Proč lidé kupují drahou balenou vodu, když pitná voda z veřejných vodovodů není horší?

Pomalu se další rok chýlí ke konci a komentář zvýšení cen vodného a stočného se stává tradičním koloritem začátku roku nového. Jistě opět vyvolá bohatou diskusi na téma jak je voda drahá. Na druhou stranu je třeba si všimnout kolik lidí kupuje mnohdy stejnou vodu zabalenou, za nepoměrně více a nijak se nad tím nepozastaví.

Z článku o druzích balených vod je jasné, že s ohledem například na dusičnany může být důvod kupovat vodu kojeneckou, ale důvod ke koupi vody pitné již tak jasný není.

Tři čtvrtiny českých občanů jsou napojeny na veřejný vodovod, ve kterém proudí jedna z nejlepších vod na světě. "Obecně lze říci, že u nás má pitná voda velmi dobrou kvalitu," tvrdí František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu.

Naše voda je uznávaná i v zahraničí. Výzkum nezávislé organizace Celosvětové hodnocení bezpečnosti pitných vod ohodnotil Českou republiku pěti kapkami, což je nejvyšší možný počet. Do této skupiny patří jen dvacet procent všech zemí světa, náš stát se tak zařadil například po bok USA nebo Rakouska.

"U nás lze vodu konzumovat bez omezení množství úměrně k potřebám organismu, překontrolovaná je bezpečná i pro kojence," uvádí Kožíšek. "Naše voda splňuje všechny limity," souhlasí například Matěj Čermák z Hygienické stanice hlavního města Prahy. ⁽¹⁾

I přes vysokou kvalitu vody z vodovodu lidé stále nakupují balené vody v obchodech, přestože se to na jednom litru prodraží až stopadesátkrát. "Důvodem může být to, že voda z vodovodu nemá vždy a všude vyhovující chuť a pach," vysvětluje Kožíšek. "Z vody může být cítit chlor nebo vedlejší chloranové produkty. Zápach se však dá snadno odstranit, stačí nechat vodu chvíli odstát v lednici. A existují i různé filtry." říká Čermák. Balená voda však nemusí být zárukou lepší chuti, může se dokonce stát, že si zákazník přinese z obchodu stejnou vodu, jaká mu teče doma z kohoutku. "Vyhláška, která zpřísnila pravidla pro označování vod uvádí, že na všech etiketách musí být sice uveden zdroj, neplatí to však pro pitné vody," uvádí Pavla Burešová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

"Většina balených pitných vod je vyráběna z vody vodovodní. Může být sice sycena oxidem uhličitým, ale tím vzniká jen obyčejná sodovka, kterou si doma můžeme levněji vyrobit pomocí sifonu," vysvětluje Kožíšek.

Podobně se vyjadřuje i prof. Václav Janda z Ústavu technologie vody a prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze: ⁽²⁾

prof. V. Janda: "Neříkám, že kvalita vody ve veřejných vodovodech je bezchybná přímo bezchybná, ale 99,95% vyrobené pitné vody vyhovuje ve všech důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy, pesticidy... Naprosto opačná situace je však u soukromých a obecních studní. Tam asi 70 procent odebraných vzorků nevyhovuje především z mikrobiologického hlediska."

H. Večerková: "Podle vás tedy nemáme důvod kupovat si domů balenou vodu?"

prof. V. Janda: "Pokud vám jde o to, pít kvalitní vodu, nemusíte si kupovat balenou. Když chcete ale pít vodu s bublinkami, tak musíte jít do obchodu nebo si "sodovku" vyrobit doma."

H. Večerková: "Hodně lidí si kupuje vodu, protože jim ta z vodovodu nechutná."

prof. V. Janda: "Myslím, že tady funguje placebo efekt. Když vám stále někdo vtlouká do hlavy, že voda z kohoutku je nezdravá a špatná, snadno tomu podlehnete. Je tu ale ještě druhá věc - voda z vodovodu je chlorovaná, tvoří se v ní pachotvorné látky, takže může někomu páchnout."

H. Večerková: "Co když to ve vodárně s chlorem přeženou, přece není neškodný?"

prof. V. Janda: "Chlor sám o sobě v koncentracích, v jakých se vyskytuje v pitné vodě, škodlivý není. Ale reakcí s různými organickými látkami, které jsou ve vodě, z něj mohou vzniknout nežádoucí vedlejší produkty - o těch se ví a také se hlídají. A uhlídají."

