Ekologická daňová reforma v ČR (I)

Co je to ekologická daňová reforma?

Ekologická daňová reforma je navržena jako příspěvek k naplnění cílů udržitelného rozvoje, a to v souvztažnosti jeho tří pilířů - ekonomického, sociálního a environmentálního. Je považována za jeden z možných přístupů, jímž lze dosáhnout zvýšení kvality životního prostředí, snížení energetické náročnosti ekonomiky, snížení dopadů poškození životního prostředí na lidské zdraví, a oživení trhu práce. V rámci disponibilních nástrojů vládní regulace je ekologická daňová reforma součástí tzv. ekonomických nástrojů, u nichž je žádoucí, aby byly užívány konzistentně a efektivně k stimulaci řešení indikovaných problémů.

Ekologická daňová reforma představuje přesun ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Základním atributem ekologické daňové reformy je výnosová neutralita a ekologická daňová reforma tak nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže v České republice. Aby byl naplněn princip výnosové neutrality reformy, budou dodatečné výnosy ekologických daní využity na snížení jiných daní nebo pojistného. Jinými slovy výnosy budou využity tak, aby byly sníženy náklady práce s cílem povzbudit zaměstnanost.

Chronologie snahy zavedení ekologické daňové reformy a ekologických daní v České republice

1997 - 1999

Již od roku 1997 se začíná datovat reálnější snaha zdanit některé výrobky, které svým působením znečišťují životní prostředí a jsou považovány za škodlivé. Legislativní plán prací vlády České republiky na 2. pololetí roku 1999 hovořil o předložení návrhu věcného záměru zákona o ekologických daních, ovšem úkol byl reformulován na úkol předložení Návrhu koncepce postupné ekologizace daňové soustavy a navíc byl úkol převeden z legislativního úkolu na nelegislativní.

2000 - 2001

První pokus předložit materiál Návrhu koncepce ekologické daňové reformy k projednání vládě ČR zcela ztroskotal. Důvodem bylo odmítnutí materiálu ze strany klíčových resortů ve vnějším připomínkovém řízení (MPO, MD, MPSV, MZe), a to především z toho důvodu, že nebylo zcela jasně rozhodnuto o způsobu kompenzací pro nízkopříjmové skupiny obyvatel a pro zemědělství.

2002 - 2004

V programovém prohlášení vlády ze srpna 2002 se vláda České republiky zavázala k "bezodkladnému zahájení prací na výnosově neutrální ekologické daňové reformě". Nositelem úkolu bylo Ministerstvo životního prostředí, spolupředkladatelem Ministerstvo financí.

2004 - 2006

V říjnu roku 2005 byl na Ministerstvu životního prostředí dokončen pracovní materiál Koncepce ekologické daňové reformy, který byl následně schválen poradou vedení MŽP a postoupen Ministerstvu financí k připomínkám, kde vnitřní připomínkové řízení bylo ukončeno v prosinci 2005. Poté mělo dojít k vytvoření kompromisního návrhu MŽP a MF, který by odrážel jednak výsledky vnitřního připomínkového řízení a zároveň představy MF o konečné podobě materiálu. Následovala poměrně složitá jednání, neboť některé požadavky MŽP byly z hlediska MF neakceptovatelné. Jednalo se například o zavedení daně z motorových vozidel a o rozlišení sazeb daně na elektřinu podle původu elektřiny (vstupů pro výrobu elektřiny), což bylo z pohledu MF a správy daní problematické. V prosinci roku 2006 byl materiál nakonec v kompromisní podobě rozeslán do vnějšího připomínkového řízení a následně předložen do vlády pod názvem "Principy a harmonogram ekologické daňové reformy".

2007

Dne 3. ledna 2007 byl materiál "Principy a harmonogram ekologické daňové reformy" projednán na vládě, která ho vzala na vědomí a uložila další úkoly pro jednotlivá ministerstva v souvislosti s realizací ekologické daňové reformy a návrhem jejích dalších etap.

Poté nastoupila nová vláda, která si dala za úkol dokončit realizaci první etapy a navrhnout druhou etapu ekologické daňové reformy. Oba úkoly byly specifikovány v Programovém prohlášení vlády.

V 1. polovině roku 2007 připravilo Ministerstvo financí návrhy zákonů o zdanění elektrické energie, o zdanění pevných paliv a o zdanění plynu. Tyto zákony byly předloženy v rámci balíčku vládních reforem a dne 5. října 2007 byly podepsány prezidentem ČR. V platnost vstoupí od 1. ledna 2008. Výnosová neutralita ekologické daňové reformy bude naplněna od 1. ledna 2009, poté, co budou vyhodnoceny reálné výnosy z nově zavedených daní.

Ekologická daňová reforma v Evropské unii

V zemích Evropské unie je ekologická daňová reforma diskutována již řadu let a některé země přijaly své vlastní daňové zákony podporující ekologické chování a ekologickou spotřebu a některé realizovaly ekologickou daňovou reformu na principu výnosové neutrality.

První vlna ekologických daňových reforem spadá do 90. let 20. století a není nikterak překvapující, že průkopníky byly severské země - Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko. Jednalo se převážně o zavádění uhlíkových daní - daní z CO₂, které bylo doprovázeno redukcí daní z příjmu nebo snížením příspěvků na sociální pojištění.

Ve druhé vlně uskutečnily ekologickou daňovou reformu Nizozemí, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Německo a Francie. Zaváděny byly převážně spotřební daně na paliva a elektřinu a kompenzace probíhala ve formě snížení příspěvků na sociální zabezpečení či jiného snížení daňové zátěže práce.

V 90. letech 20. století probíhaly v Evropské unii snahy sjednotit energetické zdanění a stanovit určitou minimální spotřební daň z paliv a elektřiny, která by platila pro všechny členské státy Evropské unie. Tyto snahy vyvrcholily v roce 2003, kdy byla přijata směrnice 2003/96/ES z 27. října 2003 měnící rámec Společenství ke zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice stanovuje minimální sazby spotřebních daní na paliva a elektřinu, které jsou platné pro všechny členské země Evropské unie od 1. ledna 2004. Směrnice umožňuje osvobodit od zdanění ekologicky šetrná paliva a ekologicky šetrné způsoby výroby energie. Z hlediska ekologické daňové reformy má směrnice klíčový význam, protože umožňuje navýšit spotřební daně nad minimální danou úroveň na základě priorit jednotlivých členských států a upozorňuje na princip výnosové neutrality, když v preambuli zmiňuje že členské státy se mohou rozhodnout nezvyšovat celkové daňové zatížení, pokud jsou toho názoru, že realizace zásady daňové neutrality by mohla přispět k restrukturalizaci a modernizaci jejich daňových systémů s tím, že povzbudí chování vedoucí k větší ochraně životního prostředí a ke zvýšenému využití pracovní síly. Se vstupem do Evropské unie se stala směrnice 2003/96/ES závazná i pro Českou republiku.

Pilíři ekologické daňové reformy jsou i další, neméně významné, směrnice EU - například směrnice 2001/77/ES o podpoře obnovitelných zdrojů energie, 2003/87/ES propojovací směrnice o obchodování s emisemi a 2003/30/ES o podpoře biopaliv.

Použitá literatura

[1] Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů
[2] OECD: Environmentally related taxes - internetová databáze
[3] Programové prohlášení vlády
[4] EVROPSKÁ KOMISE: Směrnice č. 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny