Co brání hospodaření s dešťovou vodou

Podstatou konvenčního vodohospodářského přístupu k dešťové vodě je, že ji hned, jak spadne na pozemek, co nejpříměji odvedeme do kanalizace, potoku, řeky, moře. Principem nového decentralizovaného systému odvodnění je snaha postarat se o dešťovou vodu tam, kde spadne.

V České republice nejsou však v současnosti vytvořeny legislativní, technické, ekonomické ani společenské předpoklady, které by jednoznačně a koordinovaně formulovaly celospolečenský zájem s dešťovou vodou hospodařit. Nejsou podmínky pro to, aby se dalo při každodenním rozhodování o co opřít (při projektování, výstavbě, schvalování, povolování, provozování, správě a financování) a bylo tak možné mluvit o systémovém přístupu. K tomu, aby se situace vyvíjela perspektivním směrem, je nanejvýš potřebné zahájit systematickou přípravu zavedení hospodaření s dešťovou vodou ihned.

Cesta k tomu, aby se hospodaření s dešťovou vodou stalo základním principem vodního hospodářství v našich městech, má v současné době dvě podoby:

• realizace systémových změn a opatření s celostátní působností,
• zavedení účelových pravidel s místní působností.

Systémová opatření s celostátní působností

Pokud se má hospodaření s dešťovou vodou zavést jako systémová změna, je nutné učinit to důsledně. Systémový přístup znamená vytvořit v naší zemi prostředí, kde budou zkoordinované všechny zákonné a technické normy a ekonomické podmínky pro navrhování, realizaci a provozování odvodňovacích systémů s decentralizovanou retencí.

K zavedení systému hospodaření s dešťovou vodou v ČR je potřeba zakotvit:

• do zákona o vodách principy trvale udržitelného rozvoje ve vztahu k dešťové vodě,
• do směrnic pro navrhování komunikací principy hospodaření s dešťovou vodou jako prioritu (výškové uspořádání zpevněných ploch, příčný sklon komunikací, stanovit podmínky pro vhodné situační uspořádání komunikací, tzn. minimalizace nepropustných povrchů atd.),
• principy hospodaření s dešťovou vodou do směrnic pro navrhování pozemních staveb jako prioritu (definovat vhodné dispoziční uspořádání uvnitř budov a venkovních prostor ve vztahu k objektům decentralizovaných retenčních systémů, definovat nevhodné stavební materiály - zinek a měď - ovlivňující kvalitu dešťové vody, respektive životnost zasakovacích průlehů, podporovat "zelené" střechy se schopností zadržovat dešťové vody a používání cisteren k využívání dešťové vody k provozu nemovitostí atd.),
• principy hospodaření s dešťovou vodou do směrnic pro navrhování terénních a sadových úprav jako prioritu (minimalizace nepropustných ploch, vhodné výškové uspořádání terénu a funkcí ploch atd.),

Dále je nezbytné vytvořit základní podmínku pro ekonomickou opodstatněnost s dešťovou vodou hospodařit z principu (zavést vybírání poplatků za odvádění dešťových vod ze všech nemovitostí bez rozdílu funkcí a významu) a dále zjednodušit a zpřísnit proces přípravy a realizace staveb hospodařících s dešťovou vodou. A v neposlední řadě uskutečnit smysluplnou osvětu a školení na celostátní a celospolečenské úrovni (od dětí až po úředníky).

Správná systémová opatření zajistí fungování principu trvale a celoplošně. Zavedení systému představuje dlouhodobou přípravu založenou zejména na aktivitě zákonodárců a ministerských úředníků.

Příklad aplikace systému průleh-příkop přebudovaného odvodnění Městského domu kultury v Karviné
(dílo je před konečnými úpravami okolního terénu, šachet a bezpečnostních přelivů)

Účelová pravidla s místní působností

Hospodaření s dešťovou vodou mohou však města zavést dříve, než se tak stane na základě systémových opatření státu. To lze docílit zahrnutím pravidel hospodaření s dešťovou vodou do územního plánu města.

Ekonomickou stimulaci, tj. placení za odvádění dešťových vod ze všech nemovitostí, nahrazuje nařízení, které je sice méně účinné, ale při povolování novostaveb nebo některých rekonstrukcí může být pro města velikým přínosem. Města se na tuto situaci musí sama pečlivě připravit. Kromě zavedení systému schvalování, povolování a uvádění do provozu, musí se orgány městské správy začít zabývat například tím, kdo a jak bude nové objekty decentralizované retence na obecních pozemcích přebírat, provozovat a udržovat.

Výhodou této cesty v porovnání s tím, jak bude zavádět systémová opatření stát, je možnost poměrně rychle systém aplikovat a dříve využívat jeho efektivitu.

Nevýhodou je riziko spočívající v neprofesionálním přístupu jak ze strany objednavatelů či schvalovatelů, tak zpracovatelů, protože v současné době neexistují státem předepsané postupy a předpisy. V této fázi je nutné, aby si města pro pravidla územně plánovacích dokumentací vybrala předpis uznávaný v EU, podle kterého bude systém decentralizované retence do územního plánů zakódován.

Berlínská ulice se zatravněným pásem zasakovacích průlehů s retenčními příkopy, do
kterých stékají veškeré dešťové vody z ulice (vrstva průlehu odbourává lehké kapaliny).

Domnívám se, že je naší morální povinností vůči dalším generacím začít už konečně s dešťovou vodou hospodařit. Bylo by nezodpovědné lpět na starých zvládnutých postupech jen proto, že je to procedurálně jednodušší. Vedle toho ani absence pravidel pro zavádění nového systému odvodňování v naší zemi není zcela objektivní. Existují směrnice a zkušenosti s aplikacemi hospodaření s dešťovou vodou v regionu Evropy.