Vybavování otopných soustav termostatickými ventily a regulátory tlakové diference

Povinnost vybavovat otopné soustavy termostatickými ventily, regulačními a uzavíratelnými šroubeními a jim předřazenými regulátory tlakové diference vyplývá ze zákona č. 406/2006 Sb. o hospodaření energií a z vyhlášek, které na tento zákon navazují, zejména vyhlášek MPO č. 151/2001 Sb. a č. 152/2001 Sb.

Základním předpokladem pro správnou funkci regulačního zařízení za provozu je vypracování kvalitní projektové dokumentace. Nezbytným podkladem pro tuto dokumentaci je perfektní znalost stávajícího stavu otopné soustavy. Pokud je k dispozici projekt stávajícího stavu otopné soustavy, je záležitost vyřešena. Pokud tomu tak není, je nutno provést zaměření stávajícího stavu. To může být zcela bez problému u hromadné bytové výstavby, kde jsou vedena stoupací potrubí po povrchu stěn. Horší situace je u domů předválečných, kde jsou stoupací potrubí vedena ve zdech a nejsou vizuálně kontrolovatelná. Tam pak záleží na zkušenostech a pečlivosti projektanta.

Dalším problémem může být vazba otopné soustavy na tepelně technické vlastnosti obvodového pláště budov, zejména dojde-li k jejich dodatečné úpravě při provádění zateplení. Takovou nejobvyklejší úpravou je např. výměna původních oken za okna kvalitnější nebo zasklení lodžií, či zateplení štítu budovy. Toto částečné zateplení objektu znamená, že část otopných těles, která přiléhají k zateplené části budovy, se začne jevit vzhledem k novým tepelně technickým vlastnostem části pláště budovy jako předimenzovaná.

Správně by měla následovat úprava velikosti teplosměnných ploch otopných těles tak, aby otopná soustava byla i ve vztahu k provedenému zateplení budovy dimenzována rovnoměrně. Obvykle však otopná soustava bývá zachována zcela beze změn.

Takto vzniknuvší předimenzování části otopných těles znamená zvýšené nároky na dimenzování termostatických ventilů a jim předřazených regulátorů tlakové diference.

Nejjednodušší situace by nastala za předpokladu, že zateplení by znamenalo procentuálně stejnou změnu tepelně technických vlastností všech ochlazovaných stěn každé vytápěné místnosti. Pak by bylo možno vyrovnat se s novými podmínkami při nezměněné otopné soustavě např. tím, že se změní teploty otopné vody, např. ze jmenovitého teplotního rozdílu 90/70 °C na 70/55 °C, jak to ostatně požaduje i vyhláška MPO č. 151/2001 Sb. v § 5 odst. (3).

Znovu je nutno zdůraznit, že hlavním úkolem termostatických ventilů jakožto armatur s velkým hydraulickým odporem je stabilizace hydrauliky otopné soustavy a eliminace rušivého vlivu gravitačního vztlaku na rozdělení vnitřních teplot vzduchu ve vertikálním směru budovy.

Termostatické hlavice pak umožní konečným spotřebitelům (uživatelům bytů) nastavení vnitřní požadované teploty a tím i dosažení dalších úspor tepelné energie.

Je však nutno zdůraznit, že k manipulaci s termostatickým ventilem musí mít spotřebitel ekonomickou motivaci. Tu mu dávají indikátory vytápění, jejichž náměry ovlivní i rozdělení nákladů mezi konečné spotřebitele na základě jejich hospodaření tepelnou energií.

Jako nesmyslná se jeví diskuse o tom, které opatření (tj. indikátory či termostatické ventily) poskytují spotřebiteli větší úspory. Pouze optimální spolupráce regulační a indikační nebo měřicí techniky totiž může vést k dosažení nejvyšších možných úspor tepelné energie.

Naprosto oprávněná je však otázka, kterou uživatelé bytů často kladou, totiž jaká je cena použitých opatření a jak velkých úspor je možno při hospodárném provozu vytápění dosáhnout.

Zatímco úspora energie vlivem stabilizace hydrauliky otopné soustavy je dána podlažností (výškou) teplem zásobované budovy, úspora v jednotlivých místnostech nebo bytech je dána především chováním konečných spotřebitelů a jejich vlivem na hospodárnost provozu ovládáním termostatických hlavic.

Výše úspor v % také závisí na tom, k jakému stavu jsou tyto úspory vztahovány. U otopných soustav, které nebyly provozovány hospodárně, není žádnou výjimkou úspora až 30 %. U otopných soustav, které byly již předtím hydraulicky vyváženy, lze očekávat úspory kolem 20 %. Výše úspor ve finančním vyjádření pak bude záviset na ceně tepla v jednotlivých případech. Ty se v České republice pohybují ve velmi širokých mezích v závislosti na systému zásobování teplem a používaném palivu. Běžně se pohybují v rozmezí od 250 do 500 Kč/GJ, jednotlivě se však vyskytují i ceny vyšší.