H. Večerková: "Když budu pít jen vodu z vodovodu, nebude můj organismus ochuzen o některé látky, které bych do sebe dostala z minerální vody?"

prof. V. Janda: "Vůbec ne. Voda z vodovodu potřebu minerálů zpravidla pokryje, samozřejmě společně s jinými zdroji ze stravy. Vyhláška pro kvalitu pitné vody uvádí, kolik v ní má být vápníku a hořčíku. A také v ní tyto optimální koncentrace bývají. Třeba vápníku je v pitné vodě vždycky dost, naopak některé stolní vody ho mají málo."

H. Večerková: "Voda z vodovodu je tedy podle vás natolik vyvážená, že dodá organismu vše, co potřebuje?"

prof. V. Janda: "Většinou ano. Každá lokalita je jiná, jsou rozdíly v celkové mineralizaci... Podstatné je, že ve velkých městech kvalita vody odpovídá naší vyhlášce a ta vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace a je v souladu s direktivami Evropské unie."

H. Večerková: "Evropské směrnice bývají hodně mírné, aby je mohly splnit všechny státy. Nehledí ta směrnice jen na to, aby nám voda neublížila, zabývá se i tím, aby také prospěla?"

prof. V. Janda: "Nemyslím, že evropské limity pro pitnou vodu jsou mírné. Limity pro pitnou vodu se tvoří především podle zdravotních účinků a ne podle technických možností, na jakou kvalitu jsme schopni vodu upravit. Limity navíc připravují hygienici a ti nejlépe vědí, co náš organismus potřebuje. Vlastně říkají, kolik jednotlivých látek bychom měli do těla vodou dostat a které škodlivé látky by tam naopak být neměly. Jistě, může se stát, že se kvalita vody kvůli nějaké havárii krátkodobě zhorší... Nic není stoprocentní, to však není ani kvalita balených vod."

H. Večerková: "Co dusičnany? Představují skutečně takový problém?"

prof. V. Janda: "Dusičnany jsou problém především podzemních vod, tedy studní. Většina měst je zásobována z povrchových zdrojů a tam tolik dusičnanů není. Přece jen zemědělci tolik nehnojí... Před takovými patnácti dvaceti lety to bylo horší, někdy měli vodohospodáři co dělat, aby koncentrace dusičnanů nepřesáhla povolených padesát miligramů na litr."

Problémem balených vod je skladování.

Dalším problémem všech balených vod je skladování. "Často jsou i několik dní na slunci a voda se v nich kazí. A v otevřené lahvi, kterou necháme celý den mimo lednici, vznikají bakterie. Naopak voda v potrubí je neustále ve tmě a chladu, což je ideální," říká Marcela Dvořáková, tisková mluvčí Pražských vodáren a kanalizací. V rozvodových sítích může vodu ohrozit jen rez nebo usazeniny. "Jenže to není problém dodavatele, ale majitelů domů. Řešením je instalace plastových trubek, které jsou odolné," vysvětluje Dvořáková.

Proti baleným vodám stojí i ekologové. "Plastové lahve zatěžují životní prostředí nejen jako odpady, ale škodlivá je především jejich výroba. A skleněné lahve, které by měly alespoň opakované použití, už z pultů téměř zmizely," říká Jiří Tutter, výkonný ředitel Greenpeace. Kdo pije vodu z vodovodu, šetří tak nejen svou peněženku, ale i přírodu.

Momentálně je ještě nutné připočíst i nový návrh na zálohování plastových lahví, o čemž jistě čtenáři vědí z obecného tisku.

Zajímavá studie z poslední doby: ³⁾

Z on-line průzkumu agentury TNS Aisa, v němž je každý den oslovováno 500 respondentů, kteří vyplňují dotazníky na svých počítačích, (Respondenti jsou vybíráni z databáze 13 tisíc lidí.) vyplývá, že Češi vypijí průměrně za rok nejvíce čaje a piva. Překvapivě více pijeme také vodu z vodovodu. Průměrně za rok doma vypijí Češi 19 litrů čaje a 15 litrů vody z vodovodu. V porovnání s loňským rokem 2006 se výrazně zvýšila spotřeba vody z vodovodu na úkor kategorií ochucených a neochucených minerálních a pramenitých vod.

Zdroje:

⁽¹⁾ Ústecký deník, 08.08.2006, autoři: Zuzana Zdražilová a Martin Korečník
⁽²⁾ Mladá fronta Dnes, 08.09.2006, autor: HANA VEČERKOVÁ
⁽³⁾ Marketing a média 15.10.2007