www.e-c.cz a dále na stejných stránkách v sekci tepelné mosty.

U starších domů, kde nelze provést odizolování od zemní vlhkosti, je nutné odizolovat dům odvětrávanou fasádou. Zde se obvykle jako tepelná izolace používá minerální vlna a nebo celulóza, například Climatizér plus. Ten má ještě jednu zajímavou výhodu. Sice vlivem vlhkosti klesá jeho tepelně izolační vlastnost, ale na druhou stranu zde působí kapilární vzlínavost, s jejíž pomocí transportuje vlhkost ze zdiva na povrch tepelné izolace, kde může bez problémů vysychat.

U každého zateplení je nutné provést také projektovou přípravu. V projektu je nutné určit příslušnou tepelnou izolaci a skladbu stěny a tu posoudit z hlediska bilance kondenzace vodní páry, vyřešit detaily, předepsat příslušné doplňky zateplení, určit jeho rozsah (pozor! Vždy je nutné zateplovat minimálně 50 cm, ale raději 100 cm od vnitřní hrany stěny či podlahy, tedy u přízemních objektů je nutné zateplit i základ!!!) a vyřešit napojení na stávající konstrukce tak, aby zde nemohlo v budoucnu dojít k závadám. Některé skladby stěn z materiálů HELUZ jsou z hlediska bilance kondenzace vodní páry posouzeny na www.e-c.cz.