Proti těmto dosažitelným úsporám stojí náklady na pořízení regulační a indikační techniky. Ty se samozřejmě budou vždy lišit podle použitých přístrojů, ale i podle nároků jednotlivých firem, které se zabývají dodávkou, provozem a vyhodnocováním těchto zařízení.

Pokusme se nyní alespoň přibližně vyjádřit náklady na jednotlivé kroky při pořízení a instalaci regulační a indikační techniky vyjádřené ve vztahu na jednotlivé otopné těleso.

Cena projektu regulace otopné soustavy se obvykle pohybuje v rozmezí od 80,- do 120,- Kč na jedno otopné těleso. Nižší částka platí za předpokladu, že je k dispozici projektová dokumentace stávajícího stavu otopné soustavy. Vyšší cena pak v sobě zahrnuje i provedení průzkumu, pokud projekt stávajícího stavu ÚT není k dispozici, ale je k dispozici alespoň projekt stavební.

Pokud jde o termostatické ventily k otopným tělesům, existuje na trhu v ČR zhruba pět špičkových kvalitativně rovnocenných výrobků. Ty se však mohou dosti výrazně lišit cenou. Pokusím se alespoň naznačit, s jakou nabídkou firem, které se zabývají službami v této oblasti, se mohou zákazníci setkávat. Uvedené ceny jsou podle jmenovitých světlostí armatur (DN) zaokrouhleny a platí bez DPH.

Termostatické hlavice k těmto ventilům cca 300,- Kč/ks.
Instalace termostatického ventilu na otopné těleso 155,- Kč.

Regulovatelná a uzavíratelná šroubení k otopným tělesům podle DN:

Stoupačkové regulátory tlakové diference podle průměru:

Instalace závitové armatury od DN 15 do DN 50 vyjde na cca 390,- Kč.

Instalace všech výše uvedených prvků si vyžádá vypuštění a opětovné napuštění otopné soustavy. Jeho cena se pohybuje kolem 900,- Kč vztaženo na jeden objekt (vchod, čp.).

Hydraulické vyregulování celého objektu (vchodu, čp.) pak přijde na cca 1 000,- Kč.

Podobně jako u termostatických ventilů je i u indikátorů vytápění na trhu ČR řada výrobků od nejjednodušších (odpařovacích) až po dvoučidlovou elektroniku s možností samostatného odečtu nebo dálkového přenosu náměrů s nejrůznější cenovou úrovní.

Nejjednodušší odpařovací indikátory mají pořizovací cenu kolem 75,- Kč/ks. Jejich instalace spolu s provedením pasportizace otopné soustavy se pohybuje kolem 40,- Kč/ks. Roční náklady na rozúčtování včetně odečtu, výměny měrné trubičky a plomby pak přijdou na cca 64,- Kč/ks bez DPH.

Dvoučidlové elektronické indikátory domácí provenience se pohybují cenově mezi 370,- až 400,- Kč. Instalace těchto indikátorů včetně pasportizace otopné soustavy a jejich programování stojí 40,- Kč/ks.

Tyto indikátory je možno odečítat na jejich displeji nebo pomocí elektronického odečtu infraportem. Tento odečet si může provádět i sám spotřebitel nebo o něj může požádat firmu, která provádí rozúčtování. Roční náklady na rozúčtování těchto indikátorů při odečtu zákazníkem jsou 42,- Kč/ks, při odečtu firmou pak 48,- Kč/ks, vždy bez DPH.

Odečet bytového vodoměru teplé a studené vody a rozúčtování nákladů na jednotlivé konečné spotřebitele stojí 24,- Kč/ks, opět bez DPH.

Všechny výše uvedené hodnoty uvádím pouze pro orientaci konečných spotřebitelů tak, aby měli možnost porovnání nabídek jednotlivých firem, které se zabývají instalací regulační a měřicí nebo indikační techniky včetně odečtů a provedení rozúčtování nákladů.

Rozhodování zákazníků a jejich volba konkrétních přístrojů bude dána jednak striktními požadavky zákona č. 406/2006 Sb. a z něj vycházejících vyhlášek MPO č. 151/2001 Sb. a č. 152/2001 Sb., což se týká zavedení regulační techniky a dále pak nabídkami na trhu, zejména pokud jde o zavedení techniky indikační.

Investiční náklady na zavedení regulační a měřicí či indikační techniky by se měly zaplatit úsporami tepelné energie do 2 až 3 let.