Kdo četl protokol z Melku, zvedne ruku!
Je jako yetti - všichni o něm slyšeli, všichni o něm mluví, nikdo ho však nikdy neviděl. Nejzasvěceněji se o protokolu z Melku mluví v Rakousku. Podle představ tamních politiků, novinářů a potažmo veřejnosti představuje dokument zázračný klíček ke dveřím s nápisem Komerční provoz JE Temelín.
Bez našeho souhlasu se nesměl zahájit, notují si poslanci i protiatomoví aktivisté, a proto musí Rakousko podat na Česko mezinárodní žalobu.
Pozadu překvapivě nezůstávají ani někteří čeští politici a média. "Smlouva z Melku stanovila dvacet devět bodů, kterými česká strana zaručila bezpečnost elektrárny. Jedním z nich byl slib, že se stavba nezkolauduje, dokud se v ní budou vyskytovat nějaké závady. Zprávy o haváriích se však objevují stále, a tak nebylo správné Temelín kolaudovat," prohlásil na Svobodné Evropě (veřejnoprávní ČRo6) Petr Holub.
To je za pět! rozčílil by se pomyslný učitel zkoušející ho ze znalostí toho, o čem mluví. Po dalších podobných odpovědích při zkoušení by zcela jistě požádal virtuální žáky na obou stranách hranice, mluvící a píšící tak zasvěceně o melkském dokumentu: "Kdo četl protokol z Melku, zvedne ruku!" Troufám si tvrdit, že by se nepřihlásil ani přidrzlý Pepíček.
Učitel, který si na rozdíl od svých žáků dokument vyhledal na internetové stránce českého ministerstva zahraničí, totiž ví to, co umírající rabín: všechno je jinak. Není to smlouva, není to dohoda, je to Protokol z jednání mezi českou a rakouskou vládou, vedených mezi předsedou vlády Zemanem a spolkovým kancléřem Schüsselem za účasti komisaře Verheugena. Má osm kapitol, z nichž prvních šest (Info-horká linka, Systém včasného varování, Energetické partnerství, Bezpečnostní otázky, Hodnocení vlivu na životní prostředí a jedna bezejmenná) popisují, jakým způsobem bude Rakousko informováno o nestandardních událostech v JE Temelín. Česko se v nich dále zavázalo, že "dobrovolně rozšíří probíhající vyhodnocování vlivu 78 projektových změn na životní prostředí na komplexní a úplné vyhodnocení vlivu celé elektrárny na životní prostředí, přičemž vezme plně do úvahy expertízy provedené do této doby".
Termín "komerční provoz" se v protokolu vyskytuje pouze jednou v bezejmenné šesté kapitole. "Komerční provoz JETE nebude zahájen před ukončením šetření v oblasti jaderné bezpečnosti a vlivu na životní prostředí. Obě strany souhlasí s ukončením tohoto procesu do konce května/začátku června 2001."
Jinými slovy: suverénní stát chápe obavy svého souseda a vychází mu dalekosáhle vstříc. Nikde však ani písmenko o tom, že by sousedovi svěřoval právo vetovat svá rozhodnutí - včetně zahájení komerčního provozu.
Ústupek? Spíše nepříliš běžný projev dobré vůle, byť protitemelínským aktivistům, kteří na přelomu tisíciletí blokovali rakousko-české hraniční přechody snad každý víkend, to mohlo znít jako výsledek jejich důrazných akcí. Pokud by však četli v protokolu dále, dozvěděli by se, že "musí být zachován a respektován volný pohyb zboží a osob" a že se obě strany "během přechodného období zdrží veřejných prohlášení či provádění vládních politik, které by mohly ohrozit úsilí o usnadnění zkvalitněného dialogu mezi rakouskou a českou vládou ohledně otázek JETE." V poslední osmé kapitole pak souhlasí s harmonogramem přístupových jednání, jenž se nakonec, navzdory snahám především rakouských nacionalistů ze strany Svobodných, dodržel.
Připouštím, že podobné citace sotva přimějí běžného občana k tomu, aby si otevřel webové stránky českého ministerstva zahraničí, kde si v sekci Zahraniční vztahy může protokol přečíst i v angličtině. Že tak však neučinili lidé, kteří mají občany na obou stranách hranice pravdivě informovat, je přinejmenším napováženou. A rozehraje-li se obecná neznalost do velké politické kauzy, jak se stalo v rakouském parlamentu, lze tím nepochybně získat body. Řešení vážného rakouského vnitropolitického problému, do něhož se zápas proti Temelínu rozrostl za posledních šest let, se tím však nepřiblíží ani o píď.
